Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Pokud se žalobkyně domáhala žalovaném zaplacení částky ve výši [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, žaloba se v této části zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 53,14 % náhrady nákladů řízení ve výši [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný se společností [právnická osoba]., IČ [IČO], sídlem [adresa] (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně") dne [datum] uzavřel smlouvu k službě Twisto účet na základě které byl žalovanému zřízen platební účet prostřednictvím něhož žalovaný realizoval platby za zboží a služby. V souladu s podmínkami smlouvy byl žalovaný povinen řádně a včas hradit vyúčtování takto provedených plateb, a to vždy alespoň ve výši 10 % všech dosud neuhrazených čerpání. V období od [datum] do [datum] provedl 19 plateb za zboží a služby, které jím doposud nebyly řádně a včas uhrazeny. Celkem dlužná částka činí 9 602, [částka], poplatek ve výši [částka] a poplatek z prodlení ve výši [částka]. Konečná splatnost byla stanovena dle nejmladšího vyúčtování dne [datum]. V případě prodlení byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení. Za měsíc listopad, prosinec 2023 a leden 2024 činí smluvní pokuta [částka]. V souladu se smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla předmětná pohledávka postoupena na žalobkyni. Žalovaný ani přes zaslanou předžalobní výzvu dne 16. 5. 202 ničeho neuhradil.
2. K výzvě soudu, zda splnila povinnost ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), žalobkyně uvedla, že právní předchůdkyně vycházela ze svých všeobecných obchodních podmínek k Twisto účtu, sdělení žalovaného z údajů bankovních a nebankovních registrů. Dále výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji, kdy je ponechána rezerva 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku, kdy se těchto 10 % musí rovnat minimálně životnímu minimu. Půjčky jsou poskytovány tak, aby vrácená částka v době splatnosti byla maximálně ve výši 90 % rozdílu výdajů a příjmů.
3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
4. Ve věci bylo rozhodnuto v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti účastníků, neboť žalobkyně se z jednání omluvila a žalovaný se bez omluvy k jednání nedostavil, ač byla řádně předvolána, a ani nepožádal o odročení jednání.
5. Na základě dokazování soud zjistil následující skutkový stav.
6. Ze smlouvy o službě Twisto účet ze dne [datum] soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému v rámci služby Twisto účet aktuální limitní rámec. Tento aktuální limitní rámec byl ve výši [částka]. Nutnou podmínkou zřízení a provozování Twisto účtu je to, že budou řádně spláceny poskytnuté finanční prostředky. Pokud není uhrazeno alespoň 10 % z částky všech dosud nesplacených čerpání, stane vyúčtování splatným v celém rozsahu a žalovanému vznikla povinnost uhradit Společnosti, kromě dlužné částky, také účelně vynaložené náklady, smluvní pokutu, jejíž výše se bude odvíjet od délky prodlení jeho platby, a zákonný úrok z prodlení.
7. Ze Všeobecných obchodních podmínek k Twisto účtu účinných od [datum] a Twisto účtu bylo soudem zjištěno, že pro poskytnutí služby Twisto účet musí být splněny následující podmínky: mít státní občanství České republiky nebo Slovenské republiky a trvalé bydliště a/nebo korespondenční adresu v České republice, být starší 18 let a nemít omezenou svéprávnost, služba je určena pouze pro spotřebitele, proti zájemci nejsou zahájena či vedena exekuční nebo insolvenční řízení, případně u něj neprobíhá oddlužení, společnost Twisto provedla interní riskové procedury, jejichž součástí je i posouzení úvěruschopnosti, a výsledkem těchto procedur je závěr, že službu Twisto účet je možné poskytnout, a zároveň veškeré údaje byly zájemcem uvedeny úplně, řádně a pravdivě. Splatnost měsíčního vyúčtování je 15 dní od konce kalendářního měsíce, za který je vyúčtování zpracováno. V případě prodlení je zájemce povinen kromě vyúčtování uhradit i zákonné úroky z prodlení za každý den prodlení, účelně vynaložené náklady, smluvní pokutu ve výši 0, 1 denně z částky ohledně níž je zákazník v prodlení.
8. Z výkladů pojmů, základních podmínek obsažených ve Všeobecných obchodních podmínkách k Twisto účtu účinných od [datum] soud zjistil, že Twisto kartou se rozumí platební karta Mastercard (či případně bezkontaktní platební prostředek – náramek) poskytovaná společností Twisto Zákazníkovi pro účely využívání služby. Twisto účet je platební účet ve smyslu Zákona o platebním styku, jehož prostřednictvím můžete platit své faktury, hradit své nákupy uskutečněné online ve vybraných e-shopech nebo provádět nákupy Twisto kartou. Služba Twisto účet je poskytována jako bezúčelový spotřebitelský úvěr ve formě možnosti odkládání plateb, úhrad na splátky a přečerpání ve smyslu příslušných ustanovení ZSÚ a tato služba je poskytována na dobu neurčitou. Smluvní limitní rámec pro službu Twisto účet je stanoven na základě informací poskytnutých zájemcem a vyhodnocením dalších údajů společností Twisto.
9. Z fotografie žalovaného a kopie fotografie občanského průkazu z přední i rubové stany bylo zjištěno, že žalovaný poskytl právní předchůdkyni žalobkyně fotografii svého občanského průkazu.
10. Z vyúčtování Twisto a PARAM company za měsíc listopad, prosinec 2023 a leden 2024 vyplývá, že žalovaný uskutečnil v listopadu platby za zboží a služby v celkové výši [částka], v prosinci spolu se smluvní pokutou a poplatky činila výše platby [částka] a v lednu 2024 činila výše platby k úhradě částku [částka]. Žalovaným bylo uhrazeno celkem [částka].
11. Z výpisu z účtu a seznamu transakcí žalovaného bylo zjištěno, že žalovaný prováděl platby za zboží a služby prostřednictvím Twisto karty v českých korunách v listopadu 2023.
12. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] včetně příloh 1 až 4 bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobkyni. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalobkyni veškerou dokumentaci tykající se předmětné pohledávky.
13. Z oznámení o postoupení pohledávky a předžalobní upomínky ze dne [datum] včetně podacího lístku z téhož dne vyplývá, že žalovanému bylo oznámeno postoupení pohledávky žalobkyni a zároveň byl žalovaný vyzván k úhradě nesplacené jistiny ve výši [částka] a nákladů právního zastoupení [částka].
14. Takto zjištěný skutkový stav soud posoudil podle zákona. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).
15. Podle § 588 soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
16. Podle § 1746 odst. 2 mohou strany uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena.
17. Podle § 1751 odst. 1 o. z. část obsahu smlouvy lze určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost.
18. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli19. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).20. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.21. Podle § 1970 o. z. může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat po dlužníku, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Výši úroku z prodlení pak upravuje § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.22. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.23. Soud se v prvé řadě zabýval tím, zda došlo k platnému uzavření shora uvedené smlouvy, kterou soud posoudil jako nepojmenovanou smlouvu podle § 1746 odst. 2 a následujících o. z. Zároveň se však ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru jedná o spotřebitelský úvěr a také o spotřebitelskou smlouvu podle § 1810 a následujících o. z., přičemž zákon o spotřebitelském úvěru do českého právního řádu zavedl povinnost věřitele (poskytovatele spotřebitelského úvěru) ještě před uzavřením smlouvy posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. Takový postup zahrnuje též povinnost ověřit podstatné informace poskytnuté spotřebitelem svědčící o jeho schopnosti splácet sjednaný spotřebitelský úvěr, neboť teprve poté smí věřitel úvěr poskytnout. Věřitel je tedy povinen náležitě a aktivně zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a vyžadovat také doklady k jeho tvrzením. Své povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti přitom nedostojí, vyjde-li jen z objektivně nijak nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele totiž nejsou míněny informace získané pouze od spotřebitele, odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit (k tomu srov. zejména rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]).24. Rozhodující okolností pro posouzení věci zdejším soudem je tak skutečnost, zda žalobkyně (resp. právní předchůdkyně žalobkyně) splnila svou povinnost posoudit úvěruschopnost řádně a s odbornou péčí tak, jak jí to pod sankcí neplatnosti ukládá zákon o spotřebitelském úvěru. Otázkou, zda došlo ke splnění předsmluvní povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru je přitom soud povinen zabývat se z úřední povinnosti. Z výsledků posouzení úvěruschopnosti spotřebitele má kromě toho vyplývat, pokud je úvěr poskytnut, že zde nejsou žádné důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele splácet poskytnuté finanční prostředky. Jedině tak totiž splní poskytovatel úvěru i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit též práva a zájmy spotřebitele, aniž by to znamenalo, že tím presumuje jeho nepoctivost.25. Dále platí, že účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je, krom ochrany spotřebitele, postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, jenž nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele o úvěr, neboť upřednostnil svůj ekonomický zájem tento úvěr poskytnout, čímž však zapříčinil neplatnost úvěrové smlouvy. Jde o soukromoprávní sankci, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Zákon také v zájmu ochrany spotřebitele stanoví, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, ale v době odpovídající jeho možnostem. Není-li ji tedy zjevně schopen vrátit najednou, v soudem určené lhůtě k plnění, musí být povinnost k vrácení poskytnuté jistiny rozložena v čase, neboli spotřebitel je povinen ji vrátit v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Z toho rovněž plyne, že vrací-li spotřebitel poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, takže poskytovateli úvěru nemůže vzniknout ani nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]).26. V posuzované věci soud na podkladě předložených listinných důkazů dospěl k závěru, že žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti nepostupovala s řádnou péčí odborníka a nebylo spolehlivě zjištěno, že žalovaná bude schopna dostát svým závazkům. Žalobkyně vycházela pouze z tvrzení žadatele o úvěr, aniž by jej jakkoli reálně ověřovala. Případně se spokojila pouze z informací z bankovních a nebankovních databází, aniž by zkoumala výši nákladů na bydlení, výši výdajů na domácnost a nezkoumala ani další běžné měsíční výdaje žalovaného. Nelze jistě žádat, aby žalobkyně ověřovala tvrzení žalovaného do detailních podrobností, avšak pro závěr o úvěruschopnosti dostačuje např. pracovní smlouva či výplatní pásky, nájemní smlouva, smlouvy o případných dalších úvěrech či zápůjčkách anebo výpisy z účtu, z nich jsou obvykle jak pravidelné výdaje, tak příjmy žadatele o úvěr dobře patrné. Soud žalobkyni k doložení shora uvedeného vyzval usnesením ze dne [datum]. V reakci na výzvu žalobkyně uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně ověřovala úvěruschopnost na základě údajů z bankovních a nebankovních registrů a dále výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji, kdy byla ponechána rezerva 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku, přičemž těchto 10 % se musí rovnat minimálně životnímu minimu, přičemž půjčky jsou poskytovány tak, aby vrácená částka v době splatnosti byla maximálně ve výši 90 % rozdílu výdajů a příjmů. Tvrzené skutečnosti ovšem nebyly doloženy žádnými listinnými důkazy (k prokázání doložených příjmů a výdajů žalovaného). Soud má tedy za to, že povinnosti ověřit úvěruschopnosti žalovaného nebylo dostáno.27. Lze tudíž shrnout, že ověřování úvěruschopnosti bylo formální záležitostí, žalobkyně zjevně nevyvinula za účelem zjištění, zda je žalovaný skutečně schopen spotřebitelský úvěr splácet, dostatečnou snahu o posouzení jeho reálné situace. Soud tak musí konstatovat, že majetkové poměry žalovaného nebyly zjišťovány dostatečným způsobem a ze strany žalobkyně proto nemohl být učiněn kvalifikovaný závěr o úvěruschopnosti. S ohledem na uvedené nebylo možné než dospět k závěru, že daná smlouva o spotřebitelském úvěru je podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná. K tomu soud dále podotýká, že v případě této neplatnosti jde i při subsidiární aplikaci o.z. o neplatnost absolutní, jelikož při pominutí řádného zkoumání úvěruschopnosti jde o jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (srov. § 588 o.z.). Tento výklad je ostatně jediný možný, aby byly zachovány nezbytné standardy ochrany spotřebitele (srov. rozsudek Soudního dvora ze dne [datum] C–679/18).28. Jestliže žalovaný přes neplatnost smlouvy uskutečnil tzv. odložené platby v celkové výši [částka], žalobkyni tak vzniklo ve smyslu speciálního ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru právo na vrácení bezdůvodného obohacení, tedy toho, co sama plnila. Soud proto žalobě vyhověl co do prokázané částky [částka], o kterou se žalovaný bezdůvodně obohatil a doposud ji žalobkyni nezaplatil. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, a to včetně požadovaných smluvních pokut, smluvních poplatků a zákonných úroků z prodlení, neboť k vydání bezdůvodného obohacení byla soudem určena nová doba splatnosti, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, ale od možností dlužníka, jak již shora uvedeno (srov. citovaný rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], v němž bylo jednoznačně judikováno, že novou dobu splatnosti, pokud se na ni účastníci nedohodnou, stanoví až soud v daném řízení, příp. rovněž rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Třídenní lhůtu k plnění soud v I. výroku tohoto rozsudku stanovil v souladu s § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř., přičemž neshledal podmínky pro její prodloužení ani pro uložení peněžitého plnění ve splátkách.29. O nákladech řízení soud rozhodl ve III. výroku tohoto rozsudku podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žalobkyně byla úspěšná, co do částky [částka] (76,57 % z celkového nároku), neúspěšná ze [částka] (23,43 % z celkového nároku). Náklady žalobkyně sestávaly jednak ze zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka] a jednak z odměny advokátky, která byla tvořena částkou [částka] za 3 úkony právní služby po [částka] (převzetí a příprava zastoupení, sepis podání ve věci samé a výzva k plnění) dle § 14b odst. 1 bodu 2. vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „advokátní tarif“), a jednak z paušální náhrady hotových výdajů ve výši [částka] za 3 úkony právní služby po [částka] podle § 14b odst. 6 písm. a) advokátního tarifu. Dále pak z odměny advokátky podle § 6 odst. 1, § 7 bodu 5. advokátního tarifu ve výši [částka], a to za půl úkon právní služby podle § 11 odst. 2 ve spojení s § 11 odst. 3 advokátního tarifu (vyjádření k výzvě ze dne [datum]) a paušální náhrady hotových výdajů ve výši [částka] podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu. Soud přiznal odměnu v poloviční výši, neboť se svou povahou jedná o doplnění tvrzení, která již měla být doložena v původním návrhu Advokátka není plátcem DPH. Po zohlednění částečného úspěchu ve věci, náklady řízení žalobkyně celkem činily [částka] (53,14 % ze [částka]). V souladu s § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř. soud stanovil lhůtu k plnění rovněž v trvání tří dnů. Ve smyslu § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokátky, která žalobkyni v řízení zastupovala.