16 C 148/2025

Odůvodnění

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by bylo žalovaným uloženo zaplatit ji ve výroku I. uvedenou částku. Uvedla, že žalobkyně a žalovaní jsou podílovými vlastníky pozemku parc.č.st. 19/5, jehož součástí je stavba čp. [Anonymizováno], obec [adresa] a v KÚ [adresa], zapsaného na LV č [Anonymizováno] u [právnická osoba] pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště [adresa] - západ, kdy žalobkyně je vlastníkem nemovitosti o podílu 1/4, žalovaní o podílu 3/4. Žalobkyně je vlastníkem nemovitosti na základě kupní smlouvy ze dne [datum]. Žalobkyně byla žalovanými z nemovitosti vykázána, bylo jí tím znemožněno užívat svůj podíl na nemovitosti a jejím příslušenstvím již od [datum]. Jedná se o nedělitelnou nemovitost, která není rozdělena bytové jednotky, nebylo možné ze strany žalobkyně užívat nerušeně svůj podíl na nemovitosti jako bytovou jednotku. Žalovaní tak nemovitost jako celek užívají od [datum]. Vzhledem k tomu, že užívají předmětnou nemovitost ve vztahu k podílu žalobkyně bez právního důvodu, vznikl žalobkyni nárok na úhradu běžného nájemného v místě a čase obvyklém, a to od [datum]. Průměrná výše nájemného za užívání rodinného domu o velikosti obdobné předmětné nemovitosti v místě a čase představuje částku [částka] za měsíc, což ve vztahu k velikosti podílu žalobkyně odpovídá nájemnému ve výši [částka]. Žalobkyni také náleží částka měsíčně ve výši [částka] již od [datum]. Žalobkyně požaduje bezdůvodné obohacení za období od [datum] do [datum] spolu se zákonným úrokem z prodlení. Po výzvě na doplnění tvrzení žalobkyně dále uvedla, že její opuštění nemovitosti bylo nutné v důsledku dlouhodobého zatížení její osoby a její dcery, neboť tyto musely dlouhodobě snášet nátlak ze strany žalovaných, a to bezprostředně po smrti pana [právnická osoba], syna žalovaných. Tento nátlak se projevoval především slovním napadáním žalobkyně a její dcery, a to předně ze strany prvního žalovaného pana [Jméno žalované A], kdy byla žalobkyně slovně napadána, opakovaně vykazována z nemovitosti a nucena ke svému vystěhování. Vyjma slovního napadání ze strany žalovaných byla nucena žalobkyně čelit i výhrůžkám fyzickým napadením, a to ze strany pana [jméno FO] vnuka žalovaných. Tento stav trval nepřetržitě od smrti pana [právnická osoba] do opuštění nemovitosti žalobkyní, tedy od [datum] do [datum], a to ve společných prostorech nemovitosti. Žalobkyně byla nucena odevzdat klíče od nemovitosti žalovaným a opustit nemovitost.

2. Žalovaní ve věci uvedli, že nárok neuznávají, a to ani zčásti. Vznesli z opatrnosti námitku promlčení. Dále uvedli, že žalovaní nikdy žalobkyni nebránili v užívání předmětné nemovitosti a neužívají oni sami v rozsahu, který by neodpovídal jejich spoluvlastnickým podílům. Předmětná nemovitost, rodinný dům čp. [č.p.] je polovinou dvojdomu a obsahuje jedno podzemní a dvě nadzemní podlaží, kdy v každém nadzemní podlaží je byt (pod uzamčením) o velikosti 3+1 stejné dispozice, fakticky je tedy nemovitost rozdělena na dvě samostatné bytové jednotky, kdy není rozhodné, že tyto ještě nejsou zapsány do katastru nemovitostí. Pokud žalobkyně tvrdí, že nemovitost je nedělitelná, soud uvádí v omyl. Žalovaní užívají byt pouze v prvním nadzemním podlaží a byt ve druhém nadzemním podlaží, které využívala vždy jen žalobkyně s panem [právnická osoba], v současnosti není nikdy a nikým užíván. Žalobkyně má od předmětné nemovitosti klíče a nikdy je nepředala žalovaným. Žalobkyni nic v užívání nemovitosti, respektive bytu v druhém nadzemním podlaží, nebrání. Jedná se o zcela samostatnou bytovou jednotku se samostatným vchodem ze společné chodby. Navrhli zamítnutí žaloby.

3. Z provedeného dokazování soud zjistil tyto skutečnosti:

4. Žalobkyně s žalovanými jsou podílovými spoluvlastníky pozemku parc. č.st. 19/5, jehož součástí stavba čp. [č.p.], obec [adresa], v katastrálním území [adresa], zapsané na LV č. [hodnota] vedené Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště [adresa] -západ. Žalobkyně je vlastníkem nemovitosti o velikosti podílu ¼, žalovaný 1) [Jméno žalované A] ve výši 5/8 a žalovaná 2) [Jméno žalované B] ve výši 1/8. Žalobkyně je podílovým spoluvlastníkem uvedené nemovitosti na základě kupní smlouvy ze dne [datum]. (důkaz: nesporná tvrzení účastníků). Žalobkyně a [právnická osoba], syn žalovaných, byli dlouhodobými životními partnery, kteří společně vychovávali dceru žalobkyně z předchozího vztahu - [jméno FO], a to od jejího raného dětství. Společně žili v domácnosti, a hospodařili a v roce 2010 zakoupili podíly na shora uvedené nemovitosti, kam se následně přestěhovali. (důkaz: svědecká výpověď [jméno FO], účastnická výpověď žalovaných). Vztah mezi žalobkyní, její dcerou a žalovanými byl v té době zcela bezproblémový. Dcera žalobkyně považovala žalované za své prarodiče, teprve v 16 letech zjistila, že [právnická osoba] není jejím biologickým otcem. (důkaz: svědecká výpověď [jméno FO]). Partnerský vztah mezi žalobkyní a [právnická osoba] se rozpadl na jaře roku 2020 a v červnu roku 2020 se [právnická osoba] z bytu odstěhoval. (důkaz: svědecká výpověď [jméno FO], účastnická výpověď žalobkyně, účastnická výpověď žalovaných, svědecká výpověď [jméno FO]).

5. Co se týká předmětné nemovitosti, ta se skládá ze dvou bytových jednotek, kdy každá z bytových jednotek je v jednom patře. V prvním nadzemním podlaží se nachází byt oddělený od zádveří vstupními dveřmi sestávající se z chodby, tří pokojů, kuchyně, spíže, samostatného WC a koupelny s vanou a umyvadlem. Ve druhém nadzemním podlaží je identický byt se stejným výčtem místností. Byt v prvním nadzemním podlaží je oddělen vstupními dveřmi od společné chodby, byt ve druhém nadzemním podlaží je oddělen vstupními dveřmi od podesty schodiště v úrovni druhého nadzemního podlaží. Není třeba žádných stavebních úprav, aby byty jako jednotky mohly existovat stavebně i právně a je možné reálné rozdělení uvedené nemovitosti tak, aby byla rozdělena na dvě samostatné bytové jednotky. V podzemním podlaží přístupném dveřmi ze zádveří se schází po polotočitých betonových schodech. V suterénu je chodba s umístěným kotlem na tuhá paliva pro byt v prvním nadzemním podlaží, sklep k bytu v prvním nadzemním podlaží, kotelna s uhelnou umístěným kotlem pro byt ve druhém nadzemním podlaží, uhelna pro byt v prvním nadzemním podlaží, bývalá prádelna a sklepní prostory. (důkaz: znalecký posudek [tituly před jménem] [adresa] ze dne [datum], č. [č. účtu], který byl vyhotoven v řízení vedeného u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka]). Byt v prvním nadzemním podlaží užívali po celou dobu žalovaní, byt ve druhém nadzemním podlaží užívala žalobkyně se svou dcerou [jméno FO] a do června 2026 s [právnická osoba], synem žalovaných. (důkaz: účastnické výpovědi účastníků, svědecká výpověď [jméno FO]).

6. Dne [datum] [právnická osoba] tragicky zahynul, a to z důvodu autonehody. (důkaz: účastnické výpovědi účastníků, svědecké výpovědi [jméno FO], [jméno FO] [adresa]). V období mezi odstěhováním [právnická osoba] v červnu 2020 a jeho úmrtí [datum] byly vztahy mezi žalovanými a žalobkyní a její dcerou zcela bezproblémové. (důkaz: svědecká výpověď [jméno FO]). O smrti [právnická osoba] dne [datum] se žalobkyně a její dcera dozvěděli tak, že slyšeli z dolního bytu, tedy z bytu žalovaných strašný nářek. Nevěděli, co se děje. Dále [jméno FO] ve své svědecké výpovědi uvedla: „Takže jsme se právě pokusili zkontaktovat nevlastního tátu a ten nám nebral telefon, takže já jsem se vlastně sebrala a šla jsem dolů do bytu k jeho rodičům, abych se zeptala, jako, co se děje, nebo jestli právě nevědí, co je jako s tátou, že vlastně se nám jako neozval, nebo že nám nezareagoval na telefon a vlastně už ve dveřích, ještě než jsem se vlastně na cokoliv stihla zeptat, tak se mi tam vlastně do náruče sesypal jeho táta s tím, že teda, že umřel, že vlastně jim to bylo akorát zavoláno z nemocnice jestli se nepletu, nebo od policie, to nevím přesně a hnedka na to samozřejmě tam začala jít do mdlob i jeho maminka, takže vlastně já jsem tak nějak asi vypla v ten moment emoce a jela jsem na nějakého autopilota, abych vlastně je dokázala aspoň malinko uklidnit, mezitím jsem zavolala i mámu, aby vlastně zavolala sanitku, ta byla samozřejmě taky v šoku, takže vlastně v ten moment jsem tam fungovala jenom já. Naštěstí sanitka během chvilky přijala, dala jim léky na uklidnění a už se pak vlastně volala i jejich rodina, část rodiny. Mám pocit, že jeden z prvních lidí, kdo tam přijela, tak byla [jméno FO], což je manželka od vnuka, která vlastně i v tu dobu snad pracovala nebo možná ještě teď pracuje jako zdravotní sestřička, takže ta si je hlavně přebrala tak nějak jako do péče a já mezitím teda potom už šla s mámou nahoru do bytu a víceméně až v ten moment jako to na nás obě dvě jako spadlo takovou tou plnou vahou, kdy jsme prostě byly emoční, rozbrečely jsme se, byl to šok.“ (důkaz: svědecká výpověď [jméno FO]). Následně vzhledem k zdravotním a psychickým problémům žalovaných v souvislosti s jejich tragickou ztrátou syna se o žalované začala starat jejich rodina, která je pravidelně navštěvovala. V období do Vánoc a mezi svátky chodila každý den na návštěvu jejich dcera [jméno FO], a to zhruba od 11 dopoledne až do večera s tím, že na Štědrý večer je odvezla do své rodiny. Dále tam s ní pobýval u žalovaných a poskytoval jim pomoc přítel jejich dcery (svědkyně [jméno FO]), oba synové svědkyně [jméno FO], tedy vnuci žalovaných, manželka jednoho z vnuků. (důkaz: svědecká výpověď [jméno FO]). V té době měla žalobkyně nový partnerský vztah a požádala svého nového přítele, aby s ní strávil Vánoce v jejím bytě. (důkaz: účastnická výpověď žalobkyně, svědecká výpověď [jméno FO]). Bezprostředně po smrti [právnická osoba] dne 18. 12. až do příjezdu přítele žalobkyně probíhal kontakt žalobkyně a její dcery a žalovaných a jejich rodiny bez problémů a [jméno FO] řešila i provozní věci s příbuznými žalovaných, například otázku hypotéky nebo platby za mobilní telefon. (důkaz: svědecká výpověď [jméno FO]). Následně do domu těsně před Vánocemi přijel nový přítel žalobkyně a žalovaní tuto skutečnost zjistili. (důkaz: účastnická výpověď žalobkyně, účastnická výpověď žalovaného 1), svědecká výpověď [jméno FO], svědecká výpověď [jméno FO]). Žalovaní při setkání na chodbě žalobkyni velmi důrazně a nevybíravě vytkli, že nepovažují za vhodné, aby krátce tedy pár dní po úmrtí jejich syna do společného domu přivedla nového přítele a slavila s ním Vánoce. Vznikla z toho hádka, v důsledku které některý ze žalovaných zamknul žalobkyni v kotelně. Situaci následně přišel vyřešit přítel žalobkyně, který se prokázal policejním odznakem s tím, že není možné takto postupovat. Žalobkyně byla ze sklepa odemčena. (důkaz: svědecká výpověď [jméno FO]). Následně poté snad 25. nebo [datum] zůstala [jméno FO] sama doma, když její matka, tedy žalobkyně se svým přítelem odjeli. Potkala se s žalovaným 1) na chodbě a ten vůči ní prohodil něco ve stylu, že byla ošklivá na nevlastního tátu (tedy na zesnulého [právnická osoba]) a podobně, ale toto nebrala jako útok na svou osobu, protože to brala tak, že je v šoku potom, co se stalo. Šla následně po schodech nahoru ke svému bytu a z jejich bytu na ni vyběhl vnuk žalovaných a začal jí sprostě nadávat a hrozil jí i pěstí, ať zaleze, nebo že jí rozbije hubu. (důkaz: svědecká výpověď [jméno FO]).

7. Následně se žalobkyně rozhodla, že je nezbytné se z domu odstěhovat, začala shánět inzeráty a povedlo se jí sehnat volný byt, takže buď 30. nebo 31. 12. se z předmětné nemovitosti odstěhovaly (žalobkyně a její dcera [jméno FO]) do bytu v [adresa]. (důkaz: účastnická výpověď žalobkyně, svědecká výpověď [jméno FO]). Co se týká věcí, které si odstěhovaly z předmětné nemovitosti, pak to bylo kompletní zařízení pokoje [jméno FO], dále osobní věci, jako je oblečení, věci z koupelny, dále nádobí z kuchyně. V bytě zůstal nábytek z obývacího pokoje a nábytek v ložnici. (důkaz: svědecká výpověď [jméno FO], účastnická výpověď žalované). Po dohodě s rodinnými příslušníky žalovaných proběhlo vystěhování v klidu tak, že žalovaní byli požádáni, aby nechodili na chodbu a žalobkyně s dcerou se za pomoci přátel a nového přítele žalobkyně odstěhovaly. (důkaz: svědecká výpověď [jméno FO], svědecká výpověď [jméno FO]). Klíč od bytu i domu žalobkyně zahodila. (důkaz: účastnická výpověď žalobkyně). Následně nebyla žádná komunikace mezi účastníky, ani ohledně provozních záležitostí. (důkaz: účastnická výpověď žalobkyně, účastnická výpověď žalovaných, svědecká výpověď [jméno FO]). Byt v druhém nadzemním podlaží, který obývala žalobkyně se svou dcerou, zůstal zamčený a opuštěný zhruba rok, než skončilo dědické řízení a za přítomnosti notáře byl odemčen. V současné době je byt prázdný, neobývaný. (důkaz: účastnická výpověď žalovaného 1), účastnická výpověď žalované 2), svědecká výpověď [jméno FO]). Po znovu připojení elektřiny, kterou žalobkyně nechala pro byt v druhém nadzemním podlaží odpojit, je možné byt obývat a žalovaní proti tomu nic nemají. (důkaz: účastnická výpověď žalovaných, svědecká výpověď [jméno FO]).

8. Ze shora provedeného dokazování vzal soud za prokázaný tento skutkový děj:

9. Žalobkyně s žalovanými jsou podílovými spoluvlastníky pozemku parc. č.st. 19/[Anonymizováno], jehož součástí stavba čp. [Anonymizováno], obec [adresa], v katastrálním území [adresa], zapsané na LV č. [hodnota] vedené Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště [adresa] -západ. Žalobkyně je vlastníkem nemovitosti o velikosti podílu ¼, žalovaný 1) [Jméno žalované A] ve výši 5/8 a žalovaná 2) [Jméno žalované B] ve výši 1/8. Žalobkyně je podílovým spoluvlastníkem uvedené nemovitosti na základě kupní smlouvy ze dne [datum]. Žalobkyně a [právnická osoba], syn žalovaných, byli dlouhodobými životními partnery, kteří společně vychovávali dceru žalobkyně z předchozího vztahu - [jméno FO], a to od jejího raného dětství. Společně žili v domácnosti, a hospodařili a v roce 2010 zakoupili podíly na shora uvedené nemovitosti, kam se následně přestěhovali. Vztah mezi žalobkyní, její dcerou a žalovanými byl v té době zcela bezproblémový. Dcera žalobkyně považovala žalované za své prarodiče, teprve v 16 letech zjistila, že [právnická osoba] není jejím biologickým otcem. Partnerský vztah mezi žalobkyní a [právnická osoba] se rozpadl na jaře roku 2020 a v červnu roku 2020 se [právnická osoba] z bytu odstěhoval.

10. Co se týká předmětné nemovitosti, ta se skládá ze dvou bytových jednotek, kdy každá z bytových jednotek je v jednom patře. V prvním nadzemním podlaží se nachází byt oddělený od zádveří vstupními dveřmi sestávající se z chodby, tří pokojů, kuchyně, spíže, samostatného WC a koupelny s vanou a umyvadlem. Ve druhém nadzemním podlaží je identický byt se stejným výčtem místností. Byt v prvním nadzemním podlaží je oddělen vstupními dveřmi od společné chodby, byt ve druhém nadzemním podlaží je oddělen vstupními dveřmi od podesty schodiště v úrovni druhého nadzemního podlaží. Není třeba žádných stavebních úprav, aby byty jako jednotky mohly existovat stavebně i právně a je možné reálné rozdělení uvedené nemovitosti tak, aby byla rozdělena na dvě samostatné bytové jednotky. V podzemním podlaží přístupném dveřmi ze zádveří se schází po polotočitých betonových schodech. V suterénu je chodba s umístěným kotlem na tuhá paliva pro byt v prvním nadzemním podlaží, sklep k bytu v prvním nadzemním podlaží, kotelna s uhelnou umístěným kotlem pro byt ve druhém nadzemním podlaží, uhelna pro byt v prvním nadzemním podlaží, bývalá prádelna a sklepní prostory. Byt v prvním nadzemním podlaží užívali po celou dobu žalovaní, byt ve druhém nadzemním podlaží užívala žalobkyně se svou dcerou [jméno FO] a do června 2026 s [právnická osoba], synem žalovaných.

11. Dne [datum] [právnická osoba] tragicky zahynul, a to z důvodu autonehody. V období mezi odstěhováním [právnická osoba] v červnu 2020 a jeho úmrtí [datum] byly vztahy mezi žalovanými a žalobkyní a její dcerou zcela bezproblémové. O smrti [právnická osoba] dne [datum] se žalobkyně a její dcera dozvěděli tak, že slyšeli z dolního bytu, tedy z bytu žalovaných strašný nářek. Nevěděli, co se děje. Dále [jméno FO] ve své svědecké výpovědi uvedla: „Takže jsme se právě pokusili zkontaktovat nevlastního tátu a ten nám nebral telefon, takže já jsem se vlastně sebrala a šla jsem dolů do bytu k jeho rodičům, abych se zeptala, jako, co se děje, nebo jestli právě nevědí, co je jako s tátou, že vlastně se nám jako neozval, nebo že nám nezareagoval na telefon a vlastně už ve dveřích, ještě než jsem se vlastně na cokoliv stihla zeptat, tak se mi tam vlastně do náruče sesypal jeho táta s tím, že teda, že umřel, že vlastně jim to bylo akorát zavoláno z nemocnice jestli se nepletu, nebo od policie, to nevím přesně a hnedka na to samozřejmě tam začala jít do mdlob i jeho maminka, takže vlastně já jsem tak nějak asi vypla v ten moment emoce a jela jsem na nějakého autopilota, abych vlastně je dokázala aspoň malinko uklidnit, mezitím jsem zavolala i mámu, aby vlastně zavolala sanitku, ta byla samozřejmě taky v šoku, takže vlastně v ten moment jsem tam fungovala jenom já. Naštěstí sanitka během chvilky přijala, dala jim léky na uklidnění a už se pak vlastně volala i jejich rodina, část rodiny. Mám pocit, že jeden z prvních lidí, kdo tam přijela, tak byla [jméno FO], což je manželka od vnuka, která vlastně i v tu dobu snad pracovala nebo možná ještě teď pracuje jako zdravotní sestřička, takže ta si je hlavně přebrala tak nějak jako do péče a já mezitím teda potom už šla s mámou nahoru do bytu a víceméně až v ten moment jako to na nás obě dvě jako spadlo takovou tou plnou vahou, kdy jsme prostě byly emoční, rozbrečely jsme se, byl to šok.“ Následně vzhledem k zdravotním a psychickým problémům žalovaných v souvislosti s jejich tragickou ztrátou syna se o žalované začala starat jejich rodina, která je pravidelně navštěvovala. V období do Vánoc a mezi svátky chodila každý den na návštěvu jejich dcera [jméno FO], a to zhruba od 11 dopoledne až do večera s tím, že na Štědrý večer je odvezla do své rodiny. Dále tam s ní pobýval u žalovaných a poskytoval jim pomoc přítel jejich dcery (svědkyně [jméno FO]), oba synové svědkyně [jméno FO], tedy vnuci žalovaných, manželka jednoho z vnuků. V té době měla žalobkyně nový partnerský vztah a požádala svého nového přítele, aby s ní strávil Vánoce v jejím bytě. Bezprostředně po smrti [právnická osoba] dne 18. 12. až do příjezdu přítele žalobkyně probíhal kontakt žalobkyně a její dcery a žalovaných a jejich rodiny bez problémů a [jméno FO] řešila i provozní věci s příbuznými žalovaných, například otázku hypotéky nebo platby za mobilní telefon. Následně do domu těsně před Vánocemi přijel nový přítel žalobkyně a žalovaní tuto skutečnost zjistili. Žalovaní při setkání na chodbě žalobkyni velmi důrazně a nevybíravě vytkli, že nepovažují za vhodné, aby krátce tedy pár dní po úmrtí jejich syna do společného domu přivedla nového přítele a slavila s ním Vánoce. Vznikla z toho hádka, v důsledku které některý ze žalovaných zamknul žalobkyni v kotelně. Situaci následně přišel vyřešit přítel žalobkyně, který se prokázal policejním odznakem s tím, že není možné takto postupovat. Žalobkyně byla ze sklepa odemčena. Následně poté snad 25. nebo [datum] zůstala [jméno FO] sama doma, když její matka, tedy žalobkyně se svým přítelem odjeli. Potkala se s žalovaným 1) na chodbě a ten vůči ní prohodil něco ve stylu, že byla ošklivá na nevlastního tátu (tedy na zesnulého [právnická osoba]) a podobně, ale toto nebrala jako útok na svou osobu, protože to brala tak, že je v šoku potom, co se stalo. Šla následně po schodech nahoru ke svému bytu a z jejich bytu na ni vyběhl vnuk žalovaných a začal jí sprostě nadávat a hrozil jí i pěstí, ať zaleze, nebo že jí rozbije hubu.

12. Následně se žalobkyně rozhodla, že je nezbytné se z domu odstěhovat, začala shánět inzeráty a povedlo se jí sehnat volný byt, takže buď 30. nebo 31. 12. se z předmětné nemovitosti odstěhovaly (žalobkyně a její dcera [jméno FO]) do bytu v [adresa]. Co se týká věcí, které si odstěhovaly z předmětné nemovitosti, pak to bylo kompletní zařízení pokoje [jméno FO], dále osobní věci, jako je oblečení, věci z koupelny, dále nádobí z kuchyně. V bytě zůstal nábytek z obývacího pokoje a nábytek v ložnici. Po dohodě s rodinnými příslušníky žalovaných proběhlo vystěhování v klidu tak, že žalovaní byli požádáni, aby nechodili na chodbu a žalobkyně s dcerou se za pomoci přátel a nového přítele žalobkyně odstěhovaly. Klíč od bytu i domu žalobkyně zahodila. Následně nebyla žádná komunikace mezi účastníky, ani ohledně provozních záležitostí. Byt v druhém nadzemním podlaží, který obývala žalobkyně se svou dcerou, zůstal zamčený a opuštěný zhruba rok, než skončilo dědické řízení a za přítomnosti notáře byl odemčen. V současné době je byt prázdný, neobývaný. Po znovu připojení elektřiny, kterou žalobkyně nechala pro byt v druhém nadzemním podlaží odpojit, je možné byt obývat a žalovaní proti tomu nic nemají. Soud provedl i další důkazy, než které uvedl shora, nevyvodil z nich žádné skutkové závěry, kromě těch, o kterých uvede podrobně níže.

13. Soud hodnotil důkazy podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti; přitom pečlivě přihlížel ke všemu, co vyšlo zařízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci (§ 132, o. s. ř.). Soud vycházel z listinných důkazů, nesporných tvrzení účastníků, výpovědi účastníků a výpovědi svědků.

14. Jak je ze shora uvedeného zřejmé, soud ve věci vyslechl všechny účastníky řízení a dále tři svědky. Vzhledem k tomu, že jednání bylo často vedeno pouze mezi účastníky, pak soud považoval za nezbytné provést účastnický výslech v souladu s § 131 o. s. ř..

15. Dále soud vyslechl svědky [jméno FO], dceru žalobkyně, dále [jméno FO], dceru žalovaných a [právnická osoba], syna žalovaných. Všechny tyto osoby soud vyslechl osobně, pečlivě sledoval jejich chování v jednací síni, spontánnost jejich výpovědi, oční kontakt. Na tuto nezastupitelnost osobního výslechu účastník a svědků jejich vizuální i akustickou observaci a na velký význam při zjištění skutkového stavu nejednou ve své judikatuře upozornil Nejvyšší soud například rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. [spisová značka].

16. Co se týká věrohodnosti jednotlivých účastníků a svědků, pak k tomu soud uvádí následující:

17. Soud nejprve vyslechl žalobkyni. Žalobkyně popsala celou událost, potvrdila skutečnosti, že vztahy mezi účastníky byly bezproblémové i potom, kdy se rozešla někdy na jaře se synem žalovaných, potvrdila, že tedy stále žila ve stejném domě. Co se týká vztahů mezi účastníky došlo ke zhoršení poté, kdy těsně před Vánocemi po tragické smrti [právnická osoba], syna žalovaných a bývalého přítele žalobkyně, žalobkyně přivedla do domu nového přítele. Svědkyně uvedla, že co se týká napadání ze strany žalovaných, týkalo se vlastně pouze dvou dnů před Vánoci. Hovořila o dvou incidentech, jednak s paní [jméno FO] a následně hovořila o incidentu, že byla zamčena ve sklepě a panem [jméno FO]. Toto se nepotvrdilo. Z výpovědi její dcery vyplynul incident týkající se bezprostředně žalobkyně pouze jeden, a to právě zamčení ve sklepě. Tomuto incidentu zřejmě předcházela hádka. O tomto incidentu vypověděla její dcera. Žádné další incidenty žalobkyně nepopsala pouze další, který se týkal její dcery, o něm soud pohovoří níže. Z její samotné výpovědi nebyl přesně zřejmý obsah jednotlivých incidentů, sama říkala: „Nevím, začali asi něco nadávat, já nevím, opravdu něco tam nadával pan [jméno FO], ale už nevím co.“ (výpověď žalobkyně). Potvrdila, že o Vánocích a po nich byl již klid a následně se odstěhovali. Výpověď účastnice byl stejně tak jako dalších svědků, byl poznamenán i dlouhým časovým obdobím, kdy vypovídali o incidentech, třebaže značně intenzivních, které se odehrály před 5,5 lety. Účastnice však sama potvrdila, že co se týká klíčů od nemovitosti, nemovitost zamkla, tedy horní byt a klíče následně vyhodila a nemá je. Tuto skutečnost považuje soud za významnou a vzhledem k tomu, že ji uváděla sama žalobkyně, má ji za prokázanou a věrohodnou.

18. Co se týká výslechu žalovaného 1), tento výslech byl poznamenán jednak jeho věkem, jednak i jeho intelektuálními možnostmi. Každopádně z jeho výpovědi vyplynulo, že vztahy mezi účastníky byly dobré až do chvíle, kdy žalobkyně přivedla po smrti jejich syna těsně před Vánocemi do nemovitosti svého nového přítele, a s tím, že tam budou slavit Vánoce, což toto žalovaní brali velmi těžko, s ohledem na velmi krátkou vzdálenost od smrti jejich syna, tedy v řádu několika málo dní. Potvrdil, že tuto skutečnost žalobkyni vytknul. S ohledem na věk žalovaného pak soud nevěří jeho tvrzení, že se žalobkyně odstěhovala ještě před Vánoci, to se nepotvrdilo žádných jiných důkazů.

19. Co se týká výslechu účastnice, a to žalované 2) [Jméno žalované B], soud uvádí k tomu, co uváděl u předchozího účastníka, že tedy celá její výpověď byla poznamenána jednak jejím věkem, aktuálním zdravotním stavem a intelektuálními schopnostmi. Přesto jí soud neuvěřil v tom směru, že tvrdila, že žádný konflikt s žalobkyní nebyl, to bylo potvrzeno i z jiných okolností. V tomto směru se domnívá, že žalovaná 2) nehovořila pravdu, neboť třebaže je soudu jasné, že byla pod velmi silnou emoční zátěží, možná i pod vlivem medikamentů, pak takovouto významnou událost, která následně ovlivnila soužití mezi účastníky na mnoho dalších let, kdy toto vyvrcholilo soudními spory, by si jistě upamatovala.

20. Dále soud vyslechl svědkyni [jméno FO]. K této svědkyni soud uvádí, že ji má za obecně věrohodnou, svědkyně velmi podrobně a detailně popsala celé soužití mezi účastníky od samého počátku, kdy toto vnímala, až do jednotlivých incidentů. Popsala jednotlivé incidenty, jak ten, který se týkal její matky, tedy žalobkyně, tak který se týkal ní, jako dcery žalobkyně. Popsala, za jakých okolností k tomu došlo, kdy se tak zhruba stalo. Z výpovědi svědkyně bylo zřejmé, že žalobkyně a zesnulý [právnická osoba] spolu žili jako rodina, společně vychovávali svědkyni [jméno FO], která považovala [právnická osoba] za svého otce, i když se následně až někdy v 16 letech dozvěděla, že jejím biologickým otcem není. Když popisovala události týkající se jeho smrti [datum], tedy za jakých okolností se toto dozvěděla, hovořila o [právnická osoba] jako o tátovi nebo nevlastním tátovi, vnímala žalované jako prarodiče. Popsala okolnosti jednotlivých incidentů. K dotazu předsedy senátu, zda-li si nějakým způsobem je schopna vysvětlit, co za těmito incidenty stálo, zda-li o tom nějakým způsobem přemýšlela, proč se chování žalovaných nebo jejich rodinných příslušníků změnilo, k tomu svědkyně uvedla: „Určitě, takhle, já a myslím si, že i máma jsme velkou váhu pořád přikládali tomu, že byli opravdu v šoku a ten člověk může reagovat jakkoliv, může si i v ten moment jako, dejme tomu, vybrat člověka, na kterém si vylije nějakou zlost nebo prostě cokoliv, co v něm jakoby vře, že jo, jako následek takovýhle události, každý to zpracovává jinak, ale potom, když jako třeba se do mě obul konkrétně ten jejich vnuk, tak to už mi přišlo jako, já nevím, já ho nechci z ničeho osočit, ale přišlo mi, jak kdyby asi jako využil tý jako situace, která je tak křehká a že opravdu jako ty rodiče nebo i prarodiče na tom byly špatně a měli sami takovýhle výkyvy, tak jestli i on jako si chtěl ještě jako zasadit z nějakýho ega jako ránu, opravdu nevím, z čeho to bylo, jako takhle najednou. Samozřejmě pak jsem i zpětně přemejšlela nad tím, jestli celkově nějakou tuhle tu zlobu nemohlo vyvolat to, že vlastně k mámě přijal ten přítel, že to třeba vzali jako nějakou křivdu potencionálně, že vlastně jako jim umřel syn a máma najednou tam má jako svýho aktuálního přítele, to je tak asi všechno se mě k tomu napadá.“ (citováno z výpovědí svědkyně). V tomto směru se soud domnívá, že poměrně přesně svědkyně vystihla důvody celého konfliktu, soud o tom pohovoří níže.

21. Co se týká svědkyně [jméno FO], i soud považuje za věrohodnou. Také tato svědkyně popsala události předmětných dnů, uvedla i důvody konfliktu. Svědkyně mimo jiné uvedla: „No, já si myslím, že to začlo tím, že si paní [Jméno žalobkyně] pozvala přítele nejnevhodnější dobu, a to když zemřel můj bratr, vlastně její bejvalej přítel, takže bydleli v bytě nad rodičema, hypotéku platil bratr, přesto se odstěhoval, jí tam nechal bydlet, ale ona si bohužel vzala tam toho přítele na Vánoce, nejnevhodnější dobu, když bratr zemřel, tím vzniknul konflikt.“ Dále svědkyně popsala a dle soudu pravdivě, jakým způsobem pečovala o své rodiče, kteří byli ve skutečně složité emoční situaci. Popsala, kdo všechno z rodiny se o ně staral, jak probíhalo stěhování žalobkyně s její dcerou.

22. Jako posledního svědka vyslechl soud [právnická osoba], dalšího syna žalovaných, který však o celé situaci mnoho nevěděl, neboť v té době byl nemocný s covidem a celou věc znal pouze zprostředkovaně. Za těchto okolností z výpovědi tohoto svědka soud příliš vycházet nemohl. Jeho výpověď se lišila od toho, co uvedli jiní svědci, pouze v tom směru, že svědek, když nebyl bezprostředně účasten předmětných situací, těmto nevěnoval pozornost.

23. Jak je uvedeno shora, žalovaní navrhli námitku promlčení. K tomu soud uvádí, že vzhledem k tomu, že z obsahu žaloby vyplynulo, že bezdůvodné obohacení je požadováno požalovaných ze strany žalobkyně za jeden měsíc, a to za období od [datum] do [datum] a žaloba byla podána dne [datum], pak tento nárok promlčen není, když byla žaloba podána v obecné tří roční lhůtě dle občanského zákoníku.

24. Dále se soud zabýval několika skutkovými skutečnostmi, jak je uvedeno shora. Z dokazování jasně vyplynulo, jak ze znaleckého posudku, tak z výpovědi účastníků a svědků, že nemovitost je fakticky dělitelná, že se v ní nachází dva byty. Byt v přízemí od počátku vždy po celou dobu obývali žalovaní, byt v druhém nadzemním podlaží od koupi podílu obývala žalobkyně (od roku 2010) se svou dcerou a do června 2020 i se zesnulým [právnická osoba]. Byty jsou odděleny, ve sklepě jsou kotelny pro jednotlivé byty. Mezi účastníky byla dohoda (konkludentní) jak budou spoluvlastníci byty užívat a kdo bude bydlet v jakém bytě. To bylo jasně dané a nikdy to nepřineslo žádné pochybnosti.

25. Další otázkou se soud zabýval tím, zdali měla žalobkyně přístup do nemovitosti poté, kdy ji opustila. K tomu soud uvádí, že ano. Žalobkyně sama uvedla, že klíče nemá z toho důvodu, že tyto zahodila, to je skutečnost, která nemůže být k tíži žalovaným. Žalobkyně tedy disponovala s klíči, žalovaní byt neužívali, byt byl otevřen až při dědickém řízení, do dnešní doby je prázdný, neužívaný. Fakticky je možné jej užívat okamžitě, samozřejmě poté, kdy bude opětovně přihlášena a zapojena elektrická energie.

26. Žalobkyně dále tvrdila, že nátlak žalovaných, aby se z nemovitosti vystěhovala, byl dlouhodobý, že byla z nemovitosti vykázána, opakovaně vykazována, že dlouhodobě musela snášet nátlak ze strany žalovaných. Tato skutečnost se nepotvrdila. Byly prokázány pouze dva incidenty, a to jeden incident, který měla žalobkyně s jedním ze žalovaných, kdy hádka vyvrcholila tím, že jedním ze žalovaných byla zamčena ve sklepě. Žalobkyně sice uváděla dva incidenty na její osobu, z její výpovědi však nic přesného nevyplynulo, sama připustila, že si věc příliš nepamatuje. Její dcera - svědkyně [jméno FO] uvedla vůči ní jeden incident a velmi věrohodně jej popsala. Následně také popsala druhý incident, který se týkal jí ([jméno FO]), které žalovaný [jméno FO] vytýkal, že byla ošklivá na nevlastního otce a podobně a následně jí vnuk žalovaných velmi vulgárně a nevybíravě poslal domů a uvedl jí, ať nevychází. Takovéto jednání je zcela zřejmě nevhodné, nejedná se však o dlouhodobý nátlak. Ani žalobkyně, ani svědkyně [jméno FO] nepotvrdily, že by byly vykázány z nemovitosti. Nikdo jim ze strany žalovaných, ani jejich rodinných příslušníků nikdy neřekl, aby opustili nemovitost, vystěhovali se a podobně.

27. Naopak z účastnických i svědeckých výpovědí vyplynulo, že v současné době je byt v druhém nadzemním podlaží, které původně žalobkyně obývala prázdný a je možné jej užívat.

28. K celé záležitosti a ke skutkovým okolnostem soud uvádí, že [datum] zemřel žalovaným syn [právnická osoba], dlouhodobý bývalý partner žalobkyně. Jak vyplynulo ze shora provedeného dokazování, tato skutečnost byla obrovskou emoční zátěží pro oba žalované. Žalovaná 2) se zhroutila, musela být medikována, přijela pro ni záchranná služba. [jméno FO] byla náhlá z důvodů dopravní nehody, na kterou se nemohli nějakým způsobem připravit. Ani bezprostředně po smrti [právnická osoba] žádné konflikty mezi účastníky nebyly. Žalovaní, tedy manželé [jméno FO] byli v péči své rodiny, která se o ně starala, poskytovala jim jednak běžnou provozní pomoc, jednak určité psychické zázemí. Je zřejmé, že za situace, kdy do takovéhoto prostředí žalobkyně přivedla svého nového přítele, s tím, že oznámila, že ať již ona nebo její dcera nebo nějakým jiným způsobem se toto žalovaní dozvěděli, že žalobkyně hodlá v nemovitosti se svým novým přítelem „slavit“ Vánoce, tato skutečnost musela být žalovanými velmi nelibě nesena. Ke smrti jejich syna došlo šest dní před Štědrým dnem. Celá záležitost byla velmi živá a je zřejmé, že i kdyby žalobkyně svého přítele přivedla do domu z toho důvodu, že i ona sama během vánočních svátků potřebuje morální podporu, pak takovýto postoj žalobkyně nemohl být ze strany žalovaných pochopen. Z toho důvodu vznikly incidenty, kdy žalovaní tyto skutečnosti žalobkyni vytkli a evidentně v důsledku hádky ji zamkli ve sklepě. Následně druhý incident, který byl prokázán, když žalovaný 1) vyčítal dceři žalobkyně svědkyni [jméno FO], že byla ošklivá na jeho tátu. Ona sama k tomuto incidentu uvedla, že toto chování žalovaného 1) mu nepřipadla velkou váhu, když chápala, že je zlomený po smrti svého syna. Do toho vstoupil vnuk žalovaného, který velmi nevybíravými a vulgárním způsobem zahnal zpátky do bytu. To jistě nebylo vhodné chování, takovéto chování je zcela jasně proti soužití jak společenskému, tak obyvatel v domě. Na druhou stranu, jak vyplynulo z dalších důkazů, celý tento incident směřoval k tomu, aby se žalovaní a žalobkyně a její dcera setkávali co nejméně. To vyplynulo i z té skutečnosti, že následně byly sto se strany domluvit, že po dobu stěhování žalobkyně a její dcery z nemovitosti nebudou naopak žalovaní vycházet na chodbu a dají si tak vzájemný prostor, aby nedocházelo ke konfliktům. Z provedeného dokazování je tak zřejmé, že se nejednalo o žádný dlouhodobý nátlak, který by měl vést k vystěhování žalobkyně. Žalobkyně se vystěhovala o vlastní vůli po dvou incidentech, které v žádném případě nelze považovat za vykázání, za dlouhodobý konflikt. Bylo zřejmé, že tyto dva konkrétní incidenty mají konkrétní důvod, a to ve zjitřených vztazích v tuto konkrétní chvíli způsobených smrtí syna žalovaných a okolnostmi, že žalobkyně za této situace bezprostředně po jeho smrti v době Vánoc, které pro většinu rodin v České republice představují významné rodinné svátky, situace kolem těchto svátků bývá emočně vypjatá s ohledem na vzpomínky na zesnulé, zvláště pak na někoho, kdo zemřel šest dní před Štědrým dnem, přivedla do společného domu nového přítele.

29. Soud tedy shrnuje, že na žalobkyni nebyl vyvíjen žádný dlouhodobý nátlak, dobrovolně opustila nemovitost, nebyla z ní vykázána, jak sama potvrdila, stejně tak jí její dcera. Nemovitost mohla nadále užívat, měla k ní přístup, skutečnost, že sama zahodila klíče, nemůže být žalovaným dána k tíži a zároveň z důvodu dispozice předmětné nemovitosti mohla nerušeně vymezenou část nemovitosti užívat tak, jak to užívala do doby, než se odstěhovala.

30. Zde soud odkazuje na ustálenou judikaturu, a to rozhodnutí Nejvyššího soudu [spisová značka], kde je výslovně uvedeno: „Pokud je tedy spoluvlastníkovi vymezen relevantní prostor v rámci užívání společné věci, který odpovídá výši jeho spoluvlastnického podílu, a pokud spoluvlastník takto vymezený prostor neužívá, nemůže se následně domáhat náhrady po ostatních spoluvlastnících z titulu vyloučení z užívání společné věci, neboť vyloučen z užívání není.“ K tomuto tedy soud uvádí, že žalobkyni byl vymezen relevantní prostor v rámci užívání společné věci, tento prostor odpovídal výši jejímu spoluvlastnickému podílu, respektive jej dokonce přesahoval. Sama se rozhodla nevyužívat tento prostor, když nebyla vyloučena, vykázána ze společné nemovitosti, ale sama svým rozhodnutím se z nemovitosti odstěhovala.

31. Co se týká odkazů strany žalující na judikaturu, pak co se týká rozhodnutí Nejvyššího soudu [spisová značka], k tomuto soud uvádí, že použití tohoto rozhodnutí není pro samotnou věc případné. Žalobkyně, jak je uvedeno shora, mohla předmětnou nemovitost užívat, pokud by si tak přála, měla nemovitost přístupnou, když měla v držení klíče. Skutečnost, že je sama zahodila, neznamená, že by toto jednání mělo jít k tíži žalovaným. Nemovitost byla uzpůsobena k tomu, aby ji mohla bez dalšího užívat vzhledem k její dispozici, jak je uvedeno shora. Nevyužívání nemovitosti bylo čistě rozhodnutím žalobkyně. Bez ohledu na jednání žalovaných, když shora uvedené dva incidenty nelze považovat za tak závažné, že by ji znemožnili nemovitost užívat. Takovéto konflikty ze zcela důvodných příčin musí spoluvlastníci zvládat, snášet a nejsou neobvyklé.

32. Stejně tak není příhodné ani odkaz na rozhodnutí Nejvyššího soudu [spisová značka]. Sám Nejvyšší soud zde uvádí: „Brání-li přímo jeden ze spoluvlastníků jinému v užívání společné věci, anebo pokud fakticky existují poměry, neumožňující některému ze spoluvlastníků realizaci práva používat společnou věc v rozsahu určeném jeho podílem lze usuzovat na vznik bezdůvodného obohacení, Jinými slovy řečeno, pro povinnost spoluvlastníka, (který užíval nemovitost nad rámec svého spoluvlastnického podílu), vydat ostatním spoluvlastníkům, oč se takto obohatil, není bez dalšího rozhodující, zda druhý spoluvlastník neužíval nemovitost (společnou věc), dobrovolně. Oproti tomu se v těchto vztazích jeví významným, znemožní-li nad užívající spoluvlastník přístup k nemovitosti a její užívání, například uzamčením stavby či oplocením pozemku.“ Z provedeného prokazování soud má naopak za prokázané, že žalovaní nebránili žalobkyni užívání předmětné nemovitosti, nemovitost nezamkli, neznepřístupnili ji pro žalovanou. O způsobu užívání nemovitosti byla uzavřena konkludentní dohoda mezi účastníky, která trvala od samého počátku, kdy se žalobkyně s [právnická osoba] do nemovitosti v roce 2010 přestěhovala, když získala 1/4 podílu na nemovitosti, a to tím způsobem, že žalobkyně bude užívat byt v druhém nadzemním podlaží a žalovaní byt v prvním nadzemním podlaží.

33. Stejně tak není ani případné odkaz na rozhodnutí Nejvyššího soudu [spisová značka] i v tomto rozhodnutí Nejvyšší soud připomenul, že je pro rozhodnutí soudu významné, pokud znemožní nad užívající spoluvlastník přístup k nemovitosti a její užívání, například uzamčení stavby. To se v tomto případě nestalo, žalovaní neznemožnili žalobkyni nemovitost užívat ani jejím faktickým uzamčením, ani vykázáním, které bylo uvedeno shora. Naopak z provedeného dokazování vyplynula dlouhodobá konkludentní dohoda o způsobu vykonávání práva k uvedené nemovitosti a k jejímu užívání.

34. Soud dále na okraji uvádí, že se s ohledem na skutečnost, že žaloba byla zralá na zamítnutí, ani nezabýval samotnou výší bezdůvodného obohacení, které žalobkyně prokazovala pouze odborným vyjádřením realitní kanceláře. V tomto směru však soud žádná poučení nedával, když žaloba byla zralá na zamítnutí.

35. Soud tedy uzavírá, že s ohledem na shora uvedené skutečnosti má za to, že uplatněný nárok žalobkyně není důvodný.

36. Na shora uvedená skutková zjištění, soud aplikoval příslušná ustanovení občanského zákoníku, platná účinnost v době, kdy došlo k tvrzenému bezdůvodnému obohacení, tedy zákona č. 89/2012 Sb.

37. Dle § 2991 odst. 1 a 2 o.z. (zákon číslo 89/2012 Sb., dále také je i jen o.z.), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, o co se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bezprávního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užíváním cizí hodnoty nebo tím, že za něj bylo plněno, co měl po právu peněz sám.

38. Jak vyplývá ze shora uvedených skutečností, na straně žalované nedošlo k bezdůvodnému obohacení na úkor žalobkyně (§ 2909, odst. 1 a 2 o.z. a contrario) a proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. a žalobu zamítl.

39. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 151 odst. 1 o. s. ř. za použití § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že ve věci zcela úspěšným žalovaným přiznal právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši [částka]. Soud při stanovení odměny advokáta postupoval dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. Základem pro výpočet mimo smluvní odměny (§ 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb.) je částka [částka], mimo smluvní odměna za jeden úkon je pak [částka]. Náklady se sestávají z těchto položek, odměna za zastoupení advokátem ve výši [částka] za jeden úkon právní služby dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (právní zástupce žalovaných účtoval pouze tuto částku, třebaže zastupoval dva účastníky). Celkem osm úkonů – převzetí zastoupení, vyjádření k žalobě ze dne [datum], vyjádření po výzvě soudu ze dne [datum], účast na ÚJ dne [datum], písemné označení důkazů k výzvě soudu dne [datum], účast na ÚJ dne [datum], [datum], [datum]. Dále osmkrát náhrada hotových výdajů po [částka] (§ 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., DPH ve výši 21 % v částce [částka], celkem tedy [částka], lhůta k plnění byla podle § 160 odst.1 o. s. ř. určena třídenní s povinností plnit k rukám advokáta podle § 149 odst. 1 o. s. ř.

40. O nákladech řízení ve výroku III rozhodl soud podle § 148 odst. 1 o.s.ř. tak, že neúspěšnému účastníku (žalobkyni) uložil zaplatit České republice náklady řízení. Svědkyně [jméno FO] při svém výslechu po poučení soudem uvedla, že účtuje svědečné. Uvedla, že jej vyčíslí do tří dnů od jednání. Vzhledem k tomu, že na stejném jednání soud rozhodl o věci tímto rozsudkem, musel pamatovat na náklady státu, které by se sestávaly právě ze z tohoto svědečného. Vzhledem k tomu, že výše svědečného v době vyhlášení nemohla být známá, stejně tak ani nemohlo být svědečné proplaceno, pak soud rozhodl, že výše svědečného bude určena v samostatném usnesení. Lhůta k plnění byla podle § 160 odst. l určena třídenní od právní moci takového usnesení..