Výrok
I. Návrh žalobkyně e) na pokračování v řízení ze dne [datum] se zamítá.
II. Řízení se zastavuje.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
IV. Po právní moci tohoto usnesení bude každému z žalobců vrácena část zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka].
Odůvodnění
1. Žalobci se žalobou podanou zdejšímu soudu dne [datum] domáhali určení, že jim svědčí dědické právo po zůstaviteli [jméno FO].
2. Usnesením Okresního soudu [adresa] - západ ze dne [datum], č. j. [spisová značka], které nabylo právní moci dne [datum], bylo řízení o určení, že žalobci jsou dědici ze zákona, přerušeno podle § 110 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“).
3. Podle § 111 odst. 4 o. s. ř. jestliže je řízení přerušeno podle § 110, pokračuje v něm soud na návrh po uplynutí 3 měsíců. Soud může na návrh, jsou-li pro to závažné důvody, a i bez návrhu v případě, že to odůvodňují zájmy nezletilého dítěte, pokračovat v řízení i před uplynutím této lhůty. Není-li návrh na pokračování v řízení podán do 1 roku, soud řízení zastaví.
4. Žalobkyně e) podala dne [datum] návrh na pokračování v řízení a současně na opětovné přerušení řízení do doby pravomocného rozhodnutí soudu o schválení právního jednání za nezletilou s tím, že řízení o schválení právního jednání je u zdejšího soudu vedeno pod sp. zn. [spisová značka].
5. Podle ustálené judikatury nepodá-li žádný z účastníků řízení ve lhůtě 1 roku návrh na pokračování v řízení, které bylo přerušeno podle § 110 o. s. ř., nemá soud možnost na základě vlastní úvahy zvážit, zda řízení zastaví, či nikoliv; v případě naplnění zákonných předpokladů řízení zastavit musí (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], usnesení Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 2354/17, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Lhůta k podání návrhu na pokračování v řízení počíná běžet od právní moci usnesení o přerušení řízení (usnesení Krajského soudu v [adresa] ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]).
6. Z výše citované judikatury plyne, že zákon nedává soudu možnost uvážit, zda řízení zastaví, či nikoliv. Pokud žádný z účastníků řízení ve lhůtě 1 roku od právní moci usnesení o přerušení řízení nepodá návrh na pokračování v řízení, nemá soud jinou možnost, než řízení zastavit. Protože usnesení o přerušení řízení nabylo právní moci dne [datum], uplynula lhůta k podání návrhu na pokračování v řízení dne [datum]. Žádný z účastníků řízení v této lhůtě návrh na pokračování v řízení nepodal; jediným návrhem na pokračování v řízení podaným v předmětné věci je návrh žalobkyně e), který však byl podán až dne [datum], tedy opožděně.
7. Soud proto výrokem I. zamítl návrh žalobkyně e) na pokračování v řízení, neboť byl podán opožděně. Výrokem II. soud řízení zastavil, jelikož žádný z účastníků nepodal v souladu s § 111 odst. 4 o. s. ř. do jednoho roku návrh na pokračování v řízení, které bylo přerušeno dle § 110 o. s. ř.
8. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl výrokem III. podle § 146 odst. 1 písm. b) o. s. ř., jelikož neshledal, že by zastavení řízení výlučně zavinil některý z účastníků řízení. Všichni účastníci řízení mohli ve stanovené lhůtě podat návrh na pokračování v řízení, kterým by zastavení řízení zabránili, avšak žádný z nich tak neučinil.
9. Výrokem IV. soud rozhodl o vrácení soudního poplatku žalobcům, a to každému ve výši [částka]. Podle § 10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, soud vrátí z účtu soudu zaplacený poplatek za řízení, který je splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti, snížený o 20 %, nejméně však o [částka], bylo-li řízení zastaveno před prvním jednáním. Výše soudního poplatku činila [částka] pro každého z žalobců. Soud tak v souladu s citovaným ustanovením vrátil soudní poplatek každému z žalobců snížený o [částka], tedy v částce [částka].