18 C 344/2022

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou domáhala, aby soud žalované uložil povinnost uzavřít smlouvu o převodu částí pozemku parc. č. [parcela] v k. ú. [adresa]. Návrh odůvodnila tím, že je právní nástupkyní (vnučkou) [tituly před jménem] [jméno FO], který byl oprávněnou osobou s restitučním nárokem na navrácení nemovitého majetku. Restituční nárok byl uplatněn v roce 1992 a o tomto nároku již bylo rozhodnuto, ale doposud nebyl uspokojen. S ohledem na liknavý a svévolný postup při uspokojování restitučního nároku se žalobkyně domáhá jeho vypořádání soudní cestou a žádá vydání náhradních pozemků. Nesouhlasí ani s tím, jak byl restituční nárok oceněn. Pozemky v k. ú. [adresa], evidované jako druh pozemku „zahrada“, byly nesprávně oceněny jako stavební pozemky mimo území hl. m. Prahy, namísto cen stanovených pro pozemky na území hl. m. Prahy. Ke dni účinnosti zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen „zákon o půdě“), totiž k. ú. [adresa] bylo součástí Prahy. Nesprávně bylo provedeno také ocenění dalších nevydaných pozemků, u kterých žalovaná nevzala v úvahu veškeré rozhodné skutečnosti, zejména charakter pozemků ke dni jejich přechodu na stát. Žalobkyně si nechala vypracovat znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO], kterým byl restituční nárok oceněn na [částka]. V jiném soudním řízení byl vypracován revizní znalecký posudek, podle kterého činí restituční nárok [částka]. Pokud se od něj odečte to, co již bylo žalobkyni přiznáno Okresním soudem v Trutnově, činí nárok [částka]. Nesouhlasí s aplikací srážky za stavební nesrostlost, protože tuto otázku je třeba posuzovat ve vztahu k [adresa], který byl v té době samostatnou obci, a nikoli Praze. Žalovaná zveřejňuje ročně jednotky veřejných nabídek k uspokojení restitučních nároků, což žalobkyně považuje za svévolné s ohledem na desítky až stovky dosud neuspokojených nároků. Celý systém veřejných nabídek považuje za rozporný s legitimním očekáváním oprávněných osob. Žalobkyně se proto v souladu s judikaturou domáhá vydání pozemku, který nebyl zařazen do veřejné nabídky.

2. Žalovaná učinila nesporným, že o restitučním nároku již bylo rozhodnuto a žalobkyně tak je oprávněnou osobou podle zákona o půdě. Bylo rovněž judikováno, že je postup žalované liknavý a svévolný. Co se týče požadovaného pozemku, ten je ve vlastnictví státu a žalovaná je příslušná s tímto majetkem hospodařit. Žalovaná však nesouhlasí s vyčíslením restitučního nároku, jak jej provedla na základě znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] žalobkyně. Vady znaleckých posudků, které spočívají v aplikaci nesprávného oceňovacího předpisu pro specifické účely zákona o půdě, konstatoval v případě posudků [tituly před jménem] [jméno FO] i Nejvyšší soud. Žalovaná dále namítla, že požadovaný pozemek není způsobilý k vydání jako náhradní pozemek z důvodu překážky podle § 6 odst. 1 písm. b) zákona č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen „zákon o SPÚ“). Jedná se totiž o pozemek, jehož část se podle územně plánovací dokumentace nachází v ploše určené pro dopravní infrastrukturu a další část se nachází v zastavitelné ploše bydlení. Přes jižní část pozemku prochází linie vedení elektrizační soustavy včetně ochranného pásma, menší část pozemku se nachází v území potenciální nivy, část pozemku se nachází v ochranném pásmu 50 m od hranice lesa a pozemek se nachází v území s archeologickými nálezy. K pozemku již byl uplatněn restituční nárok jinými osobami.

3. Soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.

4. Žalobkyně je oprávněnou osobou podle zákona o půdě. Postup žalované vůči žalobkyni byl liknavý a svévolný. Cena části sporného pozemku, ohledně jehož části je požadováno nahrazení projevu vůle k převodu, činí [částka]. Mezi účastníky není sporný restituční nárok žalobkyně ve výši [částka] (soud vzal za prokázané shodným tvrzením účastníků).

5. Účastnice řízení uzavřely dohodu o narovnání týkající se pozemku parc. č. [parcela] v k. ú. [adresa]. Ten byl na žalobkyni bezúplatně převeden žalovanou s tím, že hodnota pozemku činila [částka]. Následně se účastnice dohodly na uzavření dohody o narovnání, podle které byl pozemek rozdělen geometrickým plánem a část pozemku (označená geometrickým plánem jako parc. č. [parcela]) převede žalobkyně zpět do vlastnictví žalované. Naproti tomu za to žalovaná navýší alikvotní část restitučního nároku žalobkyně o [částka] a restituční nárok žalobkyně tak zanikne pouze v rozsahu [částka] (zjištěno z dohody o narovnání ze dne [datum]).

6. Žalovaná eviduje zůstatek restitučního nároku žalobkyně ve výši [částka] s tím, že je územním pracovištěm [adresa] evidována blokace částky [částka]. V evidenci tedy není zohledněno navýšení neuspokojené části restitučního nároku dle dohody o narovnání ze dne [datum] o [částka] (zjištěno z přehledu nároků a plnění nároků oprávněné osoby).

7. Z dalších provedených důkazů soud nezjistil skutečnosti, které by byly nezbytně třeba k posouzení věci, tudíž je na tomto místě nerekapituluje. Nadbytečnost provedeného dokazování se vyjevila až postupně v průběhu řízení s ohledem na zjištěnou cenu sporné části pozemku. Soud zamítl návrh na provedení dalších důkazů z důvodu nadbytečnosti, neboť skutkový stav byl již v rozsahu potřebném pro posouzení věci zjištěn dostatečně jinými důkazy.

8. Na základě shora uvedených skutečností soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně je oprávněnou osobou podle zákona o půdě. Postup žalované vůči žalobkyni byl liknavý a svévolný. Restituční nárok žalobkyně byl přinejmenším ve výši [částka]. Zůstatek neuspokojeného restitučního nároku žalobkyně činí aktuálně [částka]. Cena části sporného pozemku, ohledně jehož části je požadováno nahrazení projevu vůle k převodu, je [částka].

9. Takto zjištěný skutkový stav soud po právní stránce posoudil následovně.

10. Podle § 11a odst. 1 zákona o půdě oprávněným osobám uvedeným v § 4, kterým podle tohoto zákona nelze vydat pozemek odňatý způsobem uvedeným v § 6 odst. 1 a 2, převádí pozemkový úřad jiné pozemky na základě veřejných nabídek, není-li dále stanoveno jinak. Osoby, na které právo oprávněné osoby na bezúplatný převod jiného pozemku přešlo děděním nebo převodem práva podle § 13 odst. 8 písm. b), se pro účely tohoto zákona považují za oprávněné osoby.

11. Podle stávající soudní praxe, od které nemá soud důvod se odchýlit, se lze proti Pozemkovému úřadu žalobou na nahrazení projevu vůle domáhat uzavření smlouvy o bezúplatném převodu konkrétních náhradních pozemků, kdy při liknavém a svévolném postupu fondu není třeba tento převod vázat na podmínku předchozího zahrnutí těchto pozemků do veřejné nabídky podle § 11a zákona o půdě. K tomu srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] nebo ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka].

12. Mezi účastnicemi nebylo sporu o tom, že žalobkyně je oprávněnou osobou a že má nárok na náhradní pozemky za pozemky nevydatelné podle zákona o půdě. Rovněž nebylo sporu ani o tom, že vůči žalobkyni bylo ze strany státu postupováno při uspokojování jejího restitučního nároku liknavě a účastníci se shodli také na ocenění požadovaného pozemku. Základem sporu tak byla výše restitučního nároku žalobkyně odvíjející se od skutkového stavu zjištěného ohledně pozemků, které byly za minulého režimu převedeny z právních předchůdců žalobkyně na stát. Dále bylo mezi účastníky také sporné, zda je požadovaný pozemek způsobilý k vydání.

13. Nárok žalobkyně byl v jiných řízeních již částečně uspokojen. Hodnota části pozemků, ohledně nichž je požadováno nahrazení projevu vůle, činí částku [částka], od které je třeba odečíst částku za 36 m2, tj. [částka] a výsledek tak je [částka]. Ke stejnému výslechu lze dojít také pokud soud vyjde z toho, že se jedná o zemědělský pozemek s cenou [částka] za 1 m2. Je tak zřejmé, že neuspokojený nárok, tak jak je jeho ocenění nesporné, a aniž by ho bylo třeba zcela přesně vyčíslovat, dalece převyšuje ocenění požadovaného pozemku.

14. Nad rámec nosných důvodů právního posouzení této věci má zdejší soud za to, že by v případě pozemků žalobkyně neměla být na jejich ocenění aplikována srážka za stavební nesrostlost s Prahou, protože stavební nesrostlost by se měla i s ohledem na aktuální rozhodovací praxi Nejvyššího soudu posuzovat k obci [adresa] (srov. usnesení ze dne [datum], č. j. [spisová značka]). Tento způsob se soudu jeví adekvátní i s ohledem na to, že primárním účelem restituce je žalobkyním vydat totožné pozemky, o které přišly, přičemž kdyby se aplikovala srážka za nesrostlost, naopak by tím žalobkyně byla poškozena, neboť ocenění by neodpovídalo stávající povaze pozemků.

15. Co se týče nemožnosti vydání žalobkyní požadovaného pozemku v Černošicích, má soud za to, že není možné vydat pouze jeho část, a to tu, která má být podle územního plánu zastavena veřejně prospěšnou stavbou, zde konkrétně stavbou dopravní infrastruktury. Z uvedeného důvodu nechala žalobkyně vypracovat geometrický plán, kterým byla mj. tato část oddělena. Ve zbývajícím rozsahu pozemku soud neshledal překážku vydání ve smyslu § 11 odst. 1 zákona o půdě či § 6 odst. 1 zákona o SPÚ. Tu nepředstavuje zařazení pozemku územně plánovací dokumentací do zastavitelné plochy bydlení, existence linie vedení elektrizační soustavy včetně ochranného pásma, skutečnost, že se v místě nachází niva, ochranné pásmo lesa či území s archeologickými nálezy.

16. Z uvedených důvodů soud rozhodl tak, že návrhu žalobkyně vyhověl a nahradil vůli žalované s ní uzavřít převodní smlouvu podle zákona o půdě.

17. Pokud jde o náhradu nákladů řízení, přiznal ji soud procesně úspěšnější žalobkyni v plném rozsahu v souladu s § 142 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), neboť z hlediska rozsahu sporného pozemku, kterého se nahrazení projevu vůle týká, byl při zohlednění původně uplatněného nároku úspěch žalované pouze nepatrný. Náklady sestávají z odměny zástupce, která činí za každý úkon právní služby [částka] s ohledem na hodnotu nemovitosti ve výši [částka] [§ 8 odst. 1 ve spojení s § 7 bodem 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif)]. Soud žalobkyni odměnu přiznal za 13 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, replika ze dne [datum], účast na jednání dne [datum] přesahující 2 hodiny, podání ze dne [datum], účast na jednání dne [datum], podání ze dne [datum], účast na jednání [datum], podání ze dne [datum], podání ze dne [datum], podání ze dne [datum], účast na jednání dne [datum]), tj. celkem [částka]. Vedle toho náleží žalobkyni náhrada hotových výdajů, která činila v případě 8 úkonů učiněných do [datum] částku [částka] [2 400] a v případě 5 úkonů po uvedeném datu [částka] [2 250] (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu s ohledem na přechodná ustanovení novely č. 258/2024 Sb.), tj. celkem [částka]. Protože je zástupce žalobkyně plátcem DPH, je součástí také náhrada této daně v sazbě 21 % z [částka], tj. [částka]. Celkem tak soud přiznal částku [částka]. Lhůtu k plnění soud určil patnáctidenní s povinností plnit k rukám advokáta (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Soud v písemném vyhotovené rozsudku v souladu s § 164 o. s. ř. opravil zjevnou nesprávnost spočívající v tom, že ve výroku o náhradě nákladů řízení nebyl stanoven advokát jako platební místo, přestože je ze spisu zřejmé, že jím je žalobkyně zastoupena.

18. Oproti předloženému vyúčtování soud nepřiznal odměnu za podání ze dne [datum], jelikož se jedná pouze o podání informující o založení listin do spisu před nařízeným jednáním, dále za podání z [datum] obsahující pouze stručné sdělení o stavu jiného soudního řízení, dále za podání ze dne [datum], jelikož se jednalo pouze o založení geometrického plánu a za podání z [datum], jehož potřeba byla vyvolána žalobkyní a nikoliv jednáním žalované, pročež soud neshledal na místě, aby náklady za toto podání šly k tíži žalované.