Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 15 200 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Co do částky 4 085 Kč, zákonných úroků z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 19 285 Kč od 19. 12. 2023 do zaplacení a částky 3 142,64 Kč se žaloba zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 864 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 19 285 Kč spolu se shora uvedeným příslušenstvím, a to z titulu řádně a včas neuhrazeného úvěru ve výši 15 200 Kč, který žalovanému na základě smlouvy ze dne 17. 1. 2023 poskytla. Na výzvu soudu, zda splnila povinnost ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), žalobkyně nijak nereagovala, ale již v žalobě uvedla, že pokud by soud žalovanou částku nepřiznal z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, žádá přiznání této částky z titulu bezdůvodného obohacení. Soud proto vyšel z toho, že žalobkyně úvěruschopnost žalovaného řádně nezkoumala a proto sama pokládá zmíněnou smlouvu ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru za neplatnou.
2. Ve věci bylo rozhodnuto jen na základě předložených listinných důkazů bez nařízení jednání za podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), neboť žalobkyně s tímto souhlasila a žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil, soud měl proto za to, že nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).
3. Z listiny nazvané smlouva o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním ze dne 17. 1. 2023 a z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli soud zjistil, že žalovaný od žalobkyně získal finanční prostředky ve výši 15 200 Kč. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 30. 5. 2024 včetně podacího lístku pak soud zjistil, že žalobkyně ještě před podáním žaloby vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky.
4. Zaplacení dlužné částky, ani jiné skutečnosti významné z hlediska základu či výše žalobou uplatněného nároku nebyly tvrzeny, tedy ani prokázány.
5. Po právní stránce soud uplatněný nárok posoudil podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a dospěl k závěru, že pokud žalobkyně přes neplatnost smlouvy poskytla žalovanému částku 15 200 Kč, plnila bez právního důvodu a vzniklo jí tak právo na vrácení bezdůvodného obohacení, tedy toho, co sama plnila, přičemž žalovaný doposud ničeho neuhradil.
6. Z těchto důvodů soud žalobě vyhověl pouze co do částky 15 200 Kč, o kterou se žalovaný bezdůvodně obohatil a doposud ji žalobkyni nezaplatil. S ohledem na výši peněžité povinnosti soud ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovil lhůtu k plnění tří dnů, která je přiměřená také okolnostem případu. Ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl, a to včetně požadovaných zákonných úroků z prodlení, neboť k vydání uvedeného bezdůvodného obohacení byla soudem určena nová doba splatnosti, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, ale od možností dlužníka (srov. zejména rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, v němž bylo judikováno, že novou dobu splatnosti, pokud se na ni účastníci nedohodnou, stanoví až soud v daném řízení, příp. rovněž rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 6. 3. 2024, sp. zn. 26 Co 38/2024).
7. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 a § 142a odst. 1 o. s. ř. tak, že ve věci pouze zčásti úspěšné žalobkyni náleží poměrná náhrada nákladů řízení, které sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 898 Kč a z nákladů zastoupení advokátem. Tomu podle § 6 odst. 1, § 7 bod 5 a § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „advokátní tarif“) náleží odměna ve výši 2 020 Kč a podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč, a to za každý ze tří úkonů právní služby podle § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění, podání žaloby), to vše včetně náhrady za daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. Dohromady tak jde o částku ve výši 9 319,60 Kč, protože však žalobkyně byla úspěšná pouze z 60 % a žalovaný tudíž z 40 % (při posuzování úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci soud přihlédl i k výši příslušenství, kapitalizovaného ke dni rozhodnutí, k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015), činí celkový úspěch jen 20 % a přiznána tak byla částka 1 864 Kč.