Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši [částka] spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši [částka], a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se domáhala zaplacení shora uvedené částky spolu s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný je vlastníkem vozidla RZ [SPZ], VIN [VIN kód], které v období od [datum] do [datum] nemělo uzavřeno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (tzv. povinné ručení). Žalobkyně požaduje zaplacení příspěvku ve výši [částka] za celkem [hodnota] nepojištěných dní násobených denní sazbou ve výši [částka], a poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši [částka]. Žalovaný ani přes výzvu a upomínku dosud žalovanou částku neuhradil.
2. Soud vydal ve věci elektronický platební rozkaz ze dne [datum], č. j. EPR [č. účtu] -5, kterým uložil žalovanému, aby žalobou požadovanou částku zaplatil nebo, aby podal odpor. Současně žalovaného podle § 114b zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), vyzval, aby se v případě podání odporu ve lhůtě 30 dnů ode dne uplynutí lhůty k podání odporu vyjádřil k žalobě. Žalovaný měl především uvést, zda nárok uplatněný v žalobě uznává či nikoli a ve svém vyjádření měl vylíčit rozhodující skutečnosti a označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Žalovaný byl též poučen o tom, že pokud se ve věci písemně nevyjádří ani soudu ve stanovené lhůtě nesdělí, jaký vážný důvod mu v tom brání, bude mít soud za to, že nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznává. Dne [datum] byl elektronický platební rozkaz doručen do vlastních rukou žalovaného, který proti němu [datum] podal odpor. V něm pouze uvedl, že s uplatněným nárokem nesouhlasí.
3. Žalovaný ve smyslu § 114b o. s. ř. ve stanovené třicetidenní lhůtě, která marně uběhla dnem [datum], již soudu žádné vyjádření nezaslal. Vyjádření žalovaného, uvedené v odporu ze dne [datum], v žádném případě nelze akceptovat jako vyhovující zaslané výzvě dle ust. § 114b o.s.ř., neboť zcela vybočuje z naplnění účelu, jež sleduje výše uvedené zákonné ustanovení. Žalovaný totiž měl sdělit soudu skutečnosti potřebné jednoznačnému posouzení jeho obrany, což v tomto případě rozhodně nenastalo. Jsou proto splněny všechny podmínky § 153a odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 114b odst. 5 o. s. ř. pro vydání rozsudku pro uznání.
4. Soud má za to, že žalovaný nárok uplatněný žalobou uznává a na základě tohoto uznání (fikcí) rozhodl rozsudkem pro uznání v souladu s žalobním návrhem, neboť se nejedná o věc, ve které by nebylo možné uzavřít a schválit smír dle § 99 odst. 1 o. s. ř. a nárok žalobkyně uplatněný žalobou není v rozporu s žádnou kogentní občanskoprávní normou. Právní teorie i soudní praxe zastává názor, že povaha věci připouští uzavření smíru zpravidla tehdy, jsou-li účastníci v typickém dvoustranném poměru, jestliže hmotněprávní úprava nevylučuje, aby si účastníci mezi sebou upravili právní vztahy dispozitivními úkony.
5. V posuzované věci se jedná o spor týkající se nároku z dvoustranného mimosmluvního závazkového vztahu vzniklého podle zákona č. 30/2024 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, kdy žalovaný měl porušit svou povinnost sjednat povinné pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Předmětem řízení jsou tedy subjektivní majetková práva, jimiž mohou účastníci (jejich nositelé) podle jejich povahy i podle příslušných zákonných předpisů volně nakládat, o nichž se rozhoduje ve sporném řízení, a ve kterém účastníci mohou uzavřít smír. Protože soud dospěl k závěru, že v předmětné věci mohl být schválen smír ve znění žalobou požadovaného petitu, neboť není v rozporu s právními předpisy (ve smyslu § 99 odst. 2 o. s. ř.), bylo žalobě rozsudkem pro uznání vyhověno.
6. Jen pro vydání rozsudku pro uznání soud nenařizoval dle § 153a odst. 4 o. s. ř. jednání a ve věci rozhodl rozsudkem pro uznání bez nařízení jednání. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 3 o. s. ř.
7. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 151 odst. l o. s. ř. za použití § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že ve věci zcela úspěšné žalobkyni přiznal právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši [částka]. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka] a z nákladů zastoupení advokátkou, kdy žalobkyni náleží odměna stanovená podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve výši [částka] za každý úkon právní služby vykonané advokátkou a paušální náhrada výdajů stanovená dle odst. 5 stejného ustanovení v částce [částka] za každý ze 3 úkonů právní služby (za převzetí a přípravu zastoupení, návrh ve věci samé a předžalobní výzvu k plnění). Dále pak žalobkyni náleží náhrada daně z přidané hodnoty v sazbě 21 % stanovená ze shora uvedených částek vyjma soudního poplatku. Lhůtu k zaplacení nákladů řízení soud určil třídenní (§ 160 odst. l o. s. ř.) s povinností plnit k rukám advokátky (§ 149 odst. l o. s. ř.).