Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % z částky [částka] od [datum] do zaplacení.
II. Co do zbytku, v zákonném úroku z prodlení převyšujícím úrok přisouzený, se žaloba částečně zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalobce.
Odůvodnění
1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalované zaplacení výše uvedené částky. Svůj nárok odůvodnil tím, že mezi právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba]., (dále „právní předchůdce žalobce“) a žalovanou byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru, na základě které žalovaná čerpala úvěr ve výši [částka]. Žalovaná se zavázala úvěr splatit v pravidelných měsíčních splátkách dle rozpisu plateb. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, právní předchůdce žalobce proto úvěr v souladu se smluvními ujednáními zesplatnil. Žalovaná za celou dobu trvání smluvního vztahu uhradila [částka]. Pohledávka za žalovanou byla na žalobce postoupena smlouvou s účinností ke dni [datum] a žalovaná o tom byla vyrozuměna. Žalobou požaduje žalobce dlužnou jistinu ve výši [částka] a příslušenství. Žalovaná přes upomínky neuhradila ničeho. V případě, že soud neměl nárok žalobce za prokázaný, má se jednat o bezdůvodné obohacení co do částky jistiny.
2. Žalovaná se k věci samé nevyjádřila.
3. Účastníci byli vyzváni, aby soudu sdělili, zda souhlasí s postupem dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Jelikož se ve stanovené lhůtě nevyjádřili, a soud měl proto za to, že s tímto postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o. s. ř.), nebylo třeba k projednání věci samé nařídit jednání.
4. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícím závěrům o skutkovém stavu.
5. Mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobce došlo dne [datum] k uzavření smlouvy o úvěru. Na základě smlouvy žalovaná čerpala úvěr, který byl sjednán do výše [částka] a zavázala se tuto částku vrátit spolu se sjednaným úrokem v předepsaných měsíčních splátkách. (důkaz: úvěrová smlouva, potvrzení o provedené platbě 2x). Ze sdělení KB a.s. soud zjistil, že žalovaná u nich má účet č. [účet]. Na tento účet žalované ve dvou platbách přišla částka [částka]. (důkaz: sdělení KB a.s. – výpis z účtu). Pohledávka za žalovanou byla následně postoupena na žalobce na základě smlouvy s účinností ke dni [datum], o čemž byla žalovaná informována a zároveň byla opětovně vyzvána k uhrazení dlužných částek (důkaz: smlouva o postoupení pohledávek, seznam dlužníků a oznámení o postoupení pohledávky). Dne [datum] byla žalovaná vyzvána k zaplacení dlužných částek, a to nejpozději do 3 dnů (důkaz: výzva ze dne [datum], podací lístek).
6. Soud věc s ohledem na období poskytnutí finančních prostředků posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).
7. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
8. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
10. Zde je třeba uvést, že v případě této neplatnosti jde i při subsidiární aplikaci o.z. o neplatnost absolutní, jelikož při pominutí řádného zkoumání úvěruschopnosti jde o jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (srov. § 588 o.z.). Tento výklad je ostatně jediný možný, aby byly zachovány nezbytné standardy ochrany spotřebitele (srov. rozsudek Soudního dvora ze dne [datum] C - 679/18).
11. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
12. Soud se proto nejprve zabýval otázkou, zda právní předchůdce žalobce s odbornou péčí posoudil schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, či nikoliv a dospěl k závěru, že tomu tak v daném případě nebylo. Žalobce (resp. jeho právní předchůdce) zcela rezignoval na zjišťování a posuzování příjmů a výdajů žalované, čehož si byl žalobce vědom již při podání žaloby, neboť přímo v žalobě uvedl, že pokud soud nebude mít jeho nárok ze smlouvy za prokázaný, že má soud posoudit nárok jako bezdůvodné obohacení. Soud tedy uzavřel, že předmětná dohoda je absolutně neplatná ve smyslu výše uvedeným ustanovení a neplatná jsou tak všechna její ustanovení.
13. V řízení bylo ale prokázáno, že žalovaná na základě smlouvy čerpala žalobcem uvedenou částku. Žalovaná uhradila [částka]. Žalobce, na kterého byla pohledávka platně postoupena, má proto nárok na vrácení žalované částky jako rozdílu mezi čerpanou a uhrazeno částkou (19880-1808), tedy [částka]. Povinnost vydat toto bezdůvodné obohacení soud žalované uložil společně se zákonným úrokem z prodlení (§ 1970 o. z.). Prodlení se odvíjí od výzvy odeslané dne [datum], kterou tak lze považovat za doručenou [datum]. Poslední den stanovené třídenní lhůty proto připadl na [datum] a ode dne následujícího je žalovaná v prodlení. Výši zákonného úroku z prodlení soud stanovil dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývající části pak soud žalobu výrokem II. zamítl.
14. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 151 odst. l o. s. ř. za použití § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že ve věci téměř zcela úspěšnému žalobci (nebyl úspěšný jen v zanedbatelné výši) přiznal právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši [částka]. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka] a z nákladů zastoupení advokátem. Žalobkyni náleží odměna stanovená podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve výši [částka] a paušální náhrada výdajů stanovená dle odst. 6 stejného ustanovení v částce [částka] za každý ze 3 úkonů právní služby (převzetí a přípravu zastoupení, žaloba a předžalobní výzva k plnění). Dále pak náhrada daně z přidané hodnoty v sazbě 21 % stanovená ze shora uvedených částek vyjma soudního poplatku. Lhůtu k zaplacení nákladů řízení soud určil třídenní (§ 160 odst. l o. s. ř.) s povinností plnit k rukám advokáta (§ 149 odst. l o. s. ř.).