Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Pokud se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, žaloba se v této části zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že uzavřela dne [datum] s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] na základě které byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši [částka], se splatností první splátky do [datum]. Před uzavřením předmětné uvěrové smlouvy žalobkyně lustrovala žalovaného z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB, BRKI, NRKI, insolvenčního rejstříku, centrální evidence exekucí, případně ověřovala tvrzené skutečnosti z předložených výpisů z účtu a z výplatních pásek prokazujících pravidelný příjem, a to se závěrem, že žalovaný byl a je schopen své závazky splácet, neboť nebyl veden ani v insolvenčním rejstříku a ani v evidenci exekucí. Žalobkyní požadovaná částka sestává z nesplacené jistiny ve výši [částka], dále z poplatku za vyplacení úvěru ve výši [částka], poplatku za službu „Presto“ ve výši [částka], smluvního úroku ve výši [částka] a smluvního pokuty za prodlení ve výši [částka], kdy žalovaný na svůj dluh uhradil celkem [částka]. Žalobkyně proto dne [datum] zaslala žalovanému předžalobní výzvu k plnění, na níž však žalovaný nikterak nereagoval.
2. K výzvě soudu, zda splnila povinnost ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), žalobkyně uvedla, žalobkyně uvedla, že nejprve zjišťovala u celkový počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem, počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem majících příjem, pravidelné měsíční výdaje uvedené spotřebitelem při žádosti o spotřebitelský úvěr, čisté měsíční příjmy uvedené spotřebitelem, ověřené čisté měsíční příjmy a další. Žalobkyní ověřená výše čistého měsíčního příjmu žalovaného činila [částka], která umožňuje bezproblémové splácení úvěru ve výši poskytnuté žalovanému, což žalobce doložil výpisem o posouzení úvěruschopnosti. K ověření výše příjmů žalovaný poskytl tři výplatní pásky za období od srpna do října 2024. Dále žalobkyně vycházela z údajů bankovních a nebankovních registrů.
3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
4. Ve věci bylo rozhodnuto v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti účastníků, neboť žalobkyně se z jednání omluvila a žalovaný se bez omluvy k jednání nedostavil, ač byl řádně předvolán, a ani nepožádal o odročení jednání.
5. Na základě dokazování soud zjistil následující skutkový stav.
6. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, č. [hodnota] ze dne [datum] a údajů o poskytovateli spotřebitelského úvěru ve vztahu k revolvingovému spotřebitelskému úvěru „Flexi Půjčka“ soud zjistil, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému bezúčelový úvěr až do výše [částka]. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr hradit v pravidelných splátkách, přičemž splatnost první splátky byla stanovena do [datum]. Strany se dohodly na splatnosti celého úvěru včetně poplatků do [datum]. RPSN činilo 1436,65 %, denní úroková sazba byla stanovena ve výši 0,933 %.
7. Z informací o zprostředkovateli ve smyslu § 93 zákona o spotřebitelském úvěru a informací pro spotřebitele bylo zjištěno, že žalobkyně je oprávněna poskytovat spotřebitelský úvěr na základě povolení České národní banky ze dne [datum] a dále společnost [právnická osoba].IČO:[IČO], sídlem [Adresa žalobkyně], zastupuje žalobkyni a současně je oprávněna zprostředkovávat spotřebitelský úvěr na základě povolení České národní banky ze dne [datum]. O spotřebitelský úvěr je možné zažádat prostřednictvím online formuláře na www. flexifin.cz, přičemž potřebnými dokumenty a informacemi k získání úvěru je platný občanský průkaz nebo ověření přes služby BankID, doklad o přijmu, doklad o výdajích, potvrzení o existenci bankovního účtu a informace o výdajích žadatele. V případě prodlení je žalobkyně oprávněna požadovat úhradu účelně vynaložených nákladů.
8. Ze všeobecných obchodních podmínek žalobkyně platných ode dne [datum] zejména vyplývá, že úvěr je splácen v pravidelných denních splátkách, přičemž úvěr může být splácen v doporučených měsíčních úhradách stanovených žalobkyní. Strany smlouvy o úvěru si mohou sjednat prodloužení trvání smlouvy o úvěru s tím, že v případě neprodloužení je dlužník povinen splatit úvěr nejpozději v poslední den trvání smlouvy. Volitelná služba „Presto“ (expresní vyplacení úvěru) je zpoplatněna ve výši [částka] za každou tranši bez ohledu na výši čerpaného úvěru. Za předpokladu odstoupení od smlouvy je dlužník povinen zaplatit nejpozději do 30 dnů ode dne ode dne odeslání odstoupení jistinu úvěru, smluvní úroky ode dne čerpání úvěru do splacení, poplatky včetně nákladů vzniklých v souvislosti s poskytnutým úvěrem.
9. Ze souhlasu se zpracováním osobních údajů soud zjistil, že žalovaný odsouhlasil zpracovávání osobních údajů v rozsahu zákona č. 110/2019 Sb., o zpracování osobních údajů, ve spojení s nařízením Evropského parlamentu a rady (EU) č. 2016/679 ze dne [datum], o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES, a to zejména za účelem identifikace žalované jako subjektu údajů, ověření jejích osobních údajů, posouzení žádosti o poskytnutí finanční služby, profilace žalované, prověření bonity, důvěryhodnosti a platební morálky žalované aj. Souhlas se zpracováním osobních údajů je účinný od [datum].
10. Z autorizace, ověření totožnost a [jméno FO] vyplývá, že žalovaný byl ztotožněn dne [datum] prostřednictvím náhledu na bankovní účet. Protiúčet žalovaného s bankovním číslem: [č. účtu].
11. Z informací o identifikovatelných příjmech bylo zjištěno, že od dubna 2024 do prosince 2024 činil čistý příjem žalovaného [částka].
12. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti u společnosti [právnická osoba]. soud zjistil, že výše pravidelných měsíčních výdajů na bydlení činí [částka], ostatní nezbytné výdaje činí [částka]. Výše ověřeného čistého měsíčního přijmu žalovaného činí [částka], rezerva pro výdaje dosahuje [částka], vypočítané minimální výdaje přibližně [částka] a disponibilní příjem dosahuje [částka].
13. Z výplatních pásek žalovaného za srpen až říjen 2024 soud zjistil, že žalovaný byl zaměstnán na plný úvazek, přičemž výše jeho čistého příjmu činila přibližně [částka].
14. Z fotokopie občanského průkazu žalovaného a jeho rubové strany bylo zjištěno, že žalovaný poskytl žalobkyni svůj občanský průkaz za účelem uzavření smlouvy o úvěru a zpracování osobních údajů.
15. Z předpisu denních splátek soud zjistil, že poskytnutý úvěr (včetně všech poplatků) žalovanému měl být splácen od [datum] do [datum].
16. Z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli (automatizovaný výpis z interního systému) vyplývá, že žalobkyně poskytla peněžní prostředky v celkové výši [částka], a to ve prospěch účtu [č. účtu].
17. Z výpovědi smlouvy o půjčce ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaný se ocitl v prodlení s hrazením splátek v délce 91 dnů, přičemž došlo k vypovězení uzavřené smlouvy. Dlužná částka činila [částka].
18. Z předžalobní upomínky ze dne [datum] včetně podacího lístku ze dne [datum] vyplývá, že žalovaný byl žalobkyní vyzvána k úhradě dlužné částky ve výši [částka] a nákladů právního zastoupení ve výši [částka].
19. Takto zjištěný skutkový stav soud posoudil podle zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) a podle zákona o spotřebitelském úvěru.
20. Podle § 588 soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
21. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
22. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli23. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).24. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.25. Podle § 1970 o. z. může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat po dlužníku, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Výši úroku z prodlení pak upravuje § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.26. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.27. Soud se v prvé řadě zabýval tím, zda došlo k platnému uzavření shora uvedené smlouvy, kterou soud posoudil jako smlouvu o úvěru podle § 2395 a následujících o. z. Zároveň se však ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru jedná o spotřebitelský úvěr a také o spotřebitelskou smlouvu podle § 1810 a následujících o. z., přičemž zákon o spotřebitelském úvěru do českého právního řádu zavedl povinnost věřitele (poskytovatele spotřebitelského úvěru) ještě před uzavřením smlouvy posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. Takový postup zahrnuje též povinnost ověřit podstatné informace poskytnuté spotřebitelem svědčící o jeho schopnosti splácet sjednaný spotřebitelský úvěr, neboť teprve poté smí věřitel úvěr poskytnout. Věřitel je tedy povinen náležitě a aktivně zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a vyžadovat také doklady k jeho tvrzením. Své povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti přitom nedostojí, vyjde-li jen z objektivně nijak nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele totiž nejsou míněny informace získané pouze od spotřebitele, odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit (k tomu srov. zejména rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]).28. Rozhodující okolností pro posouzení věci zdejším soudem je tak skutečnost, zda žalobkyně splnila svou povinnost posoudit úvěruschopnost řádně a s odbornou péčí tak, jak jí to pod sankcí neplatnosti ukládá zákon o spotřebitelském úvěru. Otázkou, zda došlo ke splnění předsmluvní povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru je přitom soud povinen zabývat se z úřední povinnosti. Z výsledků posouzení úvěruschopnosti spotřebitele má kromě toho vyplývat, pokud je úvěr poskytnut, že zde nejsou žádné důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele splácet sjednané splátky. Jedině tak totiž splní poskytovatel úvěru i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit též práva a zájmy spotřebitele, aniž by to znamenalo, že tím presumuje jeho nepoctivost.29. Dále platí, že účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je, krom ochrany spotřebitele, postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, jenž nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele o úvěr, neboť upřednostnil svůj ekonomický zájem tento úvěr poskytnout, čímž však zapříčinil neplatnost úvěrové smlouvy. Jde o soukromoprávní sankci, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Zákon také v zájmu ochrany spotřebitele stanoví, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, ale v době odpovídající jeho možnostem. Není-li ji tedy zjevně schopen vrátit najednou, v soudem určené lhůtě k plnění, musí být povinnost k vrácení poskytnuté jistiny rozložena v čase, neboli spotřebitel je povinen ji vrátit v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Z toho rovněž plyne, že vrací-li spotřebitel poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, takže poskytovateli úvěru nemůže vzniknout ani nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]).30. V posuzované věci soud dospěl k závěru, že žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti nepostupovala s řádnou péčí odborníka a nebylo spolehlivě zjištěno, že žalovaný bude schopen dostát svým závazkům. Žalobkyně vycházela pouze z tvrzení o výdajích žadatele o úvěr, aniž by jej jakkoli reálně ověřovala. Případně se spokojila pouze z informací z bankovních a nebankovních databází, aniž by zkoumala výši nákladů na bydlení, výši výdajů na domácnost a nezkoumala ani další běžné měsíční výdaje žalovaného. Žalobkyně si sice ověřila tvrzené příjmy žalovaného výplatními páskami za období od srpna do října 2024, kdy bylo prokázáno, že ověřený čistý měsíční příjem žalovaného skutečně dosahuje přes [částka], jak bylo tvrzeno. Co se však týká samotných výdajů, tak tvrzené skutečnosti nebyly nijak ověřovány, a bylo vycházeno pouze z vypočítaných minimálních výdajů dosahujících [částka]. Nelze jistě žádat, aby žalobkyně ověřovala tvrzení žalovaného o jeho výdajích do detailních podrobností, avšak pro závěr o úvěruschopnosti dostačuje např., nájemní smlouva, smlouvy o případných dalších úvěrech či zápůjčkách anebo výpisy z účtu, z nich jsou obvykle dobře patrné skutečné pravidelné výdaje žadatele o úvěr. Při prověřování úvěruschopnosti nebyly výdaje žalovaného řádně prověřovány.31. Lze tudíž shrnout, že ověřování úvěruschopnosti bylo formální záležitostí, žalobkyně zjevně nevyvinula za účelem zjištění, zda je žalovaný skutečně schopen spotřebitelský úvěr splácet, dostatečnou snahu o posouzení jeho reálné situace. Soud tak musí konstatovat, že majetkové poměry žalovaného nebyly zjišťovány dostatečným způsobem ze strany žalobkyně, a proto nemohl být učiněn kvalifikovaný závěr o úvěruschopnosti. S ohledem na uvedené nebylo možné než dospět k závěru, že daná smlouva o spotřebitelském úvěru je podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná. K tomu soud dále podotýká, že v případě této neplatnosti jde i při subsidiární aplikaci o. z. o neplatnost absolutní, jelikož při pominutí řádného zkoumání úvěruschopnosti jde o jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (srov. § 588 o. z.). Tento výklad je ostatně jediný možný, aby byly zachovány nezbytné standardy ochrany spotřebitele (srov. rozsudek Soudního dvora ze dne [datum] C–679/18).32. Jestliže žalobkyně přes neplatnost smlouvy poskytla částku [částka], plnila bez právního důvodu a vzniklo jí tak ve smyslu speciálního ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru právo na vrácení bezdůvodného obohacení, tedy toho, co sama plnila. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný na svůj dluh celkem uhradil částku ve výši [částka], a proto soud žalobě vyhověl co do částky [částka], o kterou se žalovaný bezdůvodně obohatil a doposud ji žalobkyni nezaplatil. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, a to včetně požadovaných smluvních pokut, smluvních poplatků a zákonných úroků z prodlení, neboť k vydání bezdůvodného obohacení byla soudem určena nová doba splatnosti, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, ale od možností dlužníka, jak již shora uvedeno (srov. citovaný rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], v němž bylo jednoznačně judikováno, že novou dobu splatnosti, pokud se na ni účastníci nedohodnou, stanoví až soud v daném řízení, příp. rovněž rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Třídenní lhůtu k plnění soud v I. výroku tohoto rozsudku stanovil v souladu s § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř., přičemž neshledal podmínky pro její prodloužení ani pro uložení peněžitého plnění ve splátkách, kdy žalovaná (oproti svému písemnému návrhu) na jednání dne [datum] uvedla, že na plnění ve splátkách již netrvá.33. O nákladech řízení soud rozhodl ve III. výroku tohoto rozsudku podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žalobkyně byla úspěšná, jen co do částky [částka] (46,99 % z celkového nároku), neúspěšná ze [částka] (53,01 % z celkového nároku). Žalobkyně nárok na náhradu nákladů řízení nemá a žalovanému v řízení žádné náklady nevznikly, soud proto rozhodl v souladu s poměrným úspěchem ve věci a náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků nepřiznal.34. V protokolu z jednání ze dne [datum] se ve výrocích I. a II. vyskytla písařská chyba, kdy je v I. výroku uvedeno, že „žalovaný je povinen zaplatit žalobkyň částku ve výši [částka] ….“ a ve II. výroku je uvedeno, že „pokud se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši [částka] ….“. Soud proto postupoval v souladu s § 164 o. s. ř. a tyto písařské chyby ve výrocích I. a II. tohoto rozsudku opravil, neboť z obsahu spisu je zřejmé, že žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši [částka], žalovaný uhradil toliko [částka] a dále, že se žalobkyně domáhala zaplacení částky ve výši [částka] s příslušenstvím.