Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci [částka] se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši 12,75 %, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce.
Odůvodnění
1. Žalobce se žalobou domáhal zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že žalovaný dne [datum] cestoval prostředkem veřejné hromadné dopravy (linkou 12) provozovanou žalobcem a při kontrole se neprokázal platným jízdním dokladem. Tím porušil své povinnosti cestujícího. V důsledku toho má žalobce právo na úhradu jízdného ve výši [částka] a přirážky k jízdnému (smluvní pokuty) ve výši [částka].
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Soud ve věci rozhodl za splnění podmínek stanovených v § 115a a § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů. V souladu s § 157 odst. 4 o. s. ř. obsahuje tento rozsudek zkrácené odůvodnění.
4. Na základě předložených listin soud učinil následující závěr o skutkovém stavu.
5. Žalovaný byl dne [datum] kontrolován při přepravě v prostředku hromadné dopravy na lince č. [hodnota] a na výzvu se neprokázal platným jízdním dokladem. Za to mu bylo naúčtováno jízdné [částka] a přirážka [částka], tedy ve výši stanovené smluvními přepravními podmínkami a tarifem Pražské integrované dopravy. Tyto částky žalovaný na místě nezaplatil. Žalobce žalovanému odeslal předžalobní výzvu, ve které jej vyzval k úhradě dluhu.
6. Takto zjištěný skutkový stav soud po právní stránce posoudil následovně. Nárok žalobce posuzoval soud podle § 2550 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), podle vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, a podle § 37 odst. 5 písm. b) a odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb., o drahách. Z této právní úpravy plyne cestujícímu povinnost na vyzvání oprávněného pracovníka kdykoli během přepravy nebo v okamžiku vystoupení z vozidla předložit k nahlédnutí jízdní doklad, přičemž cestující, který se nemůže na vyzvání prokázat platnou jízdenkou, zaplatí jízdné a dopravce je dále oprávněn od něj požadovat zaplacení přirážky, která nesmí být vyšší než [částka].
7. V daném případě má soud za prokázané ze zápisů o provedené přepravní kontrole, že se žalovaný při kontrole prováděné pracovníkem žalobce neprokázal platným jízdním dokladem a nezaplatil přirážku k jízdnému. Soud proto žalobě vyhověl, a to včetně nároku na úrok z prodlení (§ 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením č. 351/2013 Sb.) ode dne následujícího po dni, kdy bylo po žalované požadováno zaplacení jízdného a přirážky, tj. ode dne přepravní kontroly.
8. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 151 odst. l o. s. ř. za použití § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že ve věci zcela úspěšnému žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši [částka]. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka] a z nákladů zastoupení advokátem, kdy žalobci náleží odměna stanovená podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění účinném ke dni provedení úkonu ve výši [částka] a paušální náhrada výdajů stanovená dle odst. 5 stejného ustanovení v částce [částka] za každý ze tří úkonů právní služby (za převzetí a přípravu zastoupení, návrh ve věci samé a předžalobní výzvu k plnění). Dále pak daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % stanovená ze shora uvedených částek vyjma soudního poplatku. Lhůta k zaplacení nákladů řízení byla určena třídenní (§ 160 odst. l o. s. ř.) s povinností plnit k rukám advokáta (§ 149 odst. l o. s. ř.).