8 C 105/2025

Odůvodnění

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by bylo určeno, že žalobkyně je vlastníkem pozemku parc. č. [hodnota] o výměře [Anonymizováno] m2, odděleného geometrickým plánem zhotovitele [tituly před jménem] [jméno FO] z pozemku parc. č. st. [Anonymizováno] /[Anonymizováno] v kat. úz. a obci [adresa]. Žalobu odůvodnila tím, že žalobkyně je na základě rozhodnutí státního notářství z [datum] výlučným vlastníkem nemovitostí v kat. úz. [adresa], a to pozemku parc. č. st. [Anonymizováno] o výměře [Anonymizováno] m2, jehož součástí je rodinný dům č. p. [Anonymizováno]. Žalovaná je výlučným vlastníkem na základě kupní smlouvy ze dne [datum] pozemků parc. č. st. [Anonymizováno] /[Anonymizováno] a st. p. č. [Anonymizováno] /[Anonymizováno] o výměře [Anonymizováno] m, jehož součástí je stavba – rodinný dům č. p. [Anonymizováno]. Pozemky parc. č. st. [Anonymizováno] a parc. č. st. [Anonymizováno] /[Anonymizováno] mají částečně společnou hranici. V severním cípu pozemku parc. č. st. [Anonymizováno] /[Anonymizováno] byla kolem roku 1990 stavebníkem [jméno FO], synem žalobkyně, vybudována stavba garáže v místě původního suchého záchodku dříve užívaného předchůdci žalobkyně. V době stavby pan [jméno FO] jednal s tehdejší vlastnicí pozemku parc. č. st. 66/2 paní [jméno FO] o tom, zda nebude mít výhrady, když stavba bude napojena na její stavbu a nebude dodržen odstup. Jmenovaná sousedka souhlasila. Neměla ani výhrady, že stavba zasahovala do jejího vlastnického práva. Garáž byla vybudována v dobré víře žalobkyně a jejího syna, že stojí na pozemku náležejícím žalobkyni. Spornou část pozemku parc. č. [Anonymizováno] /[Anonymizováno], zastavěnou garáží, o výměře pouhých [Anonymizováno], žalobkyně i její předchůdci užívali výlučně pro své potřeby, právní předchůdci žalované na tuto část pozemku vůbec neměli přístup. Kdy a z jakého důvodu došlo později ke změně hranice pozemku parc. č. st. [Anonymizováno] /[Anonymizováno] tak, že byla vklíněna do pozemku parc. č. st. [Anonymizováno], se nepodařilo objasnit ani ve spolupráci s katastrálním úřadem. Žalobkyně se chopila držby sporného pozemku na základě dědického rozhodnutí z roku 1978, ke dni [datum] uplynula desetiletá vydržecí doba, kdy po celou dobu žalobkyně pozemek v dobré víře nerušeně užívala. I kdyby nedošlo k řádnému vydržení, musela žalobkyně nabýt pozemek mimořádným vydržením, když až do dne [datum] žalobkyně pozemek držela nikoliv v nepoctivém úmyslu. Až přípisem žalované ze dne [datum], respektive v únoru 2024, kdy záležitost žalovaná řešila s dcerou žalobkyně, získala vědomost o nesouladu zápisu v katastru nemovitostí. Žalobkyně se následně pokoušela věc řešit mimosoudně, když navrhla žalované souhlasné prohlášení o změně vlastnického práva vydržením, na návrh však žalovaná nepřistoupila. Naléhavý právní zájem na určení je dán s ohledem na potřebu odstranění neshody mezi stavem skutečným a stavem evidovaným v katastru nemovitostí.

2. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout s odůvodněním, že žalobkyně nemohla být v dobré víře, že jí předmětný pozemek patří. V roce 2007 souhlasila žalobkyně s vyznačením hranic v terénu, kde je vidět, že předmětná část pozemku žalobkyni nenáleží. Žalobkyně sama potvrdila, že průběh hranice pozemků je jiný, než nyní tvrdí. Pokud byla část pozemku zastavěna synem žalobkyně, tedy třetí osobou, nemohla žalobkyně tuto část pozemku držet. Držbu mohl vykonávat nejvýš vlastník garáže, tedy osoba odlišná od žalobkyně. Žalovaná má za to, že podaná žaloba je snahou vyhnout se odstranění stavby garáže. Žalovaná se snažila situaci mimosoudně vyřešit.

3. V průběhu řízení žalobkyně rozšířila žalobu a soud rozšíření připustil o eventuální petit na určení, že vlastníkem pozemku parc. č. [hodnota] dle připojeného geometrického plánu, respektive rovnodílnými podílovými spoluvlastníky ke dni svého úmrtí byli [jméno FO], narozený [datum] a zemřelý [datum] a [jméno FO], narozená [rodné přijmení] [datum] a zemřelá [datum], in eventum že výlučným vlastníkem byla [jméno FO] Regenemerová ke dni své smrti, in eventum aby bylo určeno to, čeho se žalobkyně domáhala v původní žalobě. Ke změně žaloby doplnila tvrzení, že rodič žalobkyně nabyli vlastnické právo k pozemku st. p. č. [hodnota] v Tursku, s kterým byla dle dobových dokumentů sloučena sporná část pozemku (nyní dle GP parc. č. [hodnota]), na základě smlouvy ze dne [datum]. Listinu nemá žalobkyně k dispozici, ale byla podkladem pro uchopení se držby jejími rodiči, kteří pozemek drželi až do své smrti a jeho vlastnictví nabyli vydržením, protože od uchopení se držby ho drželi více než 40 let.

4. Podle § 80 písm. c) o. s. ř. žalobou (návrhem na zahájení řízení) lze uplatnit, aby bylo rozhodnuto zejména o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, je-li na tom naléhavý právní zájem.

5. Vzhledem k tomu, že projednávaná žaloba má povahu určovací žaloby podle § 80 písm. c) o. s. ř., zabýval se soud nejprve otázkou, zda existuje na požadovaném určení naléhavý právní zájem a zda-li jsou účastníci ve věci věcně legitimováni. Věcnou legitimaci má ten, kdo je účasten právního vztahu nebo práva, o které v řízení jde.

6. Všichni účastníci jsou ve věci věcně legitimováni a rovněž je dán naléhavý právní zájem na požadovaném určení, neboť žalobkyně tvrdí, že vlastnické právo k předmětu sporu náleží žalobkyni, případně náleželo jejím právním předchůdcům, přičemž jako vlastník pozemku je v katastru nemovitostí zapsána žalovaná, postavení účastníků se tím stalo nejistým, rozhodnutí soudu by bylo podkladem pro zápis vlastnického práva žalobkyně do katastru nemovitostí. Jinak než touto žalobou by se žalobkyně změny údajů o vlastnickém právu v katastru nemovitostí nedomohla.

7. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o celkovém skutkovém stavu: Z výpisu z katastru nemovitostí, LV č. [hodnota] pro obec a kat. úz. [adresa], bylo zjištěno, že žalobkyně je vedena jako výlučný vlastník pozemku parc. č. st. [Anonymizováno] o výměře [Anonymizováno] m2, jehož součástí je stavba č. p. [Anonymizováno], a dále pozemků parc. č. [Anonymizováno] /[Anonymizováno], [Anonymizováno] /[Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno] a [Anonymizováno].

8. Z výpisu z katastru nemovitostí, LV č. [hodnota] pro obec a kat. úz. [adresa], bylo zjištěno, že žalovaná je vedena jako výlučný vlastník pozemku parc. č. st. [Anonymizováno] /[Anonymizováno] o výměře [Anonymizováno] m2, jehož součástí je stavba č. p. [Anonymizováno], a pozemku parc. č. [Anonymizováno] /[Anonymizováno].

9. Z rozhodnutí Státního notářství [adresa] západ sp. zn. D [Anonymizováno] /[Anonymizováno] ze dne [datum] bylo zjištěno, že v řízení o dědictví po [jméno FO] nabyla [Jméno žalobkyně] nemovité věci zapsané na LV č. [hodnota], EL č. [hodnota] obce a kat. úz. [adresa] – rodinný dům č. p. [Anonymizováno] se st. p. č. [hodnota] a zahradami č. parc. [Anonymizováno] /[Anonymizováno] a [Anonymizováno] /[Anonymizováno], dále pastvinu č. parc. [Anonymizováno] /[Anonymizováno] a [Anonymizováno] /[Anonymizováno] a dále pozemky v užívání soc. org. parc. č. [hodnota], [Anonymizováno], [Anonymizováno] /[Anonymizováno].

10. Ze znaleckého posudku ze dne [datum] [tituly před jménem] [jméno FO]. [jméno FO] bylo zjištěno, že byl pořízen v řízení o projednání dědictví po [jméno FO], v popisu budov (ve vlastnictví zůstavitele) byl uveden záchodek jako samostatná stavba z cihel o rozměrech 2,5 x [právnická osoba] metry.

11. Z geometrického plánu pro rozdělení pozemku č. [hodnota] -859/2024 vyhotoveného a ověřeného [tituly před jménem] [jméno FO], autorizovaným zeměměřickým inženýrem bylo zjištěno, že byla oddělena z pozemku parc. č. [Anonymizováno] /[Anonymizováno] část obdélníkového tvaru a označena parc. č. [hodnota].

12. Z ortofotomapy bylo zjištěno, že stavba objektu (garáž či kolna) zasahuje do pozemku parc. č. [Anonymizováno] /[Anonymizováno] v místě, kde je shora uvedeným geometrickým plánem vymezen pozemek parc. č. [hodnota].

13. Z plánu části katastrálního území [adresa] s uvedeným rokem 1936 soud zjistil, že hranice pozemku parc. č. [Anonymizováno] /[Anonymizováno] byly vedeny jinak než v současné době a že na sousedním pozemku p. č. [hodnota] byla zakreslena drobná stavba v blízkosti (tehdejší) hranice s pozemkem parc. č. [Anonymizováno] /[Anonymizováno].

14. Ze záznamu podrobného měření změn z roku 1983 bylo zjištěno, že proběhlo zaměření přestavby rodinného domu žalobkyně. V náčrtu byly i pozemky parc. č. [Anonymizováno] /[Anonymizováno] a [Anonymizováno] /[Anonymizováno], ale zcela zjevně byly zachyceny nesprávně (minimálně byly prostorově prohozeny).

15. Z výpisu z pozemkové knihy, knihovní vložky č. [hodnota] pro kat. úz. [adresa] bylo zjištěno, že bylo evidováno vlastnické právo [jméno FO] a [jméno FO] k pozemkům , mj. stavební parcela [parcela], a zahrady č. [hodnota], [Anonymizováno], [Anonymizováno] a [Anonymizováno] /[Anonymizováno].

16. Z mapy [adresa] povinného otisku stabilního katastru bylo zjištěno, že v dibě vzniku mapy existoval ještě nerozdělený pozemek p. č. [hodnota], sousedil s pozemkem p. č. [hodnota] a jejich hranice byly vedeny jinak než v pozdější době.

17. Ze situačního plánu s datem [datum] bylo zjištěno, že hranice mezi pozemky parc. č. st. 67 a pozemky sousedními (zejména pozemek s domem č. p. [Anonymizováno]), byly vyznačeny jinak než v současnosti.

18. Z listin ze dne [datum] – náčrtu šetření – mapová a popisná část bylo zjištěno, že žalobkyně připojila podpis na listinu o zjištěném průběhu hranic a označením hranic v terénu v kat. úz. [adresa], vztahující se k vymezení hranic pozemků parc. č. st. [Anonymizováno], parc. č. [Anonymizováno] /[Anonymizováno] a [Anonymizováno] /[Anonymizováno].

19. Dopisem ze dne [datum] nabízela žalovaná žalobkyni směnu části pozemku zastavěného garáží žalobkyně za část pozemku vedle.

20. Žalovaná dala stavebnímu úřadu ve [adresa] písemný podnět k nařízení odstranění stavby garáže na pozemku parc. č. [Anonymizováno] /[Anonymizováno] v kat. úz. [adresa] (dopis ze dne [datum]).

21. Z dopisu právního zástupce žalobkyně ze dne [datum] soud zjistil, že se žalobkyně obracela na žalovanou s tvrzením, že nabyla část pozemku parc. č. [Anonymizováno] /[Anonymizováno] zastavěnou garáží mimořádným, případně i řádným vydržením – a žádala o poskytnutí součinnosti narovnání sporného stavu s upozorněním, že nebude-li dosaženo mimosoudního vyřešení, hodlá podat žalobu.

22. Z výpovědi svědkyně [jméno FO], sousedky žalobkyně žijící ve stejné ulici, bylo zjištěno, že svědkyně zná místo, kde je předmětný pozemek, od dětství, pamatuje si záchodky, které tam dříve byly, později na tom místě „postavili“ kůlnu, která je tam dosud (je-li zmiňováno, že je to garáž, svědkyně tam nikdy auto neviděla). Stavba stojí na pozemku, který užívá a v minulosti užívala žalobkyně, areál je celý oplocený, před žalobkyní byli vlastníky [jméno FO]. Dřívější vlastnice nemovitostí žalované nikdy stavbu ani pozemek neužívala, neměla a nežádala tam přístup.

23. Z výpovědi svědkyně [jméno FO] soud zjistil, že jde o kamarádku žalobkyně od dětství, v Tursku žije od narození 82 let. K žalobkyni docházela od malička. Na pozemku u domu býval suchý záchod, syn žalobkyně si tam pak postavil kůlnu na nářadí na stejném místě, co byl záchod. Ten boural také on. Stavba kůlny je tam tak 15 let.24. [jméno FO], syn žalobkyně, ročník narození [rok narození], jako svědek vypověděl, že v domě č. p. [č.p.] žije od narození. Stavbu na předmětném pozemku vystavěl on okolo roku 1994, stavěl delší dobu několik let. Vznikla proto, že dříve na místě stál suchý záchod (již od malička si jeho existenci vybavuje) původně sloužící k provozu hospody, která v domě dříve byla, v době stavby již byla nepotřebná. Majitelka sousedního domu paní [jméno FO] za ním tehdy přišla, že se jí bortí zeď, zda by svědek nepomohl, on souhlasil, ale žádal, aby mohl bezprostředně přistavět právě zmíněnou stavbu, s čímž sousedka souhlasila. Stavba je o něco větší než byl suchý záchod. Stavbu financoval on. Stavba se užívá pro uskladnění věcí, zahradní nábytek, nářadí, užívá ji celá rodina, žalobkyně, on, jeho žena, děti i vnučka. O tom, čí bude stavba po vybudování, se s matkou nebavili, on bydlí v jejím domě, na pozemku, nějaký převod neřešili. [jméno FO] nikdy záchodky ani kůlnu neužívala, neměla tam přístup, vstup na pozemek byl zamčený.25. Dcera žalobkyně [jméno FO] vypověděla jako svědkyně, že v rodinném domě v Tursku žila od narození (1965) do roku 1990, po šesti letech se vrátila do Turska na jiné místo. Na pozemku u domu se dříve nacházel suchý záchod, menších rozměrů, než je současná kůlna. Stavba záchoda nebyla vyhovující, proto se žalobkyně se synem (bratrem svědkyně) rozhodli, že ho zbourají a na místě postaví kůlnu na uschování věcí. Tehdejší sousedku žádali o svolení, aby mohli postavit kůlnu až těsně k její zdi. Stavba kůlny započala někdy v devadesátých letech. Financovali stavbu asi oba, je jí totiž známo, že se na všem podílejí společně. Žalobkyni zatím vše patří, ještě to není bratra. Vlastnický režim při stavbě neřešili. Uzavřený areál byl vždy. Prostor kolem záchodku užívali vždy oni (rodina). Nikdo jiný nemá kudy se tam dostat. Svědkyně neví o tom, že by kdy někdo uplatňoval nějaký nárok na vstup na pozemek. [jméno FO] neměla žádné výhrady proti stavbě kůlny. Žádala tehdy bratra o nějakou technickou pomoc. Žalobkyně svědkyni informovala o tom, že v Tursku před lety proběhlo nějaké geodetické zaměření, že tam bylo geodeti a chtěli po ní něco podepsat.26. Na fotografiích založených do spisu žalobkyní i žalovanou s přihlédnutím k výpovědi svědků je zřejmé, že areál užívaný žalobkyní je oplocen, uzavřen přístupovými vraty, uvnitř areálu se nacházely v minulosti suché záchodky, nyní menší stavba s garážovými vraty.27. Pro nadbytečnost soud neprovedl navržený důkaz místním šetřením, když situace na místě byla zjištěny již z výpovědi svědků a fotografií.28. Žalobkyně přes poučení soudu neprokázala tvrzení o tom, kdy se její předchůdci a na základě čeho chopili držby předmětného pozemku, ani tvrzení o tom, že tento pozemek nerušeně, případně i v dobré víře užívali po dobu přesahující 30 či 40 let až do jejich smrti (z důkazů navržených, provedených a shora popsaných toto neplyne ani není mezi účastníky nesporným). Není tak možné uzavřít, že by se stali předchůdci žalobkyně vlastníky pozemku vydržením ke dni jejich smrti. Proto soud dospěl k závěru, že nelze vyhovět první části eventuálního petitu, aniž bylo třeba se podrobněji zabývat právním posouzením takového neprokázaného tvrzení žalobkyně. Vyslechnutí svědci vzhledem k jejich věku logicky nebyli schopni vyjádřit se k událostem a situaci v době v roce 1928 a letech následujících. Pro nadbytečnost tak siud blíže nerozebírá ani obsah dvou listin z roku 1957.29. Soud proto dále posuzoval důvodnost prvně uplatněného nároku žalobkyně založeného na původních (nově eventuálních) žalobních tvrzení.30. Právně soud posoudil uvedený skutkový stav s ohledem na prokázaný počátek držby žalobkyní a běh vydržecí doby podle zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“), ve znění novely č. 509/1991 Sb. účinném k [datum] a podle ustálené judikatury (kupř. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka]).31. Podle § 134 odst. 1 obč. zák. oprávněný držitel se stává vlastníkem věci, má-li ji nepřetržitě v držbě po dobu deseti let, jde-li o nemovitost.32. Základními podmínkami vydržení jsou oprávněná držba podle § 130 odst. 1 obč. zák. a uplynutí stanoveného času (v tomto případě 10 let), po který má mít držitel nemovitou věc nepřetržitě v držbě. Oprávněný držitel musí věc fakticky ovládat (corporalis possesio) a současně nakládat s ní v dobré víře jako s vlastní (animus possidendi).33. Soud má za to, že se žalobkyně chopila držby předmětného pozemku parc. č. [hodnota] (části pozemku parc. č. [Anonymizováno] /[Anonymizováno]) již v roce 1978, když tehdy od svého právního předchůdce [jméno FO] nabyla rodinný dům č. p. [Anonymizováno] se st. p. č. [hodnota] a zahradami č. parc. [Anonymizováno] /[Anonymizováno] a [Anonymizováno] /[Anonymizováno], dále pastvinu č. parc. [Anonymizováno] /[Anonymizováno] a [Anonymizováno] /[Anonymizováno] a dále pozemky v užívání soc. org. parc. č. [hodnota], [Anonymizováno], [Anonymizováno] /[Anonymizováno]. Pozemek st. p. č. [hodnota] byl tehdy jinak vymezen (co do jeho hranic), sporný pozemek se zjevně vždy nacházel uvnitř areálu kolem rodinného domu č. p. [č.p.]. Takto sporný pozemek užívala nejen do roku 1992, ale i dále až do současné doby. Podmínka držby tak byla naplněna.34. Klíčovou otázkou pro posouzení oprávněnosti držby žalobkyně je, zda žalobkyně v dobré víře, že jí předmět držby patří.35. Při posuzování otázky, zda byl držitel "se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že mu věc patří", je třeba vycházet z toho, zda při zachování náležité (běžné) opatrnosti, kterou lze s přihlédnutím k okolnostem konkrétního případu po každém subjektu práva požadovat, měl, resp. mohl mít během vydržecí doby důvodné pochybnosti o tom, že mu věc nebo právo patří (vychází se z toho, jak by věc posoudil průměrný člověk při zachování obvyklé opatrnosti). Skutečnost, zda držitel je se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že mu věc nebo právo náleží, je třeba vždy hodnotit objektivně a nikoli pouze ze subjektivního hlediska (osobního přesvědčení) samotného účastníka. Držitel není "vzhledem ke všem okolnostem" v dobré víře v případě, že je sice subjektivně přesvědčen, že mu věc anebo právo patří, avšak při zachování obvyklé opatrnosti by musel vědět, že tomu tak není. Ze slov zákona "se zřetelem ke všem okolnostem" vyplývá, že omyl držitele, ze kterého jeho přesvědčení o existenci drženého práva vychází, musí být omluvitelný. Omyl je omluvitelný, jestliže držitel při běžné (normální) opatrnosti, kterou lze s ohledem na okolnosti a povahu daného případu po každém požadovat, neměl resp. nemohl mít po celou vydržecí dobu důvodné pochybnosti o tom, že mu věc nebo právo patří.36. Žalobkyně prokázala výpovědí svědků (kteří jsou sice rodinnými příslušníky žalobkyně, nebo jejími přáteli, ale byli řádně poučeni podle § 126 o. s. ř., jejich výpovědi byly přesvědčivé, vnitřně nerozporné a souladné s ostatními důkazy, soud tedy o pravdivosti výpovědí nepochybuje), a fotografiemi, že byla držitelem po dobu delší než zákonem pro dobu držby pro vydržení požadovaných deset let od roku 1978, respektive vzhledem k nemožnosti vydržet před [datum] až do tohoto data. Soud má za prokázanou dobrou víru žalobkyně, neboť pozemek nerušeně užívala do celou potřebnou dobu, chopila se jeho držby na základě putativního titulu – usnesení o nabytí dědickou posloupností pozemků v uzavřeném areálu, pozemek byl tehdy částečně zastavěn drobnou stavbou, která byla někdy později odstraněna, stejným způsobem byl předtím minimálně po určitou dobu užíván jejími rodiči zjevně ve stejném rozsahu, výměra pozemku oproti pozemkům právně nabytým je marginální, držbu žalobkyně nikdy nikdo nerušil a nezpochybňoval. S ohledem na zjištěný skutkový stav má soud za to, že již ke dni [datum] žalobkyně vydržela vlastnické právo k předmětu sporu, když její držba byla založena na tzv. putativním právním titulu, který byl platným právním titulem k nabytí vlastnického práva k dalším pozemkům v uzavřeném areálu, které jsou v jejím vlastnictví vedeny i v katastru nemovitostí.37. Nerozhodný je pak z tohoto pohledu podpis žalobkyně na listině o zjištění průběhu hranice v roce 2007.38. Soud má dále za to (s ohledem na další námitky žalované), že žalobkyně nepozbyla (oprávněnou) držbu sporného pozemku ani v době, kdy na něm byla zahájena stavba kolny či garáže, byť nebylo přesně zjištěno, kdy byla stavba zahájena a kdy byla dokončena – a je tedy možné, že stavba jako věc v občanskoprávním smyslu vznikla ještě před [datum]. Pokud by vznikla po [datum], je to obdobně nerozhodné jako události z roku 2007. Pokud vznikla před [datum], prokázáno bylo, že vznikla se souhlasem žalobkyně, v době platnosti právní úpravy, dle které není stavba tohoto typu součástí pozemku, otázka vlastnického práva ke stavbě je pro poměry pozemku nerozhodná, žalobkyně nepřestala být držitelem pozemku, kdy její držba spočívala minimálně v tom, že na základě neformální dohody, tzv. výprosy umožnila vznik stavby na pozemku, o kterém byla přesvědčena, že ho vlastní. Stavbu po jejím vybudování minimálně spoluužívala, vlastnické právo ke stavbě se dle svědků neřešilo, neboť mezi rodinnými příslušníky žijícími ve shodě a společně užívajícími i dům a pozemky nebylo třeba právní otázky řešit. Soud proto vyhověl žalobě ve znění původního žalobního petitu.39. I kdyby snad nebyly naplněny podmínky pro řádné vydržení, došlo by k vydržení mimořádnému dle § 1095 zákona č. 89/2012 Sb., o. z. ve spojení s § 3066 o. z., když nedostatek nepoctivého úmyslu se zkoumá pouze v době uchopení se držby (srvn. rozhodnutí NS sp. zn. [spisová značka]) – a v té době o poctivosti úmyslu žalobkyně žádné pochyby nebyly, k mimořádnému vydržení by pak došlo k [datum], když držba k uvedenému dni trvala.40. Pokud jde o náklady řízení, soud o nich rozhodoval podle § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobkyně byla v řízení úspěšná. Žalobkyni vznikly náklady za zaplacený soudní poplatek [částka] a za náklady za právní zastoupení – [částka] je sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby podle § 7, § 9 vyhl. 177/1996 Sb. (z tarifní hodnoty [částka]), [částka] paušální náhrada hotových výdajů podle § 13 odst. 3 uvedené vyhlášky, zástupce žalobkyně učinil v řízení 9 úkonů (převzetí zastoupení, předžalobní výzva, žaloba, účast u jednání dne [datum], [datum] a [datum], vyjádření ve věci samé ze dne [datum], ze dne [datum] a ze dne [datum]), proto odměna činí [částka], dále náleží [částka] za 9 paušálních náhrad hotových výdajů, dále náleží náhrada za promeškaný čas za cesty k jednání soudu po trase [adresa] a zpět ke třem jednáním, vždy po 4 půlhodinám po [částka] podle § 14 odst. 1 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb. v celkové výši [částka], dále jízdné celkem [částka], vždy ujeto 2 x 30 km, při sazbě za 1 km jízdy ve výši [částka], celkem s 21 % DPH náklady právního zastoupení [částka] a celkové náklady řízení činí [částka].