Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky [částka] za období od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se v rozsahu, v němž se žalobkyně po žalovaném domáhá úhrady částky ve výši [částka], úroku z prodlení v zákonné výši z částky [částka] za období od [datum] do [datum] a úroku z prodlení v zákonné výši z částky [částka] za období od [datum] do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni poměrnou část nákladů řízení, ve výši [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalované.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení výše uvedené částky s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba]., IČ [IČO] (dále také jen „právní předchůdce žalobkyně“) a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru, na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému úvěr ve výši [částka] a žalovaný se jej zavázal splatit. Úvěruschopnost žalovaného byla vyhodnocena na základě tvrzení žalovaného o příjmech a výdajích, lustrací CEE, ISIR, SOLUS, NRKI, BRKI a úvěrové historie. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou pravidelných měsíčních splátek, a proto byl původním věřitelem opakovaně vyzýván k úhradě dluhu; žalovaný se tak prokazatelně dostal do prodlení s úhradou celého úvěru dne [datum]. Pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni postoupena na základě smlouvy ze dne [datum]. Předmětem žalobního návrhu je pohledávka v celkové výši [částka], skládající se z celkové nesplacené jistiny úvěru ve výši [částka] a nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši [částka], to vše spolu s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení od následujícího dne po datu splatnosti úvěru z jistiny úvěru. Pro případ, že by soud neuznal nárok žalobkyně z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, požaduje žalobkyně přiznat jej jako bezdůvodné obohacení na straně žalovaného.
2. Žalovaný se k věci samé nevyjádřil.
3. Z dohody označené jako Smlouva o úvěru č. [Anonymizováno] ze dne [datum] soud zjistil, že společnost [právnická osoba]., IČ [IČO] a žalovaný uzavřeli tuto dohodu, kterou se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši [částka], a to na bankovní účet č. [č. účtu], a žalovaný se zavázal úvěr splatit spolu se sjednanými úroky a dalšímu souvisejícími platbami.
4. Z potvrzení o platbě z účtu č. [č. účtu] vedeného na jméno právního předchůdce žalobkyně u [právnická osoba]. soud zjistil, že z účtu byla dne [datum] odeslána částka [částka] odchozí úhrada z účtu právního předchůdce žalobkyně označená jako Zapujcka [Anonymizováno] ve prospěch účtu žalovaného č. [č. účtu].
5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba]., IČ [IČO] a žalobkyně uzavřeli tuto dohodu, na základě které byly pohledávky specifikované v příloze smlouvy postoupeny na žalobkyni; dle seznamu postoupených pohledávek byla předmětem postoupení i předmětná pohledávka za žalovaným.
6. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný byl informován o změně v osobě věřitele, ke které došlo na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum].
7. Z výzvy k úhradě ze dne [datum] a poštovního podacího lístku soud zjistil, že zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k zaplacení dlužné částky ve výši celkem [částka], a to do tří dnů.
8. Z provedených důkazů vyplývá skutkový závěr, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně dohodu označenou jako smlouva o úvěru, na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému prostředky ve výši [částka] na bankovní účet vedený na jméno žalovaného do výše úvěrového limitu a žalovaný se zavázal tyto peněžní prostředky splácet dle sjednaných podmínek. Právní předchůdce žalobkyně zkoumal úvěruschopnost žalovaného pouze na základě tvrzení žalovaného o příjmech a výdajích, lustrací CEE, ISIR, SOLUS, NRKI, BRKI a úvěrové historie.
9. Zjištěný skutkový děj soud posoudil s ohledem na datum uzavření dohody podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření předmětné dohody, neboť tuto dohodu uzavíral právní předchůdce žalobkyně jako podnikatel a žalovaný jako spotřebitel.
10. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
11. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
13. Soud se proto nejprve zabýval otázkou, zda právní předchůdce žalobkyně s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, či nikoliv. Po zvážení shora uvedeného skutkového závěru dospěl v projednávané věci k jednoznačnému závěru, že tomu tak v daném případě nebylo. Žalobkyně tvrdila, že při posouzení schopnosti žalovaného řádně splácet předmětný úvěr se vycházelo z tvrzení žalovaného o příjmech a výdajích a z výsledků lustrace osoby žalovaného ve veřejně dostupných databázích. Taková kontrola však bez dalšího nemůže být shledána dostatečnou. Pro vytvoření ucelené představy o úvěruschopnosti žalovaného ve smyslu výše uvedených zákonných ustanovení, není možné se spokojit s pouhými tvrzeními žalovaného. Naopak je třeba skutečnosti uváděné žalovaným ověřit, zjistit příjem žalovaného, požadovat po žalovaném např. výpis z účtu, nájemní smlouvu, pracovní smlouvu, výplatní pásky, potvrzení o příjmu apod. Soud má proto za to, že schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr řádně nebyla náležitě zkoumána ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru.
14. S ohledem na vše výše uvedené soud tedy uzavřel, že předmětná dohoda je absolutně neplatná.
15. Podle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
16. Jelikož bylo v projednávané věci prokázáno, že žalovaný částku ve výši celkem [částka] obdržel, ale žalobkyni (resp. právnímu předchůdci žalobkyně) tuto částku nevrátil, obohatil se co do částky [částka] na úkor žalobkyně. Žalobkyně, která je aktivně legitimována k podání žaloby a vymáhání dluhu na základě postoupení pohledávky za žalovaným s tím, že změna v osobě věřitele byla žalovanému řádně oznámena, má proto nárok na vrácení této částky, a to včetně zákonného úroku z prodlení (§ 1970 o. z.). Žalobkyně prokázala, že žalovaného vyzvala k vrácení přenechaných peněz až dopisem, který byl žalovanému odeslán dne [datum]. V dopise pak byla žalovanému k zaplacení dluhu poskytnuta lhůta 3 dnů od obdržení dopisu. Žalovaný tak byl povinen zaplatit dlužnou částku nejpozději dne [datum]. Protože svou povinnost nesplnil, dostal se následujícího dne do prodlení.
17. Soud proto žalobě ve výroku I. vyhověl co do částky [částka] a zároveň žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni také zákonný úrok z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení ve výši 12 % ročně; lhůtu k plnění soud určil třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř. Ve zbytku byla žaloba výrokem II. tohoto rozsudku zamítnuta ze shora podrobně uvedených důvodů.
18. Žalobkyně i žalovaný měli v řízení částečný úspěch. Žalobkyni bylo vyhověno co do výše [částka] a zákonného úroku z prodlení, který ke dni vydání rozsudku činí [částka], žalovaný měl úspěch co do částky [částka] a zákonných úroků z prodlení, které ke dni vydání rozsudku celkově činily [částka]. Žalobkyně měla tedy úspěch ve věci co do 52 %, žalovaný pak co do 48 %. Žalobkyni proto jako z větší části úspěšnému účastníku náleží podle § 142 odst. 2 o.s.ř. právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 4 %. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka] a z nákladů zastoupení advokátem, kdy žalobkyni náleží odměna stanovená podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši [částka] za každý úkon právní služby vykonané advokátem a paušální náhrada výdajů stanovená dle odst. 5 písm. a) stejného ustanovení v částce [částka] za každý ze 3 úkonů právní služby (za převzetí a přípravu zastoupení, návrh ve věci samé a předžalobní výzvu k plnění). Soud při určení výše odměny postupoval podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., neboť řízení bylo zahájeno ustáleným vzorem žaloby, který podává táž žalobkyně ve skutkově i právně obdobných věcech. Dále pak žalobkyni náleží daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % stanovená ze shora uvedených částek vyjma soudního poplatku. Celková výše nákladů řízení žalobkyně je tedy [částka]. Poměrná část z takto vyčíslených nákladů ve výši 4 % pak činí částku [částka]. Lhůta k zaplacení nákladů řízení byla určena třídenní (§ 160 odst. l o. s. ř.) s povinností plnit k rukám advokáta (§ 149 odst. l o. s. ř.).