Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši [částka] se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 12,75 % od [datum] do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Co do požadavku na zaplacení částky ve výši [částka] se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do [datum] a z částky [částka] od [datum] do zaplacení se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhala po žalovaném zaplacení v záhlaví uvedené částky s příslušenstvím z titulu smlouvy o zápůjčce, na základě které žalobkyně po prověření úvěruschopnosti žalovaného, kdy si vyžádala dokumenty ověřující informace o jeho rodinných, pracovních, příjmových a výdajových poměrech, poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši [částka] dne [datum]. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky a poplatek v celkové výši [částka] žalobkyni vrátit do [datum], což však neučinil a nevrátil ničeho. V důsledku prodlení žalovaného s úhradou dlužné částky žalobkyni vzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky [částka] (poskytnuté finanční prostředky) ode dne následujícího po splatnosti dlužné částky, tj. od [datum] do dne podání žaloby, tj. dne [datum] v kapitalizované výši [částka] a dále na náhradu účelně vynaložených nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného v celkové výši [částka]. Dále se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení zákonných úroků z prodlení. Žalovaný však na svůj dluh ničeho nezaplatil, ačkoli byl žalobkyní upomínán, a to i formou předžalobní upomínky.
2. Žalovaný zůstal nečinný a k žalobě se během řízení nijak nevyjádřil.
3. Soud provedl důkazy, které k prokázání svých tvrzení účastníci navrhli a předložili s tím, že provedeným dokazováním byl zjištěn skutkový stav v rozsahu dostatečném pro to, aby si soud učinil závěr o skutkovém stavu a rozhodl o věci. Potřeba provedení dalších důkazů v řízení nevyšla najevo a po postupu dle ust. § 132 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), soud došel k následujícím skutkovým zjištěním:
4. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne [datum], jejíž nedílnou součástí jsou všeobecné obchodní podmínky, soud zjistil, že tato smlouva byla namísto podpisu žalovaného opatřena pouze jedinečným PIN kódem 2582 a jejími účastníky byli žalobkyně a žalovaný, žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši [částka] na účet uvedený ve smlouvě a žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši [částka] do [datum]. Podle čl. 2. 3. smlouvy byla v případě prodlení žalovaného žalobkyně oprávněna požadovat smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky a dále zákonný úrok z prodlení, a to ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., který k prvnímu dni kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení činil 14,75 % ročně z dlužné částky a dále náhradu účelně vynaložených nákladů, které vznikly v souvislosti s prodlením žalovaného, přičemž náklady za písemné výzvy a upomínky k úhradě činily [částka].
5. Z běžného výpisu účtu žalobkyně ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně poskytla žalovanému na účet č. [č. účtu] (uvedený ve smlouvě) pod variabilním symbolem [var. symbol] dne [datum] částku [částka].
6. Žalobkyně žalovaného opakovaně (celkem 5x) vyzvala k úhradě dlužné částky (zjištěno z upomínky ze dne [datum] a ze dne [datum], z opakované výzvy k úhradě ze dne [datum], ze dne [datum] a ze dne [datum]).
7. Z předžalobní výzvy ze dne [datum], včetně podacího archu, bylo zjištěno, že tato výzva byla žalovanému zaslána téhož dne, žalovaný byl vyzván k úhradě celkové dlužné částky včetně sankcí a nákladů ve výši [částka] do tří dnů.
8. Soud věc právně posoudil jako smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).
9. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
10. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
11. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěru bez ohledu na své příjmy.
12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
13. Podle § 1970 o. z., může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat po dlužníku, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Výši úroku z prodlení pak upravuje § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
14. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
15. Soud na základě zjištěného skutkového stavu věci a shora citovaných zákonných ustanovení dospěl k závěru, že nárok uplatněný žalobkyní je pouze částečně důvodný.
16. Soud vzal za prokázané, že žalobkyně přenechala žalovanému částku ve výši [částka], přičemž tuto částku zaslala na jeho bankovní účet pod ujednaným variabilním symbolem. Smlouva, na základě které tak žalobkyně učinila, byla smlouvou o spotřebitelském úvěru, což žalobkyně ostatně nikterak nezpochybňovala.
17. Podle zjištěného skutkového stavu věci však žalobkyně v rozporu s § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí nezkoumala úvěruschopnost žalovaného, jak bylo její povinností dle citovaného zákona. Žalobkyně sice v žalobě tvrdila, že před uzavřením smlouvy ověřila úvěruschopnost žalovaného, kdy si vyžádala dokumenty ověřující informace o jeho rodinných, pracovních, příjmových a výdajových poměrech, avšak tyto skutečnosti zůstaly pouze v rovině tvrzení, neboť žalobkyně k jejich prokázání soudu vůbec ničeho nedoložila (např. dokumenty ověřující příjmy či výdaje žalovaného, výpisy z jeho účtu atd.), a to i přesto, že k doložení těchto dokumentů byla zdejším soudem vyzvána. Soud proto v řízení nevzal za řádně prokázané, že žalobkyně úvěruschopnost žalovaného prověřila. Nesplnění povinnosti posoudit před poskytnutím úvěru úvěruschopnost spotřebitele je přitom sankcionováno absolutní neplatností úvěrové smlouvy, k níž soud musí (navzdory formulaci druhé a třetí věty ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru v rozhodném znění) přihlédnout z úřední povinnosti (k tomu srov. rozsudek Soudního dvora ze dne [datum] ve věci C-679/18, nebo také rozsudek Okresního soudu ve [adresa] ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], a mnohé další).I přes absolutní neplatnost úvěrové smlouvy zde však nebyl dán žádný právní důvod, pro který by si žalovaný mohl poskytnutou finanční částku v celkové výši [částka] ponechat. Žalovaný se tedy na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil o částku ve výši [částka] (§ 2991 o. z.). Soud proto žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni bezdůvodné obohacení v této výši, a to společně se zákonným úrokem z prodlení (§ 1970 o. z.). Při určení splatnosti dluhu soud vycházel z toho, že žalovaný byl prokazatelně vyzván k okamžitému zaplacení dluhu (resp. částky vyšší) do tří dnů v rámci předžalobní upomínky ze dne [datum], která mu byla odeslána téhož dne. Okamžik prodlení, resp. dobu přiměřenou pro vrácení poskytnuté částky, soud stanovil s ohledem na původní lhůtu splatnosti a další závazky a možnosti spotřebitele, když určená lhůta k zaplacení (určený okamžik splatnosti) je i vzhledem k výši částky dostatečnou lhůtu odpovídající možnostem běžného spotřebitele i v objektivně nepříznivé finanční situaci dostát svému závazku. Soud proto přiznal žalobkyni zákonný úrok z prodlení z částky [částka] ve výši 12,75 % ročně za dobu od [datum] do zaplacení.
18. Ve zbývající části pak soud žalobu zamítl, čemuž odpovídá výrok II. tohoto rozsudku.
19. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 150 o.s.ř. Za důvody zvláštního zřetele hodné se ve smyslu ust. § 150 o.s.ř. považují takové okolnosti, pro které by se jevilo v konkrétním případě nespravedlivým ukládat náhradu nákladů řízení tomu účastníku, který ve věci úspěch neměl, a zároveň by bylo možno spravedlivě požadovat na úspěšném účastníku, aby náklady vynaložené v souvislosti s řízením nesl ze svého. Při rozhodování o náhradě nákladů soud zásadně přihlédl k tomu, že žalobkyně postavila své podnikání na postupu, kterým porušuje povinnosti stanovené právními předpisy pro takovou činnost, a to takovým způsobem, že je hodnocen jako zjevné porušení veřejného pořádku. Je si tak vědoma při konstantní judikatuře nižších i vyšších soudů, že jí uzavírané smlouvy jsou absolutně neplatné, takto postupuje zcela vědomě a dlouhodobě. Je tak na místě takovému výkonu práva neposkytnout právní ochranu v tom směru, aby jeho prostřednictvím byly ještě generovány další zisky ve formě náhrady nákladů soudního řízení, které bude povinen platit žalovaný.