Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % od [datum] do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se co do požadavku na zaplacení částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do [datum] a z částky [částka] od [datum] do zaplacení zamítá.
III. Žalobkyni se náhrada nákladů řízení nepřiznává.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky ve výši [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení s tím, že s účastníci uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru č. [hodnota], na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši [částka], který měl být splacen do [datum]. K datu splatnosti se žalovaná zavázala uhradit i smluvní úrok v kapitalizované výši [částka]. Předmětem žaloby je jistina ve výši [částka] a částka [částka] představující smluvní úrok ve výši 1 % denně z jistiny za dobu čerpání úvěru a zákonný úrok z prodlení. Účastníci smlouvu uzavřeli prostřednictvím webových stránek žalobkyně, žalovaná byla obeznámena s podmínkami, byla ověřena její totožnost a částka [částka] jí byla zaslána na její bankovní účet. Žalovaná ani přes výzvu právního zástupce žalobkyně dlužnou částku neuhradila. Pro případ, že by soud neuznal nárok žalobkyně za prokázaný z titulu uzavřené smlouvy o úvěru a shledal smlouvu neplatnou, navrhuje přiznání částky jako bezdůvodného obohacení.
2. Žalovaná zůstala nečinná a k žalobě se během řízení nijak nevyjádřila.
3. Soud provedl důkazy, které k prokázání svých tvrzení účastníci navrhli a předložili s tím, že provedeným dokazováním byl zjištěn skutkový stav v rozsahu dostatečném pro to, aby si soud učinil závěr o skutkovém stavu a rozhodl o věci. Potřeba provedení dalších důkazů v řízení nevyšla najevo a po postupu dle ust. § 132 o.s.ř. byl v řízení prokázán následující skutkový stav:
4. Účastníci uzavřeli za použití prostředků komunikace na dálku prostřednictvím webových stránek žalobkyně dne [datum] smlouvu o úvěru č. [hodnota], na základě které žalobkyně poskytla žalované částku ve výši [částka], kterou se žalovaná zavázala uhradit do [datum] částkou [částka] obsahující i úrok ve výši 1 % denně z dlužné částky (prokázáno smlouvou o úvěru č. [hodnota]). Žalované se dostalo poučení o potřebných informacích o spotřebitelském úvěru včetně možnosti odstoupení od smlouvy, jakékoli informace ve směru zkoumání schopnosti úvěr splácet smluvní dokumentace neobsahuje (poučení prokázáno formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru). Částka ve výši [částka] byla žalované vyplacena na její bankovní účet, který byl uveden ve smlouvě dne [datum] (prokázáno potvrzením o provedené platbě z platební brány thepay z [datum]). Žalovaná byla po uplynutí doby splatnosti vyzvána k úhradě dluhu řádnou předžalobní upomínkou zástupcem žalobkyně dne [datum] (prokázáno předžalobní upomínkou z tohoto dne včetně podacího lístku od zásilky).
5. V řízení bylo prokázáno, a nakonec o tom ani nebylo sporu, že účastníci uzavřeli úvěrovou smlouvu o uvedeném obsahu a žalované byl poskytnut úvěr ve výši [částka], jakož i to, že žalovaná jej ve sjednané době neuhradila, a to ani z části. Otevřenou tak zůstala otázka posouzení schopnosti úvěr splácet před jeho poskytnutím, tj. zda žalobkyně řádně zkoumala a vyhodnotila otázku úvěruschopnosti dlužníka, jak jí ukládá zákon. Žalobkyně k procesu zkoumání úvěruschopnosti mlčí, resp. je srozuměna s tím, že soud úvěrovou smlouvu shledá neplatnou, a vypořádá vztahy účastníků podle pravidel bezdůvodného obohacení. Svou neúčastí u prvního jednání se žalobkyně připravila o možnost být poučena o skutečnostech, které netvrdí či neprokazuje, konkrétně tedy k otázce vyhovění požadavkům zákona o spotřebitelském úvěru zkoumat úvěruschopnost žadatele o úvěr před jeho poskytnutím.
6. Není sporu, že v souladu s již konstantní judikaturou v obdobných sporech navazující na rozsudek SDEU ze dne [datum] ve věci pod zn. C679/18, je povinností věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele ve smyslu článku 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu. Tedy soud z úřední povinnost zkoumá, zda věřitel splnil povinnost dle ust. § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tj. zda řádně zkoumal úvěruschopnost a rovněž provedl jeho reálné vyhodnocení, s důsledkem v podobě absolutní neplatnosti. Takové zkoumání není formálním procesem, ale musí být dostatečné, aktivitu musí vyvinout i věřitel, nepostačí se jen spolehnout na prohlášení dlužníka a rovněž vyhodnocení musí odpovídat realitě a vzít do úvahy nejen příjmy, ale i výdaje a náklady na další závazky. V této věci však žalobkyně zcela rezignovala na svou zákonnou povinnost, nijak poměry žadatelky nezkoumala, resp. svou případnou činnost v tomto směru nijak neprokázala. Žalobkyně tak nepostupovala s řádnou péčí, jak jí ukládá zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) a § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele.
7. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
8. Dle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
9. Dle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.
10. Dle § 86 odst. 1, odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
11. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
12. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému13. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.14. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.15. Vztah mezi žalobkyní a žalovanou byl založen smlouvou o úvěru uzavřenou dle § 2395 o. z. Na daný právní vztah mezi žalobkyní a žalovanou založený smlouvou o úvěru je nutné aplikovat ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně předmětnou smlouvu uzavřela v postavení podnikatele (§ 420 a § 421 odst. 1 o. z.) a žalovaná v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.). Žalobkyně tak byla povinna dle § 86 odst. 1, odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru řádně posoudit úvěruschopnost žalované před poskytnutím úvěru, této své povinnosti nedostála. Důsledkem porušení povinnosti žalobkyně s odbornou péčí zkoumat a řádně vyhodnotit schopnost žadatele o úvěr jej reálně splácet, je tak absolutní neplatnost, neboť toto porušení povinnosti odporuje nejen evropské legislativě, ale i zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (§ 588 o. z.). Na straně žalované tak vzniklo bezdůvodné obohacení v podobě plnění bez právního důvodu ve smyslu § 2991 odst. 1, odst. 2 o. z., které je povinna vrátit žalobkyni dle § 2993 věta první o. z.16. Soud tedy dospěl k závěru, že žaloba je důvodná co do částky [částka] odpovídající peněžním prostředkům, které žalobkyně poskytla žalované se zákonným úrokem z prodlení od [datum]. Tím, že žalovaná nezaplatila dluh řádně a včas, dostala se do prodlení, a žalobkyně má nárok na úroky z prodlení (§ 1970 o. z.), které soud stanovil podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky. Okamžik prodlení, resp. dobu přiměřenou pro vrácení poskytnuté částky, soud stanovil s ohledem na původní měsíční splatnost, na další závazky a možnosti spotřebitele a zejména s ohledem na výši částky do [datum], kdy téměř dalších 10 měsíců je vzhledem k výši částky ([částka]) dostatečnou lhůtou odpovídající možnostem běžného spotřebitele i v objektivně nepříznivé finanční situaci dostát svému závazku. Ohledně zbytku nároku včetně dalšího příslušenství vyjma zákonného úroku z prodlení, jak byl přiznán, soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věta první za středníkem o.s.ř., když neshledal na straně žalované mimořádné důvody pro její modifikaci.17. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 150 o.s.ř. Za důvody zvláštního zřetele hodné se ve smyslu ust. § 150 o.s.ř. považují takové okolnosti, pro které by se jevilo v konkrétním případě nespravedlivým ukládat náhradu nákladů řízení tomu účastníku, který ve věci úspěch neměl, a zároveň by bylo možno spravedlivě požadovat na úspěšném účastníku, aby náklady vynaložené v souvislosti s řízením nesl ze svého. Při rozhodování o náhradě nákladů soud zásadně přihlédl k tomu, že žalobkyně postavila své podnikání na postupu, kterým porušuje povinnosti stanovené právními předpisy pro takovou činnost, a to takovým způsobem, že je hodnocen jako zjevné porušení veřejného pořádku. Je si tak vědoma při konstantní judikatuře nižších i vyšších soudů, že jí uzavírané smlouvy jsou absolutně neplatné, takto postupuje zcela vědomě a dlouhodobě. Je tak na místě takovému výkonu práva neposkytnout právní ochranu v tom směru, aby jeho prostřednictvím byly ještě generovány další zisky ve formě náhrady nákladů soudního řízení, které bude povinna platit žalovaná.