Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] v pravidelných měsíčních splátkách po [částka] splatných vždy ke každému 25. dni v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku pod ztrátou výhody splátek při nesplnění byť i jedné z nich.
II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že mu dne [datum] poskytla spotřebitelský úvěr ve výši [částka] a v souvislosti s tím požadovala úhradu jistiny ve výši [částka], smluvního úroku ve výši [částka] a dalších poplatků. Co se týká ověřování úvěruschopnosti žalovaného, vycházela žalobkyně z interní metodiky, shromáždila a zkontrolovala informace uvedené žalovaným, dále provedla lustraci osoby žalovaného v dostupných registrech. Při posuzování úvěruschopnosti žalobkyně dále vycházela z informací získaných od žalovaného, přičemž ověřená výše jeho čistého měsíčního příjmu měla činit [částka]. Žalovaný neplnil své povinnosti z uzavřené smlouvy řádně a včas, žalobkyně proto smlouvu vypověděla.
2. Žalovaný se k podané žalobě vyjádřil tak, že se dle jeho názoru nejedná o nárok vyplývající z úvěrové smlouvy, ale o nárok na vypořádání, resp. vrácení bezdůvodného obohacení. Úvěrová smlouva ze dne [datum] je absolutně neplatná, neboť byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku nesplňujících požadavek písemného právního jednání, její parametry jsou v hrubém rozporu s dobrými mravy (výše úrokové sazby, nezákonné a nemravné sankce, doplňkové služby) a žalobkyně před jejím uzavřením s odbornou péči neposuzovala úvěruschopnost žalovaného, který byl v důsledku své závislosti na gamblingu v těžké životní situaci, když neměl na základní úhrady, jako jídlo pro syna a manželku či bydlení. Svou situaci však aktivně řeší od června 2024, kdy se obrátil na neziskovou organizaci. Potvrdil, že od žalobkyně načerpal částku [částka] z níž jí dosud uhradil [částka]. Protože není schopen s ohledem na své majetkové poměry celou dlužnou částku zaplatit najednou, navrhl, aby mu bylo povoleno zbývající jistinu zaplatit ve splátkách po [částka].
3. Provedeným dokazováním má soud za prokázaný následující skutkový stav. Dne [datum] byla mezi účastníky uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouva o úvěru na částku do maximální výše [částka], kdy žalobkyně ověřila totožnost žalovaného prostřednictvím bankovní identity. Nedílnou součástí smlouvy jsou Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, Souhlas se zpracováním a uchováním osobních údajů a Všeobecné obchodní podmínky (zjištěno ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. [hodnota] a z autorizace ověření totožnosti). Žalobkyně téhož dne poskytla žalovanému bezhotovostně finanční prostředky ve výši [částka] (zjištěno z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli). O zaplacení dlužné částky byl žalovaný žalobkyní upomínán prostřednictvím emailu i provozovatele poštovních služeb (zjištěno z výzvy žalobkyně ze dne [datum] zaslané emailem a výzvy k úhradě před podáním žaloby a podacího lístku ze dne [datum]). Při posuzování úvěruschopnosti žalobkyně vycházela z informací uvedených žalovaným, ze kterých vyplývá, že celkový počet členů ve společně hospodařící domácnosti je 3, z toho dvě osoby s příjmem. Výše pravidelných měsíčních výdajů na půjčky činí [částka], na bydlení [částka], další a ostatní nezbytné výdaje celkem [částka], výše ověřeného měsíčního příjmu pak měla dle bankovního výpisu žalovaného činit [částka] (zjištěno z výpisu o posouzení úvěruschopnosti a listiny označené jako „Identifikované příjmy“). Žalovaný žalobkyni uhradil celkem [částka] (zjištěno ze screenshotu aplikace flexifin). Dne [datum] a dne [datum] uzavřel žalovaný s [právnická osoba]., smlouvy o úvěru za účelem konsolidace stávajících dluhů s tím, že měsíční splátka činí v případě první smlouvy [částka] a v druhém případě [částka] (zjištěno ze smlouvy o úvěru ze dne [datum] a ze dne [datum]). Ke dni [datum] došlo mezi žalovaným a jeho manželkou k dohodě o režimu oddělených jmění manželů (zjištěno z notářského zápisu N 128/2024, Nz 134/2024) Žalovaný je od [datum] zapsán do Rejstříku fyzických osob vyloučených z účasti na hazardních hrách (zjištěno ze sdělení o provedení zápisu do Rejstříku fyzických osob vyloučených z účasti na hazardních hrách ze dne [datum]). Žalovaný má pravidelný příjem, z něhož větší část přeposílá na účet své manželky, která dále z finančních prostředků hradí náklady na společné bydlení a závazky (zjištěno z potvrzení o odchozích úhradách a z výpisu z běžného účtu žalovaného). Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádné rozhodné skutečnosti relevantní pro právní posouzení věci, a proto je již dále nerekapituloval.
4. Takto zjištěný skutkový stav soud posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném ke dni uzavření výše uvedené smlouvy o úvěru (dále jen „o.z.“), ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).
5. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).
7. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
8. Za rozhodující pro právní posouzení této věci soud považoval skutečnost, zda žalobkyně řádně splnila svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí tak, jak jí to pod sankcí neplatnosti ukládá zákon o spotřebitelském úvěru. Věřitel pak smí úvěr poskytnout jen tehdy, pokud nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Žalobkyně v řízení pouze obecně uváděla, jakým způsobem získávala informace o žalovaném, avšak ani k výzvě soudu nespecifikovala, z jakých konkrétních informací při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vycházela, ani neoznačila a nedoložila důkazy k prokázání, že by jakékoliv informace ohledně majetkových poměrů žalovaného ověřovala. Je to přitom žalobkyně, která jako poskytovatel spotřebitelského úvěru měla v řízení tvrdit a prokázat, zda postupovala v souladu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru a s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného jako spotřebitele splácet dluh ze spotřebitelského úvěru. Pro vytvoření ucelené představy o úvěruschopnosti žalovaného ve smyslu výše uvedených zákonných ustanovení přitom není možné spokojit se s pouhými tvrzeními žadatele. Naopak je třeba skutečnosti uváděné žadatelem o úvěr ověřit, resp. zjistit a ověřit jeho příjmy, náklady spojené s bydlením, jeho dalšími závazky apod. Z jednání soudu se žalobkyně omluvila, a tudíž ani v tomto směru nemohla být ve smyslu § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu „dále jen „o.s.ř.“) poučena.
9. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně též společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Poskytnutí úvěru tak v daném případě nejen odporuje zákonu, ale též zjevně narušuje veřejný pořádek, smlouva uzavřená mezi žalobkyní a žalovaným je tedy ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná.
10. V řízení však bylo prokázáno, že žalobkyně zaslala na účet žalovaného bez právního důvodu (§ 2991 o.z.) částku ve výši [částka]. Protože žalovaný na svůj závazek ze shora uvedené absolutně neplatné smlouvy o úvěru žalobkyni zaplatil celkem [částka], shledal soud žalobu důvodnou co do rozdílu obou částek, tj. co do částky [částka]. V souladu s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru tak uložil žalovanému vrátit žalobkyni zbytek poskytnuté jistiny, a to v pravidelných měsíčních splátkách po [částka] splatných vždy ke každému 25. dni v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku pod ztrátou výhody splátek, a to s přihlédnutím k majetkovým a sociálním poměrům žalovaného a jeho aktivnímu přístupu k řešení své nepříznivé majetkové situace a splacení veškerých svých závazků (výrok I). Ve zbytku pak soud žalobu jako nedůvodnou s ohledem na absolutní neplatnost úvěrové smlouvy zamítl (výrok II).
11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. a 151 odst. 1 o.s.ř. za situace, kdy žalovaný byl ve věci z větší části úspěšný, nicméně náhradu nákladů řízení nepožadoval (výrok III).