Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

RozsudekČástečně vyhověno

Spisová značka

8 C 62/2024

Soud: Okresní soud Praha-západDatum rozhodnutí: 29. 5. 2024Č. j.: 8 C 62/2024-23Soudkyně: Mgr. Štěpánka TůmováAgenda: Civilní (sporné) (C)Zveřejněno: 9. 8. 2024Předmět řízení: O zaplacení 20 000 Kč s příslušenstvímECLI:CZ:OSPZ:2024:8.C.62.2024.1
smlouva o úvěru
Poznámka k výběru rozhodnutí: Rozhodnutí okresních, krajských a vrchních soudů přebíráme z veřejné databáze rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti (rozhodnuti.justice.cz, otevřená data). Soudy do databáze vkládají jen vybraná rozhodnutí: od prosince 2020 hlavně pravomocná odůvodněná rozhodnutí z civilních věcí v prvním stupni, rozhodnutí vrchních soudů od konce roku 2025. Nepatří sem například platební rozkazy, rozsudky pro zmeškání nebo pro uznání, schválené smíry a většina trestních věcí. Výběr proto nelze zobecňovat na všechna řízení. K 20. 11. 2026 máme 605 451 z 616 245 rozhodnutí zveřejněných v databázi.

Použité předpisy

Označená místa (35) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci [částka] se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši 15 %, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Co do zbytku, v částce [částka] se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši 15 %, se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce.

Odůvodnění

1. Žalobce se po žalovaném domáhal zaplacení v záhlaví uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že se jedná o dlužné plnění z poskytnutého spotřebitelského úvěru. Uvedl, že dne [datum] uzavřel s žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které žalovanému poskytl spotřebitelský úvěr ve výši [částka]. Součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky a sazebník. Úvěr byl žalovanému vyplacen prostřednictvím bankovního převodu tak, že mu byla poskytnuta částka [částka]. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté prostředky spolu s příslušenstvím včetně poplatků, a to po [částka] měsíčně.. Úvěr byl splatný nejpozději dne [datum], žalovaný se však dostal do prodlení se splátkou, která byla splatná dne [datum]. Vedle jistiny ve výši [částka] žalobce na žalovaném v souladu se smluvními podmínkami a sazebníkem nárokuje rovněž částku ve výši [částka] na náklady poskytovatele. Co se týká posouzení úvěruschopnosti žalované, vycházel žalobce z údajů uvedených žalovanou v žádosti o poskytnutí úvěru, které žalobce zkontroloval, ověřil v dostupných databázích a veřejných rejstřících. Zjišťoval počet členů domácnosti žalovaného, pravidelné měsíční výdaje žalovaného a čisté měsíční příjmy. Následně posoudil schopnost žalovaného úvěr splatit interní metodikou schválenou ČNB a uzavřel, že žalovaný je schopen své závazky splácet.

2. Žalovaný zůstal nečinný a k věci samé se během řízení nijak nevyjádřil.

3. Soud jednal a rozhodl podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti účastníků, kteří se k jednání nedostavili, byť byli řádně předvoláni, když žalobce se prostřednictvím svého zástupce z jednání omluvil a žalovaná se bez omluvy nedostavila.

4. Soud z předložených listin učinil následující závěr o skutkovém stavu. Mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru. Žalobce se zavázal poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši [částka] a žalovaný se jej zavázal splatit nejpozději do [datum], a to včetně poplatku za náklady poskytovatele ve výši [částka] a úroků. (smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. [hodnota], předsmluvní informace a žádost o doplňkové služby). Po sjednání úvěru žalobce žalovanému vyplatil částku celkem [částka] (potvrzení o transakci FioBanky, potvrzení o transakci [právnická osoba], potvrzení o vyplacení úvěru). Součást smlouvy tvoří všeobecné obchodní podmínky a sazebník žalobce, kterými byly sjednány i poplatky a smluvní pokuta. Žalobce při uzavření smlouvy vycházel z údajů uvedených žalovaným, a to ve vztahu k příjmům i výdajům (všeobecné obchodní podmínky, posouzení úvěruschopnosti spotřebitele). Při posouzení úvěruschopnosti postupoval žalobce dle interní metodiky, popsané v samostatném dokumentu žalobce. Avšak žalobce nedoložil důkazy, jež by osvědčovaly majetkové poměry žalovaného, navíc opomněl, že žalovaný sází. Žalobce před podáním žaloby vyzval žalovaného 2x k zaplacení dlužné částky (posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, upomínka č. [hodnota], předžalobní výzva ze dne [datum] a podací lístek o odeslání předžalobní výzvy). Žalovaným nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by i přes výzvy, byť alespoň částečně, na dlužnou částku něčeho uhradil.

5. Soud věc s ohledem na období poskytnutí finančních prostředků (rok 2022) posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

6. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

7. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

8. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěru bez ohledu na své příjmy.

9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

11. Podle § 1970 o. z., může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat po dlužníku, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Výši úroku z prodlení pak upravuje § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

12. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. Soud na základě zjištěného skutkového stavu věci a shora citovaných zákonných ustanovení dospěl k závěru, že nárok uplatněný žalobcem je pouze částečně důvodný.

14. Na základě žalobních tvrzení a žalobcem předložených listin soud uzavřel, že žalobce nesplnil svou zákonnou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného, neboť neověřoval výdaje žalovaného a nebral v úvahu, že žalovaný sází. Žalobce tvrdil, že osobu žalované lustroval v registrech a provedl zjištění jejích příjmů i výdajů. Žalobce vycházel z údajů, které mu žalovaný sám uvedl při uzavření smlouvy a které byly dle tvrzení žalobce i ověřovány. Takto žalobce stanovil ověřený čistý měsíční příjem žalovaného na částku [částka]. K těmto svým tvrzením ovšem žalobce nedoložil žádné důkazy. Pokud se týká výdajů, pak v tomto ohledu žalobce vycházel pouze z ničím nepodložených tvrzení žalovaného o částce [částka] na bydlení a [částka] na sázky. Pro vytvoření ucelené představy o úvěruschopnosti žalovaného ve smyslu výše uvedených zákonných ustanovení však není možné se s pouhým tvrzením žalovaného spokojit. Naopak je třeba skutečnosti uváděné žalovaným ověřit a za tímto účelem požadovat po žalovaném např. nájemní smlouvu, potvrzení o příjmu, daňové přiznání apod. Pouhé formální vyplnění předpřipravených kolonek v rámci smlouvy o úvěru, je zcela nedostačující. Rovněž pouhé konstatování žalobce, že příjmy i výdaje byly řádně ověřeny, pro účely posuzování úvěruschopnosti splnění této zákonné povinnosti žalobce neprokazuje a doložená metodika představuje toliko obecná východiska pro posouzení úvěruschopnosti. Žalobce žádné jiné důkazy prokazující ověření úvěruschopnosti žalovaného soudu nepředložil, k jednání se nedostavil, a tedy nemohl být ani soudem v tomto smyslu poučen dle § 118a o.s.ř. Soud má proto za to, že schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr nebyla náležitě zkoumána ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru a podle § 588 o. z. a § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru uzavřel, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná.

15. V situaci, kdy byla smlouva o úvěru absolutně neplatná, bylo namístě posuzovat, zda se žalovaný na úkor žalobce bezdůvodně neobohatil. V řízení bylo prokázáno, že žalobce žalovanému poskytl částku ve výši celkem [částka] převodem na žalovaným uvedený bankovní účet. Z tvrzení žalobce z žaloby pak plyne, že žalovaný žalobci ničeho neuhradil, žalovaný přitom na svou obranu v řízení ničeho nenamítal. Žalovaný se tedy na úkor žalobce bezdůvodně obohatila o částku [částka], proto soud ve výroku I. tohoto rozsudku žalobci částku v této výši přiznal. Žalobci dále z této částky náleží zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. a podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne následujícího po dni splatnosti pohledávky. Ve zbylém rozsahu pak soud žalobu vzhledem ke shora uvedeným důvodům výrokem II. tohoto rozsudku zamítl.

16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud ve výroku III. podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, který byl v řízení úspěšný v rozsahu 80 % a neúspěšný v rozsahu 20 %, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka], přičemž tato částka představuje 80 % z jejich celkové výše. Celková výše nákladů činí [částka]. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka] a z nákladů zastoupení advokátem, kdy žalobci náleží odměna stanovená podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši [částka] za každý úkon právní služby vykonané advokátem a paušální náhrada výdajů stanovená dle odst. 5 stejného ustanovení v částce [částka] za každý ze tří úkonů právní služby (za převzetí a přípravu zastoupení, návrh ve věci samé a předžalobní výzvu k plnění). Poměrná část z takto vyčíslených nákladů ve výši 80 % pak činí [částka]. O povinnosti žalovaného zaplatit tuto náhradu k rukám zástupce žalobce bylo rozhodnuto podle § 149 odst. 1 o. s. ř. O třídenní lhůtě ke splnění obou povinností bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 o. s. ř.

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací