Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba, se co do částky [částka] spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení [částka], kapitalizovaným úrokem [částka], zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a s úrokem ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené částky z titulu nesplaceného úvěru poskytnutého žalovanému právní předchůdkyní žalobkyně ([právnická osoba]) na základě Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] ze dne [datum], na základě níž žalobkyně žalovanému poskytla [částka] a žalovaný se zavázal tuto částku splatit spolu se sjednaným úrokem a poplatky. To však řádně a včas nečinil a dostal se do prodlení. Žalovaný uhradil z dluhu do jeho postoupení žalobkyni [částka] a následně již neuhradil ničeho. Žalobkyně má za to, že její právní předchůdkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného na základě informací, které od něj získala o jeho rodinných, majetkových, pracovních a jiných poměrech a tyto informace ověřila na základě vyžádaných dokladů (zejm. pracovní smlouva, výplatní pásky). Vycházela z toho, že žalovaný má měsíční příjem [částka].
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Účastníci byli vyzváni, aby soudu sdělili, zda souhlasí s postupem dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Jelikož žalobkyně s tímto postupem souhlasila a žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil, a soud měl proto za to, že s tímto postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o. s. ř.), nebylo třeba k projednání věci samé nařídit jednání.
4. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující skutková zjištění.5. [právnická osoba] uzavřela s žalovaným smlouvu, kterou se zavázala mu poskytnout úvěr [částka], což se žalovaný zavázal splácet spolu se sjednaným úrokem (zjištěno ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne [datum]). Žalovaný v žádosti o úvěr uvedl, že bydlí ve vlastní nemovitosti, je rozvedený, úvěr potřebuje na neočekávané výdaje, nemá vyživovací povinnost, pracuje na plný úvazek jako operátor čistírny odpadních vod s čistým příjmem [částka], další příjmy domácnosti činí [částka], žalovaný nemá úvěr u jiné společnosti a měsíční výdaje odhaduje na [částka]. V žádosti je uvedeno, že příjem žalovaného byl ověřen na základě pracovní smlouvy a výplatních pásek (zjištěno z žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne [datum]). Na úhradu dluhu žalovaný zaplatil [částka] (zjištěno z tabulky umoření ze dne [datum]).6. Žalovaný měl za únor 2022 hrubou mzdu [částka] (zjištěno z výplatní pásky za únor 2022) a za březen 2022 ve výši [částka], z čehož tvořily odměny [částka] (zjištěno z výplatní pásky za březen 2022). Žalovaný byl zaměstnán ve společnosti [právnická osoba] jako dělník vodárenského zařízení (zjištěno z pracovní smlouvy a dohody o změně pracovní smlouvy).7. [právnická osoba] postoupila pohledávky za žalovaným žalobkyni (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně seznamu postoupených pohledávek), což žalovanému oznámila dopisem, ve kterém mu k zaplacení stanovila lhůtu 10 dnů od doručení dopisu (zjištěno z oznámení o postoupení pohledávek ze dne [datum]). Ten byl podán k poštovní přepravě dne [datum] (zjištěno z podacího lístku).8. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní upomínku, ve které ho vyzvala k úhradě dluhu do [datum] (zjištěno z výzvy k plnění ze dne [datum]), kterou odeslala [datum] (zjištěno z podacího lístku).9. Na základě takto zjištěných skutečností soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Právní předchůdkyně žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvu, na jejímž základě žalovanému poskytla [částka], které se žalovaný zavázal splácet spolu se sjednanými úroky. Žalovaný však na úhradu dluhů zaplatil jen [částka]. Právní předchůdkyně žalobkyně si před uzavřením smluv od žalovaného vyžádala sdělení údajů o jeho příjmech a výdajích, pracovní a rodinné situaci, přičemž jeho příjmy měla ověřovat na základě pracovní smlouvy a výplatních pásek. Protože žalovaný řádně a včas své dluhy nehradil, dostal se do prodlení. Byl proto vyzván k úhradě dluhů dopisem odeslaným dne [datum], ve kterém mu byla stanovena lhůta 10 dnů od doručení. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávky za žalovaným žalobkyni.10. Zjištěný skutkový stav soud posoudil s ohledem na datum uzavření dohody podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a zejména zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť tuto dohodu uzavírala právní předchůdkyně žalobkyně jako podnikatel a žalovaný jako spotřebitel.11. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.12. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do [datum], poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do [datum], poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.14. Zde je třeba uvést, že i v případě smluv uzavíraných v době do [datum] se z hlediska neplatnosti jednalo i při subsidiární aplikaci o. z. o neplatnost absolutní, jelikož při pominutí řádného zkoumání úvěruschopnosti jde o jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (srov. § 588 o. z.). Tento výklad je ostatně jediný možný, aby byly zachovány nezbytné standardy ochrany spotřebitele (srov. rozsudek Soudního dvora EU ze dne [datum] ve věci C-679/18).15. Soud se ve světle uvedené právní úpravy nejprve zabýval otázkou, zda právní předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, či nikoliv a dospěl k závěru, že tomu tak v daném případě nebylo. Žalobkyně sice na výzvu soudu vznesla tvrzení týkající se toho, jak byla úvěruschopnost posouzena, nicméně ty k prokázání povinnosti posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného nepostačují. Žalobkyně sice tvrdí, že příjmy žalovaného ověřila na základě pracovní smlouvy a výplatních pásek, ale tyto neposkytují oporu pro její tvrzení, že žalovaný měl příjem [částka], neboť dle výplatní pásky byla jeho běžná mzda výrazně vyšší a uváděné částky nedosáhl ani v měsíci, kdy mu byly vyplaceny odměny. Podstatnější však je, že v žalobkyně se žádným způsobem nezabývala ověřením výdajů žalovaného, který uváděl v žádosti výši měsíčních výdajů, která zjevně neodpovídá ekonomické realitě ([částka]). Jestliže žalovaný evidentně cíleně podhodnocoval své výdaje, bylo tím spíše třeba, aby se žalobkyně jeho výdaji blíže zabývala. Pokud by tak činila, zjistila by, že tvrzení žalovaného o tom, že nemá jiné půjčky a úvěry, neodpovídá realitě. Jak je soudu z úřední činnosti známo z řízení vedených pod sp. zn. [spisová značka] a sp. zn. [spisová značka], žalovaný měl jiné nesplacené úvěry a zápůjčky, což by žalobkyně zjistila, jestliže by si žalovaného ověřovala v příslušných registrech, případně si vyžádala výpisy z jeho účtu.16. Soud tedy uzavřel, že předmětná dohoda, na jejímž základě byl poskytnut úvěr, je absolutně neplatná ve smyslu výše uvedených ustanovení a neplatná jsou všechna její ustanovení.17. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.18. S ohledem na absolutní neplatnost smluv není možné nároku žalobkyně uplatňovanému z titulu smlouvy o úvěru vyhovět. V řízení bylo nicméně zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla částku celkem [částka], u které nebyl s ohledem na výše uvedené dán žádný právní důvod, pro který by si ji žalovaný mohl ponechat. V řízení nebylo zjištěno, že by žalovaný z této částky vrátil víc než žalobkyní tvrzených [částka]. Soud proto žalobkyni přiznal nárok na úhradu rozdílu mezi těmito částkami jako bezdůvodného obohacení.19. Povinnost vydat toto bezdůvodné obohacení soud žalovanému uložil společně se zákonným úrokem z prodlení (§ 1970 o. z.). Prodlení se odvíjí od výzvy odeslané dne [datum], u které lze s ohledem na § 573 o. z. mít za to, že byla doručena žalovanému třetí pracovní den po odeslání tj. [datum]. Ve výzvě byla stanovena lhůtě 10 dnů, která tak skončila [datum]. Ode dne následujícího se žalovaný ocitl v prodlení. Výši zákonného úroku z prodlení soud stanovil dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývající části pak soud žalobu výrokem II. zamítl.20. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaný sice byl v řízení úspěšný ve větším rozsahu než žalobkyně, ale s ohledem na jeho celkovou procesní pasivitu mu nevznikly v souvislosti s tímto řízením náklady, které by mu žalobkyně měla nahradit.