Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 524 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 524 Kč od 29. 7. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
Toto rozhodnutí obsahuje vzhledem k předmětu řízení zkrácené odůvodnění podle § 157 odst. 4 o.s.ř. Ve věci bylo rozhodnuto na základě listinných důkazů bez nařízení jednání za podmínek § 115a o.s.ř.
Předmětem řízení bylo zaplacení peněžité částky a příslušenství, specifikovaných výše ve výroku I., to vše z titulu nezaplaceného jízdného ze dne 28. 7. 2020 a přirážek k jízdnému.
Z předložených listin, byl zjištěn následující skutkový stav: Žalovaný cestoval dne 28. 7. 2020 [anonymizováno] – linkou [anonymizováno]. V uvedený den byl kontrolován revizorem, kterému se na vyzvání neprokázal platným jízdním dokladem. Žalovaný tak porušil Smluvní přepravní podmínky [anonymizováno] integrované dopravy a vznikla mu povinnost zaplatit jízdné ve výši 24 Kč spolu s přirážkou k jízdnému ve výši 1 500 Kč. Splatnost pohledávky žalobkyně nastala ke dni, kdy proběhla kontrola jízdného (viz tarif [anonymizováno] integrované dopravy včetně Smluvních přepravních podmínek). K zaplacení celkové dlužné částky byl žalovaný vyzván.
Zaplacení dlužné částky, ani jiné skutečnosti významné z hlediska základu či výše žalobou uplatněného nároku nebyly tvrzeny, tedy ani prokázány.
Po právní stránce posoudil soud nárok dle ustanovení § 2550 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), dále dle § 37a zák. č. 26/1994 Sb. o drahách, a dle § 7 odst. 6 a § 49 odst. 3 vyhlášky č. 175/2000 Sb. a dospěl k závěru, že žalovaný jako cestující z přepravní smlouvy byl povinen se při jízdě dopravním prostředkem žalobkyně prokázat platným dokladem a pokud tak neučinil, byl povinen zaplatit jízdné ve výši 24 Kč a přirážku k jízdnému, kterou určí dopravce v přepravním řádu, nejvýše však 1 500 Kč, což žalobkyně učinila.
Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil nárok žalobkyně dobrovolně, soud žalobkyni nárok přiznal, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku, a to včetně úroku z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 524 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.
O povinnosti zaplatit náhradu nákladů k rukám zástupce žalobkyně soud rozhodl podle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř.
Povinnost k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o.s.ř.); náhrada nákladů řízení pak na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).