Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se co do částky [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] a zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že s žalovaným uzavřela dne [datum] Smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru, na základě které poskytla žalovanému částku [částka] a ten se zavázal částku splácet spolu s úrokem a dalšími poplatky. Z hlediska posouzení úvěruschopnosti vycházela lustrace databází NRKI a BRKI, insolvenčního rejstříku, centrální evidence exekucí a z informací získaných od dlužníka, případně z jím předložených výpisů z účtu a výplatních pásek. Žalovaný žalobkyni uhradil pouze [částka].
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Účastníci byli vyzváni, aby soudu sdělili, zda souhlasí s postupem dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Jelikož žalobkyně s tímto postupem souhlasila a žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil, a soud měl proto za to, že s tímto postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o. s. ř.), nebylo třeba k projednání věci samé nařídit jednání.
4. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující skutková zjištění.
5. Žalobkyně s žalovaným uzavřela dne [datum] smlouvu, kterou se zavázala mu poskytnout částku až do výše [částka], a žalovaný se zavázal danou částku splácet spolu se sjednaným úrokem a poplatky (zjištěno ze Smlouvy o spotřebitelském revolvingovém úvěru č. [hodnota]). Žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti vycházela z toho, že v domácnosti žalovaného žijí 3 osoby, z nichž 2 mají příjem. Výdaje žalovaného na bydlení činí [částka], splátky dalších půjček [částka]. Další výdaje nebyly uvedeny. Žalovaný uváděl příjem [částka] měsíčně, přičemž žalobkyně jej měla ověřit ve výši [částka]. Žalobkyně stanovila, že minimální výdaje žalovaného činí [částka] a disponibilní příjem [částka] (zjištěno z listiny Výpis o posouzení úvěruschopnosti u společnosti [Jméno žalobkyně].).
6. Žalobkyně vyplatila žalovanému na účet dne [datum] částku [částka]. Před uvedeným datem žalovaný čerpal půjčku [částka] od Emma’[právnická osoba] dne [datum], dne [datum] uhradil [částka] s poznámkou „CoolCredit – prodloužení půjčky“, dne [datum] čerpal částku [částka] od [právnická osoba] Na účtu vedle občasných drobných plateb za životní potřeby životní potřeby převážnou část transakcí činí platby a příjmy ve vztahu k různým loterijním společnostem. Z účtu není zřejmé, že by na něj byla připisována mzda, případně že by z něj žalovaný hradil výdaje za bydlení (zjištěno z výpisu z účtu žalované č. [č. účtu] za červenec 2024). Žalobkyně před uzavřením smlouvy disponovala výpisem z účtu žalovaného za dobu od [datum] do [datum]. Za měsíce květen až červen 2024 není zřejmé, že by měl žalovaný nějaký příjem ze zaměstnání, ani jaké jsou jeho výdaje na bydlení. V červnu 2024 čerpal úvěr [částka] od [právnická osoba] a postupně [částka], [částka], [částka] a [částka] od [právnická osoba] (zjištěno z výpisu z účtu od [datum] do [datum]).
7. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu, ve které stanovila k zaplacení lhůtu 3 dnů (zjištěno z výzvy k úhradě před podáním žaloby), kterou odeslala [datum] (zjištěno z podacího lístku).
8. Na základě takto zjištěných skutečností soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně s žalovaným uzavřeli smlouvu, na jejímž základě žalovaný čerpal [částka] a zavázal se tuto částku splácet spolu se sjednaným úrokem a poplatky. Nebylo však zjištěno, že by uhradil více než [částka]. Žalobkyně pro účely posouzení úvěruschopnosti žalovaného disponovala výpisem z jeho účtu z dobu od [datum] do [datum], ze kterého však neplyne, jaké byly v měsících předcházejících uzavření smlouvy příjmy žalovaného ze zaměstnání, případně jaké byly jeho výdaje na bydlení. Naopak je z účtu zřejmé, že žalovaný v daných měsících čerpal celou řadu úvěrů u různých společností a značná část transakcí žalovaného se týkala loterijních společností.
9. Zjištěný skutkový děj soud posoudil s ohledem na datum uzavření dohody podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a zejména zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť tuto dohodu uzavírala právní předchůdkyně žalobkyně jako podnikatel a žalovaný jako spotřebitel.
10. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
11. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do [datum], poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).
12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od [datum], poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
13. Soud se ve světle uvedené právní úpravy nejprve zabýval otázkou, zda žalobkyně s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, či nikoliv a dospěl k závěru, že tomu tak v daném případě nebylo. Žalobkyně sice na výzvu soudu vznesla tvrzení a předložila listinu týkající se toho, jak byla úvěruschopnost posouzena, nicméně ta závěru o posouzení s odbornou péčí sama o sobě nesvědčí. V řízení nebyly předloženy žádné důkazy, které by svědčily o tom, že žalobkyně ověřila výši příjmů a výdajů na bydlení žalovaného v době uzavírání smlouvy. Z předloženého výpisu z účtu naopak plyne, že žalovaný před uzavřením smlouvy začal čerpat celou řadu různých úvěrů, což mělo žalobkyni vést k ještě větší obezřetnosti při posuzování poměrů žalovaného a jeho schopnosti splácet sjednaný úvěr. V tomto směru lze proto uzavřít, že žalobkyně vycházela pouze z tvrzení samotného žalovaného uvedených v žádosti o úvěr, což nelze považovat z hlediska řádného posouzení úvěruschopnosti za dostačující. Na uvedených závěrech nemůže nic změnit ani skutečnost, že žalovaný úvěr po určitou dobu fakticky splácel (viz rozsudek Soudního dvora EU ze dne [datum] ve věci [Anonymizováno] /22, [právnická osoba]. proti [právnická osoba].).
14. Soud tedy uzavřel, že dohoda, na jejímž základě byl poskytnut úvěr, je absolutně neplatná ve smyslu výše uvedených ustanovení a neplatná jsou všechna její ustanovení.
15. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
16. Jestliže žalobkyně žalovanému poskytla částku [částka], u které nebyl s ohledem na výše uvedené dán žádný právní důvod, pro který by si ji žalovaný mohl ponechat a žalovaný z ní vrátil pouze [částka], soud žalobkyni přiznal nárok na úhradu rozdílu mezi těmito částkami jako bezdůvodného obohacení. Povinnost vydat toto bezdůvodné obohacení soud žalovanému uložil společně se zákonným úrokem z prodlení (§ 1970 o. z.). Prodlení se odvíjí od odeslání předžalobní výzvy, u které lze mít za to, že byla doručena žalovanému [datum] (§ 573 o. z.). Stanovená třídenní lhůta proto skončila [datum] a ode dne následujícího soud přiznal žalobkyni právo na úrok z prodlení. Výši zákonného úroku z prodlení soud stanovil dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývající části pak soud žalobu výrokem II. zamítl.
17. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaný sice byl v řízení úspěšný ve větším rozsahu než žalobkyně, ale s ohledem na celkovou procesní pasivitu mu nevznikly v souvislosti s tímto řízením náklady, které by mu žalobkyně měla nahradit.