Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky [částka], zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] a zákonného úroku z prodlení ve výši 2 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení v částce [částka], a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou ze dne [datum] domáhala po žalovaném zaplacení částky [částka] s příslušenstvím. Návrh odůvodnila tak, že pohledávku za žalovaným nabyla na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum] mezi společností [právnická osoba] [IČO] IČO, (dále jen: „právní předchůdkyně žalobkyně“), a žalobkyní. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným dne [datum] smlouvu o úvěru, na základě které mu poskytla úvěr ve výši [částka] na bankovní účet č. [č. účtu]. Žalovaný byl před poskytnutím úvěru lustrován ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI, EUCB, BRKI a NRKI; úvěruschopnost byla posouzena na základě výsledků lustrace v těchto databázích a sdělení dlužníka ohledně jeho příjmů a výdajů. Žalovaný se zavázal úvěr splatit nejpozději [datum], avšak úvěr žalobkyni ani její právní předchůdkyni nevrátil, a to ani přes předžalobní výzvu ze dne [datum]. Žalobkyně se proto domáhala dosud nesplacené jistiny ve výši [částka], smluvního úroku ve výši [částka] a smluvní pokuty ve výši [částka], a to se zákonným úrokem z prodlení. Pro případ, že by soud neuznal nárok žalobkyně z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, požadovala žalobkyně, aby soud nárok v části jistiny posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Soud podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), jednal a rozhodl ve věci v nepřítomnosti žalovaného, který byl k jednání řádně a včas předvolán, a přesto se bez omluvy k jednání nedostavil. Žalobkyně se z účasti na jednání omluvila s tím, že požádala, aby bylo jednáno v její nepřítomnosti.
4. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním:
5. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný dne [datum] uzavřeli smlouvu o úvěru, kterou se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému bezúčelový spotřebitelský úvěr ve výši [částka]. Žalovaný se zavázal jej splatit s úrokem ve výši [částka] (tj. 279,83 % ročně) v jednorázové splátce ve výši [částka] do 30 dnů. RPSN činila 1 141,2 %. (zjištěno ze smlouvy o úvěru ze dne [datum] a výpisu z účtu č. [č. účtu] za prosinec 2022). [právnická osoba]. 4. 2024 došlo ke změně smlouvy tak, že datum splatnosti bylo změněno na [datum], zápůjční úroková sazba nově činila 99,94 % ročně, úrok činil [částka] a RPSN činila 1 587,90 % (zjištěno z dodatku č. [hodnota] ke smlouvě o úvěru). Právní předchůdkyně žalobkyně dne [datum] poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši [částka] na účet č. [č. účtu] (zjištěno z výpisu z účtu banky Creditas za leden 2024, ze sdělení [právnická osoba]. ze dne [datum] a z výpisu z účtu č. [č. účtu] za leden 2024). Protože žalovaný úvěr řádně a včas nesplatil, právní předchůdkyně žalobkyně žalovaného úvěr zesplatnila a vyzvala žalovaného k uhrazení částky [částka] (zjištěno z výzvy ze dne [datum]). Právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovaným postoupila na žalobkyni (zjištěno ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a seznamu pohledávek). Dne [datum] právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávky na žalobkyni (zjištěno z oznámení o postoupení pohledávky a plné moci). Téhož dne žalobkyně zaslala žalovanému výzvu k úhradě částky [částka], přičemž z toho [částka] tvořila jistina a [částka] náklady právního zastoupení (zjištěno z výzvy k úhradě před podáním žaloby a podacího lístku).
6. Takto zjištěný skutkový stav posoudil soud dle následujících ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť se jednalo o vztah mezi žalobkyní jako podnikatelem a žalovaným jako spotřebitelem.
7. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
8. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 věty první tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
11. Podle § 110 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neobsahuje-li smlouva o spotřebitelském úvěru informaci o zápůjční úrokové sazbě, o roční procentní sazbě nákladů nebo o celkové částce, kterou má spotřebitel zaplatit, nebyla-li ohledně některé z těchto informací dodržena písemná forma smlouvy, nebo nebylo-li písemné vyhotovení smlouvy obsahující tyto informace poskytnuto spotřebiteli v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat, platí, že zápůjční úrokovou sazbou je repo sazba uveřejněná Českou národní bankou, platná v den uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebyla-li sjednána zápůjční úroková sazba nižší. K ujednáním o jiných platbách sjednaných ve smlouvě o spotřebitelském úvěru se nepřihlíží.
12. Soud posoudil zjištěný skutkový stav podle uvedených zákonných ustanovení a dospěl k následujícím závěrům.
13. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda právní předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, či nikoliv. Žalobkyně se v tomto ohledu při svých tvrzeních omezila na tvrzení, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy ověřila úvěruschopnost žalovaného lustrací ve veřejně dostupných databázích a dle sdělení dlužníka ohledně jeho příjmů a výdajů. Konkrétněji žalobkyně však svá tvrzení nijak nerozvedla (i přes písemnou výzvu soudu ze dne [datum]), neuvedla tedy ani, zda a jak přesně právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala příjmy a výdaje žalovaného a k jakým zjištěním dospěla, tedy jaké měl mít žalovaný konkrétní příjmy a výdaje. Z listin, které žalobkyně označila k důkazu, pak ostatně ani neplyne, že by právní předchůdkyně žalobkyně žalovaného lustrovala ve veřejně dostupných databázích. Žalobkyně proto neunesla ani břemeno tvrzení, a ani břemeno důkazní ohledně toho, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně posoudila schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet. Protože se z jednání omluvila a nedostavila se k němu, nemohl ji soud poučit podle § 118a o. s. ř. při jednání. Žalobkyně navíc byla poučena již ve výzvě k doplnění skutkových tvrzení a označení důkazů ze dne [datum], na kterou nereagovala. Jelikož tedy soud uzavřel, že žalobkyně neunesla ani břemeno tvrzení, ani břemeno důkazní ohledně toho, že schopnost žalovaného řádně splácet úvěr byla náležitě zkoumána ve smyslu § 86 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru, shledal, že smlouva o spotřebitelském úvěru uzavřená mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným je jako celek absolutně neplatná.
14. Vzhledem k právě uvedenému závěru pak soud již jen pro úplnost uvádí, že žalobkyně (opět přes výzvu soudu) netvrdila a neprokazovala, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému smlouvu o spotřebitelském úvěru v listinné podobě či na trvalém nosiči dat (srov. shora citované § 110 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru).
15. Žalobkyně pro případ závěru o absolutní neplatnosti smlouvy navrhla, aby jí soud přiznal nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve výši vyplacené jistiny.
16. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
17. Z provedeného dokazování vyplynulo, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla částku ve výši [částka]. Nebylo prokázáno, že by žalovaný určitou část této částky právní předchůdkyni žalobkyně či žalobkyni uhradil, a žalovaný nic takového ani netvrdil. Částka ve výši [částka] tak představuje bezdůvodné obohacení na straně žalovaného. Soud proto žalovanému uložil povinnost žalobkyni tuto částku zaplatit, a to se zákonným úrokem z prodlení podle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky. Ke splatnosti pohledávky došlo v souvislosti s předžalobní výzvou ze dne [datum]. Soud neměl za prokázané, že by žalovanému byla odeslána předžalobní výzva k okamžité úhradě dluhu ze dne [datum], neboť žalobkyně k odeslání této výzvy právní předchůdkyní žalobkyně nic nedoložila a protože se k jednání nedostavila, nemohl ji soud poučit o nutnosti tvrdit a prokázat odeslání této výzvy. Soud proto přiznal žalobkyni zákonný úrok z prodlení od [datum] do zaplacení až na základě předžalobní výzvy ze dne [datum]. Soud určil v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věty první o. s. ř. delší lhůtu k plnění, a to patnáctidenní, aby měl žalovaný dostatek času pro úhradu svého dluhu. Ve zbylé části žalobu zamítl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.
18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 151 odst. l o. s. ř. za použití § 142 odst. 2 o. s. ř. dle úspěchu stran, přičemž žalobkyně byla v řízení úspěšná z 73 %, zatímco žalovaný z 27 %. Žalobkyně má proto nárok na náhradu 46 % nákladů řízení. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka] a z nákladů zastoupení advokátem, kdy žalobkyni náleží odměna ve výši [částka] stanovená podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, za každý ze tří úkonů právní služby vykonaných advokátem (převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé a předžalobní výzva k plnění), paušální náhrada výdajů ve výši [částka] stanovená dle odst. 6 téhož ustanovení a konečně též náhrada za DPH v sazbě 21% z výše uvedených částek (vyjma soudního poplatku). Soud přiznal náhradu nákladů řízení podle § 14b advokátního tarifu, protože se jedná o občanské soudní řízení, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobné věci a předmětem řízení nebylo peněžité plnění, jehož tarifní hodnota by přesahovala [částka]. Náklady žalobkyně tedy činí celkem částku [částka], přičemž v souladu s výše uvedeným má žalobkyně nárok na náhradu 46 % těchto nákladů, tedy na částku [částka]. Lhůta k zaplacení nákladů byla v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. určena delší, patnáctidenní, s povinností plnit k rukám zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).