Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 524 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 524 Kč od 29. 9. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení
Odůvodnění
Toto rozhodnutí obsahuje vzhledem k předmětu řízení zkrácené odůvodnění podle § 157 odst. 4 o.s.ř. Ve věci bylo rozhodnuto na základě listinných důkazů bez nařízení jednání za podmínek § 115a o.s.ř.
Předmětem řízení bylo zaplacení peněžité částky a příslušenství, specifikovaných výše ve výroku I., to vše z titulu nezaplaceného jízdného ze dne 28. 9. 2020 a přirážek k jízdnému.
Z předložených listin, byl zjištěn následující skutkový stav: Žalovaný cestoval dne 28. 9. 2020 tramvají – linkou [anonymizováno]. V uvedený den byl kontrolován revizorem, kterému se na vyzvání neprokázal platným jízdním dokladem. Žalovaný tak porušil Smluvní přepravní podmínky [anonymizováno] integrované dopravy a vznikla mu povinnost zaplatit jízdné ve výši 24 Kč spolu s přirážkou k jízdnému ve výši 1 500 Kč. Splatnost pohledávky žalobkyně nastala ke dni, kdy proběhla kontrola jízdného (viz tarif [anonymizováno] integrované dopravy včetně Smluvních přepravních podmínek, zápis o provedené přepravní kontrole [číslo]). K zaplacení celkové dlužné částky byl žalovaný vyzván.
Zaplacení dlužné částky, ani jiné skutečnosti významné z hlediska základu či výše žalobou uplatněného nároku nebyly tvrzeny, tedy ani prokázány.
Po právní stránce posoudil soud nárok dle ustanovení § 2550 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), dále dle § 37a zák. č. 26/1994 Sb. o drahách, a dle § 7 odst. 6 a § 49 odst. 3 vyhlášky č. 175/2000 Sb. a dospěl k závěru, že žalovaný jako cestující z přepravní smlouvy byl povinen se při jízdě dopravním prostředkem žalobkyně prokázat platným dokladem a pokud tak neučinil, byl povinen zaplatit jízdné ve výši 24 Kč a přirážku k jízdnému, kterou určí dopravce v přepravním řádu, nejvýše však 1 500 Kč, což žalobkyně učinila.
Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil nárok žalobkyně dobrovolně, soud žalobkyni nárok přiznal, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku, a to včetně úroku z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
O náhradě nákladů řízení rozhodl soud za použití § 142 o. s. ř. tak, že nepřiznal nikomu z účastníků právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému náklady řízení nevznikly, žalobci náklady řízení nebyly přiznány vzhledem k okolnosti, že žalobce v krátkém časovém sledu podal za jízdu bez platného jízdního dokladu proti žalovanému dvě žaloby. Další žaloba byla podána u podepsaného soudu pod sp.zn. 8 C103/2021 podána 16. 11. 2021 pro jízdy bez platného dokladu jízdního dne 27.8.2020 a dne 18. 8. 2020. V uvedeném řízení již bylo rozhodnuto a žalobci přiznány náklady řízení. Proto v tomto řízení pro bagatelní částku nebyly žalobci náklady řízení přiznány, neboť je na něm, aby v obdobných případech žaloby proti jednomu účastníku spojil do jednoho návrhu a nedocházelo tak ve vztahu k žalovaným k navyšování nákladů řízení.
Povinnost k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o.s.ř.); náhrada nákladů řízení pak na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).