Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhá po žalované zaplacení částky [částka], kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši [částka], kapitalizovaného úroku ve výši [částka], zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a úroku ve výši 21,39 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení shora uvedené částky z titulu nesplaceného úvěru poskytnutého žalované právní předchůdkyní žalobkyně ([právnická osoba]) na základě Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] ze dne [datum], která žalované poskytla [částka] a žalovaná se zavázala tuto částku splatit spolu se sjednaným úrokem a poplatky. To však řádně a včas nečinila a dostala se do prodlení. Žalovaná uhradila z dluhu do jeho postoupení žalobkyni [částka] a následně již neuhradila ničeho. Žalobkyně má za to, že její právní předchůdkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalované na základě informací, které od ní získala o jejích rodinných, majetkových, pracovních a jiných poměrech a tyto informace ověřila na základě vyžádaných dokladů (zejm. pracovní smlouva, výplatní pásky za poslední tři měsíce, nájemní smlouva a daňové přiznání). Současně si právní předchůdkyně žalovanou lustrovala v insolvenčním rejstříku. Žalobkyně ale nemá k dispozici kopie dokladů žalované. Pro případ, že by soud shledal, že žalobkyně neprokázala posouzení úvěruschopnosti, namítla, že toto nezpůsobuje absolutní neplatnost smlouvy.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Soud ve věci jednal a rozhodl v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti žalované, která se k jednání nedostavila, ač byla řádně předvolána, a ani nepožádala z důležitého důvodu o odročení jednání.
4. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující skutková zjištění.
5. Společnost [právnická osoba] uzavřela se žalovanou smlouvu, kterou se zavázala jí poskytnout úvěr [částka], což se žalovaná zavázala splácet spolu se sjednaným úrokem a poplatky v celkové výši [částka] (zjištěno ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne [datum]). Žalovaná v žádosti o úvěr uvedla, že bydlí v nájmu, má středoškolské vzdělání, je svobodná, podniká s čistým měsíčním příjmem [částka], další čistý příjem domácnosti činí [částka], na jiné dluhy splácí [částka], jiné výdaje odhaduje na [částka]. Je držitelkou kreditní karty. Dle žádosti předložila žalovaná daňové přiznání za rok 2020 a živnostenský list (zjištěno z žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne [datum]). Právní předchůdkyně žalobkyně žalované zaslala na účet [částka] (zjištěno z potvrzení o provedení transakce z [datum]). Žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně zaplatila [částka] (zjištěno z tabulky umoření).
6. Společnost [právnická osoba] postoupila pohledávky za žalovanou žalobkyni (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] včetně seznamu postoupených pohledávek), což žalované oznámila dopisem, ve kterém jí k zaplacení stanovila lhůtu 10 dnů od doručení dopisu (zjištěno z oznámení o postoupení pohledávek ze dne [datum]). Ten byl podán k poštovní přepravě dne [datum] (zjištěno z podacího lístku).
7. Žalobkyně zaslala žalované předžalobní upomínku, ve které ji vyzvala k úhradě dluhu do [datum] (zjištěno z výzvy k plnění ze dne [datum]), kterou odeslala [datum] (zjištěno z podacího lístku).
8. Na základě takto zjištěných skutečností soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Právní předchůdkyně žalobkyně s žalovanou uzavřela smlouvu, na jejímž základě žalované poskytla [částka], které se žalovaná zavázala splácet spolu se sjednanými úroky a poplatky. V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaná na úhradu dluhu zaplatila více než žalobkyní tvrzených [částka]. Právní předchůdkyně žalobkyně si před uzavřením smluv od žalované vyžádala sdělení údajů o příjmech a výdajích, pracovní a rodinné situaci, přičemž její příjmy měla podle předložených listin ověřovat z živnostenského listu a daňového přiznání. Tyto listiny však v řízení předloženy nebyly. Protože žalovaná řádně a včas své dluhy nehradila, dostala se do prodlení. Byla proto vyzvána k úhradě dluhů dopisem odeslaným dne [datum], ve kterém jí byla stanovena lhůta 10 dnů od doručení. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávky za žalovanou žalobkyni.
9. Zjištěný skutkový stav soud posoudil s ohledem na datum uzavření dohody podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a zejména zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť tuto dohodu uzavírala žalobkyně jako podnikatel a žalovaná jako spotřebitel.
10. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
11. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do [datum], poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).
12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do [datum], poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
13. Zde je třeba uvést, že i v případě smluv uzavíraných v době do [datum] se z hlediska neplatnosti jednalo i při subsidiární aplikaci o. z. o neplatnost absolutní, jelikož při pominutí řádného zkoumání úvěruschopnosti jde o jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (srov. § 588 o. z.). Tento výklad je ostatně jediný možný, aby byly zachovány nezbytné standardy ochrany spotřebitele (srov. rozsudek Soudního dvora EU ze dne [datum] ve věci C-679/18).
14. Soud se ve světle uvedené právní úpravy nejprve zabýval otázkou, zda právní předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, či nikoliv a dospěl k závěru, že tomu tak v daném případě nebylo. Žalobkyně sice na výzvu soudu vznesla tvrzení týkající se toho, jak byla úvěruschopnost posouzena, nicméně ty k prokázání povinnosti posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost žalované nepostačují. Žalobkyně sice tvrdí, že příjmy žalovaného ověřila na základě živnostenského listu a daňového přiznání, ale tyto listiny soudu nepředložila. Žalobkyně ani netvrdila, že by jakkoli ověřovala další tvrzené příjmy domácnosti, které měly tvořit takřka polovinu tvrzených příjmů. Stejně tak neprokázala, že by jakkoli ověřovala výdaje žalované (např. na základě výpisů z účtu, nájemní smlouvy apod.). Tím spíše je třeba v projednávané věci trvat na pečlivém posouzení výdajové stránky, jestliže údaje uváděné žalovanou byly ne zcela věrohodné, neboť tvrdila, že veškeré její výdaje na běžné životní potřeby činí [částka], což za situace, kdy měla žít v nájmu, zjevně neodpovídá ekonomické realitě. To vše za situace, kdy žalovaná již měla další závazky u jiných institucí a byla držitelkou kreditní karty.
15. Protože žalobkyně žádné jiné skutečnosti a důkazy prokazující řádné ověření úvěruschopnosti žalované soudu netvrdila ani neoznačila, ačkoliv byla soudem v tomto směru poučena dle § 118a o. s. ř., soud uzavřel, že předmětná dohoda, na jejímž základě byl poskytnut úvěr, je absolutně neplatná ve smyslu výše uvedených ustanovení a neplatná jsou všechna její ustanovení.
16. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
17. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy není možné nároku žalobkyně uplatňovanému z titulu smlouvy o úvěru vyhovět. V řízení bylo nicméně zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla částku [částka], u které nebyl s ohledem na výše uvedené dán žádný právní důvod, pro který by si ji žalovaná mohla ponechat. Žalovaná nicméně uhradila celkem [částka]. Soud proto žalobkyni přiznal nárok na úhradu rozdílu mezi těmito částkami jako bezdůvodného obohacení.
18. Povinnost vydat toto bezdůvodné obohacení soud žalované uložil společně se zákonným úrokem z prodlení (§ 1970 o. z.). Prodlení se odvíjí od výzvy odeslané dne [datum], u které lze s ohledem na § 573 o. z. mít za to, že byla doručena žalované třetí pracovní den po odeslání tj. [datum]. Ve výzvě byla stanovena lhůtě 10 dnů, která tak skončila [datum]. Ode dne následujícího se tak žalovaná ocitla v prodlení. Výši úroku z prodlení soud přiznal v souladu s uplatněným nárokem, tj. ve výši 11,75 %. Ve zbývající části pak soud žalobu výrokem II. zamítl.
19. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaná sice byla v řízení úspěšná ve větším rozsahu než žalobkyně, ale s ohledem na její celkovou procesní pasivitu jí nevznikly v souvislosti s tímto řízením náklady, které by jí žalobkyně měla nahradit.