Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 15 000 Kč se smluvním úrokem 18,9 % ročně z částky 15 000 Kč od 12. 12. 2022 do 8. 1. 2023, se smluvním úrokem ve výši 15 % ročně z částky 15 000 Kč od 9. 1. 2023 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 15 000 Kč od 22. 12. 2022 do zaplacení, s kapitalizovaným smluvním úrokem ve výši 556,96 Kč za období od 1. 10. 2022 do 11. 12. 2022 a částku 1 173 Kč, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 800 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se po žalované v této věci domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím z titulu smlouvy o poskytnutí kontokorentního úvěru. Tvrdila, že dne 25. 3. 2019 uzavřela se žalovanou Rámcovou smlouvu č. [hodnota], na jejímž základě byl žalované aktivován běžný účet č. [č. účtu]. Dne 11. 4. 2019 pak se žalovanou uzavřela Dodatek č. [hodnota] k Rámcové smlouvě, jehož předmětem bylo poskytnutí kontokorentu ve výši 15 000 Kč, což bylo dne schváleno 17. 4. 2019 a žalované bylo umožněno jeho čerpání. Jelikož žalovaná závažně porušovala své smluvní povinnosti, přistoupila žalobkyně dne 12. 12. 2022 k zesplatnění kontokorentu. Žalobkyně se po žalované domáhá kromě jistiny ve výši 15 000 Kč také smluvního úroku, který požaduje za období od 1. 10. 2022 do 11. 12. 2022 v kapitalizované výši 556,96 Kč, dále za období od 12. 12. 2022 do 8. 1. 2023 ve výši 18,9 % ročně z částky 15 000 Kč a za období od 9. 1. 2023 s přihlédnutím k ustanovení § 122 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru od 9. 1. 2023 ve výši 15 % ročně do zaplacení. Dále se domáhá zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 15 000 Kč od 22. 12. 2022 do zaplacení. Nad rámec toho žalobkyně uplatnila nárok na zaplacení částky 1 173 Kč, která se skládá z nákladů účelně vynaložených na vymáhání dluhu ve výši 1 000 Kč, nezaplaceného měsíčního poplatku za výběry z bankomatů ve výši 100 Kč a dlužného pojistného ve výši 73 Kč. Žalovaná dluh nezaplatila, a to ani poté, co byla k úhradě opakovaně vyzývána. V rámci procesu posouzení úvěruschopnosti žalované před poskytnutím úvěru žalobkyně vycházela z údajů poskytnutých žalovanou, která uvedla, že je svobodná, bydlí v nájmu, nevyživuje žádnou osobu, pobírá příjem ve výši 25 750 Kč, příjmy ostatních členů její domácnosti činí 28 000 Kč a její výdaje na bydlení/léky-jídlo-dopravu činí 7 000 Kč/6 000 Kč.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Žalovaná je občankou Slovenské republiky, proto se soud zprvu zabýval otázkou pravomoci a příslušnosti českého soudu a otázkou rozhodného práva. V této souvislosti se soud zaměřil na zjištění místa bydliště žalované ke dni podání žaloby (12. 1. 2023).
4. K pobytu žalované byly zjištěny následující skutečnosti: Žalovaná neprochází Informačním systémem základních registrů. Ředitelství služby cizinecké policie soudu sdělilo, že žalovaná neměla nikdy na území České republiky povolen žádný druh pobytu podle zákona o pobytu cizinců, rovněž Ministerstvo vnitra nevede k žalované záznam v Cizineckém informačním systému. Úřad práce pro žalovanou evidoval údaj o adrese [adresa], [právnická osoba] pak adresu [adresa]. Na tyto adresy se žalované nepodařilo doručit soudní písemnosti. Z úřední činnosti je zdejšímu soudu známo, že pro potřeby řízení ve věci sp.zn. [spisová značka] bylo držitelem emailové schránky [e-mail] v emailové zprávě z 19. 3. 2024 sděleno, že již pár let žije v Indii, kde je zasílání poštovních zásilek nereálné. Žalovaná sdělila, že z tohoto důvodu nebude soudu zasílat svou adresu, neboť to považuje za zcela zbytečné.
5. Pakliže by se bydliště žalované skutečně nacházelo ke dni podání žaloby v Indii, dospěl by soud k závěru o své mezinárodní nepříslušnosti (srov. čl. 6 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém a contrario při nemožnosti aplikace nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, které v čl. 7 předpokládá jeho aplikaci v případě, že bydliště žalované je v některém členském státě). Uvedené emailové sdělení však soud nehodnotí jako důvěryhodný poznatek o bydlišti žalované.
6. Předně je třeba podotknout, že totožnost odesílatele emailu není možné zjistit (emailovou adresu se jménem žalované lze založit bez prokázání totožnosti), nelze tedy postavit najisto, že email psala skutečně žalovaná. Za další, prosté sdělení žalované, které není nijak důkazně podepřeno, nelze bez dalšího s ohledem na okolnosti tohoto případu a charakter sdělení považovat za autentickou informaci. Žalovaná se vyjádřila tak, že nebude soudu svou přesnou adresu sdělovat. Tím vyloučila možnost, aby soud pomocí doručení na tvrzenou adresu ověřil, že bydliště žalované se v Indii skutečně nachází. Již odmítavý způsob komunikace odesílatele emailu vzbuzuje pochybnosti o věrohodnosti předmětného sdělení. Za této situace soud nemůže z tohoto sdělení automaticky vycházet. Soud za této situace nedisponuje žádnými efektivními nástroji, jak bydliště žalované na území Indie ověřit. S ohledem na shora uvedené nemá soud za prokázané, že se bydliště žalované ke dni podání žaloby nacházelo v Indii. Jelikož je údaj o aktuálním bydlišti žalované neznámý, soud pro účely posouzení mezinárodní příslušnosti vycházel z posledního bydliště žalované, za které považuje adresu [adresa]. Za situace, kdy nebylo možné zjistit aktuální bydliště žalované, a nebyly k dispozici žádné průkazné indicie umožňující dospět k závěru, že žalovaná má skutečné bydliště mimo území Evropské unie, je třeba vycházet z posledního známého bydliště žalované (k tomu srov. analogicky rozsudek Soudního dvora (EU) ve věci C-327/10, Hypoteční banka, a. s., proti U. M. Lindnerovi). Soud má za to, že pokud by takto nepostupoval a řízení by pro nedostatek mezinárodní příslušnosti zastavil, mohl by jeho postup být v rozporu se zásadou zákazu odepření spravedlnosti. Žalobkyni, která nedisponuje žádným údajem o bydlišti žalované ani způsobilými nástroji pro jeho zjištění, by v takovém případě mohlo být neproporcionálně odepřeno právo na přístup soudu.
7. Soud proto konstatuje, že jeho mezinárodní příslušnost pro projednání této věci je dána. Dle čl. 3 nařízení Řím I. je rozhodným právem právní řád České republiky, neboť účastníci řízení toto právo výslovně zvolili ve smlouvě o poskytnutí kontokorentu ve spojení s příslušnými smluvními podmínkami (viz závěrečná ustanovení Podmínek pro používání kontokorentu).
8. Protože ve věci bylo možné rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, vyzval soud účastníky podle § 115a o.s.ř. k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně ani žalovaná se na výzvu soudu k této otázce ve stanovené lhůtě nevyjádřili, ačkoli jim bylo předmětné usnesení řádně doručeno ( žalované prostřednictví dožádaného Okresného súdu v Popradě na adrese jejího trvalého pobytu ). Soud tak ve věci rozhodl bez nařízení jednání, a to za podmínek § 115a o.s.ř.
9. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci: Žalovaná a zástupce žalobkyně opatřili svými podpisy Rámcovou smlouvu č. [hodnota] ze dne 25. 3. 2019, jejímž předmětem byla obecná úprava vztahů účastníků při poskytování bankovních služeb žalované, kterými bylo vedení běžného účtu č. [hodnota], dále spořicího účtu a debetní karty a další případně v budoucnu sjednané služby. Smlouva předpokládá, že její nedílnou součástí jsou mimo jiné obchodní podmínky, podmínky pro používání kontokorentu, pojistné podmínky, přehled cen pojištění a ceník žalobkyně (prokázáno Rámcovou smlouvou). Obchodní podmínky žalobkyně v čl. Vzájemná komunikace, její jazyk, naše úkony, odst. 9, stanoví, že účastníci provádí právní jednání též v mobilní aplikaci a internetovém bankovnictví, přičemž dle výkladových ustanovení se v internetovém bankovnictví podepisuje klient zadáním potvrzovacího kódu, který je mu jednorázově zaslán (prokázáno Obchodními podmínkami žalobkyně). Žalovaná následně dne 11. 4. 2019 požádala o poskytnutí úvěru s možností přečerpání, tzv. kontokorentu, přičemž za tímto účelem byl uzavřen Dodatek č. [hodnota] k rámcové smlouvě, který žalovaná opatřila podpisovým kódem. Dle dodatku bylo žalované umožněno čerpat 15 000 Kč, a to způsobem přečerpání běžného účtu. Splácet měla žalovaná průběžně připsáním peněz na běžný účet. Kontokorent byl úročen roční sazbou 18,90 %. Podmínkou pro užívání kontokorentu bylo, že bude splacen do jednoho roku od data prvního čerpání. Pokud klient tuto podmínku nesplní, má žalobkyně právo mimo jiné požadovat náhradu účelně vynaložených nákladů spojených s vymáháním dlužné částky. Dodatek předpokládá, že jeho součástí jsou Podmínky pro používání kontokorentu (prokázáno Dodatkem č. [hodnota]). Dle Podmínek pro používání kontokorentu (čl. Co považujeme za případ porušení a čl. Postup v případě porušení toho, na čem jsme se dohodli), pokud dojde k případu porušení, za které se považuje mimo jiné prodlení s úhradou jakéhokoli závazku a porušení jakékoli jiné povinnosti dle Smlouvy o kontokorentu, má žalobkyně právo požadovat předčasné splacení kontokorentu, tj. prohlásit svým rozhodnutím kontokorent za ihned splatný a požádat o jeho předčasné splacení a dále požadovat náhradu účelně vynaložených nákladů na vymáhání dluhu. Při zesplatnění je klient povinen splatit celý kontokorent, smluvní úroky a úroky z prodlení naúčtované ke dni zesplatnění (prokázáno Podmínkami pro používání kontokorentu). Dle Ceníku žalobkyně je za výběr hotovosti z bankomatu hrazena částka 100 Kč (prokázáno Ceníkem žalobkyně). Žalovaná a zástupkyně žalobkyně podepsali dne 4. 5. 2019 dokument označený jako Přihlášení k pojištění, jehož obsahem je ujednání stran o poskytování pojištění pro případ invalidity a úmrtí, které lze sjednat dohromady s běžným účtem. Dle přihlášení k pojištění bude žalovaná za poskytování pojištění platit měsíční pojistné ve výši 30 Kč, které bude strženo poslední den v měsíci z hlavního účtu. Podpisem přihlášení žalovaná stvrdila, že se seznámil s rámcovou pojistnou smlouvou, kterou uzavřela žalobkyně se společností [právnická osoba] (dále jen „pojišťovna“)(prokázáno dokumentem Přihlášení k pojištění). Žalobkyně uzavřela s pojišťovnou Pojistnou smlouvu č. [Anonymizováno] s tím, že uzavírané pojištění má povahu skupinového pojištění, ve kterém zájemce o pojištění přistupuje k pojištění sjednanému pojistnou smlouvou, která byla uzavřena mezi pojistníkem a pojišťovnou, přičemž přistoupením k pojištění vznikají pojištěnému práva a povinnosti vůči pojišťovně a pojistníkovi. Pojištění schopnosti splácet finanční závazek se sjednává jako pojištění finanční ztráty a jeho účelem je zajistit splácení úvěru v případě vzniku nahodilé události (prokázáno Rámcovou pojistnou smlouvou a pojistnými podmínkami). Žalovaná vyčerpala celkovou částku kontokorentu ve výši 15 000 Kč, přičemž poprvé čerpala dne 7. 10. 2021 a ke dni 8. 10. 2022 zůstávala celá čerpaná částka nesplacena. Obchodní úrok z čerpaných částek do data zesplatnění kontokorentu dne 12. 12. 2022 činil 556,96 Kč (prokázáno tabulkou čerpání kontokorentu). Dopisem ze dne 12. 12. 2022 žalobkyně žalovanou vyzvala k uhrazení všech jejích dluhů, tj. na kontokorentu v částce 15 556,96 Kč a na běžném účtu v částce 1 173 Kč (prokázáno dopisem ze dne 12.12.2022). Žalovaná nezaplatila žalobkyni dlužné pojistné v částce celkem 73 Kč a poplatek za výběr z bankomatu ve výši 100 Kč (prokázáno výpisem z běžného účtu žalované). Žalobkyně na jeden den vymáhání dluhu typicky vynakládá částku 44,54 Kč, která je složena z nákladů na mzdy zaměstnanců, software, hardware, hovorné a poštovné. Tyto náklady jsou žalobkyní klientům účtovány zpravidla jednou za 20 kalendářních dnů, a to v omezené výši 500 Kč (prokázáno Přehledem nákladů účelně vynaložených bankou na vymáhání dluhu). Žalobkyně v rámci vymáhání pohledávky za žalovanou odeslala čtyři dopisy (prokázáno dokladem odeslané pošty). V rámci procesu posouzení úvěruschopnosti žalované před poskytnutím úvěru žalobkyně zohledňovala, že žalovaná měla aktivní jeden osobní úvěr na částku 10 000 Kč s datem počátku 1. 4. 2018 a datem ukončení 20. 4. 2019 s měsíčními splátkami 879 Kč, na který jí zbývalo splatit 1 736 Kč na jistině. Předtím měla ještě úvěr na částku 30 000 Kč, který byl splácen v částce 2 576 Kč měsíčně a byl splacen v plné výši (prokázáno úvěrovou zprávou). Žalobkyně dále ověřila výpisy z účtu žalované za leden a únor 2019, z nichž se podávalo, že jí pravidelně přichází mzda okolo 28 000 Kč, přičemž kreditní položky (59 213 Kč) převyšovaly debetní položky (36 592,18 Kč) (prokázáno výpisy z účtu žalované u [právnická osoba].).
10. Po právní stránce soud posoudil smlouvu mezi účastníky jako smlouvu o úvěru dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“) v limitech daných zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“). Proces posuzování úvěruschopnosti žalované v daném případě soud shledal za dostatečný, neboť žalobkyně ověřila zdroj a pravidelnost příjmů žalované a zohlednila předchozí zkušenost se řádným splácením úvěru ze strany žalované. Soud považuje rozsah zkoumání úvěruschopnosti za dostačující zejména s ohledem na skutečnost, že v souvislosti s poskytnutím úvěru nedošlo k výraznému navýšení částky, kterou měl žadatel o úvěr splatit, když nebyl zatížen nadstandardní úrokovou sazbou ani přidanými poplatky souvisejícími s poskytnutím úvěru. Soud si je vědom toho, že nelze klást na věřitele přehnané nároky ohledně zkoumání úvěruschopnosti dlužníků, přičemž je nutno zohledňovat specifika každého případu a přihlížet též k výši poskytované částky. Jinou míru zkoumání úvěruschopnosti by soud požadoval u úvěrů, jejichž zatížení bude nízké a bude se tak při jejich nesplácení dlužná částka blížit „nezkoumanému„ bezdůvodnému obohacení (což je řešený případ), oproti půjčkám a úvěrům, kde v důsledku prodlení s platbou se v důsledku smluvních ujednání dlužná částka navýší značně o úroky, různé poplatky a smluvní pokuty.
11. Žalovaná uzavřela se žalobkyní smlouvu o kontokorentním úvěru ve smyslu § 2395 o.z., na jejímž základě jí byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč (formou přečerpání běžného účtu), které se zavázala spolu s úrokem ve výši 18,90 % ročně vrátit do jednoho roku pod ztrátou výhody splátek. Zatímco žalobkyně svou povinnost ze smlouvy o úvěru splnila, když žalované umožnila čerpání úvěru až do výše 15 000 Kč, žalovaná svou povinnost řádně a včas dorovnat kontokorentní úvěr dohodnutým způsobem nesplnila, v důsledku čehož jí vznikl dluh sestávající z jistiny ve výši 15 000 Kč, smluvního úroku ve výši 556,96 Kč za období od 1. 10. 2022 do 11. 12. 2022, smluvního úroku ve výši 18,90 % ročně z částky 15 000 Kč od 12. 12. 2022 do 8. 1. 2023 a smluvního úroku ve výši 15 % ročně z částky 15 000 Kč od 9. 1. 2023 do zaplacení, jehož výše za předmětné období odpovídá korektivu upravenému v ust. § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů. Žalované byly také žalobkyní oprávněně naúčtovány poplatky za výběr hotovosti z bankomatu ve výši 100 Kč (stanoveno v ceníku žalobkyně) a poplatky za pojištění ve výši celkem 73 Kč (dohodnuto v přihlášení k pojištění). Konečně, žalobkyně byla na základě ujednání stanoveném v podmínkách pro používání kontokorentu oprávněna požadovat též náklady účelně vynaložené na vymáhání dlužné částky, které v daném případě činily celkem 1 000 Kč (§ 513 o.z.).
12. Tím, že žalovaná svůj závazek nesplnila řádně a včas, dostala se do prodlení a je povinna platit z dlužné jistiny úrok z prodlení ve výši zákonné (nařízení vlády č. 351/2013 Sb.) ode dne následujícího po datu zesplatnění.
13. Soud tak shledal nárok žalobkyně důvodným a rozhodl, jak ve výrokové části rozsudku uvedeno.
14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal plně úspěšné žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 800 Kč, která sestává ze zaplaceného soudního poplatku.
15. Lhůta k plnění byla stanovena v obecné třídenní délce (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).