Výrok
I. Určuje se, že vlastníkem a provozovatelem vozidla tovární značky Opel Kadett, rok výroby 1985, registrační značka [SPZ], barva červená – základní, VIN: WOL000036G2565832 je ke dni [datum] žalovaný.
II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši [částka] do 3 dnů odprávní moci tohoto rozsudku k rukám žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se domáhala určení, že ve výroku I. popsaný vůz byl ke dni [datum] ve vlastnictví žalovaného. To odůvodnila tím, že k tomuto datu uzavřela kupní smlouvu, na základě které prodala tento vůz žalovanému. Žalovaný při tom uvedl, že daný vůz využije na náhradní díly a o veškeré doklady se postará. Na jaře roku 2024 zjistila, že vozidlo je stále provozováno a vedeno na její jméno.
2. Žalovaný se ve věci nijak nevyjádřil. K ústnímu jednání se nedostavil, ačkoliv byl řádně předvolán.
3. Soud v rámci dokazování zjistil následující skutkový stav.shora specifikovaného vozidla ze strany žalovaného. Kupní cena činila [částka] a měla být uhrazena hotově (kupní smlouva).5. Dle § 1099 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), vlastnické právo k věci určené jednotlivě se převádí už samotnou smlouvou k okamžiku její účinnosti, ledaže je jinak ujednáno nebo stanoveno zákonem.6. Soud se nejprve zabýval otázkou, zdali žalobkyně má na určení vlastnického práva k předmětnému automobilu naléhavý právní zájem, a to s ohledem na § 80 zákona č. 99/1963 S., občanský soudní řád. Určovací žaloba je opodstatněna pouze v případech, kdy je jediným, případně nejúčinnějším prostředkem ochrany práva. Žalobkyně se již domáhala změny vlastnického práva v příslušném registru veřejnoprávní cestou, avšak neúspěšně. Určení vlastnického práva k předmětnému automobilu soudní cestou se tak jeví jako jediné a řešení nastalé situace. Soud proto shledal, že je dán naléhavý právní zájem na určení vlastnického práva k předmětnému automobilu (k tomu srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu pod sp. zn. [spisová značka]).7. Po zjištění naléhavého právního zájmu žalobkyně posuzoval soud otázku, v jakém okamžiku dochází k nabytí vlastnického práva k automobilu, a to s ohledem na skutečnost, že automobily jsou zapisovány do registru vozidel. V tomto směru je nutné vycházet ze zjištění, že registr vozidel není veřejným seznamem (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu pod sp. zn. [spisová značka]), tudíž na tento případ nebude možné aplikovat pravidlo uvedené v § 1102 o. z. Naopak bude nutné vycházet z obecného pravidla uvedeného v § 1099 o. z., dle kterého je vlastnické právo k individualizované věci převedeno okamžikem účinnosti smlouvy, případně okamžikem ujednaným ve smlouvě.8. Kupní smlouva neobsahovala žádné speciální ustanovení týkající se okamžiku převodu vlastnického práva k prodávané věci, tedy k automobilu. Je tedy nutné vycházet z obecného zákonného ustanovení citovaného shora. Vlastnické právo k automobilu tak na žalovaného přešlo okamžikem uzavření smlouvy, tedy okamžikem připojení obou podpisů k dané smlouvě, což nastalo dne [datum]. Od tohoto dne byl tedy žalovaný vlastníkem předmětného vozidla, pročež soud návrhu žalobkyně v plném rozsahu vyhověl.9. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a přiznal právo na jejich náhradu žalobkyni v plném rozsahu, neboť měla ve věci plný úspěch. Žalobkyně výslovně požadovala pouze náhradu soudního poplatku zaplaceného ve výši [částka].