Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 12 845 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 12 545 Kč od 29. 5. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se v tomto řízení domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené částky jako příspěvku podle zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a změně některých souvisejících zákonů. Tvrdila, že žalovaný provozoval osobní automobil reg. zn. [SPZ], aniž by měl sjednáno pojištění podle zákona o pojištění odpovědnosti za období od 20. 6. 2023 do dne 29. 12. 2023. Žalovaný byl k úhradě příspěvku do garančního fondu [Anonymizováno] vyzván výzvou odeslanou dne 14. 3. 2024. Žalobkyně požaduje též zaplacení poplatku spojeného s mimosoudním vymáháním práva ve výši 300 Kč. Žalovaný doposud ničeho neuhradil, ačkoli byl upomenut předžalobní výzvou.
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.
3. Ve věci bylo rozhodnuto na základě listinných důkazů bez nařízení jednání za podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), když žalobkyně s tímto postupem vyjádřila souhlas již v žalobě a žalovaný se k výzvě soudu, zda s takovým postupem souhlasí, ve stanovené lhůtě nevyjádřil, v důsledku čehož má soud za to, že s takovým postupem souhlasí.
4. Po provedeném dokazování má soud z doložených listinných důkazů (výpis z registru silničních vozidel, upomínky, výzvy, doručenky), které se vzájemně logicky doplňovaly a představovaly dostatečný základ pro rozhodnutí věci, za prokázané, že žalovaný byl minimálně v období od 18. 12. 2018 do 7. 3. 2024 vlastníkem a provozovatelem vozidla – osobního automobilu reg. zn. [SPZ] se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3, VIN [VIN kód] (dále jen „vozidlo“), ač neměl sjednané povinné ručení, a to v období od 20. 6. 2023 do 29. 12. 2023, tedy po celkovou dobu 193 dní. Žalovaný byl k úhradě příspěvku za každý den porušení zákonné povinnosti ze strany žalobkyně vyzván výzvou se lhůtou k plnění do 60 dnů, která byla žalovanému doručena dne 19. 3. 2024. Žalovaný byl k úhradě nedoplatku příspěvku do garančního fondu ČKP upomínán, naposledy upomínkou ze dne 20. 6. 2024. Žalovanou částku neuhradil ani poté, co byl k plnění vyzván ze strany zástupkyně žalobkyně předžalobní výzvou ze dne 15. 7. 2024 s upozorněním na možné soudní řešení sporu.
5. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:
6. S ohledem na přechodná ustanovení k zákonu č. 30/2024 Sb. o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla byla na věc aplikována původní právní úprava, tj. zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a změně některých souvisejících zákonů (dále jen „zákon“) a vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen „vyhláška“). Dále soud aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“)
7. Podle ustanovení § 1 odst. 2 písm. a) zákona nestanoví-li tento zákon jinak, musí být v případě vozidla zapsaného v registru silničních vozidel podle zákona upravujícího podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích povinnost pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona splněna po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel, s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené.
8. Podle ustanovení § 4 odst. 1 zákona vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel (dále jen „osoba povinná k zaplacení příspěvku“) jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit Kanceláři příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno.
9. Podle ustanovení § 4 odst. 3 zákona výše příspěvku se vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2, a výše denní sazby podle druhu vozidla.
10. Podle ustanovení § 2 odst. 1 písm. h) vyhlášky se denní sazba příspěvku pro jednotlivé druhy tuzemských vozidel podle § 4 odst. 5 zákona stanoví pro osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3 na částku ve výši 65 Kč.
11. Podle ustanovení § 2a vyhlášky výše nákladů [právnická osoba] spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle § 4 odst. 4 zákona o pojištění odpovědnosti činí 300 Kč.
12. Podle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně plnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanovení vláda nařízení; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
13. Soud věc posoudil podle § 4 zákona, přičemž provozovatel a vlastník vozidla mají povinnost společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni příspěvek za každý den porušení povinnosti. Žalovaný byl k úhradě příspěvku za vozidlo vyzván výzvou odeslanou dne 14. 3. 2024, přičemž k datu splatnosti příspěvku stanoveném žalobkyní (28. 5. 2024) byl již příspěvek splatný. Výše denní sazby je stanovena vyhláškou na 65 Kč. V případě vozidla je tak žalovaný povinen žalobkyni zaplatit příspěvek ve výši 12 545 Kč (193 nepojištěných dní x 65 Kč).
14. Žalobkyně pak má v souladu s § 4 odst. 4 zákona a § 2a vyhlášky právo na zaplacení poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva 300 Kč.
15. Soud přiznal žalobkyni shora uvedené částky spolu se zákonným úrokem z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve lhůtě dle § 160 o. s. ř.
16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 14 210 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.