Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to v pravidelných měsíčních splátkách po [částka], splatných vždy ke každému 20. dni v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek při nesplnění byť i jedné z nich.
II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky [částka], zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 1,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení v částce [částka] do 3 měsíců od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky [částka] s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru, kterou žalovaný uzavřel se společností Emma´s credit s.r.o.[IČO] IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), prostřednictvím webové stránky www.creditgo.cz. Na základě této smlouvy byla žalovanému dne [datum] poskytnuta bezhotovostně částka [částka]. Žalovaný se zavázal zaplatit úvěr do [datum] spolu s poplatkem za sjednání úvěru ve výši [částka] a smluvním úrokem ve výši [částka]. Žalovaný však dlužnou částku ani přes upomínky neuhradil. Pohledávka za žalovaným byla žalobkyni postoupena smlouvou ze dne [datum]. Úvěruschopnost žalovaného právní předchůdkyně žalobkyně vyhodnocovala na základě povinnosti doložit výplatní pásky za 2 měsíce, výpis z bankovního účtu nebo daňové přiznání, dále lustrací v CEE, ISIR, NRKI, BRKI, CRKI, EUCB, na jejichž základě nedošlo k důvodným pochybám ohledně úvěruschopnosti žalovaného. Žalovaný se s úhradou úvěru dostal do prodlení, ohledně čehož byl právní předchůdkyní žalobkyně opakovaně upomínán.
2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil tak, že nerozporuje výši částky [částka], kterou mu právní předchůdkyně žalobkyně poskytla. Žalobkyní požadovaná celková částka se mu však jeví nepřiměřená. Navrhl, aby mu soud uložil povinnost zaplatit pouze částku ve výši [částka] se zákonným úrokem z prodlení. Uvedl dále, že je schopen splatit poskytnutou jistinu, avšak v 6 pravidelných měsíčních splátkách, neboť splácí více půjček, přičemž u zdejšího soudu ohledně dlužné částky vůči společnosti [právnická osoba]. se v rámci smírného vyřešení sporu dohodl na zaplacení částky [částka], kterou bude splácet ve splátkách [částka] měsíčně.
3. Na základě provedeného dokazování soud zjistil následující skutečnosti:
4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo B9768/853360 a z formuláře pro standardní (předsmluvní) informace o spotřebitelském úvěru z [datum] soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému bezúčelový spotřebitelský úvěr ve výši [částka] s tím, že bude splacen do [datum], včetně úroku, v částce ve výši [částka]. Pokud by žalovaný překročil dobu splatnosti činila by částka, kterou musí zaplatit, [částka].
5. Z dokumentu „Úvěruschopnost klienta k půjčce č. [hodnota] “ se podává, že žalovaný je zaměstnanec s příjmem v měsíční výši [částka] a měsíčními výdaji v celkové výši [částka], a to [částka] na nákladech na bydlení, [částka] na splátce nebankovního úvěru a [částka] na ostatních výdajích (za telefon, internet apod.). V pořadí se jednalo o čtvrtou půjčku žalovaného. Z uvedených údajů předchůdkyně žalobkyně vypočetla maximální výši pro poskytnutí úvěru na částku [částka].
6. Z potvrzení o provedení transakce ze dne [datum] a ze shodných tvrzení účastníků soud zjistil, že dne [datum] právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému na bankovní účet č. [č. účtu] částku ve výši [částka].
7. Z informace o vlastníkovi soud zjistil, že žalovaný je majitelem bankovního účtu, na kterém byl od [datum] evidován zůstatek ve výši [částka].
8. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávky vzniklé z titulu neuhrazeného spotřebitelského úvěru ze smlouvy č. [hodnota].
9. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu vzniklého z titulu neuhrazeného spotřebitelského úvěru ze smlouvy uzavřené dne [datum] ve lhůtě 3 dnů. Z potvrzení o podání doručené zásilky z [datum] soud zjistil, že dne [datum] byla žalovanému odeslána písemnost.
10. Z rámcové smlouvy o postupování pohledávek z [datum], z dílčí smlouvy o postoupení pohledávek z [datum] a ze seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že pohledávka za žalovaným ze smlouvy č. B9768/853360 byla postoupena na žalobkyni.
11. S ohledem na shora uvedená zjištění soud učinil následující závěr o skutkovém stavu věci: Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému dne [datum] na účet částku ve výši [částka] na základě smlouvy označené jako Smlouva o spotřebitelském úvěru č. B9768/853360, která byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. Žalovaný se zavázal zaplatit celkovou částku [částka] do [datum] s tím, že bude-li v prodlení, zaplatí částku [částka]. Žalovaný však nic nesplatil. Předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni.
12. Zjištěný skutkový stav soud posoudil s ohledem na datum uzavření smlouvy podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a zejména zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť tuto smlouvu uzavírala předchůdkyně žalobkyně jako podnikatelka a žalovaný jako spotřebitel.
13. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
14. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od [datum], poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).
15. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od [datum], poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
16. Soud se ve světle uvedené právní úpravy nejprve zabýval otázkou, zda právní předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí před uzavřením smlouvy posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, či nikoliv. Žalobkyně k posuzování úvěruschopnosti uvedla pouze obecně, že její právní předchůdkyně vyhodnotila úvěruschopnost na základě toho, že žalovaný byl povinen doložit výplatní pásky a výpisy z účtu, dále lustrací v CEE, ISIR, NRKI, BRKI, CRKI, EUCB a údajů z karty k posuzování úvěruschopnosti. Žádné konkrétní údaje, se kterými její právní předchůdkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného pracovala, neuvedla, ani v tomto směru neoznačila žádné konkrétní důkazy. K návrhu pouze přiložila listinu označenou jako „Úvěruschopnost klienta k půjčce č. [hodnota] “, ze které však nevyplývá, že by údaje sdělené žalovaným její právní předchůdkyně jakkoliv ověřovala. Z ústního jednání konaného dne [datum] se žalobkyně omluvila, tudíž ani v tomto směru nemohla být poučena podle § 118a o.s.ř. Nelze tedy než uzavřít, že žalobkyně neprokázala, že by před uzavřením smlouvy ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru řádně posuzovala úvěruschopnost žalovaného a na předmětnou smlouvu je tedy třeba ve smyslu § 87 odst. 1 citovaného zákona hledět jako na absolutně neplatnou.
17. V řízení bylo nicméně zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla částku celkem [částka], u které nebyl s ohledem na výše uvedené dán žádný právní důvod, pro který by si ji žalovaný mohl ponechat. Žalovaný z ní nic nevrátil. Soud proto ve smyslu § 2991 odst. 1 o. z. ve spojení s § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru uložil žalovanému vrátit dosud nesplacenou jistinu ve výši [částka]. Povinnost vydat bezdůvodné obohacení soud žalovanému uložil společně se zákonným úrokem z prodlení (§ 1970 o. z.). Prodlení se odvíjí od výzvy odeslané dne [datum], u které lze s ohledem na § 573 o. z. mít za to, že byla doručena žalovanému třetí pracovní den po odeslání, tj. [datum]. Ve výzvě byla stanovena lhůta k zaplacení do 3 dnů, tj. do [datum]. Ode dne následujícího se tak žalovaný ocitl v prodlení. Výši úroku z prodlení soud přiznal v zákonné výši dané nařízením vlády č. 351/2013 Sb., tj. ve výši 11,50 %. Soud tedy žalovanému uložil zaplatit žalobkyni poskytnutou jistinu spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení s tím, že v souladu s § 160 odst. 1 části věty za středníkem o.s.ř. s ohledem na nepříznivou finanční situaci žalovaného s přihlédnutím k jeho možnostem a vůli řešit své závazky umožnil žalovanému splatit uvedenou částku v pravidelných měsíčních splátkách ve výši [částka], splatných vždy ke každému 20. dni v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek. Ve zbývající části pak soud žalobu s ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru ohledně nároků z ní vyplývajících zamítl (výrok II).
18. Žalobkyně měla úspěch ve věci co do 60 %, žalovaný co do 40 %. Žalobkyni proto jako z větší části úspěšnému účastníku náleží podle § 142 odst. 2 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 20 %. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 14b odst. 1 písm. c), bodu 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění účinném od [datum], sestávající z částky [částka] za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 advokátního tarifu (převzetí a přípravu zastoupení, předžalobní výzva, návrh ve věci samé) a 3 paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 14b odst. 6 písm. a) advokátního tarifu. Poměrná část z takto vyčíslených nákladů ve výši 20 % pak činí [částka] (20 % z [částka]). Soud přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení podle § 14b advokátního tarifu, protože se jedná o občanské soudní řízení, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobné věci, a předmětem řízení nebylo peněžité plnění, jehož tarifní hodnota by přesahovala [částka]. Lhůtu k zaplacení nákladů řízení soud určil ze shora uvedených důvodů ohledně finanční situace žalovaného tříměsíční (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) s povinností plnit k rukám advokáta (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).