Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši [částka], a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce.
Odůvodnění
1. Žalobce se po žalovaném domáhal zaplacení v záhlaví uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že se jedná o dlužné plnění ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, kterou žalobce uzavřel s žalovaným dne [datum]. Na základě této smlouvy žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši [částka], s úrokem od [datum] do [datum] ve výši [částka], které se žalovaný zavázal vrátit prostřednictvím pravidelných měsíčních splátek ve výši [částka] s tím, že spolu s poslední splátkou se zavázal vrátit jistinu úvěru. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou splátky, která byla splatná dne [datum]. Žalobce následně proto celkový úvěr zesplatnil, neboť žalovaný ničeho neuhradil ani přes opakované upomínky žalobce. Žalovaný na pohledávku z úvěru neuhradil ničeho, a to ani přes to, že jej o úhradu celkové dlužné částky žalobce vyzval předžalobní upomínkou. K výzvě soudu ze dne [datum] č. j. [spisová značka] žalobu žalobce následně podáním ze dne [datum] doplnil tak, že k posouzení úvěruschopnosti žalovaného došlo na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů, kdy žalobce vycházel z průměrného příjmu žalovaného za poslední 3 měsíce ve výši [částka] (doložených výplatními páskami), nákladů a bydlení v částce [částka] měsíčně a výše předpokládané měsíční splátky úvěru. Podkladem pro analýzu kromě údajů uvedených spotřebitelem byly poslední tři výpisy z účtů spotřebitele – žalovaného a lustrace v rejstřících.
2. Žalovaný zůstal nečinný a k žalobě se během řízení nijak nevyjádřil.
3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
4. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav:
5. Ze smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. [hodnota] ze dne [datum] včetně předsmluvní informace soud zjistil, že žalobce se zavázal žalovanému poskytnout finanční prostředky ve výši [částka], které se žalovaný zavázal vrátit nejpozději do [datum], spolu s jistinou se zavázal uhradit úrok ze zápůjčky od [datum] do [datum] ve výši [částka], a to prostřednictvím měsíčních splátek po [částka]. Současně s poslední splátkou úroku je splatná rovněž poskytnutá jistina spotřebitelského úvěru ve výši [částka].
6. Z přílohy č. [hodnota] ke smlouvě o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. [hodnota] soud jistil, že žalovaný uvedl, že je ženatý, pracuje u společnosti [právnická osoba], jeho průměrný měsíční příjem činí [částka], náklady na bydlení činí [částka] měsíčně, za sázení měsíčně vydá [částka] a nemá žádné finanční závazky. Při hodnocení ůvěruschopnosti dále postupovala podle interní metodiky.
7. Žalobkyně ověřila totožnost žalovaného (kopie občanského průkazu) a dále jej lustrovala v registrech (výsledky lustrace).
8. Z výplatních pásek žalovaného za měsíc červen 2023 až srpen 2023 soud zjistil, že žalovaný od zaměstnavatele [právnická osoba] obdržel v měsíci červnu částku [částka], v měsíci červenci [částka] a v měsíci srpnu [částka].
9. Žalobkyně dále ověřila pohyb na účtu žalovaného za od [datum] do [datum], přičemž za měsíc červen činily příjmy žalovaného celkem [částka], za měsíc červenec [částka] a za měsíc srpen činily příjmy žalovaného celkem [částka], vč plateb od zaměstnavatele (výpis z účtu žalovaného).
10. Z detailu pohybu – bezhotovostní platba soud zjistil, že žalobkyně žalovanému na účet poskytla dne [datum] částku ve výši [částka].
11. Žalobkyně žalovaného opakovaně vyzvala k úhradě dlužné částky (upomínka ze dne [datum] a ze dne [datum]).
12. Z předžalobní výzvy ze dne [datum] včetně podacího lístku soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně zesplatnil celou částku z důvodu prodlení žalovaného a vyzval žalovaného k zaplacení dlužné částky nejpozději do [datum]. Předžalobní výzva byla žalovanému odeslána téhož dne.
13. Po právní stránce soud věc posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).
14. Podle § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
15. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
16. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
17. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěru bez ohledu na své příjmy.
18. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
19. Podle § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z., může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat po dlužníku, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Výši úroku z prodlení pak upravuje § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
20. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
21. Soud vzal za prokázané, že mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru. V daném případě byl žalovanému poskytnut žalobkyní spotřebitelský úvěr ve výši [částka], který se žalovaný zavázal vrátit s dohodnutým úrokem prostřednictvím měsíčních splátek, nejpozději do [datum]. Na svůj dluh žalovaný ničeho neuhradil.
22. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda žalobce s odbornou péčí posoudil schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, či nikoliv a dospěl k závěru, že tomu tak v daném případě zcela nebylo. Žalobce sice žalovaného lustroval v registrech a za využití metodiky, přičemž vycházel z informací poskytnutých žalovaným a dále z výpisu z účtu žalovaného za období 3 měsíců, přičemž v zásadě výdaje žalovaného nepřesáhly příjmy a měsíčně žalovaný disponoval s částkou odpovídající jeho prokázanému příjmu. Žalobce dále vycházel z výplatních pásek žalovaného za období od června 2023 do srpna 2023. Ovšem v otázce výdajů se spolehla toliko na informace sdělené samotným žalovaným, které nikterak dále neprověřovala. Lze přitom odkázat například na rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne [datum], č. j. [spisová značka], z něhož plyne, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr. Pouhé doplnění čísel do formuláře žádosti o úvěr nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V daném případě bylo zjištěno, že žalobce si žádným způsobem neověřil informace žalovaného o jeho měsíčních výdajích ve výši [částka]. Za takových okolností žalobce svou zákonnou povinnost nesplnil. Nebylo přitom žádným způsobem zjišťováno, natož pak doloženo, jaké jsou výdaje žalovaného na bydlení a jeho běžné výdaje. Tento postup je ovšem nedostačující, skutečnosti uváděné žalovaným bylo nutno ověřit. Soud má proto za to, že není možné uzavřít, že by schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr řádně byla náležitě zkoumána ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru. Nesplnění povinnosti posoudit před poskytnutím úvěru úvěruschopnost spotřebitele je pak sankcionováno absolutní neplatností úvěrové smlouvy, k níž soud musí (navzdory formulaci druhé a třetí věty ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru v rozhodném znění) přihlédnout z úřední povinnosti (k tomu srov. rozsudek Soudního dvora ze dne [datum] ve věci C-679/18, nebo také rozsudek Okresního soudu ve [adresa] ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], a mnohé další). Soud má za to, že uvedeného pochybení si byl žalobce při podání žaloby vědom, pročež sám omezil svůj žalobní nárok pouze na vrácení zapůjčené částky a zákonného příslušenství plynoucího od lhůty, kterou sám k vrácení v předžalobní výzvě žalovanému stanovil.
23. I přes absolutní neplatnost úvěrové smlouvy zde není totiž dán žádný právní důvod, pro který by si žalovaný mohl poskytnutou finanční částku ponechat. Žalobce poskytl (byť na základě absolutně neplatné smlouvy) žalovanému částku [částka]. Žalovaný přitom na tuto částku ničeho neuhradil. Vzhledem k uvedenému se tedy žalovaný na úkor žalobce bezdůvodně obohatil o [částka] (§ 2991 o. z.). Soud proto žalobě zcela vyhověl (když žalobce žalobou požadoval zaplacení právě této částky) a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci bezdůvodné obohacení ve výši [částka], a to společně se zákonným úrokem z prodlení (§ 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.). Při určení splatnosti dluhu soud vycházel z toho, že žalovaný byl prokazatelně vyzván k úhradě dluhu (resp. částky vyšší) předžalobní upomínkou ze dne [datum], ve které byla splatnost dlužné částky stanovena na [datum]. Soud proto přiznal žalobci nárok na úrok z prodlení z částky [částka] za období od [datum] do zaplacení, a to ve výši 12,75 % ročně, jak žalobce požadoval.
24. O nákladech řízení soud rozhodl ve II. výroku tohoto rozsudku tak, že úspěšnému žalobci v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznal právo na jejich náhradu v plné výši. Náklady žalobce sestávaly především ze zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka] a jednak z odměny advokáta, která byla tvořena částkou [částka] za 3 úkony právní služby po [částka] (převzetí a příprava zastoupení, sepis podání ve věci samé a výzva k plnění) podle § 14b odst. 1 bodu 2. vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „advokátní tarif“) a paušální náhradou hotových výdajů ve výši [částka] za 3 úkony právní služby po [částka] podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu. Advokát není plátcem DPH. Odměna advokáta přitom byla určena dle § 14b advokátního tarifu, neboť soud dospěl k závěru, že toto ustanovení zcela dopadá i na daný případ, neboť žaloba byla podána ve formě návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu a to formou ustáleného vzoru, známého soudu z jeho z vlastní činnosti.
25. O povinnosti žalovaného zaplatit tuto náhradu k rukám zástupce žalobce bylo rozhodnuto podle § 149 odst. 1 o. s. ř. O třídenní lhůtě ke splnění obou povinností bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 o. s. ř.