Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se co do částky [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že s žalovanou uzavřela smlouva o revolvingovém úvěru ze dne [datum], kterou se žalovanému zavázala poskytnout [částka] s možností postupného čerpání, a ten se zavázal danou částku splatit spolu s příslušenstvím v denních splátkách. Žalovaný čerpal [částka] a vrátil celkem [částka]. Při uzavírání smlouvy posuzovala žalobkyně úvěruschopnost na základě informací zjištěných od žalovaného o počtu členů domácnosti, měsíčních příjmech, měsíčních výdajích. Dále žalovaného lustrovala v registrech a rejstřících. Vycházela také z informací poskytnutých bankami na základě souhlasu dlužníka, případně z výpisů z účtů předložených žalovaným a dále také z výplatních pásek. Ověřená výše čistého příjmu činila [částka]. Pokud by soud posoudil nárok z úvěrové smlouvy jako neprokázaný, požaduje alespoň vydání bezdůvodného obohacení.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Soud ve věci jednal a rozhodl v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti obou účastníků, kteří se k jednání nedostavili, ač byli řádně předvolání, a ani nepožádali z důležitého důvodu o odročení. Tím se také z vlastní vůle zbavili příležitosti, aby jim soud v souladu s § 118a, § 118b a § 119a o. s. ř. poskytl příslušná poučení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]).
4. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující skutková zjištění.
5. Účastníci uzavřeli dne [datum] smlouvu, kterou se žalobkyně zavázala umožnit žalovanému čerpání úvěru až do výše [částka] a žalovaný se čerpanou částku zavázal splácet spolu se sjednanými poplatky a úrokem (zjištěno ze Smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. [hodnota]). Žalobkyně žalovanému zaslala na účet částku [částka], která byla připsána dne [datum] (zjištěno z výpisu z účtu).
6. Žalobkyně zpracovala svou interní listinu konstatující, že žalovaný doložil výpisy z účtu, ze kterých plyne výše čistého příjmu [částka] (zjištěno z listiny „identifikované příjmy“). Při posouzení úvěruschopnosti dále žalobkyně vycházela z toho, že žalovaný žije ve čtyřčlenné domácnosti, kde dvě osoby jsou výdělečně činné. Měsíční výdaje na jiné půjčky činí [částka], výdaje na bydlení [částka], další nezbytné výdaje [částka] a ostatní zbytné výdaje [částka] (zjištěno z výpisu o posouzení úvěruschopnosti).
7. Žalobkyně vypověděla smlouvu s tím, že je žalovaný v prodlení a nehradí své závazky po splatnosti. Spolu s tím jej vyzvala k zaplacení [částka] (zjištěno z výpovědi smlouvy ze dne [datum]). Následně mu také zaslala předžalobní výzvu, ve které mu k zaplacení dluhu stanovila lhůtu tří dnů (zjištěno z předžalobní výzvy). Výzvu podala k poštovní přepravě [datum] (zjištěno z podacího lístku).
8. Ze zbývajících provedených listin soud nezjistil skutečnosti rozhodné pro posouzení věci samé, a proto by bylo nadbytečné na tomto místě rekapitulovat jejich obsah.
9. Na základě takto zjištěných skutečností soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně s žalovaným uzavřela [datum] smlouvu, na jejímž základě mu poskytla [částka], které se zavázal vrátit spolu se sjednanými poplatky a úrokem. V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný vrátil více než žalobkyní tvrzených [částka]. Přestože žalobkyně tvrdila, že posuzovala příjmy a výdaje žalovaného v rámci posouzení jeho úvěruschopnosti, v řízení v tomto směru nebylo prokázáno, že by disponovala jakýmikoli podklady nad rámec tvrzení samotného žalovaného. Jedna z listin, které zpracovala pro své interní potřeby, sice konstatuje, že žalovaný předložil výpis z účtu, ale žalobkyně tuto skutečnost neprokázala a žádný výpis nepředložila. Žalobkyně posléze smlouvu vypověděla, protože žalovaný dluh řádně nesplácel. Žalobkyně žalovanému zaslala předžalobní výzvu, kterou odeslala [datum] a stanovila v ní žalovanému lhůtu k zaplacení dluhu v délce tří dnů.
10. Zjištěný skutkový děj soud posoudil s ohledem na datum uzavření dohody podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a zejména zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť tuto dohodu uzavírala právní předchůdkyně žalobkyně jako podnikatel a žalovaná jako spotřebitel.
11. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
12. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do [datum], poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).
13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od [datum], poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
14. Soud se ve světle uvedené právní úpravy nejprve zabýval otázkou, zda žalobkyně s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, či nikoliv a dospěl k závěru, že tomu tak v daném případě nebylo. Žalobkyně sice v řízení tvrdila, že ověřovala příjmy i výdaje žalovaného, ale nepředložila v tomto směru žádné důkazy nad rámec jí samotnou vytvořených listin, které však samy o sobě nijak neprokazují, že žalobkyně příjmovou a výdajovou stránku skutečně ověřovala a že si od žalovaného v tomto směru vyžádala odpovídající listiny (výpisy z účtu, výplatní pásky apod.). Protože se ani neúčastnila jednání, nemohla být vyzvána, aby v tomto směru navrhla další důkazy. Za této situace v řízení nebylo prokázáno, že by žalobkyně vycházela z čehokoli jiného, než jen z tvrzení samotného žalovaného, což není dostačující. Tím spíše, pokud je zjevné, že žalovaným tvrzené skutečnosti neodpovídají ekonomické realitě (např. jeho tvrzení o tom, že čtyřčlenná rodina má nad rámec výdajů na bydlení již jen výdaje v řádech nízkých jednotek tisíc korun). Jak plyne i z judikatury Soudního dvora EU, na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady (viz rozsudek ze dne [datum] ve věci C-449/13, CA Consumer Finance SA v. [jméno FO] a další). Na tom nic nemůže změnit ani skutečnost, že žalovaný úvěr po určitou dobu fakticky splácel (viz rozsudek Soudního dvora EU ze dne [datum] ve věci C-755/22, [právnická osoba]. proti [právnická osoba].).
15. Soud tedy uzavřel, že předmětná dohoda, na jejímž základě byl poskytnut úvěr, je absolutně neplatná ve smyslu výše uvedených ustanovení a neplatná jsou všechna její ustanovení.
16. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
17. V řízení bylo nicméně zjištěno, že žalobkyně žalovanému poskytla částku [částka], u které nebyl s ohledem na výše uvedené dán žádný právní důvod, pro který by si ji žalovaný mohl ponechat. Žalovaný z ní vrátil pouze [částka]. Soud proto žalobkyni přiznal nárok na úhradu rozdílu mezi těmito částkami jako bezdůvodného obohacení. Povinnost vydat toto bezdůvodné obohacení soud žalovanému uložil společně se zákonným úrokem z prodlení (§ 1970 o. z.). Prodlení se odvíjí od lhůty stanovené v předžalobní výzvě k zaplacení dluhu, kterou lze považovat v souladu s § 573 o. z. za doručenou třetí pracovní den po jejím odeslání. Následně tak začala běžet třídenní lhůta k plnění, která skončila [datum]. Ode dne následujícího byl žalovaný v prodlení. Výši zákonného úroku z prodlení soud stanovil dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývající části pak soud žalobu výrokem II. zamítl.
18. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaný sice byl v řízení úspěšná ve větším rozsahu než žalobkyně, ale s ohledem na celkovou procesní pasivitu mu nevznikly v souvislosti s tímto řízením náklady, které by mu žalobkyně měla nahradit.