Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši [částka] se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 11,5 % od [datum] do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se co do požadavku na zaplacení částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši 11,5 % zamítá.
III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalované.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání elektronického platebního rozkazu, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částky [částka] s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že mezi ní a žalovanou byla dne [datum] uzavřena smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru do výše [částka] s možností postupného čerpání, na základě které žalovaná čerpala úvěr ve výši [částka] dne [datum] a ve výši [částka] dne [datum]. Žalovaná se zavázala úvěr splatit v měsíčních splátkách spolu s poplatky. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, a to ani přes upomínky. Žalobou požadovala žalobkyně dlužnou jistinu ve výši [částka], dále smluvní úrok [částka], dlužné poplatky v celkové výši [částka] a zákonný úrok z prodlení. Žalobkyně dále požadovala úhradu smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně ze zůstatku jistiny úvěru za období od [datum] do [datum], tj. v kapitalizované výši [částka]. Přes výzvu žalovaná nezaplatila ničeho.
2. Elektronickým platebním rozkazem ze dne [datum], č. j. EPR [č. účtu] -5, bylo žalované uloženo, aby žalobkyni žalovanou částku uhradila nebo aby podala proti elektronickému platebnímu rozkazu odpor. Žalovaná proti elektronickému platebnímu rozkazu podala včasný odpor, ve kterém uvedla, že nesouhlasí s žalovaným nárokem, neboť je smlouva o úvěru uzavřená mezi její osobou a žalobkyní dle ust. § 87 odst. 1 ve spojení s ust. § 86 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) neplatná. Dle žalované je tato neplatnost způsobena nedostatečným prověřením úvěruschopnosti žalované ve smyslu stávající judikatury Nejvyššího soudu České republiky a Soudního dvora Evropské unie. Na základě těchto skutečností žalovaná navrhla, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] z titulu bezdůvodného obohacení a ve zbytku byla žaloba zamítnuta.
3. Soud provedl důkazy, které k prokázání svých tvrzení účastníci navrhli a předložili s tím, že provedeným dokazováním byl zjištěn skutkový stav v rozsahu dostatečném pro to, aby si soud učinil závěr o skutkovém stavu a rozhodl o věci. Potřeba provedení dalších důkazů v řízení nevyšla najevo a po postupu dle ust. § 132 o.s.ř., soud došel k následujícím skutkovým zjištěním:
4. Mezi žalovanou a žalobkyní došlo dne [datum] k uzavření smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru s úvěrovým rámcem [částka]. Na základě smlouvy žalovaná čerpala úvěr celkem [částka] ([částka] + [částka]) a zavázala se tuto částku vrátit spolu se sjednaným úrokem ve výši 1,066 % denně z čerpané částky a se sjednanými poplatky (důkaz: smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru „flexi půjčka“ č. [hodnota] včetně veřejných obchodních podmínek, informací pro spotřebitele, souhlasu se zpracováním osobních údajů a předpisu denních splátek). [adresa] 000 Kč a [částka] byla žalovaní zaslána na její bankovní účet, který ve smlouvě označila (prokázáno přehledem bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli z účtu žalobkyně), totožnost byla ověřena autorizační platbou (prokázáno autorizační platbou). Soud dále zjistil, že žalobkyně poměry žalované vyhodnotila tak, že měla ověřený čistý měsíční příjem [částka] (dle tvrzení žalované [částka]), pravidelné měsíční výdaje na půjčky [částka], pravidelné výdaje na bydlení [částka], další nezbytné výdaje [částka], ostatní zbytné výdaje [částka], počet osob v domácnosti čtyři, z toho jeden člen domácnosti nepracuje. Z těchto údajů žalobkyně došla k závěru, že disponibilní příjem žalované činil [částka], tento výpočet úvěruschopnosti však nebyl nijak datován (důkaz: výpis o posouzení úvěruschopnosti, identifikované příjmy a občanský průkaz č. [hodnota]). Žalovaná nesporovala tvrzení žalobkyně, že na dlužnou částku nebylo uhrazeno nic, na základě čehož má soud tuto skutečnost za nespornou. Dne [datum] žalobkyně oznámila žalované zesplatnění úvěru a současně ji vyzvala k zaplacení dlužné částky (e-mailová zpráva ze dne [datum]). Následně žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě dlužné částky prostřednictvím své právní zástupkyně předžalobní upomínkou (předžalobní upomínka ze dne [datum] včetně potvrzení o podání doporučené zásilky ze dne [datum]).
5. Soud věc s ohledem na období poskytnutí finančních prostředků posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a podle zákona o spotřebitelském úvěru.
6. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
7. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
9. Zde je třeba uvést, že v případě této neplatnosti jde i při subsidiární aplikaci o. z. o neplatnost absolutní, jelikož při pominutí řádného zkoumání úvěruschopnosti jde o jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (srov. § 588 o. z.). Tento výklad je ostatně jediný možný, aby byly zachovány nezbytné standardy ochrany spotřebitele (srov. rozsudek Soudního dvora ze dne [datum], C-679/18).
10. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
11. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda žalobkyně s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, či nikoliv. Žalobkyně se v tomto ohledu omezila jen na tvrzení, že před poskytnutím úvěru, resp. před uzavřením smlouvy, ověřila úvěruschopnost žalované lustrací ve veřejně dostupných databázích a hodnocením jejích příjmů a výdajů dle sdělení žalované. Konkrétněji žalobkyně své tvrzení nijak nerozvedla (i přes písemnou výzvu soudu ze dne [datum]), neuvedla tedy, zda a jak přesně žalobkyně ověřovala příjmy, a především výdaje žalované, a k jakým zjištěním dospěla a na základě jakých konkrétních dokladů dopěla. Ke zkoumání příjmů žalované byly žalobkyní doloženy pouze listiny s údaji, které žalobkyně zjistila dle svých tvrzení na základě výpisů z bankovního účtu žalované, které však soudu předloženy nebyly. K pravidelným výdajům žalované, např. na půjčky, na bydlení, vyživovací povinnost apod. nebyly navrženy ani předloženy žádné důkazy. Nadto soud uvádí, že výpočet úvěruschopnosti dle listiny Výpis o posouzení úvěruschopnosti nebyl datován. Žalobkyně proto neunesla ani břemeno tvrzení, ani břemeno důkazní ohledně toho, že řádně posoudila schopnost žalované poskytnutý úvěr splácet. Protože se z jednání omluvila a nedostavila se k němu, nemohl ji soud poučit ve smyslu ust. § 118a o.s.ř. při jednání.
12. V řízení bylo zjištěno, že žalované byla poskytnuta částka [částka], na základě smlouvy o úvěru uzavřené dle § 2395 o. z. Na daný právní vztah mezi žalobkyní a žalovaným založený smlouvou o úvěru je nutné aplikovat ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně předmětnou smlouvu uzavřela v postavení podnikatele (§ 420 a § 421 odst. 1 o. z.) a žalovaná v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.). Žalobkyně tak byla povinna dle § 86 odst. 1, odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru řádně posoudit úvěruschopnost žalované před poskytnutím úvěru, této své povinnosti nedostála. Důsledkem porušení žalobkyně s odbornou péčí zkoumat a řádně vyhodnotit schopnost žadatele o úvěr jej reálně splácet, je tak absolutní neplatnost, neboť toto porušení povinnosti odporuje nejen evropské legislativě, ale i zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (§ 588 o. z.). Na straně žalované tak vzniklo bezdůvodné obohacení v podobě plnění bez právního důvodu ve smyslu § 2991 odst. 1, odst. 2 o. z., které je povinna vrátit žalobkyni dle § 2993 věta první o. z.
13. Soud tedy dospěl k závěru, že žaloba je důvodná co do částky [částka] odpovídající peněžním prostředkům, které žalobkyně poskytla žalované se zákonným úrokem z prodlení od [datum]. Tím, že žalovaná nezaplatila dluh řádně a včas, dostala se do prodlení, a žalobkyně má nárok na úroky z prodlení (§ 1970 o. z.), které soud stanovil podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky. Ke splatnosti pohledávky došlo v souvislosti s výzvou ze dne [datum], kdy má soud za prokázané, že výzvu k úhradě dlužné částky žalovaná obdržela nejpozději tentýž den do e-mailové schránky. Soud tak okamžik prodlení, resp. dobu přiměřenou pro vrácení poskytnuté částky, stanovil (i s ohledem na výši částky) do [datum], kdy téměř 4 měsíce je vzhledem k výši částky ([částka]) dostatečnou lhůtou odpovídající možnostem běžného spotřebitele i v objektivně nepříznivé finanční situaci dostát svému závazku. Ohledně zbytku nároku včetně dalšího příslušenství vyjma zákonného úroku z prodlení, jak byl přiznán, soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věta první za středníkem o.s.ř., když neshledal na straně žalované mimořádné důvody pro její modifikaci.
14. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř. Při poměru úspěchu a neúspěchu účastníků ve sporu, úspěšnější žalované náleží náhrada účelně vynaložených nákladů v rozsahu 16,18 %. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátkou, kdy žalované náleží odměna stanovená podle § 7 a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „a. t.“), kdy se jedná o tři úkony (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání ve věci samé a účast na jednání soudu ze dne [datum]) po [částka]. Za každý z těchto úkonů jí dále náleží náhrada hotových výdajů po [částka] dle § 13 odst. 4 a. t. Dále náklady sestávají z částky [částka] jako náhrady za 21 % DPH z odměny advokátky a jejích hotových výdajů ve smyslu ust. § 137 odst. 3 o.s.ř. Dále náklady sestávají z náhrady cestovních výdajů ve výši [částka] (náhrada za použití silničního motorového vozidla tov. zn. Cupra, reg. zn. [SPZ] na cestě ze sídla právního zástupce žalované do sídla soudu a zpět celkem [hodnota] km při kombinované spotřebě 8,40 l/100 km dle technického průkazu č. UBK913064 a při ceně pohonných hmot [částka] /l dle § 4 písm. a) vyhlášky č. 573/2025 Sb. a základní sazbě [částka] /km dle § 1 písm. b) vyhlášky č. 573/2025 Sb.). Dále náklady sestávají z náhrady za promeškaný čas strávený na cestě ze sídla právního zástupce žalované do sídla soudu a zpět v rozsahu 10 půlhodin dle ust. § 14 odst. 1 písm. a) a. t. ve výši [částka]. Celkem tak náklady řízení žalobkyně činí [částka] a poměrná část částku [částka]. Lhůta k zaplacení nákladů řízení byla určena třídenní (§ 160 odst. l o.s.ř.) s povinností plnit k rukám advokátky (§ 149 odst. l o.s.ř.).