Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci [částka] se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši 15 %,se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši 14,75 %,se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši 14,75 %,se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši 14,75 %,se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši 14,75 %,se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši 14,75 %,se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši 14,75 %,se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši 14,75 %,se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši 12,75 % ase zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši 12,75 %, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce.
Odůvodnění
1. Žalobce se domáhal zaplacení částky [částka] z titulu nezaplaceného jízdného a přirážky k jízdnému. To odůvodnil tím, že žalovaný se dne [datum] v dopravním prostředku linky A; dne [datum], dne [datum] a [datum] v dopravním prostředku linky 197, dne [datum] a [datum] v dopravním prostředku linky 196, dne [datum] a [datum] v dopravním prostředku linky C, dne [datum] v dopravním prostředku linky 17 a dne [datum] v dopravním prostředku linky 10 neprokázal platným jízdním dokladem. Neuhradil tak jízdné ve výši [částka] a současně mu byla účtována i přirážka ve výši [částka], pro každý z uvedených případů.
2. Účastníci byli vyzváni, aby soudu sdělili, zda souhlasí s postupem dle ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Jelikož žalobce s tímto postupem souhlasil a žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil, a soud měl proto za to, že s tímto postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o.s.ř.), nebylo třeba k projednání věci samé nařídit jednání.
3. Provedeným dokazováním soud zjistil následující skutkový stav:
4. Žalovaný se dne [datum] (zápis o provedené kontrole č. [hodnota]) v dopravním prostředku linky A; dne [datum], dne [datum] a [datum] (zápis o provedené kontrole č. [hodnota], 15778092 a 15883682), v dopravním prostředku linky 197, dne [datum] a [datum] (zápis o provedené kontrole č. [hodnota]) v dopravním prostředku linky 196, dne [datum] a [datum] (zápis o provedené kontrole č. [hodnota] a [Anonymizováno]) v dopravním prostředku linky C, dne [datum] (zápis o provedené kontrole č. [hodnota]) v dopravním prostředku linky 17 a dne [datum] (zápis o provedené kontrole č. [hodnota]) v dopravním prostředku linky 10 neprokázal platným jízdním dokladem. Jízdné ve všech uvedených případech činilo [částka].
5. Přirážka za jízdu bez platného jízdního dokladu činí [částka] (informace pro cestující).
6. Zjištěný skutkový stav soud posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), zákona č. 266/1994 Sb., o drahách (dále jen „zákon o drahách“), a zákona č. 111/1994 Sb., o drahách (dále jen „zákon o silniční dopravě“).
7. Žalobce a žalovaný spolu uzavřeli konkludentně smlouvu o přepravě osob ve smyslu § 2550 o. z., na základě níž se žalobce zavázal přepravit žalovaného do místa určení a žalovaný se zavázal zaplatit žalobci jízdné. Žalovaná částka představuje dlužné jízdné a přirážku k jízdnému ve smyslu vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu. Podle § 7 odst. 6 citované vyhlášky se cestující, který je přepravován bez platné jízdenky, považuje za cestujícího, který se z příčin na své straně neprokázal jízdním dokladem. Povinnost cestujícího předložit na výzvu cestovní doklad vyplývá z § 37 odst. 5 písm. b) zákona o drahách, pokud jde o přepravu tramvají nebo metrem, a z § 18a odst. 2 písm. c) zákona o silniční přepravě, pokud jde o linky autobusů. Podle tohoto ustanovení je cestující, který se z příčin na své straně neprokáže cestovním dokladem, povinen zaplatit jízdné a přirážku k jízdnému. Výše přirážky nesmí podle § 37 odst. 6 zákona o drahách nebo § 18a odst. 3 zákona o silniční dopravě přesáhnout částku [částka]. Tím, že žalovaná uvedené částky žalobci nezaplatila, ocitla se vždy dnem následujícím po dni, kdy k tomu byla vyzvána, tedy dnem po provedení kontroly v prodlení. Žalobce je tak vedle částky [částka] (jízdné + přirážka) oprávněn požadovat dále úroky z prodlení ve výši stanovené § 2 nařízení č. 351/2013 Sb., a to pro každou jednotlivou částku [částka] od dne následujícího provedení kontroly do dne úplného zaplacení takové částky. Z těchto důvodů soud návrhu žalobce plně vyhověl.
8. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal žalobkyni jejich náhradu v plné výši, neboť měla ve věci plný úspěch. Náklady žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka] (§ 6 a příloha zákona č. 549/1991 Sb.), dále pak z odměny advokáta za 3 úkony právní pomoci (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, návrh ve věci samé), každý ve výši [částka] (§ 11 odst. 1, § 7 a § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb.), náhrady hotových výdajů advokáta za 3 úkony právní pomoci, každý ve výši [částka] (§ 14b odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb.) a náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z uvedených částek vyjma soudního poplatku (§ 137 odst. 3 o. s. ř.).
9. Pro účely stanovení náhrady nákladů se postupuje podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., jestliže bylo občanské soudní řízení, jehož předmětem je peněžité plnění nepřevyšující částku [částka] a v němž byla žalobci přiznána náhrada nákladů řízení, zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech. Soudu je z jeho činnosti známo, že žalobkyně uplatňuje své pohledávky ve skutkově a právně obdobných věcech opakovaně. Rovněž se v předmětném řízení jedná o takto vymezený typový obsah návrhu, jenž odůvodňuje postup podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb.