Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni [částka] spolu s úrokem ve výši 10,9 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a kapitalizovaným úrokem ve výši [částka], a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení [částka], a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se po žalovaném domáhá zaplacení dluhů plynoucích ze smlouvy o úvěru uzavřené dne [datum]. Dluh se skládá z jistiny ve výši [částka], smluvního úroku 10,9 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, zákonného úroku z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení. Žalovaná dluh dne [datum] uznala co do důvodu.
2. Soud vydal ve věci elektronický platební rozkaz ze dne [datum], č. j. EPR [č. účtu] -6, kterým uložil žalované, aby žalobou požadovanou částku zaplatila nebo, aby podala odpor. Současně žalovanou podle § 114b zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), vyzval, aby se v případě podání odporu ve lhůtě 30 dnů ode dne uplynutí lhůty k podání odporu vyjádřila k žalobě. Soud žalovanou rovněž poučil o následcích nesplnění této výzvy vyplývajících ze shora uvedeného zákonného ustanovení. Dne [datum] byl elektronický platební rozkaz doručen do vlastních rukou žalované, který proti němu [datum] podala odpor, aniž by jej blíže odůvodnila.
3. Vzhledem k tomu, že se žalovaná nevyjádřila ve smyslu § 114b o. s. ř. ve stanovené třicetidenní lhůtě, která marně uběhla dnem [datum], jsou splněny všechny podmínky § 153a odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 114b odst. 5 o. s. ř. pro vydání rozsudku pro uznání.
4. Soud má za to, že žalovaná nárok uplatněný žalobou uznává a na základě tohoto uznání (fikcí) rozhodl rozsudkem pro uznání v souladu s žalobním návrhem, neboť se nejedná o věc, ve které by nebylo možné uzavřít a schválit smír dle § 99 odst. 1 o. s. ř. a nárok žalobkyně uplatněný žalobou není v rozporu s žádnou kogentní občanskoprávní normou. Právní teorie i soudní praxe zastává názor, že povaha věci připouští uzavření smíru zpravidla tehdy, jsou-li účastníci v typickém dvoustranném poměru, jestliže hmotněprávní úprava nevylučuje, aby si účastníci mezi sebou upravili právní vztahy dispozitivními úkony.
5. V posuzované věci se jedná o spor z titulu úvěrové smlouvy (§ 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník), kdy žalovaná porušila svou povinnost a nehradila řádně a včas sjednaný dluh. Předmětem řízení jsou tedy subjektivní majetková práva, jimiž mohou účastníci (jejich nositelé) podle jejich povahy i podle příslušných zákonných předpisů volně nakládat, o nichž se rozhoduje ve sporném řízení, a ve kterém účastníci mohou uzavřít smír (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Protože soud dospěl k závěru, že v předmětné věci mohl být schválen smír ve znění žalobou požadovaného petitu, neboť není v rozporu s právními předpisy (ve smyslu § 99 odst. 2 o. s. ř.), bylo žalobě rozsudkem pro uznání vyhověno.
6. Jen pro vydání rozsudku pro uznání soud nenařizoval dle § 153a odst. 4 o. s. ř. jednání a ve věci rozhodl rozsudkem pro uznání bez nařízení jednání. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 3 o. s. ř.
7. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 151 odst. l o. s. ř. za použití §142 odst. 1 o. s. ř. tak, že ve věci zcela úspěšné žalobkyni přiznal právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši [částka]. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka] a z paušálních náhrady nákladů nezastoupeného účastníka, které činí [částka] za každý ze dvou úkonů – předžalobní výzva, podání žaloby (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Lhůtu k plnění soud určil s ohledem na rozsah dluhu patnáctidenní.