Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se co do částky [částka] spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši [částka], úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši [částka] a zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení [částka] k rukám zástupce žalobkyně, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovaným uzavřela dne [datum] smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru. Na jejím základě žalovaný čerpal [částka], z čehož uhradil [částka]. Žalovaný porušil svůj závazek hradit úvěr řádně a včas, a proto žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni [datum]. Žalobkyně splnila svou povinnost zkoumat úvěruschopnost žalovaného tím, že provedla kontrolu v několika registrech, provedla výpočet k ověření bonity a zjišťovala kreditní skóre.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Účastníci byli vyzváni, aby soudu sdělili, zda souhlasí s postupem dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Jelikož žalobkyně s tímto postupem souhlasila a žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil, a soud měl proto za to, že s tímto postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o. s. ř.), nebylo třeba k projednání věci samé nařídit jednání.
4. Na základě předložených listin soud zjistil následující skutečnosti.
5. Účastníci řízení uzavřeli dne [datum] smlouvu, kterou se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout bezúčelový revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem [částka], který se žalovaný zavázal splácet počínaje dnem [datum] spolu s úrokem. Žalovaný při uzavření smlouvy sdělil, že je svobodný, nemá vyživovací povinnost, bydlí u rodičů, má příjem [částka] měsíčně, ostatní členové domácnosti mají příjem [částka], výdaje na bydlení činí [částka], splátky jiných úvěrů [částka] a ostatní výdaje [částka] (zjištěno ze smlouvy „Šikovný účet - revolvingový úvěr č.: [hodnota] “). Žalovaný čerpal částku [částka] a uhradil celkem [částka] (zjištěno z výpisu čerpání, splátek a úhrad).
6. Z úvěrových podmínek soud zjistil podrobnou úpravu práv a povinností smluvních stran. Pod bodem 7.1 je upravena možnost žalobkyně zesplatnit úvěr v případě nedodržení podmínek splácení úvěru, a to konkrétně např. pro situaci, kdy dlužník dluží dvě a více splátek nebo nezaplatil splátku déle než tři měsíce (zjištěno z úvěrových podmínek platných od [datum]).
7. Žalobkyně před uzavřením smlouvy ověřila bonitu žalovaného. Ve své interní metodice výslovně uvádí, že při pochybnostech přistupuje k žádosti o předložení potvrzení o příjmu nebo výpisu z bankovního účtu, ověření údaje o zaměstnání apod. Žalobkyně vyšla z příjmu žalovaného ve výši [částka], při stanovení maximálního limitu splátky klienta vyšla z toho, že dle NRKI splácí jiným společnostem [částka] měsíčně. Při výpočtu maximálního limitu splátky domácnosti kromě těchto splátek vyšla dále mj. z příjmů dalších členů domácnosti [částka], z žalovaným tvrzených splátek úvěrů ve výši [částka], dále normativních nákladů na bydlení [částka], tvrzených výdajů na bydlení [částka], životních minim ostatních členů domácnosti [částka]. Žalobkyně dospěla k závěru, že s ohledem na příjmy a výdaje je žalovaný dostatečně bonitní (zjištěno z „ověření bonity MLS“). Žalobkyně lustrovala žalovaného v registrech JAP_PUJCKA, MVCR, NRKI, CEE a SOLUS (zjištěno z karty klienta).
8. Žalovaný měl v době sjednání smlouvy uzavřených pět jiných úvěrových smluv, deset úvěrů již splatil a devět jeho žádostí bylo odmítnuto. V rámci splátkových úvěrů činila výše splátek [částka] a zbývající výše dluhu [částka]. Vedle toho čerpal také kontokorentní úvěr (zjištěno z úvěrové zprávy).
9. Žalobkyně vyzvala dopisem ze dne [datum], aby zaplatil celý dluh ve lhůtě 14 dnů od sepsání této výzvy (zjištěno z výzvy ke splacení celého úvěru ze dne [datum]). Výzvu odeslala [datum] (zjištěno z podacího archu).
10. Žalobkyně žalovanému zaslala předžalobní výzvu (zjištěno z předžalobní výzvy k plnění a podacího archu z [datum]).
11. Na základě takto zjištěných skutečností soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvu, na jejímž základě mu poskytla [částka], které se žalovaný zavázal splatit spolu s příslušenstvím. To však žalovaný řádně a včas nečinil, z dluhu uhradil jen [částka], a proto žalobkyně dluh zesplatnila. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy a vyšla jeho z tvrzení o jeho osobních, majetkových a příjmových poměrech. Konkrétně z toho, že má příjem [částka] měsíčně, ostatní členové domácnosti mají příjem [částka], výdaje na bydlení činí [částka], splátky jiných úvěrů [částka] a ostatní výdaje [částka]. Dále zohlednila, že další zjištěné splátky plynoucí z NRKI činily [částka].
12. Zjištěný skutkový děj soud posoudil s ohledem na datum uzavření dohody podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a zejména zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť tuto dohodu uzavírala právní předchůdkyně žalobkyně jako podnikatel a žalovaný jako spotřebitel.
13. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
14. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od [datum], poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).
15. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od [datum], poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
16. Soud se ve světle uvedené právní úpravy nejprve zabýval otázkou, zda žalobkyně s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, či nikoliv a dospěl k závěru, že tomu tak v daném případě nebylo. Žalobkyně sice vznesla tvrzení týkající se toho, jak byla úvěruschopnost posouzena, nicméně z předložených důkaz plyne, že vycházela pouze z tvrzení samotného žalovaného. Žalobkyni nic nebránilo, aby od žalovaného před uzavřením smlouvy požadovala předložení výpisů z účtů za relevantní období, výplatní pásky či další listiny, kterými by byly ověřeny tvrzené údaje. Zejména z hlediska výše výdajů tak žalobkyně spoléhala čistě na tvrzení žalobce ohledně výše jeho příjmů, resp. příjmů dalších členů domácnosti. Jelikož žalovaný žije s rodiči, lze nadto pochybovat o relevanci jejich příjmů z hlediska schopnosti samotného žalovaného splácet úvěr (na rozdíl od situace, kdy by se jednalo o příjmy manžela patřící do společného jmění). Přesto žalobkyně s těmito příjmy při posouzení úvěruschopnosti počítala. Jak plyne i z judikatury Soudního dvora EU, na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady (viz rozsudek ze dne [datum] ve věci C-449/13, CA Consumer Finance SA v. [jméno FO] a další). Soud pochopitelně nepřihlédl, že žalobkyně žalovaného také lustrovala v příslušných registrech, nicméně např. v případě registru NRKI tvrzení žalovaného o výši splátek jiných úvěrů s jeho tvrzeními nejsou souladné. Tím spíš měla být žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti bdělejší a doložení tvrzených skutečností požadovat.
17. Soud tedy uzavřel, že předmětná dohoda, na jejímž základě byl poskytnut úvěr, je absolutně neplatná ve smyslu výše uvedených ustanovení a neplatná jsou všechna její ustanovení.
18. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
19. V řízení bylo nicméně zjištěno, že žalobkyně žalovanému poskytla částku [částka], u které nebyl s ohledem na výše uvedené dán žádný právní důvod, pro který by si ji žalovaný mohl ponechat. Žalovaný z ní vrátil pouze [částka]. Soud proto žalobkyni přiznal nárok na úhradu rozdílu mezi těmito částkami jako bezdůvodného obohacení. Povinnost vydat toto bezdůvodné obohacení soud žalovanému uložil společně se zákonným úrokem z prodlení (§ 1970 o. z.). Prodlení se odvíjí od výzvy ze dne [datum], v níž byla žalovanému stanovena lhůta k zaplacení do 14 dnů od jejího sepsání. Lhůta tudíž skončila [datum]. Ode dne následujícího se tak žalovaný ocitl v prodlení. Výši zákonného úroku z prodlení soud stanovil dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývající části pak soud žalobu výrokem II. zamítl.
20. Žalobkyně i žalovaný měli v řízení částečný úspěch. Žalobkyni bylo vyhověno co do částky [částka] a úroku z prodlení, který při kapitalizaci ke dni vyhlášení rozsudku činí [částka]. Žalovaný měl úspěch co do [částka] a úroku z prodlení, který při kapitalizaci ke dni vyhlášení rozsudku činí celkem [částka]. Žalobkyně měla tedy úspěch ve věci co do 57 %, žalovaný pak co do 43 %. Žalobkyni proto jako z větší části úspěšnému účastníku náleží podle § 142 odst. 2 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 14 %. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), sestávající z částky [částka] za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 advokátního tarifu (převzetí a přípravu zastoupení, návrh ve věci samé, předžalobní výzvu) a 3 náhrad hotových výdajů paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 14b odst. 6 písm. a) advokátního tarifu. Součástí nákladů řízení je i náhrada daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z uvedených částek vyjma soudního poplatku, tj. [částka]. Celková výše nákladů řízení žalobkyně je tedy [částka]. Poměrná část z takto vyčíslených nákladů ve výši 14 % pak činí [částka]. Lhůtu k zaplacení nákladů řízení soud určil třídenní (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) s povinností plnit k rukám advokáta (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).