Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 63 502 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z této částky jdoucím od 16. 3. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Co do částky 30 549 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 10. 8. 2023 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky 63 502 Kč od 16. 3. 2024 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně jdoucího z částky 63 502 Kč od 10. 8. 2023 do 15. 3. 2024, částky 38 502 Kč, úroku ve výši 74,04 % ročně z částky 78 069,46 Kč od 10. 8. 2023 do 2. 9. 2023 a úroku 15 % ročně z částky 78 069,46 Kč od 3. 9. 2023 do zaplacení, se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se v tomto řízení domáhala zaplacení částky 132 553 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru č. [hodnota] uzavřené dne 23. 1. 2023. Tvrdila, že na základě této smlouvy poskytla žalované úvěr ve výši 79 000 Kč, který měl být splacen ve 48 měsíčních splátkách po 5 166 Kč. Úvěr byl poskytnut s úrokovou sazbou 74,04 % ročně. Žalovaná však nesplnila svou povinnost hradit splátky řádně a včas, přičemž uhradila toliko částku 15 498 Kč. V důsledku prodlení s úhradou splátky o více než 65 dnů došlo dne 8. 8. 2023 k zesplatnění celého úvěru. Ke dni zesplatnění činila nová jistina úvěru, zahrnující původní nesplacenou jistinu a přirostlé úroky, částku 92 453,84 Kč. Žalobkyně dále uplatňuje nárok na smluvní pokutu ve výši 998 Kč za prodlení s jednotlivými splátkami, náhradu nákladů v souvislosti s prodlením ve výši 600 Kč, smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z nové jistiny od 10. 8. 2023 do dne podání žaloby ve výši 38 502 Kč, úrok ve výši 74,04 % ročně z částky 78 069,46 Kč od 10. 8. 2023 do 2. 9. 2023 ve výši 3 691,44 Kč, úrok ve výši 15 % ročně z částky 78 069,46 Kč od 3. 9. 2023 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 10. 8. 2023 dosáhne částky 297 561 Kč. Žalovaná na výzvy žalobkyně nereagovala a ničeho neuhradila ani na základě předžalobní výzvy.
2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.
3. Z provedeného dokazováním soud učinil následující závěr o skutkovém stavu:
4. Žalobkyně a žalovaná uzavřely dne 23. 1. 2023 smlouvu o úvěru č. [hodnota], na základě které se žalobkyně zavázala žalované poskytnout peněžní prostředky ve výši 79 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnutou částku vrátit a zaplatit úroky v sazbě 74,04 % ročně ve 48 měsíčních splátkách po 5 166 Kč. Žalovaná tak měla žalobkyni vrátit celkem 247 968 Kč (předsmluvní formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, návrh smlouvy o úvěru / smlouva o úvěru ze dne 23. 1. 2023, oznámení o schválení úvěru se splátkovým kalendářem ze dne 23. 1. 2023).
5. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. Žalovaná vyplnila příslušné formuláře dne 23. 1. 2023 v 6:57 hodin, přičemž úvěr byl schválen téhož dne v 7:00 hodin (informace pro klienta k žádosti o úvěr s popisem uzavírání raz dva půjčky, doklad o umístění dokumentů do klientské zóny).
6. Žalobkyně ověřila totožnost žalované z občanského průkazu (kopie občanského průkazu).
7. Žalobkyně posuzovala úvěruschopnost zaprvé lustrací žalované v registru SOLUS a NRKI (výpis záznamů z registru SOLUS, výpis z Nebankovního registru klientských informací).
8. Dále měla žalobkyně k dispozici výpis z účtu žalované za prosinec 2022. Žalovaná měla příjem 14 123 Kč (starobní důchod). Velká část transakcí na účtu představuje čerpání a následné splácení drobných úvěrů z účtu č. [č. účtu]; celkem žalovaná vyčerpala částku 11 922,97 Kč a uhradila částku 11 988,94 Kč. Nad rámec toho žalovaná čerpala úvěr od společnosti [právnická osoba]. ve výši 46 421 Kč. Z účtu nelze usuzovat o celkovém hospodaření žalované, neboť transakce představují až na výjimky čerpání a splácení úvěrů a přeposílání finančních prostředků mezi účtem žalované a účty [právnická osoba] a [právnická osoba] (výpis z účtu žalované prosinec 2022).
9. Starobní důchod žalované od září 2022 činil 14 123 Kč (oznámení o výši důchodu ze dne 29. 8. 2022).
10. Žalobkyně dne 23. 1. 2023 poskytla částku 79 000 Kč bezhotovostně na účet žalované (doklad o vyplacení úvěru s datem 23. 1. 2023).
11. Žalovaná na poskytnutý úvěr žalobkyni uhradila (resp. za ni uhradil [právnická osoba]) dne 4. 3. 2023 částku 5 166 Kč, dne 4. 4. 2023 částku 5 166 Kč a dne 4. 5. 2023 částku 5 166 Kč, celkem tedy 15 498 Kč (karta klienta ze dne 18. 2. 2025).
12. Žalobkyně výzvami ze dne 7. 7. 2023 a 4. 8. 2023 upozornila žalovanou na její prodlení se splátkami, vyzvala ji k jejich úhradě a upozornila ji na možnost zesplatnění celého úvěru (výzvy k zaplacení ze dne 7. 7. 2023 a 4. 8. 2023).
13. Žalobkyně prohlásila dne 8. 8. 2023 závazky ze smlouvy za okamžitě splatné a vyzvala žalovanou k okamžité úhradě částky 94 051 Kč (oznámení ze dne 8. 8. 2023).14. [tituly před jménem] [jméno FO] za žalobkyni dne 25. 1. 2019 čestné prohlásil, že v rámci interních pracovních postupů došlo k vygenerování a k odeslání přiloženého/ých dokumentu/ů formou obyčejného psaní prostřednictvím Hybridní pošty (česné prohlášení ze dne 25. 1. 2019).15. Žalovaná byla dále žalobkyní vyzvána k okamžité úhradě dlužné částky předžalobní výzvou odeslanou dne 12. 3. 2024 (výzva k plnění ze dne 12. 3. 2024 vč. podacího archu).16. Z ostatních předložených a neprovedených důkazů soud nezjistil žádné další relevantní skutečnosti nad rámec shora uvedených.17. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.18. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., zákon o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.19. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.20. Podle § 87 odst. 1 věta prvá zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.21. Podle § 588 o. z. přihlédne soud i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.22. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.23. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.24. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně plnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanovení vláda nařízení; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.25. Po právní stránce soud na základě předložených listinných důkazů dospěl k závěru, že mezi žalovanou a žalobkyní byla uzavřena smlouva o úvěru, která je zároveň smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru. Zákon o spotřebitelském úvěru ukládá poskytovateli spotřebitelského úvěru před uzavřením smlouvy posoudit schopnost úvěrovaného spotřebitele, tedy žalované, poskytnutý úvěr splatit. V případě, že poskytovatel spotřebitelského úvěru neprověří úvěruschopnost spotřebitele v souladu se zákonem, a přesto spotřebiteli úvěr poskytne, je smlouva o úvěru stižena neplatností.26. Judikatura Soudního dvora Evropské unie (srov. např. rozsudek z 5. 3. 2020, OPR-Finance, C-679/18 nebo ve věci C-679/18 ze dne 5. 3. 2020) pak zdůrazňuje povinnost soudů zkoumat podmínky platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti byl povinen spotřebitel vznést. Zjistí-li porušení této povinnosti, jsou vnitrostátní soudy povinny vyvodit z toho bez dalšího zákonem předvídané důsledky. Smyslem harmonizované unijní úpravy spotřebitelských úvěrů je podle Evropského soudního dvora zajistit, aby věřitelé přistupovali k půjčování zodpovědně a aby neposkytovali úvěry bez předchozího posouzení úvěruschopnosti na základě informací získaných od žadatele o úvěr a z dostupných databází. Cílem směrnice harmonizující vnitrostátní právní úpravu této oblasti je chránit spotřebitele před nadměrným zadlužením a platební neschopností, neboť spotřebitel se nachází v nerovném postavení vůči poskytovateli úvěru a jeho vyjednávací pozice často vede k akceptaci předem stanovených neměnných smluvních podmínek. Účinnou ochranu pak poskytuje sankce v podobě absolutní neplatnosti uzavřené smlouvy, v důsledku které věřitel ztrácí nárok na ostatní smluvní finanční plnění, vyjma poskytnuté částky a zákonných nároků (úrok z prodlení).27. V řešeném případě dospěl soud k závěru, že žalobkyně dostatečně nesplnila povinnost prošetřit úvěruschopnost žalované plynoucí z § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně tvrdila, že provedla vyhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením smlouvy o úvěru. Soud však konstatuje, že způsob ověřování byl v daném případě zjevně nedostatečný a nedůsledný.28. Žalobkyně tvrdila, že provedla vyhodnocení informací získaných od žalované před uzavřením smlouvy o úvěru, které ověřovala oproti relevantním dokladům, zejména výpisům z účtu. Kdyby však žalobkyně načerpaným informacím věnovala náležitou pozornost a tyto kriticky zhodnotila, nemohla by na základě těchto údajů dospět k závěru o dostatečné bonitě žalované.29. Soud poukazuje na to, že žalované byly v měsíci bezprostředně předcházejícím poskytnutí úvěru poskytnut další úvěry ve výši 46 421 Kč. Tato skutečnost měla žalobkyni vést ke zvýšené obezřetnosti při posuzování finanční situace žalované.30. Žalobkyně blíže nezkoumala výdaje žalované, tedy kde žalovaná bydlí, jaké konkrétní výdaje vynakládá na poplatky za služby poskytované v souvislosti s bydlením (nájemné, voda, elektřina, příp. plyn). Žalobkyní nebyly zkoumány ani další běžné měsíční výdaje žalované jako např. na stravu, jízdné, platby mobilnímu operátorovi, záliby, ošacení atd. Pokud žalobkyně uvedla, že z výpisu z účtu byly potvrzeny výdaje žalované, které zahrnovaly životní minimum jednotlivce a povinnou rezervu, pak se toto tvrzení nemůže zakládat na pravdě. Žalobkyně předně o výdajích žalované nic konkrétního (tedy zejm. v jaké výši byly výdaje žalované žalobkyní zjištěny) netvrdila. Z výpisu z účtu přitom není možné učinit komplexní zjištění o výdajích žalované, neboť takové platby z účtu provedeny nebyly (z „běžných“ výdajů je z účtu patrný pouze platba za potraviny ve výši 494 Kč). Žalobkyně tedy neprokázala řádné zkoumání výdajů žalované.31. Pokud žalobkyně výše uvedené skutečnosti opominula, nelze její posouzení úvěruschopnosti žalované považovat za řádné. Skutečnost, že žalobkyně vyžádané doklady blíže nezkoumala, dokládá i to, že od podání žádosti žalovanou do schválení úvěru žalobkyní uplynuly pouhé 3 minuty.32. Soud si je vědom toho, že nelze klást na věřitele přehnané nároky ohledně zkoumání úvěruschopnosti dlužníků, přičemž je nutno zohledňovat specifika každého případu a přihlížet též k výši poskytované částky. V tomto směru lze však podotknout, že výše žalované poskytovaného úvěru byla poměrně značná. A i u nižších částek je třeba přihlížet i k jejich příslušenství, poplatkům a smluvním pokutám. Jinou míru zkoumání úvěruschopnosti by soud požadoval u úvěrů, jejichž zatížení bude nízké a bude se tak při jejich nesplácení dlužní částka blížit „nezkoumanému“ bezdůvodnému obohacení, oproti půjčkám a úvěrům, kde v důsledku prodlení s platbou se v důsledku smluvních ujednání dlužná částka navýší značně o úroky, různé poplatky a smluvní pokuty. Což je právě případ posuzované věci, kde k jistině byl sjednán značný úrok z úvěru (žalovaná měla žalobkyni vrátit více než trojnásobek poskytnuté částky) a k tomu rovněž nemalá smluvní pokuta. Tedy je-li zde potenciál, že dluh bude při jeho neplacení razantně navýšen, je také třeba na věřitele klást zvýšené nároky na zkoumání úvěruschopnosti dlužníka tak, aby v rámci ochrany nejen dlužníka, ale i ostatních věřitelů, nebyly půjčky poskytovány těm, kdo je splácet nebudou a kdo se v takovém případě dostanou do dluhové pasti.33. S ohledem na shora uvedené soud konstatuje, že smlouva o úvěru je ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a § 588 o. z. absolutně neplatná, neboť žalobkyně neposoudila řádně konkrétní a individuální situaci žalované a posouzení úvěruschopnosti bylo tedy podle názoru soudu učiněno pouze formalisticky a nesplňuje požadavky stanovené zákonem o spotřebitelském úvěru (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 26. února 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18).34. Žalobkyni tak náleží z titulu bezdůvodného obohacení (finanční prostředky byly žalované poskytnuty na základě neplatné smlouvy a jsou tak posuzovány podle § 2991 o. z.) pouze poskytnutá jistina. Soud vycházel z toho, že na závazek dle neplatné smlouvy byla poskytnuta částka 79 000 Kč. Pakliže žalovaná v souvislosti s neplatnou smlouvou uhradila 15 498 Kč, je nadále povinen vydat žalobkyni v režimu bezdůvodného obohacení částku 63 502 Kč. Vzhledem k tomu, že je žalovaná se splněním svého dluhu v prodlení, přiznal soud žalobkyni i úroky z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády (§ 1968 a 1970 o. z., § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.), a to s počátkem prodlení od 16. 3. 2024, tj. v návaznosti na předžalobní výzvu, která žalované v souladu s § 573 o. z. došla dne 15. 3. 2024, neboť splatnost bezdůvodného obohacení se odvíjí od výzvy k plnění. Soud prodlení neodvozoval od výzvy k úhradě v zesplatňujícím dopisu, neboť jeho odeslání žalobkyně neprokázala. K prokázání žalobkyně předložila čestné prohlášení, z něhož však nelze vycházet, neboť z něj neplyne, o jaký dokument se jedná, a navíc toto prohlášení pochází z doby předcházející odeslání zesplatňující výzvy (výrok I.). Další tvrzení a návrhy v otázce výzvy k zaplacení adresované žalované přes poučení dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. žalobkyně nevznesla.35. Ve zbytku soud žalobu pro nedůvodnost zamítl (výrok II.).36. O nákladech řízení soud rozhodl podle úspěšnosti účastníků v řízení dle § 142 odst. 2 o. s. ř. V řízení byla z větší části úspěšná žalovaná. Při vyčíslení poměru úspěchu a neúspěchu v řízení, vycházel soud z částek dospělých k okamžiku soudního rozhodnutí, vyčíslil tak i příslušenství ve výši ke dni 30. 12. 2025. Žalobkyni byla z požadovaného nároku přiznána částka 80 290,05 Kč a zamítnuta částka 116 935,56 Kč. Poměr úspěchu a neúspěchu tedy činí 40,71 % ku 59,29 %. Vzhledem k tomu, že žalované žádné náklady řízení nevznikly, rozhodl soud, že se žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává (výrok III.).37. Povinnost k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.), když soud neshledal důvody pro její prodloužení či stanovení splátek.