Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Pokud se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky ve výši [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, žaloba se v této části zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 13,5 % náhrady nákladů řízení ve výši [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že uzavřela s žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] na základě které byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši [částka], se splatností první splátky do [datum]. Před uzavřením předmětné uvěrové smlouvy žalobkyně lustrovala žalovanou z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB, BRKI, NRKI, insolvenčního rejstříku, centrální evidence exekucí, případně ověřovala tvrzené skutečnosti z předložených výpisů z účtu a z výplatních pásek prokazujících pravidelný příjem, a to se závěrem, že žalovaná byla a je schopna své závazky splácet, neboť nebyla vedena ani v insolvenčním rejstříku a ani v evidenci exekucí. Žalobkyní požadovaná částka sestává z nesplacené jistiny ve výši [částka], dále z poplatku za poskytnutí úvěru ve výši [částka], poplatku za službu „Presto“ ve výši [částka] a smluvního úroku ve výši [částka], kdy žalovaná na svůj dluh uhradila celkem [částka]. Žalobkyně proto dne [datum] zaslala žalované předžalobní výzvu k plnění, na níž však žalovaná nikterak nereagovala.
2. Žalovaná nárok žalobkyně neuznala a popřela jej, co do důvodu i výše. Žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti postupovala pouze formálně tak, aby úvěr mohl být poskytnut, když nebyly řádně zohledněny výdaje žalované. Žalobkyně dále nedostatečně prověřila správnost a úplnost předložených listin a tvrzených skutečností. V souladu s § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) je předmětná smlouva o úvěru neplatná. Závěrem žalovaná uvedla, že je schopna a ochotna vrátit bezdůvodné obohacení ve výši [částka], přičemž ve zbytku navrhla žalobu zamítnout. Žalovaná taktéž požádala o zaplacení uvedené částky formou měsíčních splátek, neboť s ohledem na své současné výdělkové a majetkové poměry není schopna částku uhradit jednorázově.
3. Ve věci bylo rozhodnuto v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti žalobkyně, neboť se z jednání omluvila a současně nepožádala o jeho odročení.
4. Na základě dokazování soud zjistil následující skutkový stav.
5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, č. [hodnota] ze dne [datum] a údajů o poskytovateli spotřebitelského úvěru ve vztahu k revolvingovému spotřebitelskému úvěru „Flexi Půjčka“ soud zjistil, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalované bezúčelový úvěr až do výše [částka]. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr hradit v pravidelných splátkách, přičemž splatnost první splátky byla stanovena do [datum]. Strany se dohodly na splatnosti celého úvěru včetně poplatků do [datum]. RPSN činilo 232,97 %, denní úroková sazba byla stanovena ve výši 0,343 %.
6. Z informací o zprostředkovateli ve smyslu § 93 zákona o spotřebitelském úvěru a informací pro spotřebitele bylo zjištěno, že žalobkyně je oprávněna poskytovat spotřebitelský úvěr na základě povolení České národní banky ze dne [datum] a dále společnost [právnická osoba].IČO:[IČO], sídlem [Adresa advokátky], zastupuje žalobkyni a současně je oprávněna zprostředkovávat spotřebitelský úvěr na základě povolení České národní banky ze dne [datum]. O spotřebitelský úvěr je možné zažádat prostřednictvím online formuláře na www. flexifin.cz, přičemž potřebnými dokumenty a informacemi k získání úvěru je platný občanský průkaz nebo ověření přes služby BankID, doklad o přijmu, doklad o výdajích, potvrzení o existenci bankovního účtu a informace o výdajích žadatele. V případě prodlení je žalobkyně oprávněna požadovat úhradu účelně vynaložených nákladů.
7. Ze všeobecných obchodních podmínek žalobkyně platných ode dne [datum] zejména vyplývá, že úvěr je splácen v pravidelných denních splátkách, přičemž úvěr může být splácen v doporučených měsíčních úhradách stanovených žalobkyní. Strany smlouvy o úvěru si mohou sjednat prodloužení trvání smlouvy o úvěru s tím, že v případě neprodloužení je dlužník povinen splatit úvěr nejpozději v poslední den trvání smlouvy. Volitelná služba „Presto“ (expresní vyplacení úvěru) je zpoplatněna ve výši [částka] za každou tranši bez ohledu na výši čerpaného úvěru. Za předpokladu odstoupení od smlouvy je dlužník povinen zaplatit nejpozději do 30 dnů ode dne ode dne odeslání odstoupení jistinu úvěru, smluvní úroky ode dne čerpání úvěru do splacení, poplatky včetně nákladů vzniklých v souvislosti s poskytnutým úvěrem.
8. Ze souhlasu se zpracováním osobních údajů soud zjistil, že žalovaná odsouhlasila zpracovávání osobních údajů v rozsahu zákona č. 110/2019 Sb., o zpracování osobních údajů, ve spojení s nařízením Evropského parlamentu a rady (EU) č. 2016/679 ze dne [datum], o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES, a to zejména za účelem identifikace žalované jako subjektu údajů, ověření jejích osobních údajů, posouzení žádosti o poskytnutí finanční služby, profilace žalované, prověření bonity, důvěryhodnosti a platební morálky žalované aj. Souhlas se zpracováním osobních údajů je účinný od [datum].
9. Z autorizace, ověření totožnosti vyplývá, že žalovaná byla ztotožněna dne [datum] prostřednictvím náhledu na bankovní účet (AISP). Protiúčet žalované s bankovním číslem: [č. účtu].
10. Z fotokopie občanského průkazu žalované a jeho rubové strany bylo zjištěno, že žalovaná poskytla žalobkyni svůj občanský průkaz za účelem uzavření smlouvy o úvěru a zpracování osobních údajů.
11. Z předpisu denních splátek soud zjistil, že poskytnutý úvěr (včetně všech poplatků) žalované měl být splácen od [datum] do [datum].
12. Z náhledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli (automatizovaný výpis z interního systému) vyplývá, že žalobkyně poskytla peněžní prostředky v celkové výši [částka], a to ve prospěch účtu [č. účtu].
13. Z potvrzení o dokoupení služby „Presto“ ze dne [datum] a potvrzení o úhradě splátky ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaná zažádala o aktivaci volitelné služby za poplatek ve výši [částka]. Žalobkyně dále potvrdila přijetí splátky úvěru, přičemž splatnost další splátky byla stanovena na [datum].
14. Z výpisu z účtu žalované za období od 1. 8. 202 do [datum] vyplývá, že počáteční zůstatek činil [částka] a konečný zůstatek činil [částka].
15. Z výpovědi smlouvy o půjčce ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaná se ocitla v prodlení s hrazením splátek v délce 92 dnů, přičemž došlo k vypovězení smlouvy o úvěru. Dlužná částka činila [částka].
16. Z emailové komunikace z června a listopadu 2025 soud zjistil, že žalovaná byla společností [právnická osoba]., IČO: [IČO], sídlem [adresa], vyzvána k úhradě dlužné částky ve výši [částka].
17. Z předžalobní upomínky ze dne [datum] včetně podacího lístku ze dne [datum] vyplývá, že žalovaná byla žalobkyní vyzvána k úhradě dlužné částky ve výši [částka] a nákladů právního zastoupení ve výši [částka].
18. Takto zjištěný skutkový stav soud posoudil podle zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) a podle zákona o spotřebitelském úvěru.
19. Podle § 588 soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
20. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
21. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli22. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).23. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.24. Podle § 1970 o. z. může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat po dlužníku, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Výši úroku z prodlení pak upravuje § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.25. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.26. Soud se v prvé řadě zabýval tím, zda došlo k platnému uzavření shora uvedené smlouvy, kterou soud posoudil jako smlouvu o úvěru podle § 2395 a následujících o. z. Zároveň se však ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru jedná o spotřebitelský úvěr a také o spotřebitelskou smlouvu podle § 1810 a následujících o. z., přičemž zákon o spotřebitelském úvěru do českého právního řádu zavedl povinnost věřitele (poskytovatele spotřebitelského úvěru) ještě před uzavřením smlouvy posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. Takový postup zahrnuje též povinnost ověřit podstatné informace poskytnuté spotřebitelem svědčící o jeho schopnosti splácet sjednaný spotřebitelský úvěr, neboť teprve poté smí věřitel úvěr poskytnout. Věřitel je tedy povinen náležitě a aktivně zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a vyžadovat také doklady k jeho tvrzením. Své povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti přitom nedostojí, vyjde-li jen z objektivně nijak nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele totiž nejsou míněny informace získané pouze od spotřebitele, odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit (k tomu srov. zejména rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]).27. Rozhodující okolností pro posouzení věci zdejším soudem je tak skutečnost, zda žalobkyně splnila svou povinnost posoudit úvěruschopnost řádně a s odbornou péčí tak, jak jí to pod sankcí neplatnosti ukládá zákon o spotřebitelském úvěru. Otázkou, zda došlo ke splnění předsmluvní povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru je přitom soud povinen zabývat se z úřední povinnosti. Z výsledků posouzení úvěruschopnosti spotřebitele má kromě toho vyplývat, pokud je úvěr poskytnut, že zde nejsou žádné důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele splácet sjednané splátky. Jedině tak totiž splní poskytovatel úvěru i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit též práva a zájmy spotřebitele, aniž by to znamenalo, že tím presumuje jeho nepoctivost.28. Dále platí, že účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je, krom ochrany spotřebitele, postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, jenž nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele o úvěr, neboť upřednostnil svůj ekonomický zájem tento úvěr poskytnout, čímž však zapříčinil neplatnost úvěrové smlouvy. Jde o soukromoprávní sankci, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Zákon také v zájmu ochrany spotřebitele stanoví, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, ale v době odpovídající jeho možnostem. Není-li ji tedy zjevně schopen vrátit najednou, v soudem určené lhůtě k plnění, musí být povinnost k vrácení poskytnuté jistiny rozložena v čase, neboli spotřebitel je povinen ji vrátit v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Z toho rovněž plyne, že vrací-li spotřebitel poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, takže poskytovateli úvěru nemůže vzniknout ani nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]).29. V posuzované věci soud dospěl k závěru, že žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti nepostupovala s řádnou péčí odborníka a nebylo spolehlivě zjištěno, že žalovaná bude schopna dostát svým závazkům. Žalobkyně vycházela pouze z tvrzení žadatelky o úvěr, aniž by je jakkoli reálně ověřovala. Případně se spokojila pouze z informací z bankovních a nebankovních databází, aniž by zkoumala výši nákladů na bydlení, výši výdajů na domácnost a nezkoumala ani další běžné měsíční výdaje žalované. Žalobkyně sice tvrdila, že ověřený čistý měsíční příjem žalované činí [částka] a vypočítané minimální výdaje dosahují výše [částka], ovšem tvrzené skutečnosti nebyly v řízení nikterak prokázány, a to i přesto, že předpokladem pro poskytnutí úvěru jsou doklady o příjmech a výdajích, případně informace o výdajových položkách žadatelů (jak je uvedeno např. v informacích pro spotřebitele poskytovaných žalobkyní). Nelze jistě žádat, aby žalobkyně ověřovala tvrzení žalované do detailních podrobností, avšak pro závěr o úvěruschopnosti dostačuje např. pracovní smlouva či výplatní pásky, nájemní smlouva, smlouvy o případných dalších úvěrech či zápůjčkách anebo výpisy z účtu, z nich jsou obvykle jak pravidelné výdaje, tak příjmy žadatele o úvěr dobře patrné.30. Lze tudíž shrnout, že ověřování úvěruschopnosti bylo formální záležitostí, žalobkyně zjevně nevyvinula za účelem zjištění, zda je žalovaná skutečně schopna spotřebitelský úvěr splácet, dostatečnou snahu o posouzení jeho reálné situace. Soud tak musí konstatovat, že majetkové poměry žalované nebyly zjišťovány dostatečným způsobem ze strany žalobkyně, a proto nemohl být učiněn kvalifikovaný závěr o úvěruschopnosti. S ohledem na uvedené nebylo možné než dospět k závěru, že daná smlouva o spotřebitelském úvěru je podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná. K tomu soud dále podotýká, že v případě této neplatnosti jde i při subsidiární aplikaci o. z. o neplatnost absolutní, jelikož při pominutí řádného zkoumání úvěruschopnosti jde o jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (srov. § 588 o.z.). Tento výklad je ostatně jediný možný, aby byly zachovány nezbytné standardy ochrany spotřebitele (srov. rozsudek Soudního dvora ze dne [datum] C–679/18).31. Jestliže žalobkyně přes neplatnost smlouvy poskytla částku [částka], plnila bez právního důvodu a vzniklo jí tak ve smyslu speciálního ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru právo na vrácení bezdůvodného obohacení, tedy toho, co sama plnila. Žalobkyně tvrdila, že žalovaná na svůj dluh celkem uhradila částku ve výši [částka], a proto soud žalobě vyhověl co do částky [částka], o kterou se žalovaná bezdůvodně obohatila a doposud ji žalobkyni nezaplatila. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, a to včetně požadovaných smluvních pokut, smluvních poplatků a zákonných úroků z prodlení, neboť k vydání bezdůvodného obohacení byla soudem určena nová doba splatnosti, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, ale od možností dlužníka, jak již shora uvedeno (srov. citovaný rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], v němž bylo jednoznačně judikováno, že novou dobu splatnosti, pokud se na ni účastníci nedohodnou, stanoví až soud v daném řízení, příp. rovněž rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Třídenní lhůtu k plnění soud v I. výroku tohoto rozsudku stanovil v souladu s § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř., přičemž neshledal podmínky pro její prodloužení ani pro uložení peněžitého plnění ve splátkách, kdy žalovaná (oproti svému písemnému návrhu) na jednání dne [datum] uvedla, že na plnění ve splátkách již netrvá.32. O nákladech řízení soud rozhodl ve III. výroku tohoto rozsudku podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žalobkyně byla úspěšná, co do částky [částka] (56,75 % z celkového nároku), neúspěšná z [částka] (43,25 % z celkového nároku). Náklady žalobkyně sestávaly jednak ze zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka] a jednak z odměny advokátky, která byla tvořena částkou [částka] za 3 úkony právní služby po [částka] (převzetí a příprava zastoupení, sepis podání ve věci samé a výzva k plnění) dle § 7 bod 5., § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „advokátní tarif“), a jednak z paušální náhrady hotových výdajů ve výši [částka] za 3 úkony právní služby po [částka] podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu. K tomu bylo dále nutno připočítat náhradu odpovídající 21 % DPH ze shora uvedených částek (vyjma soudního poplatku), neboť zástupkyně žalobkyně jakožto advokátka osvědčila, že je plátcem této daně. Po zohlednění částečného úspěchu ve věci, náklady řízení žalobkyně celkem činily [částka] (13,5 % z [částka]). V souladu s § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř. soud stanovil lhůtu k plnění rovněž v trvání tří dnů. Ve smyslu § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokátky, která žalobkyni v řízení zastupovala.