Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

RozsudekČástečně vyhověno

Spisová značka

7 C 61/2024

Soud: Okresní soud Praha-východDatum rozhodnutí: 29. 11. 2024Č. j.: 7 C 61/2024-57Samosoudce: Mgr. Filip JanekAgenda: Civilní (sporné) (C)Zveřejněno: 31. 1. 2025Předmět řízení: O zaplacení 32 888 Kč s příslušenstvímECLI:CZ:OSPY:2024:7.C.61.2024.1
smlouva o zápůjčcepostoupení pohledávkysmlouva o úvěru
Poznámka k výběru rozhodnutí: Rozhodnutí okresních, krajských a vrchních soudů přebíráme z veřejné databáze rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti (rozhodnuti.justice.cz, otevřená data). Soudy do databáze vkládají jen vybraná rozhodnutí: od prosince 2020 hlavně pravomocná odůvodněná rozhodnutí z civilních věcí v prvním stupni, rozhodnutí vrchních soudů od konce roku 2025. Nepatří sem například platební rozkazy, rozsudky pro zmeškání nebo pro uznání, schválené smíry a většina trestních věcí. Výběr proto nelze zobecňovat na všechna řízení. K 16. 11. 2026 máme 604 705 z 615 476 rozhodnutí zveřejněných v databázi.

Použité předpisy

Označená místa (6) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 11 000 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 11 000 Kč od 17. 11. 2023 do zaplacení ve výši 15 % ročně, a vše to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do částky 21 888 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 633,53 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 919,73 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 13 509,25 Kč od 12. 7. 2023 do 16. 11. 2023 ve výši 15 % ročně, zákonného úroku z prodlení z částky 2 509,25 Kč od 17. 11. 2023 do zaplacení ve výši 15 % ročně a úroku 8 % ročně z částky 12 941,62 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádnému z účastníků se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se po žalované v tomto řízení domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru č. [hodnota] ze dne 3. 12. 2021 (dále též jako „Smlouva“), kterou uzavřela žalovaná s její právní předchůdkyní, společností [právnická osoba]., IČ: [IČO] (dále též jako „právní předchůdkyně žalobkyně“). Žalobkyně tvrdila, že žalované byly na základě Smlouvy poskytnuty peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč oproti zaplacení úroku v pevné výši 761 Kč. Žalovaná se dále zavázala v souvislosti se Smlouvou zaplatit úhradu za poskytnutí úvěru ve výši 7 350 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 077 Kč a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti v místě bydliště ve výši 2 700 Kč. Celkovou dlužnou částku 27 888 Kč měla žalovaná splatit ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč se splatností poslední splátky do 3. 2. 2023. Žalovaná úvěr řádně neuhradila, proto po ní nyní žalobkyně požaduje zaplacení neuhrazené jistiny úvěru ve výši 12 941,62 Kč, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 567,63 Kč, úhrady za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 6 284 Kč, úhrady za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 780,46 Kč, úhrady za umožnění splátek v hotovosti v místě bydliště ve výši 2 314,29 Kč, smluvní pokuty ve výši 9 000 Kč, úroku vyčísleného od 4. 2. 2023 do 11. 7. 2023 z dlužné jistiny ve výši 919,73 Kč, zákonného úroku z prodlení vyčísleného od prodlení do 11. 7. 2023 ve výši 1 633,53 Kč, úroku z úvěru ve výši 8 % p.a. z dlužné jistiny ve výši 12 941,62 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení a zákonných úroků z prodlení z částky 13 509,25 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Protože ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, vyzval soud účastníky podle § 101 odst. 4 a § 115a o.s.ř. k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude se mít podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Účastníci na výzvu soudu nereagovali, a proto bylo ve věci rozhodnuto za podmínek § 115a o.s.ř. na základě listinných důkazů, bez nařízení jednání.

4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu:Žalovaná požádala právní předchůdkyni žalobkyně o poskytnutí úvěru ve výši 20 000 Kč žádostí ze dne 3. 12. 2021, v níž ke svým poměrům uvedla, že je zaměstnána od 11. 8. 2021. Tvrdila dále, že dosahuje mzdy ve výši 13 826 Kč a měsíčně vynakládá částku 1 000 Kč na bydlení, částku 3 860 Kč na dopravu, jídlo a osobní náklady a částku 3 440 Kč na srážky ze mzdy/výživné. V žádosti zanechala žalovaná pole týkající se vlastnictví nemovitosti, resp. zajištění bydlení, nevyplněné. Dále uvedla, že je rozvedená, nemá děti (prokázáno Žádostí o úvěr ze dne 3. 12. 2021 na č.l. 24). Žalobkyně od žalované před uzavřením úvěru vyžádala výplatní pásky, z nichž se podávalo, že žalované za měsíc srpen 2021 náležela čistá mzda 13 581 Kč, za měsíc říjen 2021 čistá mzda 17 048 Kč a za měsíc září 2021 čistá mzda ve výši 10 849 Kč. Částky k výplatě činily v měsíci srpnu 6 959 Kč, v měsíci září 7 072 Kč a v měsíci říjnu 9 721 Kč, přičemž z výplatních pásek je patrné, že ze mzdy žalované byly činěny přednostní srážky ve výši 3 824 – 5 866 Kč (prokázáno výplatními páskami na č.l. 21 spisu). Žalobkyně ověřila existenci pracovního poměru žalované na základě předložené pracovní smlouvy (prokázáno pracovní smlouvou na č.l. 22 spisu). Žalovaná a zástupkyně právní předchůdkyně žalobkyně podepsaly dne 3. 12. 2021 smlouvu o úvěru č. [hodnota] „[Anonymizováno] “. Součástí smlouvy je ujednání, že žalobkyně poskytne žalované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč jako spotřebitelský neúčelový hotovostní úvěr s pěvně stanovenou zápůjční úrokovou sazbou sjednaný na dobu určitou. Žalovaná se za to zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně úrok ve výši 761 Kč a dále úplatu za poskytnutí úvěru ve výši 7 350 Kč, náklady za vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 077 Kč a poplatek za inkaso splátek v hotovosti v bydlišti ve výši 2 700 Kč. Celkovou dlužnou částku 27 888 Kč měla žalovaná splácet po dobu 14 měsíců splátkami ve výši 1 992 Kč. Smlouva obsahuje prohlášení, dle kterého dlužník podpisem smlouvy potvrzuje, že od věřitele převzal v místě bydliště v hotovosti celkovou výši úvěru (prokázáno Smlouvou). Na plnění ze Smlouvy žalovaná uhradila celkem 4 000 Kč dvěma platbami po 2 000 Kč dne 4. 12. 2021 a 26. 1. 2022 (prokázáno výpisem transakční historie). Právní předchůdkyně žalobkyně (jako postupitel) a žalobkyně (jako postupník) uzavřely dne 2. 8. 2023 smlouvu, jejímž předmětem bylo úplatné postoupení pohledávek z úvěrových smluv specifikovaných v příloze dané smlouvy o postoupení pohledávek (prokázáno Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 2. 8. 2023). Mezi takto postoupenými pohledávkami byla i pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovanou ze smlouvy č. [hodnota] (prokázáno seznamem postupovaných pohledávek, str. 41). Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 15. 8. 2023 (prokázáno Oznámením o postoupení pohledávky). Zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky ze Smlouvy předžalobní výzvou ze dne 1. 11. 2023 v níž stanovil lhůtu k úhradě na 16. 11. 2023 (prokázáno předžalobní výzvou, včetně podacího lístku).

5. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 věty prvé o. z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky.

6. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., zákon o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotř. úvěru“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

8. Podle § 87 odst. 1 věta prvá zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

9. Podle § 588 o. z., přihlédne soud i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

10. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

11. Podle ustanovení § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

12. Podle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně plnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanovení vláda nařízení; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

13. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Dle § 1887 o. z. postoupit lze i soubor pohledávek, ať již současných nebo budoucích, je-li takový soubor pohledávek dostatečně určen, zejména pokud se jedná o pohledávky určitého druhu vznikající věřiteli v určité době nebo o různé pohledávky z téhož právního důvodu.

14. Soud má z provedených důkazů za prokázané, že pohledávka ze shora uvedené smlouvy byla právní předchůdkyní žalobkyně postoupena na žalobkyni, čímž je dána aktivní věcná legitimace žalobkyně ve sporu (srov. § 1879 o.z.).

15. Po právní stránce soud na základě předložených listinných důkazů dospěl k závěru, že mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně byla uzavřena smlouva o zápůjčce, která je zároveň smlouvou ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru. Zákon o spotřebitelském úvěru ukládá poskytovateli spotřebitelského úvěru, v tomto případě tedy právní předchůdkyni žalobkyně, před uzavřením smlouvy posoudit schopnost úvěrovaného spotřebitele, tedy žalované, poskytnutý úvěr splatit. V případě, že poskytovatel spotřebitelského úvěru neprověří úvěruschopnost spotřebitele v souladu se zákonem, a přesto spotřebiteli úvěr poskytne, je smlouva o úvěru stižena neplatností.

16. Judikatura Soudního dvora Evropské unie (srov. např. rozsudek z 5. 3. 2020, OPR-Finance, C-679/18 nebo ve věci C-679/18 ze dne 5. 3. 2020) pak zdůrazňuje povinnost soudů zkoumat podmínky platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti byl povinen spotřebitel vznést. Zjistí-li porušení této povinnosti, jsou vnitrostátní soudy povinny vyvodit z toho bez dalšího zákonem předvídané důsledky. Smyslem harmonizované unijní úpravy spotřebitelských úvěrů je podle Evropského soudního dvora zajistit, aby věřitelé přistupovali k půjčování zodpovědně a aby neposkytovali úvěry bez předchozího posouzení úvěruschopnosti na základě informací získaných od žadatele o úvěr a z dostupných databází. Cílem směrnice harmonizující vnitrostátní právní úpravu této oblasti je chránit spotřebitele před nadměrným zadlužením a platební neschopností, neboť spotřebitel se nachází v nerovném postavení vůči poskytovateli úvěru a jeho vyjednávací pozice často vede k akceptaci předem stanovených neměnných smluvních podmínek. Účinnou ochranu pak poskytuje sankce v podobě absolutní neplatnosti uzavřené smlouvy, v důsledku které věřitel ztrácí nárok na ostatní smluvní finanční plnění, vyjma poskytnuté částky a zákonných nároků (úrok z prodlení).

17. V řešené věci je zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně neposoudila úvěruschopnost žalované řádně. Předně soud upozorňuje na skutečnost, že původní věřitelka zcela přehlédla, že žalované jsou prováděny srážky ze mzdy, což plynulo jednak ze samotné žádosti o úvěr, jednak z doložených výplatních pásek. Již tato skutečnost byla jednoznačně alarmujícím zjištěním, které mělo vést žalobkyni k závěru o nedostatečné bonitě žalované. Dále soud upozorňuje na skutečnou mzdu, která plynula žalované na účet ve výši od 6 959 Kč do 9 721 Kč (průměrně 7 917 Kč), a která ani zdaleka nedosahuje výše deklarovaného příjmu 13 826 Kč. Takto nízký reálný čistý měsíční příjem nebyl způsobilý pokrýt ani žalovanou tvrzené výdaje, natož měsíční splátky ve výši 1 992 Kč. Zároveň si nelze nepovšimnout, že žalovaná v žádosti o úvěr vynechala údaj o svém bydlení. Soud má za to, že právní předchůdkyně žalobkyně měla od žalované zjistit, jakým způsobem uspokojuje svou bytovou potřebu, a to zvláště za situace, kdy deklarované výdaje na bydlení měly činit toliko 1 000 Kč a jevily se tak zjevně podhodnocené. Pakliže po výdajích žalované na bydlení nebylo blíže pátráno, považuje to soud za další selhání právní předchůdkyně žalobkyně v rámci zkoumání úvěruschopnosti žalované. Soud má tak za to, že právní předchůdkyně žalobkyně měla na základě uvedených skutečností dospět k důvodným pochybnostem o schopnosti žalované poskytovanou zápůjčku splácet. Pakliže zápůjčku na základě Smlouvy žalované poskytla, učinila tak v rozporu s ustanovením § 86 zákona o spotřebitelském úvěru.

18. S ohledem na shora uvedené soud konstatuje, že smlouva o úvěru je ve smyslu § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. neplatná, neboť žalobkyně se vůbec nezabývala konkrétní a individuální situací žalované a posouzení úvěruschopnosti bylo tedy podle názoru soudu učiněno pouze formalisticky a nesplňuje požadavky stanovené zákonem o spotřebitelském úvěru (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 26. února 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18).

19. Žalobkyně tak nemá právo na žádné smluvní úroky ani smluvní poplatky a platby za služby, které vycházejí z neplatné Smlouvy. Žalovaná je povinna žalobkyni vrátit pouze skutečně poskytnuté a nesplacené peněžní prostředky v režimu bezdůvodného obohacení (dle § 2991 a násl. o.z.) ve výši 11 000 Kč (poskytnutých 15 000 Kč – zaplacené 4 000 Kč). Dále žalobkyni náleží úrok z prodlení z poskytnuté jistiny podle § 1968 a 1970 o. z. ode dne následujícího po uplynutí lhůty stanovené v předžalobní upomínce, tj. ode dne 17. 11. 2023, a to ve výši dle § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (výrok I.). Ve zbytku soud žalobu pro nedůvodnost zamítl (výrok II.)

20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tak, že žalované, jež byla v řízení z větší části úspěšná, dle obsahu soudního spisu žádné náklady řízení nevznikly, a soud proto nepřiznal nárok na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků (výrok III.).

21. Povinnost k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o.s.ř.); náhrada nákladů řízení pak na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací