Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] ve výši 14,75 % ročně od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Pokud se žalobce po žalované domáhal zaplacení částky ve výši [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] ve výši 14,75 % ročně od [datum] do zaplacení, žaloba se v této části zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou podanou dne [datum] u zdejšího soudu domáhala po žalované zaplacení částky [částka] s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru, kterou žalovaná uzavřela se společností [právnická osoba]., IČO: [IČO] (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“). Uvedla, že na základě úvěrové smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované dne [datum] částku ve výši [částka], která měla být splacena do [datum]. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla následně pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně postoupena žalobkyni. Žalovaná však úvěr dosud nesplatila, a to ani na základě zaslané předžalobní výzvy ze dne [datum]. Ke dni sepsání žaloby evidovala žalobkyně za žalovanou pohledávku ve výši [částka] sestávající z neuhrazené jistiny ve výši [částka] a poplatku za poskytnutí úvěru ve výši [částka]. Příslušenství pohledávky představoval zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky [částka] za období od [datum] od zaplacení.
2. Dne [datum] soud vydal elektronický platební rozkaz č. j. EPR [č. účtu] -7, kterým uložil žalované zaplatit žalobkyni částku ve výši [částka] s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení ve výši [částka], který byl žalované doručen dne [datum].
3. Žalovaná podala proti výše vydanému elektronickému platebnímu rozkazu dne [datum] odpor, ve kterém uvedla, že žalobu neuznává, neboť mezi žalobkyní a žalovanou nedošlo k uzavření smlouvy o úvěru. Pokud by k uzavření smlouvy o úvěru došlo, nesplnila žalobkyně svou povinnost postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr.[právnická osoba] odůvodnění odporu proti elektronickému platebnímu rozkazu ze dne [datum] žalovaná uvedla, že žalobkyně není aktivně legitimovaná, neboť žalobkyně nepředložila přílohu ke smlouvě o postoupení pohledávek, z níž by bylo patrné postoupení pohledávky za žalovanou. Dále žalovaná uvedla, že smlouva o úvěru předložená žalobkyní není opatřena podpisem žalované. Žalovaná popírá pravost úvěrové smlouvy a popírá, že by úvěrovou smlouvu podepsala. Dále žalovaná namítala, že adresa adresu [jméno FO] [adresa], [adresa], kam byla žalované zasílána zásilka, není trvalým pobytem žalované a ani se žalovaná na této adrese fakticky nezdržuje. Tato adresa nevyplývá z žádného dokumentu založeného žalobkyní do spisu.5. Z provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci. Právní předchůdkyně žalobkyně poslala na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru č. B0044715401003920 na bankovní účet č. [č. účtu] na bankovní účet vedený na jméno žalované (důkaz: dopis [právnická osoba]. ze dne [datum]), dne [datum] částku ve výši [částka] (důkaz: potvrzení o provedené odchozí platbě). Dle smlouvy o úvěru měla žalovaná poskytnutou částku vrátit nejpozději do [datum] (důkaz: smlouva o spotřebitelském úvěru č. B0044715401003920, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru společnosti [právnická osoba].). Na základě smlouvy o postoupení pohledávek pak byla pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovanou postoupena žalobkyni (důkaz: dílčí smlouva o postoupení pohledávek uzavřená mezi [právnická osoba]. a [Jméno žalobkyně]. včetně seznamu postoupených pohledávek). Postoupení pohledávky bylo oznámeno žalované dopisem ze dne [datum] (důkaz: oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum]) spojeným s předžalobní výzvou, prostřednictvím které žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě částky ve výši [částka] (včetně nákladů zastoupení) ve lhůtě tří dnů (důkaz: výzva k úhradě před podáním žaloby). Předžalobní výzva a oznámení o postoupení pohledávky byly odeslány žalované dne [datum] na poslední známou adresu (důkaz: podací lístek).6. Závěrem řízení právní zástupce žalované uvedl, že je zřejmé, že žalovaná obdržela od právní zástupkyně žalobkyně částku [částka] na svůj účet a navrhl, aby věc byla posouzena jako bezdůvodné obohacení s tím, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení od [datum] ve 13 pravidelných měsíčních splátkách ve výši [částka] měsíčně a aby byla žalované přiznána náhrada nákladů řízení, neboť žalovaná se před soudním jednáním dvakrát neúspěšně pokoušela o smírné řešení sporu.7. Takto zjištěný skutkový stav soud posoudil podle zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru v tehdy rozhodném znění (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), ve znění účinném ke dni čerpání finančních prostředků, tj. ke dni [datum].8. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.10. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěru bez ohledu na své příjmy.11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. Podle § 1970 o. z. může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat po dlužníku, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Výši úroku z prodlení pak upravuje § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.13. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.14. Na základě shora uvedeného zjištěného skutkového stavu věci a výše citovaných zákonných ustanovení dospěl soud k závěru, že nárok uplatněný žalobkyní je pouze částečně důvodný. Soud vzal za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně bezhotovostním převodem zaslala na účet žalované částku ve výši [částka]. Smlouva, na základě které tak žalobkyně učinila, byla smlouvou o spotřebitelském úvěru. Podle zjištěného skutkového stavu věci právní předchůdkyně žalobkyně v rozporu s § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí nezkoumala úvěruschopnost žalované, jako bylo její povinností dle citovaného zákona. Žalobkyně nepředložila žádný důkaz, kterým by prokázala, že zkoumala úvěruschopnost žalované. Žalobkyně nepředložila výpisy z příslušných registrů, skóringový model o schopnosti splácet, výpis z účtu žalované, potvrzení zaměstnavatele o výši příjmů žalované apod. Pokud by se žalobkyně zúčastnila soudního jednání dne [datum], soud by ji za těchto okolností poučil podle § 118a odst. 3 o.s.ř. na označení důkazů k prokázání skutečnosti, že byla řádně zkoumána úvěruschopnost žalované a zároveň by ji poučil o následcích nesplnění této výzvy, tedy rizika neúspěchu ve věci. Lze přitom odkázat například na rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne [datum], č. j. [spisová značka], z něhož plyne, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr. Nesplnění povinnosti posoudit před poskytnutím úvěru úvěruschopnost spotřebitele je pak sankcionováno absolutní neplatností smlouvy, k níž soud musí (navzdory formulaci druhé a třetí věty ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru v rozhodném znění) přihlédnout z úřední povinnosti (k tomu srov. rozsudek Soudního dvora ze dne [datum] ve věci C-679/18). S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru zde tedy nebyl dán žádný právní důvod, pro který si žalovaná mohla poskytnutou finanční částku ponechat. Žalovaná se tedy na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila o [částka] (§ 2991 o. z.), přičemž žalobkyni nevrátila ničeho, proto soud žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni z titulu bezdůvodné obohacení částku [částka], a to společně se zákonným úrokem z prodlení (§ 1970 o. z.). Soud přiznal žalobkyni nárok na zákonný úrok z prodlení z částky [částka] za období od [datum] do zaplacení, a to ve výši stanovené dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Třídenní lhůtu k plnění soud v I. výroku tohoto rozsudku stanovil v souladu s § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř., přičemž neshledal podmínky pro její prodloužení ani pro uložení peněžitého plnění ve splátkách. Žádost o uložení peněžitého plnění ve splátkách vznesla žalovaná až v závěrečné a soud k tomuto nepřihlížel.15. Ve zbývající části pak soud žalobu zamítl, čemuž odpovídá II. výrok tohoto rozsudku.16. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 151 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně byla ve věci úspěšná jen ze 49,52 % a z 50,48 % neúspěšná.