Výrok
I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení [částka] spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši [částka], úrokem ve výši 12 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši [částka] a zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že s žalovanou uzavřela smlouvu o úvěru č. [hodnota] ze dne [datum] s úvěrovým rámcem [částka]. Poté v době trvání smlouvy byl úvěrový rámec jednou navýšen na [částka] a dvakrát snížen na [částka] a dále na [částka]. Na jejím základě žalovaná načerpala částku ve výši [částka], které se zavázala splácet spolu se sjednaným úrokem. Při podání žádosti žalovaná sdělila údaje nutné k posouzení úvěruschopnosti a další údaje byly ověřeny v registrech. Před navýšením úvěrového rámce žalobkyně provedla přepočet [jméno FO] obdobným způsobem jako při uzavírání úvěrové smlouvy. Protože se žalovaná dostala do prodlení, byl úvěr zesplatněn a žalovaná vyzvána k úhradě.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Účastníci byli vyzváni, aby soudu sdělili, zda souhlasí s postupem dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Jelikož žalobkyně s tímto postupem souhlasila a žalovaná se ve stanovené lhůtě nevyjádřila, a soud měl proto za to, že s tímto postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o. s. ř.), nebylo třeba k projednání věci samé nařídit jednání.
4. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující skutková zjištění.
5. Žalovaná s žalobkyní uzavřela smlouvu, na základě které může čerpat úvěr [částka], který by splácela v 15 měsíčních splátkách spolu se sjednaným úrokem. Ve smlouvě bylo sjednáno právo žalobkyně odstoupit v případě prodlení žalované od smlouvy a stanovit okamžitou splatnost celého úvěru (zjištěno ze smlouvy Šikovný účet č. [hodnota] ze dne [datum]). Žalovaná čerpala dne [datum] částku [částka], dne [datum] částku [částka], dne [datum] částku [částka], dne [datum] částku [částka], dne [datum] částku [částka], dne [datum] dvakrát částku [částka], dne [datum] částku [částka], dne [datum] částku [částka], dne [datum] částku [částka], dne [datum] částku [částka] a [částka], dne [datum] částku [částka], dne [datum] částku [částka], dne [datum] částku [částka], dne [datum] částku [částka], dne [datum] částku [částka], dne [datum] částku [částka] a dne [datum] částku [částka]. Žalovaná na úvěr uhradila celkově [částka] (zjištěno z výpisu čerpání, splátek a úhrad).
6. Žalovaná v žádosti uvedla, že je na mateřské dovolené s příjmem [částka] měsíčně, má druha, příjem ostatních členů domácnosti je [částka], má jedno dítě, má měsíčně výdaje domácnosti minimálně [částka] (zjištěno z karty klienta).
7. Žalovaná žalovanou lustrovala NRKI, ze kterého bylo zjištěno, že žalovaná nemá žádné existující úvěry. Její žádost byla 3x odmítnuta.
8. Žalobkyně disponovala výpisem z účtu žalované od [datum] do [datum], dle kterého příjem za dané období činil [částka] a výdaje [částka]. Je tak zřejmé, že žalované chodil pravidelný příjem [částka] měsíčně a žalovaná tuto částku každý měsíc zcela utratila. V záporných číslech nebyla jen díky platbě od pana [právnická osoba]. (zjištěno z výpisu z účtu [č. účtu]).
9. Z prvního ověření bonity MLS soud zjistil, že žalobkyně u MLS žalované počítala příjem [částka] a výdaje započetla podle životního minima ve výši [částka]. Výše zbývajícího MLS tak činila [částka] při splátce tohoto úvěru [částka]. V druhém potom byla splátka navýšena na [částka] a zbývající MLS tak činilo [částka].
10. Protože žalovaná řádně a včas nesplácela dluh, prohlásila žalobkyně celý dluh za splatný k [datum] (zjištěno z Výzvy ke splacení celého úvěru).
11. Žalobkyně zaslala žalované předžalobní výzvu (zjištěno z předžalobní výzvy a podacího lístku).
12. Ze zbývajících provedených listin soud nezjistil skutečnosti rozhodné pro posouzení věci samé, a proto by bylo nadbytečné na tomto místě rekapitulovat jejich obsah.
13. Na základě takto zjištěných skutečností soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně s žalovanou uzavřela [datum] smlouvu s úvěrovým rámce [částka], následně navýšeným na [částka], na základě které ji vyplatila celkem [částka] a žalovaná se zavázala tuto částku splácet spolu se sjednaným úrokem. Žalobkyně měla při zkoumání úvěruschopnosti k dispozici údaje od žalované, na základě kterých učinila výpočet bonity žalované, výpis z účtu a lustrovala žalovanou v NRKI. Žalovaná sjednané splátky řádně a včas neplatila, žalobkyně tak dluh ke dni [datum] zesplatnila.
14. Zjištěný skutkový děj soud posoudil s ohledem na datum uzavření dohody podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a zejména zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť tuto dohodu uzavírala žalobkyně jako podnikatel a žalovaná jako spotřebitel.
15. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
16. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do [datum], poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).
17. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
18. Zde je třeba uvést, že i v případě smluv uzavíraných v době do [datum] se z hlediska neplatnosti jednalo i při subsidiární aplikaci o. z. o neplatnost absolutní, jelikož při pominutí řádného zkoumání úvěruschopnosti jde o jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (srov. § 588 o. z.). Tento výklad je ostatně jediný možný, aby byly zachovány nezbytné standardy ochrany spotřebitele (srov. rozsudek Soudního dvora EU ze dne [datum] ve věci C-679/18).
19. Soud se ve světle uvedené právní úpravy nejprve zabýval otázkou, zda žalobkyně s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, či nikoliv a dospěl k závěru, že tomu tak v daném případě nebylo. Žalobkyně si sice před uzavřením smlouvy od žalované vyžádala sdělení některých informací o jejich příjmech a výdajích, nicméně v řízení nebylo prokázáno, že by je také následně dostatečným způsobem ověřovala, tedy požila při stanovení bonity žalované. Jak plyne i z judikatury Soudního dvora EU, na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady (viz rozsudek ze dne [datum] ve věci C-449/13, CA Consumer Finance SA v. [jméno FO] a další).
20. V nyní projednávané věci žalobkyně sice měla k dispozici výdaje žalované na základě výpisu z účtu za období tří měsíců, avšak z těchto podkladů při stanovení její bonity nevycházela. Neboť z těchto podkladů nelze dovodit dostatečnou schopnost žalované úvěr řádně splácet. Z předložených výpisů totiž vyplývá, že celkové příjmy žalované za dané období činily [částka], zatímco její celkové výdaje dosáhly částky [částka]. Žalovaná disponovala velmi nízkým příjmem [částka], který byl pro její potřeby zcela nedostačující. Je tedy zřejmé, že žalované po úhradě běžných výdajů nezůstala dostatečná částka, která by zjevně umožňovala bezpečné a dlouhodobé splácení úvěru. Zároveň žalobkyně v tomto směru vycházela pouze z údaje o životním minimu, které fakticky neodpovídají běžným životním výdajům a potřebám. Již z tohoto tak muselo být patrné, že žalovaná nebude schopna úvěr bez pomoci řádně splácet a na žalobkyni bylo, aby ke zkoumání úvěruschopnosti žalované přistoupila obezřetněji.
21. Soud tedy uzavřel, že předmětná dohoda, na jejímž základě byl poskytnut úvěr, je absolutně neplatná ve smyslu výše uvedených ustanovení a neplatná jsou všechna její ustanovení.
22. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
23. V řízení sice bylo zjištěno, že žalobkyně žalované na účet zaslala [částka], tedy částku, u které s ohledem na výše uvedené závěry nebyl dán právní důvod, pro který by si ji žalovaná mohla ponechat. Žalovaná žalobkyni nicméně uhradila [částka]. Soud proto žalobu v celém rozsahu zamítl.
24. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaná sice byla v řízení zcela úspěšná, ale s ohledem na celkovou procesní pasivitu ji nevznikly v souvislosti s tímto řízením náklady, které by ji žalobkyně měla nahradit.