Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v rozsahu, kterým se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši [částka], se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, s úrokem ve výši [částka] a s úrokem ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od [datum] dosáhne částky [částka], zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení výše uvedené částky. Svůj nárok odůvodnila tím, že mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši [částka]. Smlouvou byla sjednána smluvní pokuta pro případ prodlení s nezaplacením ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny úvěru. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splatit v pravidelných splátkách. Žalovaný ale podmínky smlouvy neplnil řádně a ocitl se v prodlení s úhradou splátek, v důsledku čehož došlo k zesplatnění úvěru ke dni [datum]. Žalovaný uhradil do data zesplatnění celkem [částka]. Žalovaná částka je tvořena jistinou úvěru ve výši [částka], která je tvořena zbývající dlužnou jistinou a úrokem za poskytnutí úvěru, dále smluvní pokutou za prodlení s jednotlivými splátkami v celkové výši [částka], náklady vzniklými v souvislosti s prodlením žalovaného v souladu se smluvními podmínkami ve výši [částka] a dále smluvní pokutou ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny úvěru ke dni vyhotovení žaloby ve výši [částka]. Žalovaný přes upomínky neuhradil z této částky ničeho. Na výzvu soudu sdělila žalobkyně, že před uzavřením úvěrové smlouvy byla ověřována úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, a to následujícím způsobem.
2. Osoba žalovaného byla lustrována v dostupných registrech, byla ověřena úvěrová historie žalovaného. Žalovaný doložil potvrzení o vyplacení mzdy na účet žalovaného, ze které byl zjištěn příjem ve výši [částka] měsíčně čistého. Měsíční náklady žalovaného činí [částka]. Žalovaný uvedl částku [částka] jako náklady na bydlení a co se týká dalších nákladů, vycházel z životního a existenčního minima ve výši [částka]. Žalovaný měl tedy volné zdroje ke splácení ve výši [částka], což bylo vyhodnoceno jako dostačující a žalovanému byl úvěr poskytnut.
3. Žalovaný se k věci samé nevyjádřil.
4. Soud jednal v nepřítomnosti žalovaného, který se k jednání nedostavil, neomluvil se ani nepožádal o odročení jednání, ačkoliv byl řádně a včas k jednání předvolán (§ 101 odst. 3 o.s.ř.).
5. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícím závěrům o skutkovém stavu.
6. Mezi žalovaným a žalobkyní došlo dne [datum] k uzavření dohody označené jako smlouva o úvěru. V této dohodě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku ve výši [částka] a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit spolu se sjednaným úrokem v předepsaných měsíčních splátkách. Úroková sazba činí 69,91 % ročně. Celkem má žalovaný zaplatit [částka]. Článkem 6.5 smlouvy se žalovaný zavázal pro případ prodlení s placením uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny úvěru až do jejího zaplacení (důkaz: návrh na uzavření smlouvy ze dne [datum], oznámení o schválení úvěru ke smlouvě o úvěru č. [hodnota] ze dne [datum], předsmluvní formulář ze dne [datum], podpis smlouvy o spotřebitelském úvěru na dálku, dodatek č. [hodnota] k návrhu smlouvy o úvěru č. [hodnota] ze dne [datum]). Žalovaný uvedl, že jeho příjmy ze zaměstnání činí [částka] čistého měsíčně, náklady na bydlení činí [částka] měsíčně a dále je zahrnuta částka životního minima ve výši [částka]. Celkové výdaje tak činí [částka]. Volné zdroje tak činí [částka] po započtení rezervy [částka]. Žalovaný je svobodný, má středoškolské vzdělání s maturitou a vlastní bydlení (důkaz: kopie občanského průkazu žalovaného, hodnocení klienta ke smlouvě o úvěru, karta klienta, hodnocení CBS skóre). Z detailů úhrady z účtu č. [účet] soud zjistil, že [datum] byla na účet připsána částka [částka] s označením „měsíční mzda“, [datum] se pak jednalo o částku [částka] a dne [datum] o částku [částka] (důkaz: detaily úhrad). V registru SOLUS nemá žalovaný žádný záznam (důkaz: výpis záznamů z registru SOLUS). Žalovanému byla vyplacena žalobkyní částka [částka] dne [datum], a to na účet č. [Anonymizováno] /[Anonymizováno].[Anonymizováno] Žalovaný uhradil na dluh částku [částka] (důkaz: doklad o vyplacení úvěru, karta klienta k č. smlouvy [Anonymizováno]). Žalovaný v průběhu trvání úvěrové smlouvy požádal o mimořádný odklad splátky z důvodu zvýšení záloh na energie, žalobkyně zaslala žalovanému nový splátkový kalendář s tím, že odklad splátek platí pro dobu od [datum] do [datum] (důkaz: žádost žalovaného o mimořádný odklad splátek, zpráva žalobkyně o tom, že potvrzují odložení splátek a zasílají nový splátkový kalendář, upravený splátkový kalendář). Žalobkyně žalovaného opakovaně vyzývala k zaplacení dlužných splátek, oznámením ze dne [datum] pak žalovaného informovala o tom, že v důsledku prodlení s úhradou předepsaných splátek došlo k zesplatnění všech závazků žalovaného. Žalovaný byl vyzván k zaplacení dlužné částky včetně smluvních pokut a nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením (důkaz: výzvy k zaplacení, oznámení ze dne [datum]). Žalovaný byl vyzván k okamžitému zaplacení dlužné částky rovněž předžalobní výzvou ze dne [datum], která mu byla odeslána týž den, a to nejpozději do 15 dnů od data odeslání (důkaz: předžalobní výzva spolu s podacím archem).
7. Soud věc s ohledem na období poskytnutí finančních prostředků posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).
8. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
11. Zde je třeba uvést, že v případě této neplatnosti jde i při subsidiární aplikaci o.z. o neplatnost absolutní, jelikož při pominutí řádného zkoumání úvěruschopnosti jde o jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (srov. § 588 o.z.). Tento výklad je ostatně jediný možný, aby byly zachovány nezbytné standardy ochrany spotřebitele (srov. rozsudek Soudního dvora ze dne [datum] C - 679/18).
12. Soud se proto nejprve zabýval otázkou, zda žalobkyně s odbornou péčí posoudila schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, či nikoliv a dospěl k závěru, že tomu tak v daném případě nebylo. Žalobkyně sice na výzvu soudu doložila metodiku, jakou úvěruschopnost spotřebitelů zkoumá, doložila doklady o vyplacení mzdy, z čehož byl zjištěn příjem žalovaného, avšak žalobkyně rezignovala na zjišťování a posuzování výdajů žalovaného, kdy v tomto ohledu se spokojila pouze s tvrzením žalovaného ohledně jeho výdajů, které navíc vyčíslil pouze náklady na bydlení ve výši [částka] měsíčně. I s ohledem na tyto neúplné údaje měla žalobkyně postupovat obezřetněji a požadovat řádné doložení všech žalovaným uváděných skutečností, zejména tedy doložení výdajů žalovaného (např. nájemní smlouvou, výpisem z účtu atp.), což se však v projednávaném případě nestalo. Soud tedy uzavřel, že předmětná dohoda je absolutně neplatná ve smyslu výše uvedeným ustanovení a neplatná jsou tak všechna její ustanovení, včetně ustanovení sjednávající smluvní pokutu.
13. Nad rámec výše uvedeného soud nemohl nepřihlédnout ke všem okolnostem dané věci. Žalovanému byla poskytnuta částka [částka], zavázal se žalované vrátit částku [částka], roční úrok byl sjednán ve výši 69,91 %. Soud nepochybuje o tom, že úrok v takové výši je v rozporu s dobrými mravy ve smyslu § 580 o. z., jelikož zcela zjevně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, a to i za zohlednění toho, že v případě nebankovních subjektů je možné tolerovat vyšší úrokovou sazbu zejména s přihlédnutím k vyšší míře rizika nesplacení poskytnuté půjčky. Ani zde ale nemůže být míra úroku bezbřehá a zcela neúměrná, jako v této věci. V řízení bylo nicméně zjištěno, že žalovanému byla poskytnuta částka [částka], u které nebyl dán žádný právní důvod, pro který by si jí žalovaný mohl ponechat. Žalovaný se tedy v tomto rozsahu na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil (§ 2991 o. z.). Zároveň bylo ale prokázáno, že žalovaný vrátil žalobkyni plnění v celkové výši [částka], obohatil se tedy co do této částky, tj. co do [částka] na úkor žalobkyně. Žalobkyně má proto nárok na vrácení této částky, a to včetně zákonného úroku z prodlení od [datum] do zaplacení (§ 1970 o. z.).
14. Splatnost dluhu soud určil podle § 1958 odst. 2 o. z., dle kterého platí, že neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Žalobkyně prokázala, že žalovaného vyzvala k vrácení přenechaných peněz až dopisem, který mu byl odeslán dne [datum]. Dle § 573 o. z. se má za to, že dopis je doručen třetí pracovní den po odeslání. Výzva byla tedy žalovanému doručena dne [datum]. V dopise byl vyzván, aby dlužnou částku uhradil okamžitě, proto soud postupoval v souladu s § 1959 o. z. a žalovaný tak byl povinen zaplatit dlužnou částku nejpozději dne [datum]. Protože svou povinnost nesplnil, dostal se následujícího dne do prodlení. Lhůtu k plnění soud určil třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř. Ve zbytku nároku soud žalobu zamítl.
15. O náhradě nákladů řízení soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. s tím, že žalovanému, který byl ve věci z větší části úspěšný, žádné náklady řízení nevznikly.