Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba, se co do částky [částka] spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení [částka], kapitalizovaným úrokem [částka], zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení ve výši 2,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a s úrokem ve výši 14,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že s žalovanou uzavřela její právní předchůdkyně [právnická osoba] dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru. Na základě ní poskytla žalované úvěr [částka], který se žalovaná zavázala splácet spolu s úrokem a poplatky. Uhradila však pouze [částka]. Před uzavřením smlouvy žalobkyně s odbornou péčí posoudila schopnost žalované úvěr splácet na základ vyžádaných informací o poměrech žalované, které žalobkyně ověřila oproti dokladům (zejm. pracovní smlouva, výplatní pásky za poslední 3 měsíce, nájemní smlouva).
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.[právnická osoba] ohledem na to, že je žalovaná státní příslušnicí Slovenska, musel se soud nejprve zabývat určením mezinárodně příslušného soudu a rozhodného práva. Pro určení sudiště je rozhodující úprava v čl. 4 Nařízení rady (ES) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech. Podle ní je k projednání věci příslušný český soud, protože žalovaná má dle informačního systému základních registrů bydliště na území České republiky. Rozhodným právem je pak právo české s ohledem na bydliště žalované [čl. 6 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne [datum], o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I)].4. Soud ve věci rozhodl za splnění podmínek stanovených v § 115a a § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů. V souladu s § 157 odst. 4 o. s. ř. obsahuje tento rozsudek zkrácené odůvodnění.5. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující skutková zjištění.6. [právnická osoba] uzavřela s žalovanou smlouvu, kterou se zavázala jí poskytnout částku [částka], kterou se žalovaná zavázala splácet spolu s úrokem a poplatky. Bylo sjednáno poskytnutí služby spočívající mj. v hotovostní výplatě uvedené částky (zjištěno ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne [datum]). Žalovaná v žádosti o úvěr uvedla, že bydlí v nájmu, má základní vzdělání, je svobodná, vyživuje jednu osobu, příjmy má v souvislosti s čerpáním mateřské/rodičovské dovolené ve výši [částka], další členové domácnosti mají příjmy [částka], odhadované měsíční výdaje činí [částka], nečerpala jiný spotřebitelský úvěr, nemá bankovní účet na své jméno. Přesto bylo zatrženo, že její příjmy byly ověřeny z výpisů z bankovního účtu (zjištěno z žádosti o spotřebitelský úvěr).7. [právnická osoba] postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně seznamu postoupených pohledávek). Postoupení bylo žalované oznámeno dopisem, ve které jí byla stanovena lhůta k zaplacení dluhu do 10 dnů od doručení (zjištěno z oznámení o postoupení pohledávky). Oznámení bylo odesláno [datum] (zjištěno z podacího lístku). Následně jí byl zaslána také předžalobní upomínka (zjištěno z předžalobní upomínky včetně podacího lístku).8. Na základě takto zjištěných skutečností soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] s žalovanou uzavřela smlouvu, na jejímž základě jí poskytla [částka], které se žalovaná zavázala splácet spolu s úrokem a poplatky. Nebylo zjištěno, že by tak učinila ve větším rozsahu než [částka]. Při uzavření smlouvy žalovaná uvedla, že má příjem bydlí v nájmu, má základní vzdělání, je svobodná, vyživuje jednu osobu, příjmy má v souvislosti s čerpáním mateřské/rodičovské dovolené ve výši [částka], další členové domácnosti mají příjmy [částka], odhadované měsíční výdaje činí [částka], nečerpala jiný spotřebitelský úvěr, nemá bankovní účet na své jméno. Přesto bylo zatrženo, že její příjmy byly ověřeny z výpisů z bankovního účtu. V řízení však nebylo prokázáno, že by se tak stalo a žádný takový výpis nebyl doložen. Žalovaná byla vyzvána k úhradě dluhu výzvou odeslanou [datum], ve které jí byla stanovena lhůta 10 dnů od doručení.9. Zjištěný skutkový děj soud posoudil s ohledem na datum uzavření dohody podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a zejména zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť tuto dohodu uzavírala právní předchůdkyně žalobkyně jako podnikatel a žalovaná jako spotřebitel.10. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.11. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do [datum], poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od [datum], poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.13. Soud se ve světle uvedené právní úpravy nejprve zabýval otázkou, zda žalobkyně s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, či nikoliv a dospěl k závěru, že tomu tak v daném případě nebylo. Žalobkyně sice na výzvu soudu vznesla tvrzení týkající se toho, jak byla úvěruschopnost posouzena, nicméně ty závěru o posouzení s odbornou péčí samy o sobě nesvědčí. V řízení totiž nebylo nijak prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně skutečně ověřila tvrzení žalované uvedená v žádosti o spotřebitelský úvěr (ať už na základě tvrzených výpisů z účtu či jinak). V této souvislosti lze nadto poukázat na to, že v žádosti bylo uvedeno, že žalovaná ani bankovní účet nemá. Jestliže právní předchůdkyně žalobkyně vyšla výlučně z jejích tvrzení, není to dostačující, protože nelze na základě pouhého tvrzení žadatele o úvěr učinit porovnání jeho příjmů a výdajů. Tím spíše měla právní předchůdkyně úvěruschopnost žalované posoudit pečlivěji, jestliže z žádosti vyplývalo, že její příjem spočívá v sociálních dávkách a tvrzená výše výdajů na bydlení neodpovídá běžné ekonomické realitě.14. Jestliže žalobkyně ve své argumentace tvrdí, že nemá možnost, jak příjmy a výdaje žadatelů o úvěr ověřit, soud této námitce nepřisvědčil. Žalobkyni totiž nic nebránilo, aby od žalované před uzavřením smlouvy požadovala předložení kopií nájemní či jiné obdobné smlouvy, potvrzení o platbách za bydlení, výpisů z účtů za relevantní období apod. a tyto dále evidovala, Jak plyne i z judikatury Soudního dvora EU, na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady (viz rozsudek ze dne [datum] ve věci C-449/13, CA Consumer Finance SA v. [jméno FO] a další). Na tom nic nemůže změnit ani skutečnost, že žalovaná úvěr po určitou dobu fakticky splácela, na což žalobkyně rovněž poukazovala (viz rozsudek Soudního dvora EU ze dne [datum] ve věci C-755/22, [právnická osoba]. proti [právnická osoba].).15. Soud tedy uzavřel, že předmětná dohoda, na jejímž základě byl poskytnut úvěr, je absolutně neplatná ve smyslu výše uvedených ustanovení a neplatná jsou všechna její ustanovení.16. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.17. V řízení bylo nicméně zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla částku [částka], u které nebyl s ohledem na výše uvedené dán žádný právní důvod, pro který by si ji žalovaná mohla ponechat. Žalovaná z ní vrátila pouze [částka]. Soud proto žalobkyni přiznal nárok na úhradu rozdílu mezi těmito částkami jako bezdůvodného obohacení. Povinnost vydat toto bezdůvodné obohacení soud žalované uložil společně se zákonným úrokem z prodlení (§ 1970 o. z.). Prodlení se odvíjí od lhůty stanovené ve výzvě k zaplacení dluhu, kterou lze v souladu s § 573 o. z. považovat za doručenou [datum]. Desetidenní lhůta proto skončila [datum] a ode dne následujícího je žalovaná v prodlení. Výši zákonného úroku z prodlení soud stanovil dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývající části pak soud žalobu výrokem II. zamítl.18. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaná sice byla v řízení úspěšná ve větším rozsahu než žalobkyně, ale s ohledem na celkovou procesní pasivitu jí nevznikly v souvislosti s tímto řízením náklady, které by jí žalobkyně měla nahradit.