Výrok
I. Žalovaný je p o v i n e n zaplatit žalobkyni částku ve výši [částka] se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 12 % od [datum] do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se co do požadavku na zaplacení částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do [datum] a z částky [částka] od [datum] do zaplacení zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení výše uvedené částky s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba] a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr [částka] a žalovaný se jej zavázal splatit nejpozději do [datum]. Žalovaný na dlužnou částku nezaplatil ničeho, a to přes opakované upomínky. Úvěr byl proto ke dni [datum] zesplatněn. Žalobkyně navrhuje, aby pro případ, že soud nebude mít nárok uplatněný žalobou za prokázaný z titulu smlouvy o úvěru, přiznal žalobkyni tento nárok z titulu bezdůvodného obohacení.
2. Žalovaný se k věci samé nevyjádřil.
3. Soud provedl důkazy, které k prokázání svých tvrzení účastníci navrhli a předložili s tím, že provedeným dokazováním byl zjištěn skutkový stav v rozsahu dostatečném pro to, aby si soud učinil závěr o skutkovém stavu a rozhodl o věci. Potřeba provedení dalších důkazů v řízení nevyšla najevo a po postupu dle ust. § 132 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), soud došel k následujícím skutkovým zjištěním:
4. Dne [datum] uzavřela společnost [právnická osoba] s žalovaným Smlouvu o spotřebitelském úvěru, ve které se zavázala mu poskytnout [částka] a žalovaný se zavázal v měsíčních splátkách splatit celkem [částka] do [datum] (prokázáno Smlouvou o úvěru č. [hodnota] ze dne [datum]). Dne [datum] zaslala společnost [právnická osoba] platbu ve výši [částka] na bankovní účet žalovaného č. [č. účtu] (prokázáno Výpisem z běžného účtu ze dne [datum]). Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou dlužné částky a poskytnutý úvěr byl proto zesplatněn ke dni [datum]. Dlužná částka k tomuto dni sestává z poskytnutých finančních prostředků ve výši [částka] a smluvního úroku ve výši [částka]. Následně byla pohledávka za žalovaným postoupena žalobkyni (prokázáno Smlouvou o postoupení pohledávek včetně příloh, dodatku a seznamu postoupených pohledávek). Žalovaný byl informován o postoupení pohledávky a vyzván k zaplacení dlužné částky výzvami ze dne [datum] a [datum] a byla mu stanovena lhůta tří dnů (prokázáno výzvou z [datum] a výzvami ze dne [datum] včetně podacího lístku od zásilky).
5. Zjištěný skutkový děj soud posoudil s ohledem na datum uzavření dohody podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a dále podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť tuto dohodu uzavírala právní předchůdkyně žalobkyně jako podnikatel a žalovaná v postavení spotřebitele.
6. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
7. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Zde je třeba uvést, že v případě této neplatnosti jde i při subsidiární aplikaci o. z. o neplatnost absolutní, jelikož při pominutí řádného zkoumání úvěruschopnosti jde o jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (srov. § 588 o. z.). Tento výklad je ostatně jediný možný, aby byly zachovány nezbytné standardy ochrany spotřebitele (srov. rozsudek Soudního dvora EU ze dne [datum] C - 679/18).
8. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
9. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
10. V řízení bylo prokázáno, že žalovanému byla poskytnuta částka [částka], a to na základě smlouvy o úvěru uzavřené dle ust. § 2395 o. z. Na daný právní vztah mezi žalobkyní a žalovaným založený smlouvou o úvěru je nutné aplikovat ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, neboť právní předchůdkyně žalobkyně předmětnou smlouvu uzavřela v postavení podnikatele (§ 420 a § 421 odst. 1 o. z.) a žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.). Právní předchůdkyně žalobkyně tak byla povinna dle § 86 odst. 1, odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru, této své povinnosti nedostála. Důsledkem porušení povinnosti právní předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí zkoumat a řádně vyhodnotit schopnost žadatele o úvěr jej reálně splácet, je tak absolutní neplatnost, neboť toto porušení povinnosti odporuje nejen evropské legislativě, ale i zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (§ 588 o. z.). Na straně žalovaného tak vzniklo bezdůvodné obohacení v podobě plnění bez právního důvodu ve smyslu § 2991 odst. 1, odst. 2 o. z., které je povinen vrátit žalobkyni dle § 2993 věta první o. z.
11. Soud tedy dospěl k závěru, že žaloba je důvodná co do částky [částka] odpovídající peněžním prostředkům, které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému se zákonným úrokem z prodlení od [datum]. Tím, že žalovaný nezaplatil dluh řádně a včas, dostal se do prodlení, a žalobkyně má nárok na úroky z prodlení (§ 1970 o. z.), které soud stanovil podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky. Okamžik prodlení, resp. dobu přiměřenou pro vrácení poskytnuté částky, soud stanovil s ohledem na výši částky do [datum], kdy téměř 6 měsíců je vzhledem k výši částky ([částka]) dostatečnou lhůtou odpovídající možnostem běžného spotřebitele i v objektivně nepříznivé finanční situaci dostát svému závazku. Jinak spor o lhůtu nevyvstal. Ohledně zbytku nároku včetně dalšího příslušenství vyjma zákonného úroku z prodlení, jak byl přiznán, soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věta první za středníkem o.s.ř., když neshledal na straně žalované mimořádné důvody pro její modifikaci.
12. Žalobkyně i žalovaný měli v řízení částečný úspěch. Žalobkyni bylo vyhověno co do výše [částka], žalovaný měl úspěch co do částky [částka]. Žalobkyně měla tedy úspěch ve věci co do 70,6 %, žalovaný pak co do 29,4 %. Žalobkyni proto jako z větší části úspěšnému účastníku náleží podle § 142 odst. 2 o.s.ř. právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 41,2 %. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka] a z nákladů zastoupení advokátem, kdy žalobkyni náleží odměna stanovená podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „a. t.“), kdy se jedná o tři úkony (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, písemné podání ve věci samé) po [částka]. Za každý z těchto úkonů jí dále náleží náhrada hotových výdajů po [částka] dle § 14b odst. 6 písm. a) a. t. Celkem tak náklady řízení žalobkyně činí [částka], z čehož 41,2 % je [částka]. Lhůta k zaplacení nákladů řízení byla určena třídenní (§ 160 odst. l o.s.ř.) s povinností plnit k rukám advokáta (§ 149 odst. l o.s.ř.).