Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 13 388,07 Kč, s úrokem ve výši 17,90 % ročně z částky 13 388,07 Kč od 28. 8. 2023 do 24. 9. 2023, s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 13 388,07 Kč od 25. 9. 2023 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 13 388,07 Kč od 7. 9. 2023 do zaplacení, kapitalizovaný úrok ve výši 627,60 Kč, dále částku 17 000 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 17 000 Kč od 7. 9. 2023 do zaplacení a částku 82 Kč.
II. Co do úroku ve výši 18,9 % ročně z částky 17 000 Kč od 28. 8. 2023 do 1. 10. 2023, úroku ve výši 15 % ročně z částky 17 000 Kč od 2. 10. 2023 do zaplacení a kapitalizovaného úroku ve výši 760,48 Kč od 1. 6. 2023 do 27. 8. 2023, se žaloba zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 1 039,95 Kč.
IV. Uložené povinnosti je žalovaná povinna splnit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 000 Kč, splatných vždy do každého 25. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek s tím, že nejdříve bude hrazena jistina pohledávky, následně její příslušenství a poté náhrada nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se po žalované v tomto řízení domáhala zaplacení částky 30 470,07 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že má vůči žalované tři pohledávky vyplývající z rámcové smlouvy č. [hodnota] uzavřené dne 25. 3. 2014. První nárok se týká úvěru č. [IBAN] poskytnutého na základě dodatku č. [hodnota] k rámcové smlouvě ze dne 16. 10. 2019. Žalovaná byla povinna hradit pravidelné měsíční splátky, které od června 2023 přestala řádně a včas platit. V důsledku závažného porušení smluvních povinností žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 28. 8. 2023. K tomuto dni činila dlužná jistina 13 388,07 Kč a kapitalizovaný úrok 627,62 Kč. Žalobkyně dále požaduje smluvní úrok 17,90 % ročně z částky 13 388,07 Kč od 28. 8. 2023 do 24. 9. 2023, zákonný úrok z prodlení od 7. 9. 2023 do zaplacení a smluvní úrok 15 % ročně od 25. 9. 2023 do zaplacení. Druhý nárok se týká kontokorentu poskytnutého na základě dodatku č. [hodnota] k rámcové smlouvě ze dne 12. 7. 2021. Vzhledem k porušení smluvních podmínek žalobkyně kontokorent zesplatnila ke dni 28. 8. 2023. K tomuto dni činila dlužná jistina 17 000 Kč a kapitalizovaný úrok 760,48 Kč. Žalobkyně dále požaduje smluvní úrok 18,90 % ročně z částky 17 000 Kč od 28. 8. 2023 do 1. 10. 2023, zákonný úrok z prodlení od 7. 9. 2023 do zaplacení a smluvní úrok 15 % ročně od 2. 10. 2023 do zaplacení. Třetí nárok ve výši 82 Kč vznikl z nepovoleného debetu na běžném účtu žalované, který byl aktivován na základě rámcové smlouvy. Žalovaná se dostala do záporného zůstatku, ačkoliv se zavázala udržovat na účtu dostatek prostředků. Žalobkyně tvrdila, že před uzavřením smlouvy řádně ověřila úvěruschopnost žalované. Vycházela z údajů, které jí žalovaná poskytla v žádostech o úvěr – o příjmech, výdajích, rodinném stavu a počtu vyživovaných osob. Tyto informace ověřovala výpisy z účtu, úvěrovými zprávami z registrů, insolvenčním rejstříkem a dalšími databázemi. Výdaje žalované posoudila pomocí expertní analýzy, která zohledňuje statistická data a údaje od klientů s obdobnými parametry. Žalobkyně sdělila, že by pro ni byla přijatelné, aby žalovaná dluh splácela ve splátkách ve výši 2 000 Kč měsíčně.
2. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě uvedla, že v období od roku 2023 do roku 2025 byla ve výkonu trestu odnětí svobody, a proto nemohla platit. Dále uvedla, že je v současné době bez zaměstnání, přičemž si práci nemůže nalézt z důvodu záznamu v rejstříku trestů. Sdělila, že se bude snažit svůj dluh uhradit.
3. Žalovaná se na nařízené jednání se bez omluvy nedostavila. Žalobkyně se z jednání omluvila s tím, že souhlasí s rozhodnutím bez její přítomnosti.
4. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci:
5. Žalobkyně a žalovaná uzavřely dne 25. 3. 2014 rámcovou smlouvu č. [hodnota], jejímž předmětem byla obecná úprava vztahů účastníků při poskytování bankovních služeb žalované, kterými bylo vedení běžného účtu č. [č. účtu] a debetní karty. Smlouva předpokládá, že její nedílnou součástí jsou mimo jiné obchodní podmínky, ceník, podmínky pro používání karet a podmínky pro používání úvěru (rámcová smlouvy č. [hodnota] ze dne 25. 3. 2014).
6. Dne 16. 10. 2019 uzavřely žalobkyně a žalovaná dodatek č. [hodnota] k rámcové smlouvě (dále také jako „Smlouva č. [hodnota]), ve kterém bylo sjednáno, že žalobkyně žalované poskytne úvěr č. [IBAN] ve výši 17 545 Kč a žalovaná jej bude splácet ve splátkách po 345 Kč ke každému 8. dni v měsíci spolu s úrokem ve výši 17,90 % ročně (dodatek č. [hodnota] k rámcové smlouvě, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, podmínky pro používání úvěru).
7. Žalobkyně dne 16. 10. 2019 poskytla na účet žalované č. [č. účtu] částku 17 545 Kč (výpis z běžného účtu žalované za období 16. 10. 2019).
8. Dne 20. 11. 2020 uzavřely žalobkyně a žalovaná dodatek č. [hodnota] k rámcové smlouvě, ve kterém bylo sjednáno, že splátky úvěru č. [IBAN] budou nově spláceny k 24. dni každého měsíce (dodatek č. [hodnota] k rámcové smlouvě).
9. Dne 13. 8. 2021 uzavřely žalobkyně a žalovaná dodatek č. [hodnota] k rámcové smlouvě, ve kterém bylo sjednáno, že splátky úvěru č. [IBAN] budou nově ve výši 344 Kč (dodatek č. [hodnota] k rámcové smlouvě).
10. Dne 12. 7. 2022 uzavřely žalobkyně a žalovaná dodatek č. [hodnota] k rámcové smlouvě, ve kterém bylo sjednáno, že splátky úvěru č. [IBAN] budou nově ve výši 343 Kč (dodatek č. [hodnota] k rámcové smlouvě).
11. Od 8. 11. 2019 do 24. 5. 2023 byly splátky úvěru č. [IBAN] spláceny. Od splátky dne 24. 6. 2023, kdy bylo uhrazeno pouze 95,86 Kč, nehradila žalovaná splátky řádně a včas. Ke dni zesplatnění činil dluh žalované z úvěru č. [IBAN] na jistině 13 388,07 Kč a na úroku 627,62 Kč (splátkový kalendáře k úvěru č. [IBAN], přehled plateb k úvěru č. [IBAN]).
12. Dne 12. 7. 2021 uzavřely žalobkyně a žalovaná dodatek č. [hodnota] k rámcové smlouvě (dále také jako „Smlouva č. 2“), ve kterém bylo žalované umožněno čerpat 17 000 Kč, a to způsobem přečerpání běžného účtu. Splácet měla žalovaná průběžně připsáním peněz na běžný účet. Kontokorent byl úročen roční sazbou 18,90 %. Podmínkou pro užívání kontokorentu bylo, že bude splacen do jednoho roku od data prvního čerpání (dodatek č. [hodnota] k rámcové smlouvě, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, podmínky pro používání kontokorentu).
13. Ke dni zesplatnění činil dluh žalované z kontokorentu na jistině 17 000 Kč a na úroku 760,48 Kč (přehled čerpání a splácení kontokorentu).
14. Za období od 1. 7. 2019 do 16. 10. 2019 měla žalovaná příjem 3 706 Kč až 4 684 Kč měsíčně od Úřadu práce, dále měla příjem 4 200 Kč od [jméno FO] (výpis z běžného účtu žalované za období od 1. 7. 2019 do 16. 10. 2019).
15. Za období od 1. 4. 2021 do 13. 7. 2021 měla žalovaná příjem 10 000 Kč od Úřadu práce, dále měla příjem 7 500 Kč měsíčně jako výživné od [jméno FO] a příjem 500 Kč z exekuce od povinného [jméno FO] (výpis z běžného účtu žalované za období 1. 4. 2021 do 13. 7. 2021).
16. V žádosti o úvěr č. [IBAN] žalovaná uvedla, že bydlí v nájmu, vyživuje 3 osoby, suma jejích splátek činí 0 Kč, výdaje na bydlení činí 10 800 Kč, výdaje na jídlo, léky a dopravu činí 3 000 Kč, splátky ostatních členů činí 1 000 Kč, příjmy ostatních členů domácnosti činí 20 600 Kč, hlavní příjem činí 3 700 Kč, vedlejší příjem činí 4 600 Kč. V žádosti o kontokorentní úvěr žalovaná uvedla totéž s těmito změnami: suma splátek činí 345 Kč, splátky ostatních členů činí 2 000 Kč, příjmy ostatních členů domácnosti činí 28 000 Kč, hlavní příjem činí 13 333 Kč, vedlejší příjem činí 10 000 Kč (přehled žádostí o úvěr žalované).
17. Ke dni 16. 10. 2019 měla žalovaná jeden aktivní kontokorentní úvěr, na kterém bylo vyčerpáno 19 801 Kč, nebylo přečerpáno nad limit a tento dluh nebyl po splatnosti (úvěrová zpráva ze dne 16. 10. 2019).
18. Ke dni 12. 7. 2021 měla žalovaná aktivní pouze úvěr č. [IBAN] se zbývající částkou 26 754 Kč, přičemž 190 Kč bylo po 7 dní splatnosti. K tomto datu bylo 24 žádostí žalované odmítnuto (úvěrová zpráva ze dne 12. 7. 2021).
19. Ke dni 9. 10. 2023 byl na účtu žalované č. [č. účtu] záporný zůstatek -82 Kč (výpis z běžného účtu žalované za období od 12. 3. 2023 do 9. 10. 2023).
20. Dne 29. 8. 2023 odeslala žalobkyně žalované předžalobní výzvu k uhrazení částky 31 858,17 Kč, a to do dne 6. 9. 2023 (výzva k zaplacení dluhu ze dne 29. 8. 2023, podací list [právnická osoba] se dne 29. 8. 2023).
21. Zaplacení dlužné částky, ani jiné skutečnosti významné z hlediska základu či výše žalobou uplatněného nároku nebyly tvrzeny, tedy ani prokázány.
22. Další navržené a dosud neprovedené důkazy soud zamítl pro nadbytečnost. Provedeným dokazováním byl skutkový stav zjištěn dostatečně k tomu, aby bylo možno ve věci rozhodnout. Další doplnění dokazování by bylo nadbytečné a nehospodárné.
23. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
24. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., zákon o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
25. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
26. Podle § 87 odst. 1 věta prvá zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
27. Podle § 588 o. z. přihlédne soud i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
28. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
29. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
30. Po právní stránce soud na základě předložených listinných důkazů dospěl k závěru, že mezi žalovanou a žalobkyní byly uzavřeny smlouvy o úvěru, které jsou zároveň smlouvami o spotřebitelském úvěru ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru. Zákon o spotřebitelském úvěru ukládá poskytovateli spotřebitelského úvěru před uzavřením smlouvy posoudit schopnost úvěrovaného spotřebitele, tedy žalované, poskytnutý úvěr splatit. V případě, že poskytovatel spotřebitelského úvěru neprověří úvěruschopnost spotřebitele v souladu se zákonem, a přesto spotřebiteli úvěr poskytne, je smlouva o úvěru stižena neplatností.
31. Judikatura Soudního dvora Evropské unie (srov. např. rozsudek z 5. 3. 2020, OPR-Finance, C-679/18) pak zdůrazňuje povinnost soudů zkoumat podmínky platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti byl povinen spotřebitel vznést. Zjistí-li porušení této povinnosti, jsou vnitrostátní soudy povinny vyvodit z toho bez dalšího zákonem předvídané důsledky. Smyslem harmonizované unijní úpravy spotřebitelských úvěrů je podle Evropského soudního dvora zajistit, aby věřitelé přistupovali k půjčování zodpovědně a aby neposkytovali úvěry bez předchozího posouzení úvěruschopnosti na základě informací získaných od žadatele o úvěr a z dostupných databází. Cílem směrnice harmonizující vnitrostátní právní úpravu této oblasti je chránit spotřebitele před nadměrným zadlužením a platební neschopností, neboť spotřebitel se nachází v nerovném postavení vůči poskytovateli úvěru a jeho vyjednávací pozice často vede k akceptaci předem stanovených neměnných smluvních podmínek. Účinnou ochranu pak poskytuje sankce v podobě absolutní neplatnosti uzavřené smlouvy, v důsledku které věřitel ztrácí nárok na ostatní smluvní finanční plnění, vyjma poskytnuté částky a zákonných nároků (úrok z prodlení).
32. Ve vztahu ke Smlouvě č. 1 dospěl soud k závěru, že zkoumání úvěruschopnosti žalované bylo ze strany žalobkyně dostatečné, a že tak žalobkyně splnila svou povinnost dle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Při posuzování této otázky soud zohlednil zejména výši měsíční splátky, která činila pouze 345 Kč (resp. později 344 Kč a 343 Kč). Soud má za to, že při poskytování úvěru s takto nízkou měsíční splátkou lze přiměřeně snížit nároky na rozsah zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele. Tento přístup vychází z principu proporcionality, kdy intenzita povinností poskytovatele úvěru může být ovlivněna mírou potenciálního finančního zatížení spotřebitele. V daném případě se nejedná o úvěr, který by mohl zásadně ohrozit finanční stabilitu žalované, a proto soud považuje postup žalobkyně za adekvátní. Soud proto žalobě v tomto rozsahu (tj. v rozsahu nároku vyplývajícího ze Smlouvy č. 1) vyhověl a žalobkyni přiznal dlužnou jistinu, smluvní úrok i úrok z prodlení (§ 1968 o. z., § 1970 o. z., § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.) (výrok I.).
33. Jinak je tomu však u Smlouvy č. 2. V tomto případě bylo sjednáno, že žalovaná bude úvěr splácet průběžně převodem peněžních prostředků na běžný účet žalobkyně, nejpozději však do jednoho roku od data prvního čerpání. Žalovaná tak měla možnost čerpat úvěr ve výši až 17 000 Kč jednorázově, přičemž v takovém případě by byla povinna do jednoho roku vrátit částku 20 213 Kč, a to buď jednorázově, nebo formou průběžných splátek (průměrná měsíční splátka by pak činila přibližně 1 680 Kč.). V případě Smlouvy č. 2 se jedná o úvěr s výrazně vyšší finanční zátěží než v případě Smlouvy č. 1. Z tohoto důvodu je třeba klást na žalobkyni přísnější požadavky při posuzování úvěruschopnosti žalované, a to jak z hlediska rozsahu získaných informací, tak jejich ověření a vyhodnocení.
34. Ve vztahu ke Smlouvě č. 2 dospěl soud k závěru, že žalobkyně dostatečně nesplnila povinnost prošetřit úvěruschopnost žalované plynoucí z § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně tvrdila, že provedla vyhodnocení informací získaných od žalované před uzavřením Smlouvy č. 2, které ověřovala oproti relevantním dokladům. Kdyby však žalobkyně načerpaným informacím věnovala náležitou pozornost a tyto kriticky zhodnotila, nemohla by na základě těchto údajů dospět k závěru o dostatečné bonitě žalované.
35. Soud v tomto ohledu odkazuje zejména na rozpor mezi tvrzenými a doloženými příjmy žalované. Žalobkyně kalkulovala s příjmy ve výši 23 333 Kč, avšak z jejího výpisu z účtu vyplynuly příjmy pouze ve výši 18 000 Kč (podrobně viz bod 15. tohoto rozsudku). Žalovaná v žádosti o úvěr uvedla výdaje na bydlení ve výši 10 800 Kč; dále žalobkyně dle svého vyjádření kalkulovala s výdaji žalované dle expertní analýzy ve výši 3 550 Kč a výdaje za vyživované osoby ve výši 7 260 Kč (tj. 3 x 2 420 Kč), což činí celkové výdaje ve výši 20 610 Kč. Z uvedeného vyplývá, že tvrzené (resp. analýzou vypočtené) výdaje přesahovaly doložené příjmy. V takové situaci měla žalobkyně buď ověřit tvrzené příjmy ostatních členů domácnosti, nebo úvěr dle Smlouvy č. 2 neposkytnout. Soud rovněž upozorňuje na vysoký počet odmítnutých žádostí o úvěr, které měly být pro žalobkyni varovným signálem a vést ji k pečlivějšímu ověřování úvěruschopnosti. Pokud žalobkyně výše uvedené skutečnosti pominula, nelze její posouzení úvěruschopnosti považovat za řádné.
36. S ohledem na shora uvedené soud konstatuje, že Smlouva č. 2 je ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a § 588 o. z. absolutně neplatná, neboť žalobkyně se nezabývala konkrétní a individuální situací žalované a posouzení úvěruschopnosti bylo tedy podle názoru soudu učiněno pouze formalisticky a nesplňuje požadavky stanovené zákonem o spotřebitelském úvěru (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 26. února 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18).
37. Žalobkyně tak nemá právo na žádné smluvní úroky ani smluvní poplatky a platby, které vycházejí z neplatné Smlouvy č. 2. Žalovaná je povinna žalobkyni vrátit pouze skutečně poskytnuté a nesplacené peněžní prostředky v režimu bezdůvodného obohacení (dle § 2991 a násl. o. z.).
38. Na základě (neplatné) Smlouvy č. 2 poskytla žalobkyně žalované částku 17 000 Kč, žalovaná je tedy povinna tuto částku žalobkyni vrátit. Vzhledem k tomu, že je žalovaná se splněním svého dluhu v prodlení, přiznal soud žalobkyni i úroky z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády (§ 1968 o. z., § 1970 o. z., § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.), tedy zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z přiznané částky 17 000 Kč, a to ode dne následujícího po uplynutí lhůty k úhradě dle výzvy, neboť splatnost bezdůvodného obohacení se odvíjí od výzvy k plnění (výrok I.).
39. Soud rovněž vyhověl žalobě co do částky 82 Kč, když tento představuje záporný zůstatek na běžném účtu žalované (výrok I.).
40. Ve zbytku soud žalobu pro nedůvodnost zamítl (výroky II.).
41. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 039,95 Kč, přičemž tato částka představuje 57,14 % z jejich celkové výše 1 820 Kč (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 78,57 % a neúspěchu žalobkyně v rozsahu 21,43 % vztaženo k částce jistiny a příslušenství k datu vyhlášení rozsudku). Plné náklady řízení sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 220 Kč a nákladů řízení v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 300 Kč za jeden úkon, tj. celkem částka 600 Kč za dva úkony ve věci (předžalobní upomínka a podání žaloby).
42. Soud stanovil lhůtu k plnění v souladu s § 160 odst. 1, věta za středníkem o. s. ř., a to i s ohledem na § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Není však možné rozhodnout tak, že by dlužník měl plnit „dle svých možností“, a tím přenášet na věřitele povinnost průběžně zjišťovat, zda dlužník plní v souladu s tímto kritériem. Pokud je v řízení sporována schopnost žalované splnit dluh v obecné třídenní lhůtě, je třeba tuto otázku řešit v rámci řízení ve věci samé. Splátky ve výši 2 000 Kč měsíčně zajišťují, že bude dluh žalované splacen přibližně do dvou let, což soud považuje za přiměřené jak s ohledem na ochranu spotřebitele, tak na oprávněný zájem žalobkyně na uspokojení její pohledávky. Žalobkyně ostatně s touto výší vyslovila souhlas.