Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyničástku ve výši [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky [částka] za dobu od [datum] do zaplacení,částku ve výši [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] za dobu od [datum] do zaplacení,to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši [částka], a to do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se na žalované domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s tvrzením, že podle § 4 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla) v platném a účinném znění ke dni podání žaloby, (dále jen „zákon č. 168/1999 Sb.“), má nárok na zaplacení příspěvku za každý den porušení povinnosti mít uzavřené pojištění odpovědnosti z provozu vozidla po celou dobu jeho registrace. Způsobem podle § 15 odst. 1 až 3 zákona č. 168/1999 Sb. žalobkyně zjistila, že žalovaná je vlastníkem a provozovatelem osobního automobilu se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3 včetně, RZ: [SPZ] (dále také jen „vozidlo“). Toto vozidlo nemělo v období od [datum] do [datum] a dále v období od [datum] do [datum] uzavřeno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (tzv. povinné ručení). Žalobkyně má proto právo na příspěvek do garančního fondu za dobu, po kterou bylo vozidlo provozováno v rozporu se zákonem (nemělo uzavřené povinné ručení). Výše příspěvku činí dle § 2 odst. 1 písm. h) vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb. rovněž v platném a účinném znění ke dni podání žaloby, kterou se provádí zákon č. 168/1999 Sb. (dále jen „vyhláška Ministerstva financí“), částku [částka] za jeden den. Žalobkyně tedy uplatňuje nárok na příspěvek v částce [částka] a náklady spojené s vymáháním pohledávky ve výši [částka] za 92 dní, kdy bylo vozidlo nepojištěno, a dále na příspěvek v částce [částka] a náklady spojené s vymáháním pohledávky ve výši [částka] za 99 dní, kdy bylo vozidlo nepojištěno. Žalobkyně dále požadovala zákonný úrok z prodlení z každé dlužné částky. Žalovaná ničeho nezaplatila, ač byl vyzvána předžalobními upomínkami.
2. Žalovaná zůstala nečinná a k žalobě se během řízení nijak nevyjádřila.
3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.[právnická osoba] této věci jde o řízení s cizím prvkem, protože žalovaná je státní občankou Vietnamu. Soud proto zkoumal pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout. Podle § 2 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, se zákon o mezinárodním právu soukromém použije v mezích ustanovení vyhlášených mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána, a přímo použitelných ustanovení práva Evropské unie. S ohledem na to, že byla uzavřena Smlouva mezi Československou socialistickou republikou a Vietnamskou socialistickou republikou o právní pomoci ve věcech občanských a trestních, a to vyhláškou č. 98/1984 Sb., vyhláškou ministra zahraničních věcí, soud věc posoudil podle této Smlouvy.5. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav:6. Z výpisu z registru vozidel bylo zjištěno, že žalovaná byla ode dne [datum] vlastníkem a provozovatelem osobního automobilu nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3 s RZ: [SPZ]. Z výzvy k úhradě příspěvku do garančního fondu ČKP ze dne [datum], včetně informace o zásilce, bylo zjištěno, že žalobkyně na žalované požadovala úhradu částky [částka] do 60 dnů od doručení z důvodu, že provozovala vozidlo RZ: [SPZ], přičemž za období [datum] do [datum] neuhradila povinné pojištění z provozu vozidla. Z výzvy k úhradě příspěvku do garančního fondu ČKP ze dne [datum], včetně informace o zásilce, vyplývá, že žalobkyně na žalované požadovala úhradu částky [částka] do 60 dnů od doručení z důvodu, že provozovala vozidlo RZ: [SPZ], přičemž za období [datum] do [datum] neuhradila povinné pojištění z provozu vozidla. Z upomínky o úhradu nedoplatku příspěvku do garančního fondu ČKP ze dne [datum] a z upomínky o úhradu nedoplatku příspěvku do garančního fondu ČKP ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaná byla opětovně vyzvána k úhradě dlužných částek plynoucí z § 4 zákona č. 168/1999 Sb., stran vozidla s RZ: [SPZ] za obě nepojištěná období. Z předžalobní upomínky ze dne [datum] a ze dne [datum], včetně podacích archů a sledování zásilek, se podává, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužných částek, resp. příspěvků společně s náklady spojenými s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek a zákonným úrokem z prodlení stran vozidla s RZ: [SPZ].7. Po právní stránce soud hodnotil nárok žalobkyně následovně:8. Podle Článku 33 Smlouvy mezi Československou socialistickou republikou a Vietnamskou socialistickou republikou o právní pomoci ve věcech občanských a trestních, se závazky z protiprávních jednání nebo opomenutí, z kterých vzniká povinnost k náhradě škody, řídí právním řádem smluvní strany, kde k takovému jednání nebo opomenutí došlo. K řízení o těchto věcech je příslušný justiční orgán této smluvní strany. Vzhledem k tomu, že k porušení zákonné povinnosti došlo na území České republiky, je rozhodným právem právo České republiky.9. Podle § 1 odst. 2 písm. a) zákona č. 168/1999 Sb., nestanoví-li tento zákon jinak, musí být v případě vozidla zapsaného v registru silničních vozidel podle zákona upravujícího podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích povinnost pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona splněna po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel, s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené.10. Podle § 4 odst. 1 až 5 zákona č. 168/1999 Sb., vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel (dále jen „osoba povinná k zaplacení příspěvku“) jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit Kanceláři příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno. Při určení osoby povinné k zaplacení příspěvku se má za to, že osoba zapsaná jako vlastník vozidla v registru silničních vozidel je vlastníkem vozidla a osoba zapsaná jako provozovatel vozidla v registru silničních vozidel je provozovatelem vozidla. Výše příspěvku se vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2, a výše denní sazby podle druhu vozidla. Osoba povinná k zaplacení příspěvku je povinna zaplatit Kanceláři náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Výši denní sazby příspěvku, druhy vozidel pro účely denní sazby příspěvku a výši nákladů Kanceláře spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle odstavce 4 stanoví Ministerstvo financí vyhláškou.11. Podle § 2 odst. 1 písm. h) vyhlášky Ministerstva financí se denní sazba příspěvku stanoví pro osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3 včetně ve výši [částka].12. Podle § 2a vyhlášky Ministerstva financí výše nákladů [právnická osoba] spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle § 4 odst. 4 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla činí [částka].13. Podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.14. Na základě shora zjištěného skutkového stavu věci a výše citovaných zákonných ustanovení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Žalovaná byla v rozhodných obdobích evidována jako vlastník a provozovatel výše uvedeného vozidla, k němuž nebylo sjednáno zákonné pojištění odpovědnosti (povinné ručení), přestože vozidlo bylo evidováno jako provozované. V důsledku porušení této povinnosti vznikl žalobkyni v souladu se shora citovanými ustanoveními zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla nárok na úhradu zákonného příspěvku nepojištěného vozidla v zákonem stanovené výši za období, kdy vozidlo nebylo předmětem zákonného pojištění. Žalovaná však z tohoto titulu žalobkyni ničeho neuhradila ani na základě písemných výzev a následných upomínek činěných ze strany žalobkyně. Žalovaná tak žalobkyni nadále dluží částku [částka] sestávající z neuhrazených příspěvků za nepojištění osobního automobilu nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3 s RZ: [SPZ] ve výši [částka], vypočtených podle zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla a § 2 odst. 1 písm. h) vyhlášky č. 205/1999 Sb. jako součin dnů bez pojištění (v případě prvého nároku 92 dnů; v případě druhého nároku 99 dnů) a příslušné denní sazby ([částka]); a dále z nákladů, jež žalobkyni vznikly v souvislosti s mimosoudním uplatněním práva na dva příspěvky (tj. v souvislosti se zaslanými výzvami a upomínkami), ve výši dvakrát po [částka] dle § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb., tj. náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky v úhrnné výši [částka]. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a neuvedla na svou obranu žádné skutečnosti, jimiž by nárok žalobkyně jakkoliv zpochybnila. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl tak, jak je uvedeno v I. výroku tohoto rozsudku, s tím, že žalobkyni přiznal též úrok z prodlení z částky [částka], tj. dlužného příspěvku do garančního fondu nepojištěných za období po marném uplynutí lhůty k zaplacení dlužné částky určené ve výzvě k úhradě, tj. od [datum] do zaplacení a úrok z prodlení z částky [částka], tj. dlužného příspěvku do garančního fondu nepojištěných za období po marném uplynutí lhůty k zaplacení dlužné částky určené ve výzvě k úhradě, tj. od [datum] do zaplacení, oba ve výši stanovené dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. s přihlédnutím k § 1970 o.z.15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka]. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky [částka] za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky [částka] za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka].16. O povinnosti žalované zaplatit tuto náhradu k rukám zástupce žalobkyně bylo rozhodnuto podle § 149 odst. 1 o. s. ř. O třídenní lhůtě ke splnění obou povinností bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 o. s. ř.