18 C 141/2024

Odůvodnění

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení výše uvedené částky. Svůj nárok odůvodnila tím, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba]., IČ [IČO] (dále „právní předchůdkyně žalobkyně“) a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši [částka]. Žalovaný se zavázal úvěr splatit v pravidelných měsíčních splátkách po [částka]. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, právní předchůdkyně žalobkyně proto úvěr ke dni [datum] v souladu se smluvními ujednáními zesplatnila. Smlouvou byla sjednána smluvní pokuta pro případ prodlení s nezaplacením ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny úvěru. Žalovaný za celou dobu trvání smluvního vztahu neuhradil ničeho. Pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni postoupena smlouvou s účinností ke dni [datum] a žalovaný o tom byl vyrozuměn. Žalobou požaduje žalobkyně dlužnou jistinu ve výši [částka], smluvní pokutu za období od [datum] do [datum] ve výši [částka] a dále úrok ve výši 30 % ročně z dlužné jistiny úvěru ve výši [částka] od [datum] do zaplacení a zákonné úroky z prodlení ve výši 15 % ročně z dlužné jistiny ve výši [částka] od [datum] do zaplacení. Žalovaný přes upomínky neuhradil z této částky ničeho. Na výzvu soudu sdělila žalobkyně, že před uzavřením úvěrové smlouvy byla ověřována úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, a to následujícím způsobem. Osoba žalovaného byla lustrována v dostupných registrech, byla ověřena úvěrová historie žalovaného. Žalovaný doložil své osobní doklady a doklady ověřující příjmy a výdaje, konkrétně výpis z účtu osvědčující příchozí mzdu za měsíce září až prosinec 2022. Bylo zjištěno, že jeho průměrný měsíční příjem činí [částka]. Výdaje žalovaného činili [částka], kdy bylo vycházeno z životního a existenčního minima ve výši [částka] a výdajů na bydlení [částka]. Právní předchůdkyně žalobkyně tak dospěla k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splatit2. Žalovaný se k věci samé nevyjádřil.3. Účastníci byli vyzváni, aby soudu sdělili, zda souhlasí s postupem dle ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Jelikož žalobkyně s tímto postupem souhlasila a žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil, a soud měl proto za to, že s tímto postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o.s.ř.), nebylo třeba k projednání věci samé nařídit jednání.4. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícím závěrům o skutkovém stavu.5. Mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně došlo dne [datum] k uzavření dohody označené jako smlouva o úvěru. V této dohodě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku ve výši [částka] a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit spolu se sjednaným úrokem v předepsaných měsíčních splátkách. Úroková sazba činí 83,77 % ročně. Celkem má žalovaný zaplatit [částka]. Článkem 6.5 smlouvy se žalovaný zavázal pro případ prodlení s placením uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny úvěru až do jejího zaplacení s tím, že souhrn všech ze strany žalobce uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla [hodnota] a celkové výše poskytnuté finanční částky, nejvýše však [částka] (důkaz: návrh na uzavření smlouvy, smlouva o úvěru ze dne [datum]). Žalovaný uvedl, že jeho příjmy ze zaměstnání činí [částka] čistého měsíčně, náklady na bydlení činí [částka] měsíčně, neplatí žádné jiné splátky a je zahrnuta částka životního minima ve výši [částka]. Celkové výdaje tak činí [částka]. Volné zdroje tak činí [částka] po započtení rezervy [částka]. Žalovaný je svobodný, má středoškolské vzdělání s maturitou a vlastní bydlení (důkaz: hodnocení klienta ke smlouvě o úvěru, výpis záznamů z registru SOLUS, výpis z nebankovního registru klientských informací). Z historie pohybů na účtu žalovaného č. [č. účtu] soud zjistil, že žalovanému byla na účet připsána měsíčně platba od společnosti [právnická osoba] jako výplata (důkaz: výpis z účtu žalovaného – historie pohybů na účtu). V registru SOLUS má žalovaný evidovanou částku po splatnosti ve výši [částka] (důkaz: výpis záznamů z registru SOLUS). Žalovanému byla vyplacena právní předchůdkyní žalobkyně částka [částka] dne [datum], a to na účet žalovaného č. [č. účtu] (důkaz: doklad o vyplacení úvěru). Dle tvrzení žalobkyně žalovaný neuhradil ničeho. Pohledávka za žalovaným byla následně postoupena na žalobkyni na základě smlouvy s účinností ke dni [datum], o čemž byl žalovaný informován a zároveň byl opětovně vyzván k uhrazení dlužných částek (důkaz: prohlášení smluvních stran o postoupení pohledávek včetně přílohy k tomuto prohlášení, pověření pro podepisující osoby za právní předchůdkyni žalobkyně, oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] a podacím lístkem ze dne [datum]). Dne [datum] byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužných částek vyzvána i zástupcem žalobkyně, a to nejpozději do [datum] (důkaz: výzva ze dne [datum], podací lístek ze dne [datum]).6. Soud věc s ohledem na období poskytnutí finančních prostředků posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).7. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.8. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. Zde je třeba uvést, že v případě této neplatnosti jde i při subsidiární aplikaci o.z. o neplatnost absolutní, jelikož při pominutí řádného zkoumání úvěruschopnosti jde o jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (srov. § 588 o.z.). Tento výklad je ostatně jediný možný, aby byly zachovány nezbytné standardy ochrany spotřebitele (srov. rozsudek Soudního dvora ze dne [datum] C - 679/18).11. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.12. Soud se proto nejprve zabýval otázkou, zda právní předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí posoudila schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, či nikoliv a dospěl k závěru, že tomu tak v daném případě nebylo. Žalobkyně sice na výzvu soudu doložila metodiku, jakou úvěruschopnost spotřebitelů zkoumá, doložila doklady o vyplacení mzdy v měsících předcházejících poskytnutí úvěru, z čehož byl zjištěn příjem žalovaného odpovídající jeho prohlášení, avšak žalobkyně rezignovala na zjišťování a posuzování výdajů žalovaného, kdy v tomto ohledu se spokojil pouze s tvrzením žalovaného ohledně jeho výdajů, které navíc vyčíslil pouze náklady na bydlení. I s ohledem na tyto neúplné údaje měla žalobkyně postupovat obezřetněji a požadovat řádné doložení všech žalovaným uváděných skutečností, zejména tedy doložení výdajů žalovaného (např. nájemní smlouvou, úplným výpisem z účtu atp.), což se však v projednávaném případě nestalo. Soud tedy uzavřel, že předmětná dohoda je absolutně neplatná ve smyslu výše uvedeným ustanovení a neplatná jsou tak všechna její ustanovení, včetně ustanovení sjednávající smluvní pokutu.13. Nad rámec výše uvedeného soud nemohl nepřihlédnout ke všem okolnostem dané věci. Žalovanému byla poskytnuta částka [částka], zavázal se žalované vrátit částku [částka], roční úrok byl sjednán ve výši 83,77 %. Soud nepochybuje o tom, že úrok v takové výši je v rozporu s dobrými mravy ve smyslu § 580 o.z., jelikož zcela zjevně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, a to i za zohlednění toho, že v případě nebankovních subjektů je možné tolerovat vyšší úrokovou sazbu zejména s přihlédnutím k vyšší míře rizika nesplacení poskytnuté půjčky. Ani zde ale nemůže být míra úroku bezbřehá a zcela neúměrná, jako v této věci.14. V řízení bylo ale prokázáno, že žalovaný obdržel dne [datum] částku [částka] a žalobkyni či její právní předchůdkyni neuhradil ničeho. Žalobkyně, na kterou byla pohledávka platně postoupena, má proto nárok na vrácení této částky, a to včetně zákonného úroku z prodlení od [datum] do zaplacení (§ 1970 o.z). Splatnost dluhu soud určil podle § 1958 odst. 2 o. z., dle kterého platí, že neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Žalobkyně prokázala, že žalovaného vyzvala k vrácení přenechaných peněz až dopisem, který mu byl odeslán dne [datum]. Dle § 573 o. z. se má za to, že dopis je doručen třetí pracovní den po odeslání. Výzva byla tedy žalovanému doručena dne [datum]. Žalobkyně (její právní předchůdkyně) požadovala zaplacení do 10 dnů. Žalovaný tak byl povinen zaplatit dlužnou částku nejpozději dne [datum]. Protože svou povinnost nesplnil, dostal se následujícího dne do prodlení. Ve zbytku byla žaloba zamítnuta ze shora podrobně uvedených důvodů. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 o.s.ř. jako třídenní.15. Žalobkyně i žalovaná měly v řízení částečný úspěch. Žalobkyni bylo vyhověno co do výše [částka] a úroku z prodlení kapitalizovaných ke dni vydání rozsudku, celkem tedy do výše [částka], žalovaný měl úspěch co do výše [částka] a úroků kapitalizovaných ke dni vyhlášení rozsudku, celkem tedy do výše [částka]. Rozsah náhrady, které by více úspěšné žalobkyni náležel, tak činí 4 %, což soud v souladu s § 142 odst. 2 a 3 o. s. ř. soud vyhodnotil jako nepatrný úspěch a rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.