Rozsudek ze dne 22. 2. 2022
Výrok
I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na nákladech odvolacího řízení [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalované.
Odůvodnění
1. Žalobce se žalobou u Okresního soudu Praha – západ domáhal určení neplatnosti dohody o rozvázání pracovního poměru žalobce u žalované ze dne [datum] s tím, že ji nepodepsal dobrovolně, ale pod tíhou výhrůžek společníků, že na něj podají [anonymizováno] oznámení a neobvyklé přítomnosti [jméno] [příjmení], a podpis na dohodě tak nevyjadřuje skutečnou vůli žalobce.
2. Okresní soud Praha – západ (dále jen„ soud prvního stupně“) shora označeným rozsudkem (dále jen„ rozsudek soudu prvního stupně“ nebo„ napadený rozsudek“) zamítl žalobu na určení, že dohoda o rozvázání pracovního poměru žalobce u žalované ze dne [datum] je neplatná(výrok I.) a uložil žalobci zaplatit žalované na nákladech řízení [částka], do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalované (výrok III.).
3. Soud prvního stupně dospěl po provedeném dokazování k závěru, že„ napadené jednání žalobce – jeho podpis dohody o skončení pracovního poměru – není v žádném případě zdánlivým právním jednáním – žalobce jednoznačně měl vůli dohodu podepsat (oproti možnosti nechat žalovanou, aby žalobci okamžitě zrušila pracovní poměr) a tuto projevil – dohodu podepsal. Žádného fyzického násilí se vůči žalobci nikdo nedopustil a zjištěn nebyl ani psychický nátlak.“ [anonymizováno] soudu prvního stupně,„ tehdejší zjištění osob jednajících za žalovanou společnost o neoprávněných stornech (plynoucí z výslechu svědků) mohla vést k platné výpovědi z pracovního poměru, možná až k okamžitému zrušení pracovního poměru; pokud místo toho byla žalobci nabídnuta dohoda o skončení pracovního poměru, mohlo to být spíše k jeho prospěchu než naopak,“ když„ ani z listiny ″mimořádná schůze″, na kterou žalobce odkazoval a dovozoval z ní nátlak, nelze mít nepřiměřený nátlak za prokázaný, když v listině je mj. požadován převod obchodního podílu žalobce za [částka], k čemuž žalobce nesvolil. Již z toho je zřejmé, že žalobce se svobodnou vůlí rozhodl, které z požadavků žalovaného splní a které ne a prvek donucení tedy přítomen nebyl. Ani jiný důvod pro neplatnost dohody o skončení pracovního poměru pak soudem shledán nebyl, písemná forma byla dodržena.“
4. Proti tomuto rozsudku podal žalobce v zákonné lhůtě odvolání. Vytýkal soudu prvního stupně chybné závěry. Poukazoval na to, že dohodu o rozvázání pracovního poměru byl prokazatelně přinucen podepsat pod bezprostřední výhružkou neprodleného podání [anonymizováno] oznámení, přičemž touto výhrůžkou bylo vynucováno i odprodání 35% podílu žalobce, jehož hodnota činí cca 7 000 000, zpět společnosti. Skutečnost, že k prodeji podílu žalobce po [datum] nedošlo, je podle žalobce, soudem prvního stupně nesprávně interpretována jako důkaz toho, že na žalobce nebyl vyvíjen žádný nepřiměřený nátlak, když na požadovaný převod svého obchodního podílu za [částka] nesvolil. Žalobce namítal, že k tomu nedošlo proto, že při jednání na pracovišti žalobce dne [datum] s ostatními společníky žalované korporace nebylo možné proces na žalobci vynuceného převodu obchodního podílu uskutečnit, neboť takovéto jednání musí schválit valná hromada ve formě notářského zápisu, což však dne [datum] naplněno nebylo. Následujícího dne po [datum] se pak žalobce vymanil z bezprostředního nátlaku vyvolaného při popisovaném jednání žalované, resp. jejích společníků a podnikal právní kroky k ochraně svých oprávněných zájmů. Žalobce dále poukazoval na to, že ze strany žalované mu bylo sděleno, že„ existuje jakýsi dokument vystavený finančním úřadem, prokazující údajné závadné jednání žalobce a z něho se odvíjející následky – vyčíslení pokuty od finančního úřadu“, avšak do současné doby k žádnému takovému postupu orgánů finanční správy vůči žalované nedošlo. Přitom právě tato informace o vyvolala u žalobce největší stres z obavy, že by možná sankce ze strany finančního úřadu mohla být pro žalovanou likvidační. Žalovaná nadto do současné doby žádnou náhradu údajně žalobcem jí způsobené škody ani nevymáhá. Podle žalobce, jediným důvodem počínání jeho společníků v žalované společnosti bylo„ získat (i) zdarma podíl žalobce v této korporaci a navíc získat (ii) jakýsi“ [jméno] ŠEK” na dopředu nespecifikované množství [anonymizováno] a v neposlední řadě také (iii) získat žalobci náležející podíl na příjmech žalované společnosti“. Žalobce setrval na stanovisku, že„ jeho vůle“ (uzavřít)„ dohodu o skončení pracovního poměru absentovala a ač dohodu podepsal, není tato dohoda projevem jeho vůle a je neplatná“. V obsáhlém doplnění odvolání pak žalobce podrobně zopakoval jak popis toho, za jakých okolností došlo k jeho podpisu dohody o skončení pracovního poměru dne [datum], tak rozvedl vývoj vztahů mezi společníky žalované, jejich rozdílné názory na další směřování žalované a s tím související neshody. Navrhoval, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil, žalobě vyhověl a přiznal mu náhradu nákladů řízení.
5. Žalovaná ve vyjádření k odvolání navrhovala potvrzení věcně správného rozsudku soudu prvního stupně a přiznání náhrady nákladů odvolacího řízení.
6. Krajský soud v Praze, jako soud odvolací, přezkoumal napadený rozsudek a řízení, které předcházelo jeho vydání, podle ustanovení § 212 a následujících zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen„ o. s. ř.“) a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.
7. Mezi účastníky není sporu o tom, že dne [datum] byla žalobcem a jednatelem žalovanéing. [jméno] [celé jméno žalobce] podepsána listina nazvaná„ Dohoda o skončení pracovního poměru“, podle jejíhož obsahu se účastníci dohodli na ukončení pracovního poměru žalobce založeného pracovní smlouvou ze dne [datum] ke dni [datum].
8. Vzhledem k době, kdy došlo k právnímu jednání směřujícímu k rozvázání pracovního poměru žalobce u žalované, které je předmětem tohoto řízení, je třeba projednávanou věc i v současnosti posuzovat podle zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění účinném do 31. 5. 2020, tj. přede dnem, kdy nabyl účinnosti zákon č. 366/2019 Sb. (dále jen„ zákoník práce“).
9. Podle ustanovení § 72 zákoníku práce, neplatnost rozvázání pracovního poměru výpovědí, okamžitým zrušením, zrušením ve zkušební době nebo dohodou může jak zaměstnavatel, tak i zaměstnanec uplatnit u soudu nejpozději ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit tímto rozvázáním.
10. Soud prvního stupně se správně zabýval tím, zda žalobce včas uplatnil u soudu neplatnost dohody o skončení pracovního poměru ze dne [datum] a nepochybil v závěru, že žalobce tuto neplatnost u soudu uplatnil včas před uplynutím dvouměsíční prekluzívní lhůty podle ustanovení § 72 zákoníku práce, neboť pracovní poměr žalobce měl na základě dohody skončit ke dni[datum] a žaloba byla podána dne [datum].
11. Ve smyslu ustanovení § 4 zákoníku práce, pracovněprávní vztahy se řídí tímto zákonem; nelze-li použít tento zákon, řídí se občanským zákoníkem, a to vždy v souladu se základními zásadami pracovněprávních vztahů, které jsou vymezeny v ustanoveních § 1a, § 346b a § 346c zákoníku práce.
12. Ve smyslu ustanovení § 49 zákoníku práce, dohodnou-li se zaměstnavatel a zaměstnanec na rozvázání pracovního poměru, končí pracovní poměr sjednaným dnem. Dohoda o rozvázání pracovního poměru musí být písemná a každá smluvní strana musí obdržet jedno vyhotovení dohody o rozvázání pracovního poměru.
13. Žalobce dovozuje neplatnost dohody o skončení pracovního poměru uzavřené účastníky dne[datum] z toho, že dohodu nepodepsal dobrovolně, ale pod tíhou výhrůžek přítomnýching. [jméno] [celé jméno žalobce] staršího (otce žalobce), ing. [jméno] [celé jméno žalobce] mladšího (bratra žalobce),[jméno] [příjmení] (sestry žalobce) a„ neobvyklé přítomnosti“ [jméno] [příjmení] (švagra a spolupracovníka žalobce), v důsledku čehož„ dohoda nevyjadřuje svobodnou a vážnou vůli žalobce, a naopak je výrazem obav o své zdraví a majetek“, které v žalobci přítomní úmyslně vyvolali (citace z žaloby). Výhružky měly spočívat v tvrzení, že podle sdělení finančního úřadu docházelo u žalované k nepřiměřenému množství storen nákupů na pokladnách, což povede k vyčíslení škody v řádu statisíců a vyměření pokuty a společníci žalované v té souvislosti žalobci vyhrožovali podáním trestního oznámení.
14. Neplatnost právního jednání pro tíseň, omylu či nesvobodu vůle zákoník práce výslovně neupravuje (srov. § 18 a následující zákoníku práce), a proto je třeba ve smyslu § 4 zákoníku práce vycházet z úpravy obsažené v zákoně č. 89/2012 Sb., občanském zákoníku (dále jen„ o. z.“).
15. Ve smyslu ustanovení § 551 a § 552 o. z., o právní jednání nejde, chybí-li vůle jednající osoby nebo nebyla-li zjevně projevena vážná vůle a k takovému zdánlivému právnímu jednání se nepřihlíží (srov. § 554 o. z.).
16. Podle ustanovení § 574 o. z., na právní jednání je třeba spíše hledět jako na platné než jako na neplatné.
17. Ve smyslu ustanovení § 580 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje, přičemž jde-li o právní jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu azjevně narušuje veřejný pořádek, přihlédne soud k jeho neplatnosti i bez návrhu(srov. § 588 věta první o. z.). Podle ustanovení § 583 o. z., jednal-li někdo v omylu o rozhodující okolnosti a byl-li v omyl uveden druhou stranou, je právní jednání neplatné. Týkal-li se však omyl vedlejší okolnosti, kterou ani strany neprohlásily za rozhodující, je právní jednání platné, ale osoba uvedená v omyl má vůči původci omylu právo na přiměřenou náhradu (§ 584 odst. 1 o. z.). Bylo-li ovšem právně jednáno v omylu vyvolaném lstí, je právní jednání neplatné, třebaže se omyl týká jen vedlejší okolnosti (§ 584 odst. 2 o. z.). Kdo byl k právnímu jednání přinucen hrozbou tělesného nebo [anonymizováno] násilí vyvolávající vzhledem k významu a pravděpodobnosti hrozícího nebezpečí i k osobním vlastnostem toho, jemuž bylo vyhrožováno, jeho důvodnou obavu, má právo namítnout neplatnost právního jednání (§ 587 odst. 1 o. z.).
18. Soud prvního stupně provedl v řízení dostatečné dokazování, na jehož základě správně zjistil skutkový stav a nepochybil ani v právním posouzení věci. Správně se zabýval zejména zkoumáním okolností, za nichž byla předmětná dohoda o skončení pracovního poměru uzavřena a odvolací soud se ztotožňuje s jeho závěrem, že výsledky dokazování nepřinesly žádné poznatky o tom, že by byl na žalobce v souvislosti s výzvou (návrhem) žalované na rozvázání žalobcova pracovního poměru dohodou na něj vyvíjen jakýkoliv nepřiměřený fyzický či psychický nátlak, který by byl způsobilý přimět ho proti jeho vůli k podpisu dohody o skončení pracovního poměru. Přes žalobcem zdůrazňovaný strach z přítomnosti [jméno] [příjmení] s poukazem na jeho fyzické dispozice, dokazováním bylo prokázáno, že jmenovaný se jednání mezi žalobcem a dalšími společníky žalované v kanceláři prodejny přímo neúčastnil a na místo byl přizván zejména proto, aby zajistil ukončení pracovní směny ostatních zaměstnanců prodejny a její uzavření po jejich odchodu.
19. Lze pokládat za vcelku logické, že atmosféra jednání společníků mohla být napjatější, k čemuž přispěly jak již nějakou dobu panující chladnější vztahy mezi společníky vyplývající mimo jiné z jejich odlišných představ o čerpání určitých benefitů z majetku žalované, o dalším směřování žalované, tak zjištění, že docházelo k určitým nesrovnalostem při provozu žalované spočívajícím v (podle některých) neodůvodněných stornech nákupů a možnému obohacování se žalobcem na úkor společnosti. Tvrzení žalobce, že byl uveden v omyl nepravdivou informací o šetření záležitosti storen finančním úřadem s perspektivou vyměření finanční sankce prokázáno nebylo. Navíc není zřejmé, proč by právě tato informace, ať už smyšlená či pravdivá, měla žalobce přimět k podpisu dohody o skončení pracovního poměru, neboť i kdyby byla jakákoliv záležitost v šetření finančního úřadu, sotva by skončení pracovního poměru s kterýmkoliv, třeba i vedoucím, zaměstnancem žalované mohlo mít na postup či dokonce výsledek tohoto šetření jakýkoliv vliv.
20. V této souvislosti je namístě připomenout, že žalobce byl dlouholetým vedoucím zaměstnancem a vedle toho i společníkem žalované a dokonce i jedním ze dvou jejích jednatelů. Jeho postavení ve vztahu k žalované bylo tudíž výrazně silnější, než kteréhokoliv řadového zaměstnance žalované. Dlouhodobě dokázal oponovat ostatním společníkům, s jejichž záměry, jak do budoucna naložit s rodinnou firmou, nesouhlasil. Nelze proto pokládat za pravděpodobné, že by se nechal zastrašit nějakými informacemi, s nimiž nesouhlasil (obvinění z obohacování se na úkor společnosti) nebo o kterých by, jako jednatel společnosti, pokud by byly pravdivé, mohl (měl) z titulu své funkce vědět. A jak správně uvedl i soud prvního stupně, dokázal-li se vzepřít při stejné příležitosti rovněž navrhovanému převodu svého podílu ve společnosti, jistě by byl schopen odmítnout přistoupit i na předloženou dohodu o skončení pracovního poměru, pokud by s ní v tu chvíli rovněž nesouhlasil. Ani zmínka o zvažování trestního oznámení za účelem prošetření, zda v případě storen nákupů nedošlo ke spáchání [anonymizováno] činu, nelze za daných okolností pokládat za bezprávnou výhrůžku.
21. Odvolací soud se ztotožňuje se závěry soudu prvního stupně, že dohoda o skončení pracovního poměru nemá znaky zdánlivého právního jednání, ani ji nelze pokládat z některého ze zákonných důvodů za neplatnou, a proto rozsudek soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil.
22. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto ve smyslu ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř. podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. a v odvolacím řízení úspěšné žalované byla přiznána náhrada účelně vzniklých nákladů odvolacího řízení spočívajících v nákladech za právní zastoupení advokátem. Ty sestávaly z advokátem účtované odměny za dva úkony právní služby po [částka] (§ 9 odst. 3, § 7 bod 5., § 11 odst. 1 písm. g), k) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen "advokátní tarif)), dále z paušální náhrady hotových výloh při dvou úkonech právní služby po [částka](§ 13 odst. 4 advokátního tarifu) a 21 % daně z přidané hodnoty v celkové výši [částka](§ 137 odst. 3 o. s. ř.).
Rozsudek ze dne 8. 10. 2021 (v této věci byl vydán i pozdější rozsudek ze dne 22. 2. 2022)
Výrok
I. Žaloba, aby bylo určeno, že dohoda o rozvázání pracovního poměru žalobce u žalované ze dne [datum] je neplatná, se zamítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalované.
Odůvodnění
1. Žalobce se žalobou domáhal rozhodnutí soudu, jímž by bylo určeno, že dohoda o rozvázání pracovního poměru žalobce u žalované, datovaná [datum], je neplatná. Žalobu odůvodnil tím, že je jednatelem a provozním ředitelem žalované, pracovní smlouva byla uzavřena v roce 2005. Dne [datum] ke konci dlouhé směny přišli za žalobcem 3 společníci žalované společnosti, tvrdili mu, že mají zprávu finančního úřadu, že ve firmě bylo provedeno nepřiměřené množství storen nákupů, že finanční úřad proveden vyčíslení škody, kterou dá společnosti k úhradě a dále vyměří velkou pokutu. Sdělili dále žalobci, že na něj podají [anonymizováno] oznámení. Při jednání byl žalobce vystrašený, proto podepsal jimi předloženou dohodu o skončení pracovního poměru. Nepodepsal ji dobrovolně, ale pod tíhou výhrůžek společníků a neobvyklé přítomnosti [jméno] [příjmení], podpis tak nevyjadřuje skutečnou vůli žalobce. Následně hovořil s pracovnicí finančního úřadu, která popřela, že by úřad posílal žalované nějaký dopis. Na následné valné hromadě odmítl žalobce převést svůj obchodní podíl za [částka] i odstoupit z funkce jednatele, což po něm společníci chtěli již [datum].
2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s odůvodněním, že provozní [jméno] [příjmení] zjistil, že při směnách žalobce bylo velké množství storen, které nebyly doloženy lístky z pokladny, z následně vyžádaného výpisu z EET bylo zjištěno, že žalobce krátil tržby. Při žalobcem zmíněném jednání se žalobce k uvedené činnosti přiznal s odůvodněním, že mu nestačila jeho mzda. Byla mu nabídnuta možnost dohody o ukončení pracovního poměru, jinak by došlo k okamžitému zrušení pracovního poměru, žádný nátlak na něj nikdo nevyvíjel.
3. Soud vzal po provedeném dokazování za prokázaný následující skutkový stav: žalobce byl zaměstnancem žalované společnosti od roku 2005 jako provozní (pracovní smlouva).
4. Pracovní poměr žalobce u žalované byl ukončen dohodou ke dni [datum], za žalovanou byla dohoda podepsána jednatelem Ing. [jméno] [celé jméno žalobce], do předtištěného textu bylo rukou dopsáno jak datum ukončení pracovního poměru, tak i datum podpisu, vždy [datum] (dohoda o ukončení pracovního poměru).
5. Z listiny nadepsané„ mimořádná schůze“ bez uvedení data bylo zjištěno, že schůze proběhla za účasti Ing. [jméno] [celé jméno žalobce] st., Ing. [jméno] [celé jméno žalobce] ml., [jméno] [příjmení] a [celé jméno žalobce], v zápisu je uvedeno, že ze strany [celé jméno žalobce] došlo k neoprávněnému nakládání s finančními prostředky společnosti, proto se jmenovaný„ staví mimo pracovní poměr“ dohodou k [datum], v případě nesouhlasu se okamžitě ruší jeho pracovní poměr, je požadováno odevzdání klíčů a služebního vozidla, úhrada škody, odprodání (obchodního) podílu společnosti za [částka] a v případě nesouhlasu podá společnost na jmenovaného trestní oznámení, kdy se„ jedná o [anonymizováno] sazbu 2-8 let“.
6. Zápis z mimořádné schůze [datum], ve kterém bylo uvedeno, že žalobce podepsal dohodu o ukončení pracovního poměru ke dni [datum] a že se doznal ke krácení tržeb a provádění neoprávněných storen, žalobce nepodepsal. V zápisu je uveden odkaz na listinu uvedenou v předchozím odstavci s tím, že tato listina byla žalobci přečtena (zápis).
7. Žalobce odeslal poštou dne [datum] dopis [jméno] [celé jméno žalobce], koncem března 2020 pak další dopis a dále dopisy [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Všechny dopisy se mu vrátily nepřevzaté zpět. Žalobce napsal dopis datovaný [datum], kde vyslovil nesouhlas s rozvázáním pracovního poměru a uvedl, že byl vydírán vymyšleným dokumentem a k podpisu donucen.
8. Z e-mailové zprávy ze dne [datum] a z výpisu z účtu žalované společnosti bylo zjištěno, že žalobce si z účtu společnosti převedl na svůj účet dne [datum] částku [částka] jako zálohu na nevyplacenou mzdu, stejnou částku pak vrátil dne [datum].
9. Z prohlášení zaměstnanců s datem [datum] bylo zjištěno, že [příjmení] [příjmení] a další osoba s nečitelným podpisem podepsali strojově sepsané prohlášení, že žalobce nikdy neuvedl, že by chtěl dát výpověď či podepsat dohodu o rozvázání pracovního poměru, měl plány do budoucna, dobrovolný podpis dohody o rozvázání pracovního poměru je pro ně nepochopitelný. Obdobné prohlášení doplněné o popis schůzky společníků se žalobcem dne [datum] podepsali i [jméno] [příjmení] a [příjmení] [příjmení].
10. [jméno] [příjmení] jako svědkyně vypověděla, že pracovala v prodejně žalovaného jako prodavačka, dne [datum] měla odpolední směnu. Ke konci otevírací doby přišli do prodejny bratr, otec a sestra žalobce i jeho švagr, bylo to neobvyklé. [jméno] [příjmení] jí pak řekl, aby se převlékla a odešla domů. Čestné prohlášení o dění dne [datum] jí dal podepsat žalobce, text byl již předem připravený. K tomuto čestnému prohlášení pak uvedl svědek [příjmení] [příjmení], že ho podepsal, ačkoliv se s jeho obsahem neztotožňuje, nevěděl, že by pan [příjmení] stál před kanceláří, nebyl u toho. Ani zda jsou jiná tvrzení v prohlášení pravdivá tehdy nevěděl. Podepsal ho proto, že to po něm chtěl žalobce, a on nechtěl vstupovat do sporu zaměstnavatelů.
11. [jméno] [příjmení], společnice žalované, jako svědkyně popsala průběh jednání se žalobcem dne [datum] přímo v provozovně žalované. Uvedla, že k jednání došlo proto, že zaznamenali neobvykle velké množství storen i celých nákupů zejména krátce před zavírací hodinou. Přišla tedy s ostatními společníky – svým otcem a bratrem [jméno] v doprovodu svého manžela [jméno] [příjmení] do prodejny a jednali se žalobcem, který přišel do kanceláře, za zavřenými dveřmi; [jméno] [příjmení] převzal práci prodavačů, kteří byli odesláni domů, a jednání se neúčastnil. Žalobce poté, co byl seznámen se zjištěními shora uvedenými, uvedl, že to dělat musel, protože měl malý plat. Když mu bylo dáno na výběr, zda ukončí pracovní poměr dohodou nebo má dojít na okamžité zrušení pracovního poměru, zvolil dohodu, proti podpisu nic nenamítal. Na obsah jemu předložené listiny, kde byla zmíněna zjištěná škoda a možnost [anonymizováno] oznámení, nijak nereagoval. Obdobně pak vypovídal Ing. [jméno] [celé jméno žalobce] jako účastník řízení.
12. Z výpovědi svědka [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že schůzky společníků dne [datum] se neúčastnil, ani nemohl sledovat, co se při jednání dělo. Jednání bylo zcela tiché, což nečekal. [příjmení] byl tím, kdo měl určité podezření ve vztahu k žalobci, skutečně bylo následně zjištěno velké množství storen. Svědek popsal, jakým způsobem se v prodejně řešila storna.
13. Svědkyně [jméno] [příjmení] vypověděla, že opakovaně vídala žalobce, jak vybíral z koše účtenky zákazníků, a to i pokud je zmačkala. Když mu již vybrané vyhodila, osopil se na ni, že je měl připravené ke stornu. Storna přitom mohl dělat jako vedoucí hned. Někdy také z pokladny vybíral bankovky. Záležitost nahlásila panu [příjmení]. Storna bylo možné udělat na základě účtenek. Z její iniciativy bylo sepsáno panem [jméno] [celé jméno žalobce] čestné prohlášení, které podepsala. S obsahem se ztotožnila i svědkyně [jméno] [příjmení].
14. Žalobce ve své účastnické výpovědi popsal, jak podle něj probíhalo jednání [datum]. Soud však žalobci neuvěřil z více důvodů. Nejen že jeho výpověď je v rozporu s jinými provedenými důkazy, zejména svědeckými výpověďmi, ale určité rozpory byly dokonce i mezi žalobcovou výpovědí a žalobou, kterou přitom sám sepsal v době, kdy ještě nebyl právně zastoupen. V žalobě uvedl, že s [jméno] [celé jméno žalobce] st., [jméno] [celé jméno žalobce] ml. a [jméno] [příjmení] byl s ním v kanceláři i [jméno] [příjmení], jehož přítomnost ho„ vyděsila nejvíc“, v účastnické výpovědi namísto toho uváděl, že [jméno] [příjmení] vyčkával odchodu zaměstnanců a tyto vyprovázel (a v kanceláři vůbec nebyl). V žalobě tvrdil, že mu [jméno] [příjmení] vytrhávala klíče od vozidla jeho manželky, v účastnické výpovědi pak byla verze opět jiná, mělo jít o klíče od jeho soukromého auta a jeho manželka ho později svým autem vyzvedávala. Jeho výpověď je pak i zcela nelogická. Tvrdil, že na tom byl zdravotně špatně, ale lékařskou pomoc si nevolal. Tvrdil, že měl strach, ale nevolal o pomoc, neobrátil se, a to ani později, na policii.
15. Další provedené listinné důkazy (čestná prohlášení svědků, zápisy z valných hromad a pozvánky na ně a další) soud blíže nerozebírá, když z nich již nebylo zjištěno nic dalšího pro posouzení věci podstatného nad rámec již popsaných skutkových zjištění. [příjmení] navržených listinných důkazů soud neprovedl pro jejich nadbytečnost, zejména proto, že šlo o záležitosti staršího data nebo vůbec s meritem věci nesouvisely. Neprovedl například lékařskou zprávu o zdravotním stavu žalobce z roku 2013, když zdravotní stav žalobce v době podpisu sporné dohody v únoru 2020 nemůže taková o sedm let starší zpráva nikterak prokázat.
16. Po zhodnocení důkazů soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.
17. Podle § 49 odst. 1, 2 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce (ZP) dohodnou-li se zaměstnavatel a zaměstnanec na rozvázání pracovního poměru, končí pracovní poměr sjednaným dnem. Dohoda musí být písemná.
18. Podle § 551 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (o. z.) o právní jednání nejde, chybí-li vůle jednající osoby.
19. Podle § 587 odst. 1 o. z. kdo byl k právnímu jednání přinucen hrozbou tělesného nebo [anonymizováno] násilí vyvolávající vzhledem k významu a pravděpodobnosti hrozícího nebezpečí i k osobním vlastnostem toho, jemuž bylo vyhrožováno, jeho důvodnou obavu, má právo namítnout neplatnost právního jednání.
20. V daném případě bylo provedeno rozsáhlé dokazování a dostatečně zjištěn skutkový stav. Napadené jednání žalobce – jeho podpis dohody o skončení pracovního poměru – není v žádném případě zdánlivým právním jednáním – žalobce jednoznačně měl vůli dohodu podepsat (oproti možnosti nechat žalovaného, aby žalobci okamžitě zrušil pracovní poměr) a tuto projevil – dohodu podepsal. Žádného fyzického násilí se vůči žalobci nikdo nedopustil a zjištěn nebyl ani psychický nátlak ve smyslu § 587 odst. 1 o. z. Tehdejší zjištění osob jednajících za žalovanou společnost o neoprávněných stornech (plynoucí z výslechu svědků) mohla vést k platné výpovědi z pracovního poměru, možná až k okamžitému zrušení pracovního poměru; pokud místo toho byla žalobci nabídnuta dohoda o skončení pracovního poměru, mohlo to být spíše k jeho prospěchu než naopak. Ani z listiny„ mimořádná schůze“, na kterou žalobce odkazoval a dovozoval z ní nátlak, nelze mít nepřiměřený nátlak za prokázaný, když v listině je mj. požadován převod obchodního podílu žalobce za [částka], k čemuž žalobce nesvolil. Již z toho je zřejmé, že žalobce se svobodnou vůlí rozhodl, které z požadavků žalovaného splní a které ne a prvek donucení tedy přítomen nebyl. Ani jiný důvod pro neplatnost dohody o skončení pracovního poměru pak soudem shledán nebyl, písemná forma byla dodržena. Soud proto žalobu jako nedůvodnou zamítl.
21. O nákladech řízení rozhodl soud podle ust. § 151 odst. l za použití § 142 odst. 1 o. s. ř.. V řízení úspěšné žalované náleží plná náhrada jejich nákladů řízení. Náklady řízení žalované sestávají z nákladů právního zastoupení – [částka] je odměna za jeden úkon právní služby podle § 7, § 9 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., zástupce žalované učinil v řízení 5 úkonů (převzetí zastoupení, účast u jednání soudu dne [datum], [datum] v rozsahu dvou úkonů, [datum]), dále přísluší 5 x paušální náhrada hotových výdajů po [částka] podle § 13 odst. 3 cit. vyhl. + náhrada 21 % DPH z nákladů právního zastoupení ve výši [částka], celkem [částka].