Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky [částka], zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] a zákonného úroku z prodlení ve výši 2,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky [částka] s příslušenstvím z titulu smlouvy k službě Twisto účet. Tvrdila, že účastníci tuto smlouvu uzavřeli prostřednictvím prostředků komunikace na dálku a že žalovanému byla zřízena též služba Twisto nákupní účet. Na základě těchto smluv byl žalovanému poskytnut úvěrový limit pro čerpání odložených plateb s možností jejich rozložení do splátek s tím, že úvěr mohl čerpat opakovaně, vždy až do vyčerpání stanoveného limitu. Celkem žalovaný načerpal prostřednictvím služby Twisto účet prostředky ve výši [částka]. Žalobkyni z takto poskytnutých finančních prostředků neuhradil ničeho. Kromě dlužné jistiny žalobkyně požadovala také dlužné poplatky ve výši [částka] a zákonný úrok z prodlení. K otázce posuzování úvěruschopnosti uvedla, že prověřovala výši závazků a platební morálku žalovaného nejdříve z databází (tzv. úvěrových registrů) umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalovaného a dalších informačních zdrojů nezávislých na žalovaném. Z interní databáze žalobkyně nezjistila o žalovaném žádné negativní informace. Před uzavřením smlouvy pak sám žalovaný uvedl, že má příjem [částka], výdaje [částka], splátky mimo žalobce [částka], je zaměstnaný, má 2 děti a je v manželském vztahu/registrovaném partnerství. Dále žalobkyně zjistila, že proti žalovanému nebylo zahájeno insolvenční řízení, nebyla proti němu vedena žádná exekuce a provedla lustraci v registrech SOLUS. Pro posouzení schopnosti žalovaného splácet poskytnutý úvěr řádně splácet pak žalobkyně využila scoringové modely.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Soud ve věci jednal a rozhodl v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti žalovaného, který se k jednání nedostavil, ač byl řádně předvolán, a ani nepožádal z důležitého důvodu o odročení jednání.
4. Na základě provedeného dokazování soud zjistil následující skutečnosti.
5. Z dohody označené jako „Smlouva k službě Twisto účet“ ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému aktuální limitní rámec ve výši [částka] a žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky v souladu s touto smlouvou a všeobecnými obchodními podmínkami služby Twisto účet splácet.
6. Z dohody označené jako „Smlouva o splátkovém limitu“ ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr s limitem ve výši [částka], který se žalovaný zavázal splácet v měsíčních splátkách ve výši [částka].
7. Z dohody označené jako „Dohoda o restrukturalizaci“ ze dne [datum] soud zjistil, že Smlouva o Twisto účtu ze dne [datum] a Rámcová smlouva o splátkovém limitu ze dne [datum] ve znění jejích příloh, uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným, se Dohodou o restrukturalizaci nahrazují a stanovuje se souhrnný splátkový kalendář pro všechny závazky z těchto smluv vyplývající, přičemž aktuální dlužná částka z titulu výše uvedených smluv měla na jistině činit [částka].
8. Z přehledu transakcí na Twisto účtu soud zjistil, že žalovaný prostřednictvím plateb kartou načerpal prostředky minimálně ve výši [částka].
9. Z výzvy k úhradě dluhu ze dne [datum] a potvrzení podání ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce vyzvala žalovaného k zaplacení celkové dlužné částky ve výši [částka] do [datum]. Žalovaný byl současně upozorněn na možnost soudního vymáhání pohledávky.
10. Ze zbývajících provedených listin soud nezjistil skutečnosti rozhodné pro posouzení věci samé, a proto by bylo nadbytečné na tomto místě rekapitulovat jejich obsah.
11. Na základě shora uvedených zjištění soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně se žalovaným uzavřeli smlouvu ve znění jejích dodatků, na základě které bylo žalovanému umožněno na účtu žalobkyně čerpat úvěrový limit až do [částka]. Žalovaný prostřednictvím platební karty načerpal prostředky minimálně ve výši [částka]. Při posuzování úvěruschopnosti žalobkyně vycházela především z informací sděleným žalovaným a z informací zjištěných z jí dostupných registrů, přičemž využila scoringové modely.
12. Zjištěný skutkový děj soud posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy, neboť tuto dohodu uzavírala žalobkyně jako podnikatel a žalovaný jako spotřebitel.
13. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
14. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do [datum], poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).
15. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od [datum], poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
16. Soud se ve světle uvedené právní úpravy nejprve zabýval otázkou, zda žalobkyně s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, či nikoliv a dospěl k závěru, že tomu tak v daném případě nebylo. Žalobkyně sice na výzvu soudu vznesla tvrzení a předložila listinu týkající se toho, jak byla úvěruschopnost posouzena, nicméně ta závěru o posouzení s odbornou péčí sama o sobě nesvědčí. V řízení bylo zjištěno, že poskytovatel úvěru vycházel v zásadě pouze z tvrzení samotného žalovaného uvedených v žádosti o úvěr a vedle toho byla provedena lustrace registru SOLUS, centrální evidenci exekucí a insolvenčního rejstříku. Tvrzení žalovaného však žalobkyně nijak neověřovala, např. výpisy z účtu, nájemní smlouvou, výplatními páskami či jinými listinami, které by mohly svědčit o jeho majetkových poměrech. V tomto směru lze proto uzavřít, že žalobkyně vycházela pouze z tvrzení samotného žalovaného uvedených v žádosti o úvěr, což nelze považovat z hlediska řádného posouzení úvěruschopnosti za dostačující. Tím spíše, jestliže žalovaný tvrdil, že jeho celkové měsíční výdaje činí [částka], což zcela zjevně nasvědčuje tomu, že přinejmenším uváděné výdaje byly podhodnocené a měly být řádně prověřovány. Lze uzavřít, že úvěruschopnost řádně zkoumána nebyla a smlouva, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr, je absolutně neplatná ve smyslu výše uvedených ustanovení a neplatná jsou všechna její ustanovení.
17. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
18. Jestliže žalobkyně žalovanému poskytla částku [částka], u které nebyl s ohledem na výše uvedené dán žádný právní důvod, pro který by si ji žalovaný mohl ponechat a žalovaný z ní nevrátil ničeho, soud žalobkyni přiznal nárok na úhradu částky jako bezdůvodného obohacení. Povinnost vydat toto bezdůvodné obohacení soud žalovanému uložil společně se zákonným úrokem z prodlení (§ 1970 o. z.). Prodlení se odvíjí od odeslání předžalobní výzvy, kdy stanovená sedmidenní lhůta k plnění skončila [datum] a ode dne následujícího soud přiznal žalobkyni právo na úrok z prodlení. Výši zákonného úroku z prodlení soud stanovil dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu k plnění soud stanovil podle § 160 odst. 1 o. s. ř. jako třídenní. Ve zbývající části pak soud žalobu jako nedůvodnou výrokem II. zamítl.
19. O nákladech řízení soud rozhodl ve III. výroku podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně byla v této věci úspěšná v rozsahu 80 % (viz I. výrok) a neúspěšná v rozsahu 20 % (viz výrok II.), přičemž při určení úspěchu a neúspěchu je třeba zohledňovat i příslušenství pohledávky (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Po odečtení neúspěchu od úspěchu tak má nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 60 %. Její náklady sestávaly jednak ze zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka], dále z odměny advokáta dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „advokátní tarif“), za 3 úkony právních služeb po [částka] (převzetí a příprava zastoupení, sepis podání ve věci samé, účast na jednání soudu), za 1 úkon právní služby za [částka] (jednoduchá výzva k plnění). K tomu bylo dále třeba připočítat paušální náhradu hotových výdajů ve výši [částka] za 4 úkony právní služby po [částka] podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu a náhradu odpovídající 21 % DPH ze shora uvedených částek (vyjma soudního poplatku) ve výši 3 068, [částka], neboť zástupce žalobkyně jakožto advokát osvědčil, že je plátcem této daně. Celkem tak náklady řízení žalobkyně činily [částka]; 60 % z této částky pak činí [částka]. V souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. soud stanovil lhůtu k plnění třídenní. Ve smyslu § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta, který žalobkyni v řízení zastupoval.