Výrok
I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení [částka], se zamítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení [částka], k rukám zástupce žalovaného, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že dne [datum] uzavřeli Úvěrovou smlouvu, na základě které žalobkyně žalovanému poskytla [částka] a žalovaný se zavázal tuto částku splácet spolu s poplatky, úrokem a případnou smluvní pokutou. Žalovaný tak však řádně nečinil a uhradil pouze [částka]. Žalobkyně úvěr zesplatnila k [datum] a vyzvala žalovaného k úhradě celého dluhu, což neučinil. Žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného tak, že si vyžádala výpis z jeho účtu, případně printscreen z internetového bankovnictví, lustrovala jej ve veřejných registrech a rejstřících, zabývala se jeho sociodemografickými údaji a splátkami u jiných společností. Při posouzení vycházela z toho, že má žalovaný příjem [částka], příjem ostatních členů domácnosti činí [částka], měsíční výdaje domácnosti činí [částka] a splátky vůči jiným společnostem [částka].
2. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu zamítl, protože je smlouva absolutně neplatná z důvodu porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost. Žalobkyně si před uzavřením smlouvy neobstarala žádné dokumenty a nenahlížela do příslušných databází. Informace sdělené pouze žalovaným o jeho příjmech a výdajích v tomto ohledu nemohly být dostačující. Plnění, které žalovanému žalobkyně poskytla, tak představuje pouze bezdůvodné obohacení. Žalovaný však žalobkyni uhradil [částka], tedy bezdůvodné obohacení existuje na straně žalobkyně. Smlouvu považuje za neplatnou také z dalších důvodů (nemravná výše RPSN, úrokové sazby, značná nerovnost v právech a povinnostech).
3. Účastníci byli vyzváni, aby soudu sdělili, zda souhlasí s postupem dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Jelikož oba účastníci s tímto postupem souhlasili, nebylo třeba k projednání věci samé nařídit jednání.
4. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující skutková zjištění.
5. Žalobkyně s žalovaným uzavřela dne [datum] smlouvu, kterou se zavázala mu poskytnout [částka] a žalovaný se zavázal vrátit tuto částku spolu s úroky a poplatky ve splátkách dle splátkového kalendáře. Ve smlouvě bylo sjednáno právo žalobkyně úvěr zesplatnit za sjednaných podmínek (zjištěno z Úvěrové smlouvy ID klienta [Anonymizováno] ze dne [datum]).
6. Žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházela z toho, že je zaměstnanec, nemá děti, má příjem [částka] měsíčně, příjem ostatních členů domácnosti činí [částka] a výdaje domácnosti činí [částka]. Žalobkyně prováděla lustraci v insolvenčním rejstříku (zjištěno z karty klienta). Žalobkyně disponovala také snímkem mobilního bankovnictví žalovaného, podle kterého měl žalovaný na účtu záporný zůstatek [částka] (zjištěno ze snímku mobilního telefonu).
7. Žalobkyně odeslala [datum] částku [částka] (zjištěno z opisu výpisu proplacení smlouvy). Žalovaný z dluhu uhradil [částka] (soud vzal za prokázané shodným tvrzením účastníků).
8. Výzvou z [datum] žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě celého dluhu (zjištěno z výzvy ke splaceného celého dluhu a z podacího archu).
9. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu, ve které ho vyzvala k úhradě dluhu (zjištěno z předžalobní výzvy a podacího archu).
10. Na základě takto zjištěných skutečností soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu, na základě které se zavázala mu poskytnout [částka], což také následně učinila, a žalovaný se zavázal tuto částku splácet spolu s úroky a poplatky. Žalovaný žalobkyni zaplatil částku celkem [částka]. Žalobkyně při uzavření smlouvy vycházela z tvrzení žalovaného o jeho příjmech, příjmech dalších členů domácnosti a výdajích domácnosti. V řízení nebylo zjištěno, že by žalobkyně posuzovala úvěruschopnost nad rámec tvrzení žalovaného z jiných dokumentů než je lustrace insolvenčního rejstříku a snímku z mobilního bankovnictví zachycujícího záporný stav účtu ve výši [částka].
11. Zjištěný skutkový děj soud posoudil s ohledem na datum uzavření dohody podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a zejména zákona o spotřebitelském úvěru, neboť tuto dohodu uzavírala právní předchůdkyně žalobkyně jako podnikatel a žalovaná jako spotřebitel.
12. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
13. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do [datum], poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).
14. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od [datum], poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
15. Soud se ve světle uvedené právní úpravy nejprve zabýval otázkou, zda žalobkyně s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, či nikoliv a dospěl k závěru, že tomu tak v daném případě nebylo. Žalobkyně sice na výzvu soudu vznesla tvrzení týkající se toho, jak byla úvěruschopnost posouzena, nicméně v řízení nebylo prokázáno, že by tvrzení žalovaného jakkoli dále ověřovala (ať už jde o tvrzení o jeho vlastních příjmech, příjmech dalších členů domácnosti, o výdajích domácnosti – např. na základě výplatních pásek, výpisů z účtu, nájemní smlouvy či jiných listin dokládajících výdaje na bydlení apod.). Žalobkyně si sice od žalovaného vyžádala snímek stavu jeho bankovního účtu, avšak ten ji s ohledem na záporný zůstatek měl spíše napovědět, že je třeba se před uzavřením smlouvy zabývat poměry žalovaného skutečně s odbornou péčí. Soud tedy uzavřel, že předmětná dohoda, na jejímž základě byl poskytnut úvěr, je absolutně neplatná ve smyslu výše uvedených ustanovení a neplatná jsou všechna její ustanovení.
16. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
17. V řízení bylo sice zjištěno, že žalobkyně žalovanému poskytla částku [částka], u které nebyl s ohledem na výše uvedené dán žádný právní důvod, pro který by si ji žalovaný mohl ponechat, nicméně žalovaný žalobkyni splatil [částka], tudíž žalobkyně nemá právo ani na vydání bezdůvodného obohacení. Soud proto žalobu v celém rozsahu zamítl.
18. O nákladech řízení rozhodl soud výrokem II. podle § 151 odst. l o. s. ř. za použití § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že ve věci zcela úspěšnému žalovanému přiznal právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši [částka]. Ty sestávají z nákladů zastoupení advokátem, přičemž žalovanému náleží odměna ve výši [částka] za každý úkon právní služby [§ 8 odst. 1 ve spojení s § 7 bodem 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif)]. Žalovanému konkrétně náleží odměna za 2 úkony právní služby [příprava a převzetí zastoupení, odůvodněný odpor - § 11 odst. 1 písm. a) a d) advokátního tarifu). Vedle toho žalovanému náleží náhrada hotových výdajů ve výši [částka] za každý z uvedených úkonů právní služby (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu, ve znění účinném do [datum]). Jelikož je zástupce žalovaného plátcem DPH, je součástí náhrady nákladů řízení také náhrada této daně v sazbě 21 % z [částka], tj. [částka]. Lhůtu k úhradě nákladů řízení soud určil třídenní (§ 160 odst. l o. s. ř.) s povinností plnit k rukám advokáta (§ 149 odst. l o. s. ř.).