4 C 82/2024

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou podanou k Okresnímu soudu [adresa] -západ dne [datum] domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši [částka] se smluvním úrokem z prodlení z částky [částka] ve výši 54,75 % ročně od [datum] do zaplacení. Tvrdila, že žalované částky představují úhradu za předčasné ukončení úvěrové smlouvy č. [hodnota] uzavřené dne [datum]. Na základě této smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému částku [částka] za účelem financování předmětu koupě (automobilu). Jelikož žalovaný sjednané splátky nehradil řádně a včas, byla smlouva s účinností od [datum] předčasně ukončena, předmět financování byl žalovanému odebrán, protože jej dobrovolně nevydal, a následně prodán. Finanční nároky žalobkyně byly vyčísleny v souladu s uzavřenou smlouvou. K datu splatnosti konečného vypořádání, tj. k [datum], se jedná o částku [částka], z níž žalovaný přes výzvu dosud nic neuhradil. Tato částka se skládá z:- položky A – Splatné a neuhrazené splátky ve výši [částka], resp. po započtení položky D1 Prodej předmětu financování ve výši [částka] [čl. 8.1.2 písm. a) smlouvy];- položky A2 – Nesplacená část úvěru ve výši [částka], resp. po započtení položky D1 Prodej předmětu financování ve výši [částka] [čl. 8.1.2 písm. a) smlouvy];- položky B – Úroky z prodlení ve výši [částka] – V případě, že byla splátka uhrazena až po zesplatnění úvěru, popř. započtena žalobkyní z výtěžku z prodeje předmětu financování, je počítán úrok pouze do dne zesplatnění, tj. do dne [datum]. Úrok z prodlení byl sjednán ve výši 0,15 % z dlužné částky za každý den prodlení, což odpovídá sazbě 54,75 % ročně [čl. 3.1 a čl. 8.1.2 písm. c) smlouvy];- položky D1 – Prodej předmětu financování ve výši – [částka] – Tato částka započtena na úhradu pohledávek za žalovaným [čl. 4.3.

2 Smlouvy];- položky G – Jiné pohledávky ze zákaznické smlouvy ve výši [částka], které tvoří:o částka [částka] – náklady na vymožení splatných splátek a odebráním předmětu financování [čl. 3.3 a čl. 8.1.2 písm. b) smlouvy],o částka [částka] – poplatek za zpracování konečného finančního vyrovnání ve výši [částka] + 21 % DPH [čl. 3.2 a čl. 8.1.5 smlouvy ve spojení se Sazebníkem poplatků],o částka [částka] – neuhrazená faktura za pojistné [čl. 1.4 a čl. 8.1.2 písm. d) smlouvy].2. Žalovaný s žalobou nesouhlasil. Zpochybňoval provedený výpočet vyrovnání smlouvy jakož i částku, za kterou byl odebraný automobil žalobkyní prodán. Podle žalovaného z tvrzení žalobkyně nevyplývá, jak k údajné dlužné částce dospěla. Žalobkyně prodala automobil pod cenou. V době odebrání byla obvyklá hodnota automobilu dle zjištění soudního znalce [právnická osoba] [částka]. Žalobkyně však automobil prodala za pouhých [částka]. Identický automobil byl přitom v té době prodán za částku [částka], jak vyplývá z inzerce na Sauto.cz. Nižší prodejní cenu způsobila žalobkyně jednak prodlením při prodeji (automobil byl odebrán v listopadu 2023 a k jeho prodeji došlo po několika měsících v roce 2024), jednak tím, že se k automobilu nechovala s řádnou péčí a zhoršila jeho stav (automobil stál přes den s otevřenými okny). Kromě toho žalobkyně realizovala prodej v rozporu se sjednanými podmínkami, neboť automobil neinzerovala na webových stránkách. Žalovaný byl navíc pracovníkem společnosti INTERAC a. s., která pro žalobkyni zajistila odebrání automobilu, informován, že pokud automobil vydá dobrovolně, tak se mu dluh smaže. Požadovaný úrok z prodlení ve výši 54,75 % pokládá žalovaný za lichevní. Ačkoliv žalovaný uzavřel smlouvu jako podnikatel, dopadají na něj i některá ustanovení o spotřebitelských smlouvách. Úroky tak byly sjednány neplatně a v nepřiměřené výši. Žalobkyně navíc pochybila při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného jako spotřebitele, a proto je smlouva jako celek neplatná.

3. Žalobkyně v replice upozornila, že smlouva byla uzavřena mezi podnikateli při jejich podnikatelské činnosti. Žalovaná částka byla přehledně vyúčtována ve finančním vyrovnání ze dne [datum] a v žalobě. Žalobkyně opakovaně specifikovala dílčí částky i v replice s tím, že podrobně vysvětlila způsob jejich výpočtu s odkazem na listiny předložené k žalobě a jednotlivá smluvní ujednání. Prodej automobilu žalobkyně provedla zcela v souladu s čl. 4.3.2 smlouvy, a to za cenu obvyklou v místě a čase s přihlédnutím k technickému stavu a opotřebení automobilu. Soudní znalec [jméno FO] stanovil tržení cenu automobilu ke dni [datum] ve výši [částka] včetně DPH. Žalobkyně se domnívá, že znalec [adresa] čerpal pouze z tvrzení žalovaného a srovnání inzerce, aniž by posoudil aktuální technický stav automobilu a zohlednil další cenotvorné faktory. Automobil byl nakonec v elektronické dražbě zprostředkované smluvním partnerem žalobkyně vydražen ve dnech 19.-[datum] za konečnou cenu [částka] včetně DPH ([částka] bez DPH), tedy za vyšší než odhadní cenu. Žalobkyně postupovala rychle, účelně a s péčí řádného hospodáře tak, aby zajistila maximální výnos z prodeje automobilu. Výtěžek z prodeje automobilu ve výši [částka] byl po odečtení DPH použit k započtení na úhradu pohledávek za žalovaným. Pokud jde o výši úroku z prodlení, žalovaný si jako zkušený podnikatel v oboru provozování silniční motorové dopravy mohl po zralé úvaze a srovnání nabídek dalších finančních institucí žádat o úvěr i u jiného subjektu. Smluvně sjednaný úrok z prodlení ve výši 0,15 % denně nelze pokládat za nepřiměřený, judikatura nepovažuje za nepřiměřenou např. ani smluvní pokutu ve výši 0,5 % denně z dlužné částky.

4. Žalovaný k tomu při jednání uvedl, že celkově zaplatil 21 splátek a s 22. splátkou se ocitl v prodlení. Uhradil tedy celkem [částka], nikoliv pouze [částka], jak tvrdí žalobkyně. Žalovaný provedl čtyři platby v říjnu 2023, v září zaplatil větší částku, konkrétně [částka]. Zesplatňující dopis nebyl žalovanému řádně doručen. Pokud jde o zápočet částky z prodeje automobilu, pak byla započtena jednak nesprávná částka, správně měla být započtena částka včetně DPH a dále mělo být započítávána primárně na jistinu. K položce G žalovaný uvedl, že částky jsou tentokráte uvedeny s DPH, což je špatně a mělo by se správně DPH odpočítat stejně jako u kupní ceny automobilu. Žalovaný setrval na tvrzení, že cena, za kterou byl předmět leasingu prodán, byla příliš nízká.[právnická osoba] námitce žalovaného ohledně započítávání částek s DPH a bez DPH, žalobkyně při jednání uvedla, že účtovala zcela tak, jak jí přikazují daňové předpisy. Pokud se týká částek s DPH, pak se jednalo o platby za služby a bez DPH šlo o příjem žalobkyně. Ve vyjádření ze dne [datum] dále uvedla, že veškeré platby od žalovaného v souhrnné výši [částka] obdržela a započetla na nároky vyplývající ze smlouvy. Poslední úhradu žalovaný provedl dne [datum], přičemž finanční vyrovnání bylo vyhotoveno až dne [datum] a reflektuje tedy všechny platby provedené žalovaným.6. V řízení účastníci učinili nesporným, že dne [datum] uzavřeli smlouvu o úvěru č. [hodnota] uvedeného znění, a že předmět leasingu (osobní automobil Škoda Karoq 1) byl žalovanému předán a žalovaným užíván. Žalovaný dle smlouvy splácel úvěr do srpna 2023, v září 2023 uhradil pouze část splátky. Soud vzal v souladu s § 120 odst. 3 o. s. ř. uvedená shodná tvrzení za svá skutková zjištění.7. Soud při jednání provedl důkazy následujícími listinami, které k prokázání svých tvrzení účastníci navrhli a předložili, a vzal za prokázaný následující skutkový stav:8. Ze smlouvy o úvěru č. [hodnota] soud zjistil, že účastníci dne [datum], a že se ve smlouvě označili sídlem podnikání a identifikačním číslem podnikatele (IČO). Celková výše úvěru činila [částka]. Úvěr byl poskytnut výhradně pro účely pořízení předmětu financování (automobilu). Dále byl ve smlouvě sjednán úrok z prodlení ve výši 0,15 % dlužné částky za každý den prodlení [čl. 3.1 a čl. 8.1.2 písm. c) smlouvy]. Účastníci si dále ve smlouvě sjednali podmínky zajištění dluhu zajišťovacím převodem vlastnického práva k předmětu financování včetně případného prodeje předmětu financování (čl. 4 smlouvy). Zajišťovací převod vlastnického práva k předmětu financování ve prospěch žalobkyně měl pozbýt účinnosti dnem řádného, včasného a úplného uspokojení všech věřitelových pohledávek za zákazníkem (čl. 4.3.3 smlouvy). Účastníci si dále ve smlouvě sjednali podmínky ukončení smlouvy včetně finančních nároků věřitele vůči zákazníkovi (čl. 8 smlouvy). Součástí smlouvy byl dále Sazebník služeb žalobkyně. K čerpání úvěru ve výši [částka] došlo na základě příkazu k čerpání ze dne [datum].9. Skutečnost, že žalovaný vystupoval při uzavření smlouvy jako podnikatel kromě samotného obsahu smlouvy dále potvrzuje výpis z živnostenského rejstříku, podle kterého je žalovaný držitelem živnostenského oprávnění od [datum] mimo jiné i na předmět podnikání – silniční motorová doprava – osobní provozovaná vozidly určenými pro přepravu nejvýše 9 osob včetně řidiče, a výpis z aplikace ARES, podle kterého je žalovaný od [datum] podnikající fyzickou osobou, a to mimo jiné v v oblasti silniční nákladní doprava.10. V dopise ze dne [datum] žalobkyně sdělila žalovanému, že eviduje splatné a neuhrazené pohledávky ze smlouvy v celkové výši [částka], a proto ke dni [datum] zesplatňuje veškeré dluhy ze smlouvy ve výši [částka] a smlouvu tímto vypovídá. Dle přiložené doručenky byl zesplatňující dopis doručen žalovanému dne [datum].11. V návaznosti na předčasné ukončení smlouvy vyhotovila žalobkyně dne [datum] finanční vyrovnání, z něhož se zjišťuje, že vůči žalovanému vyúčtovala jednotlivé položky (shodně jako následně v žalobě), kdy výsledná pohledávka vůči žalovanému činila [částka], kterou po žalovaném požadovala uhradit nejpozději do [datum]. Dle přiložené doručenky s poznámkou „KV“ označující „konečné vyrovnání“ byla tato listina doručena žalovanému dne [datum]. Žalovaný byl opakovaně písemně vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne [datum], která mu byla odeslána téhož dne (prokázáno potvrzením o podání na poště).12. K jednotlivým položkám A, A2, B, D1 a G ve finanční vyrovnání soud zjistil dále, že se shodují i s dalšími v řízení provedenými důkazy, a to:- přehled plateb žalovaného ve prospěch žalobkyně v celkové výši [částka] je patrný z předloženého výpisu plateb ze období od [datum] do [datum];- z tohoto výpisu ve spojení s předpisem splátek ke smlouvě k datu předpokládaného ukončení smlouvy a k datu předčasného ukončení smlouvy včetně dokladů o sjednaném pojištění dále vyplývá, že dne [datum] se žalovaný dostal do prodlení s platbou 22. splátky, z níž uhradil pouze [částka] (v platbách po [částka], [částka] a [částka]);- položka A – Splatné a neuhrazené splátky ve výši [částka] koresponduje s předloženými předpisy splátek, kdy tato částka je tvořena čtyřmi splátkami úvěru, a sice 3 x [částka] a částečně splacenou 22. splátkou ve výši [částka] ([částka] - [částka]);- položka A2 – Nesplacená část úvěru ve výši [částka] rovněž koresponduje s předloženými předpisy splátek, kdy tato odpovídá zesplatněné části úvěru;- položka B – Úroky z prodlení ve výši [částka] koresponduje s vyúčtováním úroku z prodlení ke dni [datum] ve výši [částka], ke dni [datum] ve výši [částka], ke dni [datum] ve výši [částka] a ke dni [datum] ve výši [částka];- položka D1 – Prodej předmětu financování ve výši [částka] koresponduje s fakturou č. [hodnota] vystavenou žalobkyní dne [datum] za prodej předmětu financování za [částka] včetně 21 % DPH, kdy po odečtení této daně se jedná o částku [částka], jakož i s protokolem o schválení prodeje zabaveného vozidla;- položka G – Jiné pohledávky ze zákaznické smlouvy v celkové výši [částka] koresponduje s následujícími dílčími částkami:o částka [částka] za náklady na vymožení splatných splátek a odebrání předmětu financování odpovídá nákladům na odebrání předmětu financování dle faktury č. [hodnota] vystavené žalobkyní dne [datum],o částka [částka] za poplatek za zpracování konečného finančního vyrovnání ve výši [částka] + 21 % DPH odpovídá plnění dle faktury č. [hodnota] vystavené žalobkyní dne [datum],o částka [částka] za neuhrazené pojistné odpovídá plnění dle faktury č. [hodnota] vystavené žalobkyní dne [datum].13. K odebrání automobilu, který byl předmětem financování, došlo dne [datum] (prokázáno protokolem o předání a převzetí vozidla). Odebrání automobilu provedla na základě plné moci ze dne [datum] vystavené žalobkyni společnost [právnická osoba]. Odebrání automobilu předcházela komunikace se žalovaným, který sdělil, že nedisponuje prostředky k úhradě pohledávek (prokázáno závěrečnou zprávou společnosti [právnická osoba]. ze dne [datum]). Elektronická aukce automobilu probíhala ve dnech 19.–[datum], kdy vydražená suma činila [částka] včetně DPH (prokázáno záznamem o průběhu aukce). Ze záznamu z průběhu aukce se dále zjišťuje, že vlastní aukce probíhala od [datum] do [datum] a bylo učiněno 115 příhozů.14. Ke zjištění obvyklé ceny automobilu soud provedl dokazování znaleckými posudky předloženými účastníky. Znaleckým posudkem č. [č. účtu] zpracovaným dne [datum] [jméno FO], který předložila žalobkyně, ze kterého bylo zjištěno, že tržní hodnota automobilu ke dni ocenění činí [částka] včetně DPH. Znaleckým posudkem č. 1293/073/24 zpracovaným dne [datum] [právnická osoba], který předložil žalovaný, byla tržní hodnota automobilu ke dni [datum] stanovena ve výši [částka] včetně DPH. Žalovaný dále předložil inzerát z portálu Sauto.cz, ze kterého se zjišťuje, že automobil byl nabízen k prodeji za [částka].15. Z ostatních provedených listinných důkazů soud neučinil pro posuzovanou věc žádná relevantní skutková zjištění. Soud zamítl návrh na doplnění dokazování účastnickým výslechem žalovaného pro nadbytečnost, neboť dokazované skutečnosti bylo možné prokázat jinak (§ 131 odst. 1 o. s. ř.) a za dané důkazní situace by navíc výslech žalovaného neměl relevantní souvislost k předmětu dokazování. Soud rovněž zamítl návrhy na doplnění dokazování výslechem znalce, revizním znaleckým posudkem, dokladem od prodeje automobilu a výslechem dalších osob, které prodávaly či jim byl automobil prodán, jakož i výslechem zástupce společnosti [právnická osoba]. jako zčásti nadbytečné a zčásti nemající relevantní souvislost s předmětem řízení, resp. tyto důkazy by nebyly s to ověřit ani vyvrátit žalovaným tvrzené skutečnosti.16. Ze shora uvedeného má soud za prokázané, že účastníci uzavřeli dne [datum] jako podnikatelé v rámci své podnikatelské činnosti smlouvu o finančním leasingu o uvedeném obsahu, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši [částka] výhradně pro účely pořízení předmětu financování – automobilu Škoda Karoq 1. Žalovaný splácel poskytnutý úvěr do srpna 2023, avšak téměř po celou dobu trvání nedodržoval stanovenou výši splátek, hradil po splatnosti, různými částkami a nedodržoval ani stanovené označení plateb, dne [datum] se však dostal s úhradou splátek do prodlení. Dne [datum] byl proto žalovanému automobil odebrán, nebo=t jej dobrovolně nevydal. Dne [datum] žalobkyně smlouvu vypověděla a ke dni [datum] zbývající část úvěru žalovanému zesplatnila. Automobil byl následně vydražen v elektronické aukci za [částka] bez DPH. Tuto částku žalobkyně započetla na ostatní pohledávky vůči žalovanému vzniklé v důsledku předčasného ukončení smlouvy, kdy výsledný závazek žalovaného vůči žalobkyni činil [částka]. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení této částky nejpozději ke dni [datum], přičemž tato výzva byla žalovanému doručena dne [datum]. Přes tuto výzvu ani následnou předžalobní upomínku žalovaný doposud z této částky nic neuhradil.17. Podle § 1746 odst. 1 a 2 o. z. zákonná ustanovení upravující jednotlivé typy smluv se použijí na smlouvy, jejichž obsah zahrnuje podstatné náležitosti smlouvy stanovené v základním ustanovení pro každou z těchto smluv (odst. 1) Strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena (odst. 2).18. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.19. Vztah mezi žalobkyní a žalovaným byl založen tzv. smlouvu o finančním leasingu, která je třeba po právní stránce hodnotit jako nepojmenovanou (inominátní) smlouvu ve smyslu § 1746 odst. 2 o. z. Klíčovou funkcí finančního leasingu – oproti tzv. operativnímu leasingu – je pořizovací funkce, tedy konečný převod vlastnictví k předmětu leasingu. Nejvyšší soud ve své ustálené rozhodovací praxi (srov. stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. Cpjn 204/2007, a dále rozsudky Nejvyššího soud ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], a ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]) zastává právní názor, že leasingový nájemce je povinen při předčasném ukončení leasingu zaplatit leasingovému pronajímateli obvyklou cenu leasingu poskytnutého za obdobných podmínek v daném místě a čase, resp. podle obvyklého smluvního ujednání všechny sjednané leasingové splátky. V této ceně, resp. splátkách, je rovněž zahrnuta pořizovací cena předmětu leasingu. Současně je leasingový nájemce povinen vrátit leasingovému pronajímateli předmět leasingu. Hodnota předmětu leasingu je však již obsažena v obvyklé ceně leasingu, kterou je leasingový nájemce povinen zaplatit leasingovému pronajímateli v souhrnu sjednaných leasingových splátek. O tuto částku by se leasingový pronajímatel bezdůvodně obohatil, proto má leasingový nájemce právo na odpočet výtěžku z prodeje vráceného předmětu leasingu, resp. odpočet obvyklé ceny této věci.20. Při posouzení věci soud v souladu se zásadou autonomie vůle vycházel ze smluvních ujednání účastníků, kteří si sami svá práva a povinnosti ve smlouvě upravili. Účastníci podle svého rozhodnutí uzavřeli dne [datum] určitou smlouvu s tím důsledkem, že tuto smlouvu mají také povinnost plnit (§ 1724 odst. 1 o. z.), a to i když se plnění pro některého z nich stalo – ať už z jakéhokoliv důvodu – nevýhodným. Účastníci v leasingové smlouvě jasně a srozumitelně vymezili svá práva a povinnosti, a jsou jí tak vázány. V této souvislosti soud upozorňuje, že účastníci mají dbát svých práv a povinností v době, kdy na sebe závazek berou, nejen když řeší důsledky jeho porušení, jak k tomu však v praxi bohužel častěji bývá.21. Soud dospěl jednoznačnému závěru, že účastníci smlouvu uzavřeli jako podnikatelé v rámci své podnikatelské činnosti (§ 420 a § 421 o. z.). Lichá je námitka žalovaného, že smlouvu uzavřel mimo rámec své podnikatelské činnosti, a měla by mu tak náležet ochrana poskytovaná spotřebitelům při uzavírání spotřebitelských smluv (§ 419 o. z. ve spojení s § 1810 a násl. o. z.). Žalovaný se ve smlouvě jednak sám vůči žalobkyni označil jako podnikatel uvedením svého identifikační čísla, jednak i v záhlaví smlouvy je jednoznačně uvedeno, že zákazník uzavírá tuto smlouvu „v souvislosti se svou podnikatelskou činností“. V průběhu kontraktačního procesu tedy vůči žalobkyni zjevně vystupoval jako podnikatel v rámci své podnikatelské činnosti, nikoliv jako spotřebitel. Vzhledem k tomu nebylo ani povinností žalobkyně posuzovat úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Nutno upozornit, že žalovaný ani na výzvu soudu podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. nepřednesl žádná tvrzení ani nenavrhl žádné relevantní důkazy (např. svým účetnictvím a daňovou evidencí, ze které by vyplynulo, že automobil neodepisoval ze své daňové povinnosti apod.), které by svědčily o opaku. Ačkoliv v obecné rovině může být i podnikatel ve smluvním vztahu slabší stranou (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]), v daném případě soud nespatřuje prostor pro aplikaci jakýchkoliv ustanovení, která by byla ku prospěchu žalovaného (např. § 630 odst. 2 o. z. či § 1789 a násl. o. z.). Sám žalovaný se ostatně aplikace žádných konkrétních ustanovení chránících slabší stranu ani nedovolával.22. Pokud jde o vypořádání nároků mezi účastníky v důsledku předčasného ukončení finančního leasingu, soud má za to, že žalobkyně zcela konkrétně, srozumitelně a plně přezkoumatelným způsobem vyčíslila a doložila jednotlivé nároky vůči žalovanému, které jí vznikly na základě smluvních ujednání. Žalobkyně tyto dílčí nároky jednak přehledně vyčíslila ve finančním vyrovnání ze dne [datum], jednak v žalobě a následně i v replice ze dne [datum] a ve vyjádření ze dne [datum] tyto nároky odůvodnila a doložila s i odkazem na konkrétní smluvní ujednání a sazebník poplatků. Soud jednotlivé nároky vyčíslené ve finančním vyrovnání porovnal s příslušnými smluvními ujednáními a dalšími podklady předloženými žalobkyní (zejména s výpisem plateb, předpisem splátek, vyúčtováním úroku z prodlení a vyúčtováním dalších pohledávek ze zákaznické smlouvy; viz odst. 12 tohoto rozsudku), přičemž dospěl k závěru, že veškeré nároky žalobkyně jsou opodstatněné. Neobstojí tak zcela obecná a ničím nepodložená obrana žalovaného, který s výsledkem finančního vyrovnání nesouhlasil, aniž by žalobkyní provedené vyúčtování jakkoliv relevantně zpochybnil (natož aby jej vyvrátil).23. Přisvědčit nelze žalovanému ani v tom, že by žalobkyně předmětný automobil prodala nevýhodně, resp. že by svým vlastním jednáním cenu automobilu po jeho odebrání žalovanému snížila. Smluvní ujednání (čl. 4.3.2 smlouvy), že leasingový nájemce má právo na odpočet ceny, za kterou byl prodán předmět leasingu, sice nelze vykládat tak, aby by mohlo to ve svých důsledcích znamenat připuštění libovůle leasingového pronajímatele při prodeji. Při prodeji předmětu leasingu je totiž leasingový pronajímatel povinen postupovat účelně a s náležitou péčí. Je proto vždy nutno posuzovat přiměřenost prodejní ceny. Přitom však je třeba zohlednit postavení a podnikání žalobkyně, která není komerčním prodejcem a nelze na ni klást neúměrné požadavky stran prodeje předmětů financování, který musí být s ohledem na podstatu leasingu rychlý a nikoliv nadmíru zatěžující a respektující okamžitou nabídku a poptávku. Neznamená to tedy, že se prodejní cena nutně musí rovnat ceně obvyklé stanovené znaleckým posudkem. Pokud by se však prodejní cena v neprospěch leasingového nájemce podstatně odchylovala od obvyklé ceny, za kterou by bylo možné předmět financování v daném místě a čase prodat, bylo by třeba vyjít z obvyklé ceny, neboť jinak by se leasingový pronajímatel na úkor leasingového nájemce bezdůvodně obohatil (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]).24. V daném případě soud neshledal při prodeji automobilu na straně žalobkyně jakékoliv pochybení. Žalobkyně naopak postupovala účelně a s náležité péčí. Ke stanovení obvyklé ceny automobilu žalobkyně po jeho odebrání žalovanému ([datum]) nechala zpracovat znalecký posudek [jméno FO], který tržní hodnota automobilu ke dni [datum] stanovil ve výši [částka] včetně DPH. V řízení nebylo prokázáno, že by žalobkyně s automobilem od okamžiku jeho odebrání do okamžiku jeho prodeje nakládala jakkoliv závadově, a snižovala tak jeho tržní cenu, ani že by při prodeji automobilu způsobovala neodůvodněné průtahy či postupovala jinak obstrukčně k tíží žalovaného. Žalobkyně nechala automobil vydražit již v lednu 2024 v několikadenní elektronické veřejné dražbě, což soud pokládá za efektivní a zcela transparentní způsob prodeje, který reflektuje aktuální poptávku a nabídku na trhu a je způsobilý dosáhnout co nejvyššího výnosu (což je ostatně i ku prospěchu žalobkyně, pakliže žalovaný řádně neplnil a evidentně nehodlá plnit své závazky ze smlouvy). Byl-li automobil nakonec vydražen za [částka] ([částka] bez DPH), pokládá soud prodejní cenu, která cenu odhadní dokonce nepatrně přesáhla, ze zcela adekvátní a spravedlivou. Argumentoval-li žalovaný závěry znaleckého posudku [právnická osoba], který stanovil tržní hodnotu automobilu ke dni [datum] ve výši [částka] včetně DPH, soud upozorňuje, že znalec [adresa] na rozdíl od znalce [jméno FO] osobně nezjišťoval technický stav automobilu. Sám znalec [adresa] ostatně v odůvodnění znaleckého posudku uznal, že ocenění proběhlo „za neobvyklých podmínek“ bez prohlídky automobilu. Vozidlo tak neviděl, nemohl zkoumat a ověřit jeho skutečný technický stav a opotřebení. Za těchto okolností soud primárně vycházel ze závěrů znalce [jméno FO], který dne [datum] automobil osobně prohlédl, provedl diagnostiku i zkušební jízdu. Odchylka mezi závěry obou znalců (tedy [částka]) s přilédnutí k předně uvedenému navíc není dle soudu natolik zásadní, aby bylo možné dospět k závěru o nepřiměřenosti prodejní ceny, která dosáhla téměř 80 % odhadní ceny stanovené znalcem [jméno FO]. Poukazoval-li žalovaný na inzerci, dle které byl automobil následně nabízen k prodeji za [částka], soud dává za pravdu žalobkyni, že se nejedná o důkaz, že za tuto nabídkovou cenu byl automobil nakonec skutečně prodán. Zohlednit je přitom třeba i shora popsaná specifika prodeje předmětu financování leasingovým pronajímatelem ve srovnání s běžným komerčním prodejem. Soud pro úplnost podotýká, že podle čl. 4.3.2 smlouvy byl žalovaný oprávněn sledovat průběh prodeje automobilu a vyvíjet součinnost při prodeji za cenu vyšší, než stanovila žalobkyně. Žalovaný však ani netvrdil, že by při prodeji automobilu vyvinul v tomto směru jakoukoliv aktivitu. Nedůvodná je rovněž námitka žalovaného, že prodejní cena automobilu měla být na jeho závazky vůči žalobkyně započtena včetně DPH. Ze čl. 4.3.2 smlouvy totiž jednoznačně vyplývá, že výtěžek z prodeje automobilu bude zákazníkovi vydán (v daném případě započten) po odečtení DPH. Takové ujednání soud pokládá za zcela standardní, neboť při prodeji automobilu ve vlastnictví leasingové společnosti tato společnost odvání DPH z prodejní ceny jako při běžném dodání zboží. Ve vztahu k položce G, jak namítal žalovaný, naopak není ve smlouvě ohledně daňového režimu žádné ujednání, které by jiné pohledávky ze smlouvy snižovalo o sazbu DPH.25. Namítal-li žalovaný, že mu žalobkyně řádně nedoručila veškeré důležité listiny, soud má na základě doručenky k finančnímu vyrovnání ze dne [datum] a potvrzení o podání na poště k předžalobní upomínce ze dne [datum] za prokázané, že se tyto listiny dostaly do dispoziční sféry žalovaného. Následně žalovaný komunikoval i se zástupce žalobkyně před odebráním vozidla a byla mu doručena i předžalobní výzva.26. Řádné doručení finančního vyrovnání, v němž byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky nejpozději do [datum] pak má rovněž význam z hlediska splatnosti pohledávek (srov. shora citované stanovisko Nejvyššího soudu), a tedy i pro určení data, od kterého žalobkyni náleží dle čl. 3.1 smlouvy sjednaný úrok z prodlení ve výši 0,15 % denně, tj. 54,75 % ročně z částky [částka], kdy částka [částka] byla zahrnuta do položky B. Takto sjednanou výši úroků soud nepokládá za zcela zjevně nepřiměřenou či dokonce lichevní, jak namítal žalovaný (nehledě na skutečnost, že podle § 1797 o. z. se mezi podnikateli ustanovení o lichvě neaplikují). I mezi podnikateli sice podléhá smluvní volnost korektivu dobrých mravů (§ 1 odst. 2 a § 547 o. z.), kdy právní jednání, které se příčí dobrým mravům, je třeba posoudit jako neplatné. V případě výše úroků z prodlení sjednaných podle § 1970 o. z. je třeba posuzovat soulad takového ujednání s dobrými mravy vzhledem ke všem okolnostem, které ke sjednání takového úroku z prodlení vedly a jež existovaly v době uzavření smlouvy (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). S ohledem na rizikovost finančního leasingu na straně žalobkyně, výši poskytnutého úvěru a na postavení obou smluvních strany coby podnikatelů (profesionálů) v rámci své podnikatelské činnosti, má soud za to, že v daném případě plnily úroky z prodlení ve sjednané sazbě sankčně-motivační a částečně i kompenzační funkci, která neodporuje dobrým mravům či zákonu. Žalovaný v tomto ohledu nepřednesl žádné konkrétní tvrzení, které by svědčilo o opaku.27. Soud proto uzavírá, že nárok žalobkyně je zcela důvodný, a proto žalobě v plném rozsahu vyhověl. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věty první o. s. ř., když neshledal důvody pro její prodloužení.28. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 151 odst. l o. s. ř. za použití § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že ve věci zcela úspěšné žalobkyni přiznal právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši [částka]. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka] a z nákladů zastoupení advokátem ve výši [částka]. Žalobkyni náleží odměna stanovená podle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění účinném ke dni provedení úkonu, ve výši [částka] za šest úkonů právní služby vykonaných advokátem, a to za převzetí a přípravu zastoupení, návrh ve věci samé, předžalobní výzvu, repliku ze dne [datum] a za účast na jednání před soudem ve dnech [datum] a [datum] [§ 11 odst. 1 písm. a), d), g) advokátního tarifu], tedy v celkové výši [částka]. Vyjádření žalobkyně ze dne [datum] soud nepokládal za účelně vynaložený úkon právní služby, neboť tvrzení v něm obsažená již měla být součástí žaloby. Soud rovněž nepokládat za účelně vynaložený úkon právní služby vyjádření ze dne [datum], v němž žalobkyně pouze vyčíslila náklady řízení. Žalobkyni dále náleží paušální náhrada výdajů stanovená dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu v částce [částka] pro tři úkony učiněné před [datum] a v částce [částka] za tři úkony učiněné po tomto datu, celkem tedy [částka]. Náklady řízení dále tvoří náhrada za daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % stanovená z této částky vyjma soudního poplatku, tj. ve výši [částka] (po zaokrouhlení na celé koruny nahoru podle § 146 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád). Lhůta k zaplacení nákladů řízení byla určena třídenní (§ 160 odst. l o. s. ř.) s povinností plnit k rukám advokáta (§ 149 odst. l o. s. ř.).