Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhá po žalované zaplacení [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že s ní dne [datum] uzavřela distančním způsobem smlouvu o spotřebitelském úvěru (jiném než na bydlení) s tím, že se žalobkyně zavázala žalované poskytnout částku [částka] s možností postupného čerpání. Dne [datum] žalobkyně vyplatila na bankovní účet žalované částku ve výši [částka]. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou splátek, na což jí žalobkyně upozornila e-mailovou zprávou, k nápravě však nedošlo. Žalovaná neplnila své povinnosti z uzavřené smlouvy řádně a včas, žalobkyně proto smlouvu vypověděla. Po žalované požadovala částku v celkové výši [částka], sestávající z jistiny [částka], poplatku ve výši [částka], smluvního úroku v částce [částka] a smluvní pokuty ve výši [částka]. K ověřování úvěruschopnosti žalované žalobkyně uvedla, že vycházela z interní metodiky, shromáždila a zkontrolovala informace uvedené žalovanou, dále provedla lustraci osoby žalované v dostupných registrech. Při posuzování úvěruschopnosti žalobkyně dále vycházela z informací získaných od žalované, přičemž ověřená výše jejího čistého měsíčního příjmu měla činit [částka].
2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.
3. Provedeným dokazováním soud zjistil následující skutečnosti a učinil celkový závěr o skutkovém stavu věci: Dne [datum] byla mezi účastníky uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouva o revolvingovém úvěru, ve které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované prostředky do výše [částka] a žalovaná se zavázala poskytnuté prostředky splácet v pravidelných denních splátkách (zjištěno ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. [hodnota]). Žalobkyně ověřila totožnost žalované prostřednictvím kopie občanského průkazu (zjištěno z kopie občanského průkazu žalované) a prostřednictvím přímého náhledu na bankovní účet č. [č. účtu] (zjištěno z autorizace ověření totožnosti). Nedílnou součástí smlouvy jsou Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, Souhlas se zpracováním a uchováním osobních údajů a Všeobecné obchodní podmínky (zjištěno ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. [hodnota]). Žalobkyně téhož dne poskytla žalované bezhotovostně finanční prostředky ve výši [částka] (zjištěno z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli a ze sdělení od AirBank ze dne [datum]). O zaplacení dlužné částky byla žalovaná žalobkyní upomínána prostřednictvím e-mailu i provozovatele poštovních služeb (zjištěno z výzvy žalobkyně ze dne [datum] zaslané e-mailem a výzvy k úhradě před podáním žaloby a podacího lístku ze dne [datum]). Při posuzování úvěruschopnosti žalobkyně vycházela z informací uvedených žalovanou, ze kterých vyplývá, že celkový počet členů ve společně hospodařící domácnosti je 1, z toho dvě osoby s příjmem. Výše pravidelných měsíčních výdajů na půjčky činí [částka], na bydlení [částka], další a ostatní nezbytné výdaje celkem [částka], výše ověřeného měsíčního příjmu pak měla dle bankovního výpisu žalované činit [částka] (a to na základě příjmových transakcí z bankovního účtu žalované), rezerva pro výdaje [částka], vypočítané minimální výdaje [částka], disponibilní příjem [částka] s tím, že posouzení úvěruschopnosti ze strany žalobkyně bylo úspěšné (zjištěno z výpisu o posouzení úvěruschopnosti a listiny označené jako „Identifikované příjmy“). Z výpisů z bankovního účtu žalované se podává, že počáteční a závěrečná bilance je nulová, nejsou z nich patrné žádné pravidelné příjmy žalované, které by měly plynout ze zaměstnání, pouze vklady v hotovosti a příchozí platby od samotné žalované nebo jiných fyzických osob (zjištěno z výpisů z bankovního účtu žalované). Dosud žalovaná žalobkyni ničeho nezaplatila. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádné rozhodné skutečnosti relevantní pro právní posouzení věci, a proto je již dále nerekapituloval.
4. Takto zjištěný skutkový stav soud posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném ke dni uzavření výše uvedené smlouvy o úvěru (dále jen „o. z.“), ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).
5. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).
7. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
8. Za rozhodující pro právní posouzení této věci soud považoval skutečnost, zda žalobkyně řádně splnila svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalované s odbornou péčí tak, jak jí to pod sankcí neplatnosti ukládá zákon o spotřebitelském úvěru. Věřitel pak smí úvěr poskytnout jen tehdy, pokud nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Žalobkyně v řízení pouze obecně uváděla, jakým způsobem získávala informace o žalované, avšak ani k výzvě soudu nespecifikovala, z jakých konkrétních informací při posuzování úvěruschopnosti žalované vycházela, ani neoznačila a nedoložila důkazy k prokázání, že by jakékoliv informace ohledně majetkových poměrů žalované ověřovala. Je to přitom žalobkyně, která jako poskytovatel spotřebitelského úvěru měla v řízení tvrdit a prokázat, zda postupovala v souladu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru a s odbornou péčí posoudila schopnost žalované jako spotřebitele splácet dluh ze spotřebitelského úvěru. Pro vytvoření ucelené představy o úvěruschopnosti žalované ve smyslu výše uvedených zákonných ustanovení přitom není možné spokojit se s pouhými tvrzeními žadatelky. Naopak je třeba skutečnosti uváděné žadatelkou o úvěr ověřit, resp. zjistit a ověřit její příjmy, náklady spojené s bydlením, její dalšími závazky apod. Z jednání soudu se žalobkyně omluvila, a tudíž ani v tomto směru nemohla být ve smyslu § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) poučena.
9. Žalobkyně tak neprokázala, že řádně a úplně zkoumala úvěruschopnost žalované, neboť z jí doložených listinných důkazů vyplývá toliko to, že se spolehla na výpisy z bankovního účtu žalované, z kterých se však nepodává výše jejího měsíčního pravidelného příjmu, jakož ani výše obratů za jednotlivé měsíce. Žalobkyně tak nemohla mít představu o celkovém hospodaření žalované, zejména o jejích pravidelných měsíčních příjmech a výdajích. Uvedené dokládá i skutečnost, že žalobkyně v žalobě tvrdila, že ověřená výše čistého měsíčního příjmu žalované by měla činit [částka], zatímco z výpisu o posouzení úvěruschopnosti a z listiny označené jako „Identifikované příjmy“ se podává, že ověřená výše čistého měsíčního příjmu žalované je [částka]. Žalobkyně tak ani nemohla mít najisto postavené, jaké jsou skutečné čisté a pravidelné měsíční příjmy žalované, když stran tohoto zjištění nelze bez dalšího přistoupit k prostému součtu jednotlivých příchozích plateb na účtu žalované.
10. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně též společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Poskytnutí úvěru tak v daném případě nejen odporuje zákonu, ale též zjevně narušuje veřejný pořádek, smlouva uzavřená mezi žalobkyní a žalovanou je tedy ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná.
11. V řízení však bylo prokázáno, že žalobkyně zaslala na účet žalované bez právního důvodu (§ 2991 o. z.) částku ve výši [částka]. Protože žalovaná na svůj závazek ze shora uvedené absolutně neplatné smlouvy o úvěru žalobkyni nezaplatila ničeho, shledal soud žalobu důvodnou co do poskytnuté částky. V souladu s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru tak uložil žalované vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu. Žalobkyni vedle jistiny náleží podle § 1970 o. z. i příslušenství pohledávky spočívající v úrocích z prodlení v zákonné výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., přičemž žalobkyně tyto úroky požadovala od [datum], kdy již byla žalovaná prokazatelně v prodlení. Povinnost byla žalované uložena ke splnění do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku dle § 160 odst. 1 o. s. ř. (výrok I). Ve zbytku pak soud žalobu jako nedůvodnou s ohledem na absolutní neplatnost úvěrové smlouvy zamítl (výrok II).
12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. a 151 odst. 1 o.s.ř. za situace, kdy žalovaná byla ve věci z větší části úspěšná, nicméně jí s ohledem na pasivitu v řízení žádné náklady řízení nevznikly (výrok III).