Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

RozsudekČástečně vyhověno

Spisová značka

8 C 76/2021

Soud: Okresní soud Praha-východDatum rozhodnutí: 25. 9. 2024Č. j.: 8 C 76/2021-89Samosoudkyně: JUDr. Jitka SochorováAgenda: Civilní (sporné) (C)Zveřejněno: 25. 2. 2025Předmět řízení: o zaplacení 286 807,17 Kč s příslušenstvímECLI:CZ:OSPY:2024:8.C.76.2021.1
bezdůvodné obohacenísmlouva o úvěru
Poznámka k výběru rozhodnutí: Rozhodnutí okresních, krajských a vrchních soudů přebíráme z veřejné databáze rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti (rozhodnuti.justice.cz, otevřená data). Soudy do databáze vkládají jen vybraná rozhodnutí: od prosince 2020 hlavně pravomocná odůvodněná rozhodnutí z civilních věcí v prvním stupni, rozhodnutí vrchních soudů od konce roku 2025. Nepatří sem například platební rozkazy, rozsudky pro zmeškání nebo pro uznání, schválené smíry a většina trestních věcí. Výběr proto nelze zobecňovat na všechna řízení. K 18. 11. 2026 máme 604 848 z 615 621 rozhodnutí zveřejněných v databázi.

Použité předpisy

Označená místa (5) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Výrok

I. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částku 280 000 Kč s příslušenstvím, představujícím roční úrok z prodlení z uvedené částky ve výši 8,25 % od 6. 11. 2020 do zaplacení.

II. Žaloba se pro částku 6 807,17 Kč zamítá.

III. Žalovaná je povinna na nákladech řízení zaplatit do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku žalobkyni částku 58 448,40 Kč, a to k rukám právního zástupce žalobkyně.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 286 807,17 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o překlenovacím úvěru a úvěru ze stavebního spoření, dodatku ke smlouvě o stavebním spoření a o zřízení účtu a smlouvy o zřízení zástavního práva k pohledávce s registračním číslem 10346/2019/01. Dle tvrzení žalobkyně uzavřela žalovaná se společností [právnická osoba].[IČO] IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) výše uvedenou smlouvu pod registračním číslem 10346/2019/01, na základě které poskytla žalované úvěr v celkové výši 280 000 Kč, který byl čerpán jednorázově dne 25. 7. 2019, a to za účelem řešení bytové potřeby žalované (modernizace rodinného domu s [adresa]. Žalovaná na základě smlouvy měla právní předchůdkyni žalobkyně poskytnutý úvěr vrátit spolu s úrokem 5,69 % ročně v měsíčních splátkách ve výši 1 330 Kč a vkládat na účet stavebního spoření peněžní prostředky ve výši 840 Kč měsíčně, obojí nejpozději k 25. dni v měsíci. Před uzavřením smlouvy zkoumala právní předchůdkyně žalobkyně schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr vyhodnocením informací získaných z bankovních registrů, nebankovních registrů, ostatních registrů a databází a z informací poskytnutých žalovanou. Konkrétně právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z údajů poskytnutých žalovanou v žádosti o poskytnutí úvěru, která uvedla, že bydlí u rodičů/rodinných příslušníků, neplatí výživné, má čistý měsíční příjem 18 500 Kč a jejím jediným závazkem byla splátka 1 800 Kč měsíčně. Žalovaná se dostala do prodlení s placením splátek. Právní předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužných splátek a zároveň ji upozornila, že pokud je neuhradí, dojde k zesplatnění všech zbývajících splátek. Jelikož žalovaná ničeho neuhradil, právní předchůdkyně žalobkyně neuhrazenou část úvěru zesplatnila a vyzvala žalovanou k úhradě částky 286 807,17 Kč nejpozději do 5. 11. 2020. Žalovaná částka sestává z jistiny ve výši 280 000 Kč, obchodního úroku ve výši 6 582,17 Kč a úhrad dle sazebníku ve výši 225 Kč (úhrad za výzvu ke splacení dluhu ve výši 130 Kč a poplatku za vedení účtu ve výš 95 Kč). Příslušenství žalované částky odpovídá zákonnému úroku z prodlení z žalované částky za období od 6. 11. 2020 do zaplacení.

2. Po podání žaloby postoupila právní předchůdkyně žalobkyně žalovanou pohledávku na žalobkyni, o procesním nástupnictví bylo rozhodnuto usnesením Okresního soudu Praha-východ ze dne 23. 2. 2024, č. j. 8 C 76/2021-75.

3. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.

4. Z provedeného dokazování zjistil soud následující skutečnosti.

5. Ze smlouvy registrační č. 10346/2019/01 ze dne 24. 7. 2019 bylo soudem zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala žalované poskytnout k její žádosti peněžní prostředky ve výši 280 000 Kč za účelem modernizace rodinného domu a žalovaná se naproti tomu zavázala poskytnutou částku vrátit spolu s úrokem s úrokovou sazbou 5,69 % ročně.

6. Z žádosti o poskytnutí úvěru k nové smlouvě o stavebním spoření ze dne 15. 7. 2019 bylo soudem zjištěno, že žalovaná v žádosti uvedla, že v době žádosti byla svobodná, bydlela u rodičů, rodinných příslušníků. Její průměrná čistá mzda u společnosti [právnická osoba] činí 18 500 Kč měsíčně. Žalovaná dále uvedla, že má závazek ve výši 36 000 Kč se splátkou 1 800 Kč měsíčně.

7. Z potvrzení o výši příjmu ze závislé činnosti ze dne 17. 7. 2019 soud zjistil, že společnost [právnická osoba] potvrdila, že žalovaná byla ke dni potvrzení v zaměstnaneckém poměru na pozici servírka na dobu neurčitou. Její čistý měsíční příjem za období od 1. 4. 2019 do 30. 6. 2019 činil 18 505 Kč.

8. Z transakční historie bylo soudem zjištěno, že dne 25. 7. 2019 čerpala žalovaná úvěr ve výši 280 000 Kč.

9. Z výzvy k úhradě dlužných částek a vkladů před zesplatněním úvěru ze dne 11. 8. 2000 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně zaslala žalované prostřednictvím emailu výzvu k úhradě, ve které stanovila lhůtu do 25. 9. 2020.

10. Ostatní provedené důkazy neobsahují skutečnosti nové či pro tuto věc relevantní.

11. Vycházeje z uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně.

12. Po právní stránce soud věc posoudil jako nárok z titulu bezdůvodného obohacení dle ustanovení § 2991 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), když k poskytnutí peněžních prostředků žalované došlo za účinnosti tohoto zákona.

13. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

14. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

15. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. Podle rozsudku Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 5. března 2020 (Věc C-679/18., 62018CJ0679): „Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“.

17. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

18. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

19. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

20. Na základě předložených listinných důkazů dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně pouze částečně. Právní předchůdkyně žalobkyně (bankovní společnost) a žalovaná (fyzická osoba) měly v úmyslu spolu uzavřít smlouvu o úvěru. Právní předchůdkyně žalobkyně coby poskytovatel spotřebitelského úvěru byla povinna před uzavřením smlouvy o (spotřebitelském) úvěru zkoumat s odbornou péčí, zda žalovaná je schopna poskytnutý úvěr splácet. Při posouzení úvěruschopnosti měla právní předchůdkyně žalobkyně vzít zejména v potaz, jaké jsou příjmy a výdaje žalované, tj. jaká je její majetková situace, a jestli jí tato umožní poskytnutý úvěr splácet. Dle provedených důkazů zkoumala žalobkyně úvěruschopnost žalované tím způsobem, že vycházela z žalovanou tvrzených skutečností souvisejících a majících vliv na její majetkové poměry. K dispozici měla potvrzení zaměstnavatele žalované o jejích příjmech. Z informací o majetkových poměrech žalované a poměrech souvisejících, které měla právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy, nemohla postupujíc s odbornou péčí dospět k závěru, že je žalovaná schopná úvěr řádně splácet. Ze zjištění, že příjmy žalované činí 18 500 Kč měsíčně a že jediným závazkem žalované je splátka úvěru v částce 1 800 Kč, si právní předchůdkyně žalobně nemohla hodnověrně udělat obrázek o majetkové situaci žalované, jejíž výdaje musely objektivně činit mnohem vyšší částku. Žalovaná sice v žádosti o úvěr uvedla, že bydlí u rodičů, avšak coby pracující dospělý (tj. osoba, která je schopna se sama živit) již nemá žádný nárok vůči rodičům na poskytnutí bezplatné stravy, bydlení, apod. Pokud takto rodiče činí, činí tak z dobré vůle, od čehož mohou kdykoliv upustit. Navíc i v tomto případě se může žalovaná podílet na výdajích domácnosti, to však právní předchůdkyní žalobkyně nebylo zjišťováno ani s tím nebylo kalkulováno.

21. Soud tak uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně porušila povinnost jí vyplývající z ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, když neposoudila úvěruschopnost žalované s řádnou péčí, a z tohoto důvodu je předmětná smlouva o úvěru absolutně neplatná (srov. rozsudek Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 5. března 2020 (Věc C-679/18., 62018CJ0679)). Vzhledem k tomu, že smlouva, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně plnila (poskytla žalované částku 280 000 Kč), je neplatná, vznikl jí nárok na vrácení poskytnuté částky ve výši 280 000 Kč. Jelikož je žalovaná v prodlení s plněním peněžitého dluhu, je žalovaná povinna zaplatit též úrok z prodlení (podle § 1970 o.z., a to ve výši odpovídající § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.) v rozsahu uplatněném žalobou. V tomto rozsahu shledal soud žalobu důvodnou (výrok I. rozsudku). Na zaplacení obchodního úroku a úhrad dle sazebníku nárok nevznikl, neboť tyto vyplývaly z (neplatné) smlouvy o úvěru. Soud proto rozsahu žalobu zamítl (výrok II. rozsudku).

22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jejíž neúspěch v řízení spočíval jen v poměrně nepatrné části, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 58 448,40 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 11 210 Kč a z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 286 807,17 Kč sestávající z částky 9 460 Kč za každý ze čtyř úkonů (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, žaloba včetně jejího doplnění ze dne 10. 3. 2021, účast na jednání soudu dne 19. 9. 2024) uvedených v § 11 odst. 1 a. t. ve výši 37 840 Kč a včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. ve výši 1 200 Kč a náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 39 040 Kč ve výši 8 198,40 Kč.

23. Povinnost k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s.ř.).

24. O povinnosti zaplatit náhradu nákladů k rukám zástupce žalobkyně soud rozhodl podle § 149 odst. 1 o. s. ř.

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací