7 C 383/2024

Odůvodnění

1. Žalobkyně se v tomto řízení domáhala po žalovaném zaplacení částky 124 039,63 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výrokové části tohoto rozhodnutí. Uplatnila dva nároky za žalovaným z titulu smluv o úvěru. Zaprvé uzavřela žalobkyně s žalovaným dne 7. 4. 2022 smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. [hodnota] (dále jen „Smlouva č. 1“), na jejímž základě žalobkyně po řádném vyhodnocení úvěruschopnosti žalovanému poskytla možnost čerpat revolvingový úvěr prostřednictvím kreditní karty vždy maximálně do výše nevyčerpaného zůstatku úvěrového rámce, který byl sjednán na částku 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr řádně a včas splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 % z aktuální dlužné částky, to vše při úhradě poplatků. Žalovaný načerpal částku 38 738,86 Kč a na poskytnutý úvěr uhradil celkem 21 644 Kč. V důsledku porušení povinnosti žalovaného uhradit úvěr včas žalobkyně přikročila k zesplatnění úvěru ke dni 21. 2. 2024 a k výzvě k uhrazení celého úvěru. Po žalovaném, který nadále neplnil, se žalobkyně nyní v tomto řízení domáhá zaplacení částky 31 644,97 Kč, která sestává z neuhrazené jistiny úvěru ve výši 29 749,97 Kč, poplatků (za vedení účtu) ve výši 156 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 600 Kč a smluvních pokut ve výši 1 139 Kč. Zadruhé uzavřela žalobkyně s žalovaným dne 28. 11. 2022 smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. [hodnota] (dále jen „Smlouva č. 2“), na jejímž základě žalobkyně po řádném vyhodnocení úvěruschopnosti žalovanému poskytla možnost čerpat revolvingový úvěr prostřednictvím kreditní karty vždy maximálně do výše nevyčerpaného zůstatku úvěrového rámce, který byl sjednán na částku 90 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr řádně a včas splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3,31 % z výše sjednaného úvěrového rámce, to vše při úhradě poplatků. Žalovaný načerpal částku 96 141,20 Kč a na poskytnutý úvěr uhradil celkem 27 440 Kč. V důsledku porušení povinnosti žalovaného uhradit úvěr včas žalobkyně přikročila k zesplatnění úvěru ke dni 21. 2. 2024 a k výzvě k uhrazení celého úvěru. Po žalovaném, který nadále neplnil, se žalobkyně nyní v tomto řízení domáhá zaplacení částky 92 394,66 Kč, která sestává z neuhrazené jistiny úvěru ve výši 89 999,27 Kč, poplatků za pojištění ve výši 795,39 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 600 Kč a smluvních pokut ve výši 1 000 Kč.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. Ve věci bylo rozhodnuto na základě listinných důkazů bez nařízení jednání za podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), když žalobkyně s tímto postupem vyjádřila souhlas již v žalobě a žalovaný se k výzvě soudu, zda s takovým postupem souhlasí, ve stanovené lhůtě nevyjádřil, v důsledku čehož má soud za to, že s takovým postupem souhlasí.

4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci:

5. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 7. 4. 2022 Smlouvu č. 1, kterou se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout bezúčelový revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem 30 000 Kč, který měl žalovaný splácet minimální měsíční splátkou ve výši 4 % z dlužné částky (min. 400 Kč). Dle Smlouvy č. 1 jsou její nedílnou součástí mimo jiné úvěrové podmínky žalobkyně. Při neuhrazení dvou a více splátek byla žalobkyně oprávněna úvěr zesplatnit (prokázáno Smlouvou č. 1, úvěrovými podmínkami). Žalovaný načerpal celkem částku 38 738,86 Kč a zaplatil toliko částku 21 644 Kč (prokázáno výpisem čerpání). Dopisem ze dne 21. 2. 2024, který byl zároveň oznámením o zesplatnění úvěru pro prodlení s úhradou závazků, žalobkyně vyzvala žalovaného ke splacení celé dlužné částky 34 174,19 Kč do 14 dnů od sepsání této výzvy (prokázáno výzvou ke splacení celého úvěru vč. dokladu o odeslání ze dne 22. 2. 2024). Žalovaný byl dále žalobkyní vyzván k úhradě dlužné částky do 21. 3. 2024 předžalobní výzvou ze dne 14. 3. 2024 (prokázáno předžalobní výzvou vč. dokladu o odeslání ze dne 15. 3. 2024).

6. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 28. 11. 2022 Smlouvu č. 2, kterou se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout bezúčelový revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem 25 000 Kč, který měl žalovaný splácet minimální měsíční splátkou ve výši 3,31 % z úvěrového rámce, tj. 828 Kč. Dle Smlouvy č. 2 jsou její nedílnou součástí mimo jiné úvěrové podmínky žalobkyně. Při neuhrazení dvou a více splátek byla žalobkyně oprávněna úvěr zesplatnit (prokázáno Smlouvou č. 2, úvěrovými podmínkami). Žalovaný načerpal celkem částku 96 141,20 Kč a zaplatil toliko částku 27 440 Kč (prokázáno výpisem čerpání). Dopisem ze dne 21. 2. 2024, který byl zároveň oznámením o zesplatnění úvěru pro prodlení s úhradou závazků, žalobkyně vyzvala žalovaného ke splacení celé dlužné částky 102 737,35 Kč do 14 dnů od sepsání této výzvy (prokázáno výzvou ke splacení celého úvěru vč. dokladu o odeslání ze dne 22. 2. 2024). Žalovaný byl dále žalobkyní vyzván k úhradě dlužné částky do 21. 3. 2024 předžalobní výzvou ze dne 14. 3. 2024 (prokázáno předžalobní výzvou vč. dokladu o odeslání ze dne 15. 3. 2024).

7. Před uzavřením Smlouvy č. 1 žalovaný deklaroval, že je svobodný, bydlí v podnájmu, nemá žádné děti, je zaměstnaný s příjmem 28 000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti činí 30 000 Kč, jeho měsíční výdaje činí 18 000 Kč (prokázáno kartou klienta ke Smlouvě č. 1). Dne 10. 2. 2022 přišla na účet žalovaného platba ve výši 22 178 Kč od zaměstnavatele žalovaného. Příjmy na účtu žalovaného za měsíc leden 2022 činily 30 818 Kč, výdaje 41 248,65 Kč. Přesnou skladbu příjmů a výdajů soud nemohl zjistit, neboť žalobkyně založila do spisu pouze 1. a 4. stranu výpisu (prokázáno výpisem z účtu žalovaného za leden 2022). V únoru 2022 žalovaný vyčerpal 20 262 Kč v rámci kontokorentního úvěru sjednaného dne 3. 12. 2021, do tohoto měsíce nevyčerpal ničeho (prokázáno úvěrovou zprávou ke Smlouvě č. 1).

8. Před uzavřením Smlouvy č. 2 žalovaný deklaroval, že je svobodný, bydlí u rodičů, nemá žádné děti, je zaměstnaný s příjmem 25 000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti činí 30 000 Kč, jeho měsíční výdaje činí 9 000 Kč (prokázáno kartou klienta ke Smlouvě č. 2). Dne 10. 10. 2022 přišla na účet žalovaného platba 21 600 Kč od předchozího zaměstnavatele žalovaného, dne 20. 10. 2022 platba 5 620 Kč od nového zaměstnavatele žalovaného. Celkové příjmy na účtu žalovaného za říjen 2022 činily 72 270 Kč, z čehož 45 050 Kč představovalo čerpání úvěru; celkové výdaje za toto období činily 72 295,05 Kč, z čehož 25 600,15 Kč představovalo splátky úvěru. Ke konci října 2022 byl na účtu žalovaného nepovolený debet, pročež byla na tomto účtu zvýšena úroková sazba z 0 % na 15 % (prokázáno výpisem z účtu žalovaného za říjen 2022). Žalovaný měl k 31. 10. 2022 na kreditní kartě dluh 30 493 Kč, z čehož 800 Kč bylo po splatnosti, z titulu kontokorentního úvěru dluh 20 289 Kč a z titulu spotřebitelského úvěru dluh 850 Kč po splatnosti (prokázáno úvěrovou zprávou ke Smlouvě č. 2).

9. Z ostatních provedených důkazů nebyly zjištěny žádné relevantní skutečnosti, další dokazování soud neprovedl pro nadbytečnost.

10. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., zákon o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

12. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

13. Podle § 87 odst. 1 věta prvá zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

14. Podle § 588 o. z. přihlédne soud i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

15. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

16. Podle ustanovení § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně plnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanovení vláda nařízení; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

17. Po právní stránce soud na základě předložených listinných důkazů dospěl k závěru, že mezi žalovaným a žalobkyní byly uzavřeny smlouvy o úvěru, které jsou zároveň smlouvami o spotřebitelském úvěru ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru. Zákon o spotřebitelském úvěru ukládá poskytovateli spotřebitelského úvěru před uzavřením smlouvy posoudit schopnost úvěrovaného spotřebitele, tedy žalovaného, poskytnutý úvěr splatit. V případě, že poskytovatel spotřebitelského úvěru neprověří úvěruschopnost spotřebitele v souladu se zákonem, a přesto spotřebiteli úvěr poskytne, je smlouva o úvěru stižena neplatností.

18. Judikatura Soudního dvora Evropské unie (srov. např. rozsudek z 5. 3. 2020, OPR-Finance, C-679/18 ) pak zdůrazňuje povinnost soudů zkoumat podmínky platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti byl povinen spotřebitel vznést. Zjistí-li porušení této povinnosti, jsou vnitrostátní soudy povinny vyvodit z toho bez dalšího zákonem předvídané důsledky. Smyslem harmonizované unijní úpravy spotřebitelských úvěrů je podle Evropského soudního dvora zajistit, aby věřitelé přistupovali k půjčování zodpovědně a aby neposkytovali úvěry bez předchozího posouzení úvěruschopnosti na základě informací získaných od žadatele o úvěr a z dostupných databází. Cílem směrnice harmonizující vnitrostátní právní úpravu této oblasti je chránit spotřebitele před nadměrným zadlužením a platební neschopností, neboť spotřebitel se nachází v nerovném postavení vůči poskytovateli úvěru a jeho vyjednávací pozice často vede k akceptaci předem stanovených neměnných smluvních podmínek. Účinnou ochranu pak poskytuje sankce v podobě absolutní neplatnosti uzavřené smlouvy, v důsledku které věřitel ztrácí nárok na ostatní smluvní finanční plnění, vyjma poskytnuté částky a zákonných nároků (úrok z prodlení).

19. V řešeném případě dospěl soud k závěru, že žalobkyně dostatečně nesplnila povinnost prošetřit úvěruschopnost žalovaného plynoucí z § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, a to jak ve vztahu ke Smlouvě č. 1, tak Smlouvě č. 2. Žalobkyně tvrdila, že provedla vyhodnocení informací získaných od žalovaného před uzavřením smluv, které ověřovala oproti relevantním dokladům, zejména výpisu z účtu. Kdyby však žalobkyně načerpaným informacím věnovala náležitou pozornost a tyto kriticky zhodnotila, nemohla by na základě těchto údajů dospět k závěru o dostatečné bonitě žalovaného.

20. Ke Smlouvě č. 1 soud konstatuje, že příjem žalovaného byl řádně ověřen, avšak příjmy ostatních členů domácnosti v tvrzené výši 30 000 Kč nikoliv, přestože byly započteny při výpočtu MLS domácnosti. Soud dále považuje ověření tvrzených výdajů žalovaného ve výši 18 000 Kč za nedostatečné. Již při běžném nahlédnutí do výpisu z účtu, který měla žalobkyně k dispozici, je zřejmé, že tento údaj o výdajích neodpovídá skutečnosti, když celkové odchozí úhrady za měsíc únor 2022 činily částku 41 248,65 Kč (soud si je vědom, že tato částka nemusela představovat žalovaného skutečné výdaje, nicméně pro žalobkyni tato skutečnost měla být alarmující a vést ji k dalšímu, pečlivějšímu zjišťování výdajů žalovaného). Žalovaný v žádosti uvedl, že bydlí v podnájmu, žalobkyně měla proto ověřit výši nájemného (např. z podnájemní smlouvy). Dále žalovaný v únoru 2022 v rámci jiného úvěru vyčerpal částku 20 262 Kč, čímž přečerpal úvěrový rámec ve výši 20 000 Kč. Tato skutečnost, spolu s faktem, že k uzavření Smlouvy č. 1 došlo pouhé dva měsíce po tomto čerpání, měla vést žalobkyni k vyšší míře obezřetnosti při posuzování schopnosti žalovaného dostát dalším závazkům.

21. U Smlouvy č. 2 byl příjem žalovaného rovněž ověřen a rovněž nebyly ověřeny příjmy ostatních členů domácnosti. Soud taktéž považuje ověření tvrzených výdajů žalovaného ve výši 9 000 Kč za nedostatečné, když při běžném nahlédnutí do výpisu z účtu, který měla žalobkyně k dispozici, je zřejmé, že tento údaj o výdajích neodpovídá skutečnosti, když celkové odchozí úhrady za měsíc říjen 2022 činily částku 72 295,05 Kč. Dále měla vést žalobkyni ke zvýšené obezřetnosti skutečnost, že žalovaný v nedávné době před uzavřením Smlouvy č. 2 začal čerpat několik úvěrů, přičemž u některých z nich byl v prodlení (podrobně viz bod 8. tohoto rozsudku).

22. Pakliže žalobkyně všechny výše uvedené skutečnosti pominula, nezohlednila předchozí úvěrové zatížení žalovaného a blíže nepátrala po skutečné výši jeho zkresleně deklarovaných výdajů, nelze její posouzení úvěruschopnosti považovat za řádné.

23. S ohledem na shora uvedené soud konstatuje, že Smlouva č. 1 i Smlouva č. 2 jsou ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a § 588 o. z. absolutně neplatné, neboť žalobkyně se nezabývala konkrétní a individuální situací žalovaného a posouzení úvěruschopnosti bylo tedy podle názoru soudu učiněno pouze formalisticky a nesplňuje požadavky stanovené zákonem o spotřebitelském úvěru (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 26. února 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18).

24. Soud se nezabýval otázkou, zda u Smlouvy č. 2 byl platně zvýšen úvěrový rámec z 25 000 Kč, jak bylo sjednáno ve Smlouvě č. 2, na 90 000 Kč, jak uvádí žalobkyně v žalobních tvrzeních. Jak bylo uzavřeno výše, Smlouva č. 2 je absolutně neplatná, proto je výše uvěrového rámce irelevantní.

25. Žalobkyně tak nemá právo na žádné smluvní úroky ani smluvní poplatky a platby, které vycházejí z neplatných smluv. Žalovaný je povinen žalobkyni vrátit pouze skutečně poskytnuté a nesplacené peněžní prostředky v režimu bezdůvodného obohacení (dle § 2991 a násl. o. z.).

26. Na základě (neplatné) Smlouvy č. 1 poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému částku 38 738,86 Kč a žalovaný zaplatil částku 21 644 Kč, je tedy povinen zaplatit zbývající částku 17 094,86 Kč. Vzhledem k tomu, že je žalovaný se splněním svého dluhu v prodlení, přiznal soud žalobkyni i úroky z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády (§ 1968 o. z., § 1970 o. z., § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.), tedy zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z přiznané částky 17 094,86 Kč, a to ode dne následujícího po uplynutí lhůty k úhradě dle výzvy, tj. od 7. 3. 2024, neboť splatnost bezdůvodného obohacení se odvíjí od výzvy k plnění (výrok I.).

27. Na základě (neplatné) Smlouvy č. 2 poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému částku 96 141,20 Kč a žalovaný zaplatil částku 27 440 Kč, je tedy povinen zaplatit zbývající částku 68 701,20 Kč. I z této částky soud přiznal zákonný úrok z prodlení, k odůvodnění viz přechozí bod tohoto rozsudku (výrok II.).

28. Ve zbytku soud žalobu pro nedůvodnost zamítl (výroky III. a IV.).

29. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 435,96 Kč, přičemž tato částka představuje 8,64 % z jejich celkové výše 28 194 Kč. Při vyčíslení poměru úspěchu a neúspěchu v řízení, vycházel soud z částek dospělých k okamžiku soudního rozhodnutí, vyčíslil tak i příslušenství ve výši ke dni 20. 6. 2025. Žalobkyni byla z požadovaného nároku přiznána částka ve výši 102 097,68 Kč a zamítnuta částka ve výši 85 853,36 Kč. Poměr úspěchu a neúspěchu tedy činí 54,32 % ku 45,68 %. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 4 962 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění do 31. 12. 2024 (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 124 039,63 Kč sestávající z částky 6 100 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t., včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a odpovídající 21 % DPH ve výši 4 032 Kč.

30. Povinnost k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.); náhrada nákladů řízení pak na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).