Výrok
I. Žaloba, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky [částka] s příslušenstvím. Svoji žalobu odůvodnila tím, že s žalovanou uzavřela smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalované úvěr ve výši [částka]. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr pravidelně splácet. Svoji povinnost však řádně neplnila, a proto žalobkyně úvěr zesplatnila a po žalované v souladu se smluvním ujednáním požadovala smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z částky [částka] až do jejího zaplacení. Rozsudkem Okresního soudu v [adresa] ze dne [datum] č.j. [spisová značka] bylo žalované uloženo uhradit smluvní pokutu ve výši [částka] za prodlení žalované do [datum]. Žalovaná však byla v prodlení s plněním dlužné částky i po tomto datu, a proto po ní žalobkyně požaduje smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z částky [částka] za období od [datum] do [datum], kterou vyčíslila na částku [částka]. Smluvní pokutu žalovaná žalobkyni do dne podání žaloby ve věci neuhradila, přestože jí k tomu žalobkyně opakovaně vyzývala.
2. Žalovaná se k návrhu ve věci nevyjádřila.
3. Soud ve věci provedl dokazování, ze kterého učinil níže popsaná skutková zjištění rozhodná pro posouzení věci:
4. Z hodnocení klienta (č.l. 26 spisu) soud zjistil, že žalovaná měla být zaměstnána u společnosti [právnická osoba]. na hlavní pracovní poměr na dobu neurčitou od [datum] s příjmem [částka] měsíčně. Neměla žádnou vyživovací povinnost. Za bydlení měla vynakládat celkem [částka] měsíčně. Rezerva v jejích příjmech měla činit [částka]. Z výpisů z bankovního účtu žalované u společnosti [právnická osoba]. ze dne [datum] soud zjistil, že dne [datum] zaměstnavatel žalované vyplatil na účet částku [částka], dne [datum] jí vyplatil [částka] a dne [datum] částku [částka] (č.l. 35 spisu). Z výpisu z bankovního účtu žalované u společnosti ČSOB, a.s. ze dne [datum], z potvrzení zaměstnavatele žalované ze dne [datum] (č.l. 46 spisu) a z výplatní pásky žalované za listopad 2020 (č.l. 48 spisu) soud zjistil, že dne [datum] zaměstnavatel žalované vyplatil na účet částku [částka]. Z výpisu záznamů z registru SOLUS (č.l. 34 spisu) soud zjistil, že žalovaná neměla v evidenci žádnou dlužnou splátku. Z výpisu z nebankovního registru klientských informací (č.l. 47 spisu) bylo zjištěno, že žalovaná dosáhla skóre 352 s vyšší pravděpodobností splácení.
5. Z veřejné listiny o identifikaci fyzické osoby ze dne [datum] (č.l. 39 spisu) soud zjistil, že [právnická osoba]. identifikovala žalovanou podle občanského průkazu, jehož kopii (č.l. 43-44) měla žalobkyně k dispozici.
6. Ze smlouvy o úvěru ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně se zavázala žalované poskytnout úvěr ve výši [částka], který se žalovaná zavázala splácet v 36 pravidelných měsíčních splátkách po [částka] spolu s úrokem ve výši 54,17 % ročně. RPSN činilo 69,86%. V čl. 6.4. smlouvy se účastníci dohodli, že ke dni zesplatnění úvěru se celá nezaplacená jistina úvěru a nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru stávají součástí nové jistiny úvěru. Dle čl. 6.5. smlouvy vznikla žalované v případě, že po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1% z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, a to ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru až do jejího úplného zaplacení.
7. Z oznámení ze dne [datum] bylo zjištěno, že v důsledku prodlení žalované s úhradou jednotlivých splátek žalobkyně úvěr zesplatnila.
8. Z předžalobní upomínky ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně vyzývala žalovanou k úhradě dlužné částky před podáním žaloby. Dle podacího archu byla výzva odeslána žalované dne [datum].
9. Z rozsudku Okresního soudu v [adresa] ze dne [datum] č.j. [spisová značka] soud zjistil, že soud rozsudkem pro zmeškání uložil žalované povinnost uhradit částku [částka] s příslušenstvím.
10. Z předsmluvního formuláře (č.l. 29-31 spisu), z přihlášky do pojištění (č.l. 32-33 spisu) soud nezjistil žádné skutečnosti rozhodné pro posouzení věci.
11. Po zhodnocení shora uvedených důkazů učinil soud skutkový závěr, že žalobkyně jako nebankovní poskytovatel spotřebitelských úvěrů před uzavřením smlouvy o úvěru k osobě žalované zjistila, že byla zaměstnána u společnosti [právnická osoba]., kde v září 2020 měla příjem [částka], v říjnu [částka], v listopadu [částka] a v prosinci [částka]. Žalovaná žalobkyni sdělila, že nemá žádnou vyživovací povinnost a za bydlení vynakládá [částka]. Žalovaná neměla žádný negativní záznam v registru SOLUS a v nebankovním registru klientských informací. Mezi žalobkyni a žalovanou byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě žalobkyně žalované poskytla úvěr ve výši [částka]. Žalovaná se zavázala úvěr splácet spolu se sjednaným úrokem ve výši 69,86 % ročně v pravidelných 36 měsíčních splátkách po [částka]. Žalovaná však úvěr řádně nehradila, a proto žalobkyně úvěr ke dni [datum] zesplatnila a v souvislosti s tím po žalované dle čl. 6.4. a 6.5. smlouvy požadovala smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z částky [částka].
12. Na takto zjištěný skutkový stav soud aplikoval zákon č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o.z.“). Konkrétně vycházel z ustanovení § 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), dle kterého smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
13. Podle ustanovení § 3016 o.z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele. Proto soud vycházel i ze zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů ve znění platném v době uzavření smlouvy. Konkrétně soud aplikoval ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z.o.s.“), dle kterého je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
14. Dále soud vycházel z ustanovení § 86 odst. 1 z.o.s., dle kterého poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle ustanovení § 86 odst. 2 z.o.s. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle § 75 z.o.s. je poskytovatel úvěru povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.
15. Podle ustanovení § 580 o.z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ustanovení § 588 o.z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
16. Podle ustanovení § 135 odst. 1, 2 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o.s.ř.“) je soud vázán rozhodnutím příslušných orgánů o tom, že byl spáchán trestný čin, přestupek nebo jiný správní delikt postižitelný podle zvláštních předpisů, a kdo je spáchal, jakož i rozhodnutím o osobním stavu; soud však není vázán rozhodnutím v blokovém řízení. Jinak otázky, o nichž přísluší rozhodnout jinému orgánu, může soud posoudit sám. Bylo-li však o takové otázce vydáno příslušným orgánem rozhodnutí, soud z něho vychází.
17. V projednávané věci Okresní soud v [adresa] rozsudkem ze dne [datum] č.j. [spisová značka] přiznal smluvní pokutu požadovanou žalobkyní i v tomto řízení ovšem za přecházející období. Je nutné konstatovat, že soud s ohledem na shora citované ustanovení není tímto rozhodnutím vázán. Navíc v předmětné věci soud vydal rozsudek pro zmeškání, a proto nárok žalobkyně nepřezkoumával, nýbrž dle § 153b o.s.ř. pokládal tvrzení žalobkyně obsažená v žalobě o skutkových okolnostech týkajících se sporu za nesporná.
18. Po zhodnocení provedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti se tak soud v prvé řádě zabýval tím, zda mezi žalobkyní a žalovanou došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru, na jejímž základě se žalobkyně domáhá smluvní pokuty.
19. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaná uzavírala smlouvu jako spotřebitel a žalobkyně při poskytnutí úvěru jednala v rámci svého podnikání, jednalo se o smlouvu, která musí splňovat požadavky zákona o spotřebitelském úvěru. V souladu se shora citovanými ustanoveními tohoto zákona se soud tedy zabýval tím, zda žalobkyně řádně před poskytnutím úvěru posoudila schopnost žalované úvěr splácet. Po zhodnocení provedených důkazů soud dospěl k závěru, že tak neučinila. Ačkoliv žalobkyně řádně prověřila příjmy žalované a zkontrolovala, zda žalovaná prochází některými registry, zcela liknavě přistoupila k hodnocení deklarovaných výdajů žalované. Dle prohlášení žalované jejími jedinými měsíčními výdaji byly výdaje na bydlení ve výši [částka] měsíčně. Toto prohlášení si žalobkyně žádným způsobem neověřila (např. z nájemní smlouvy, výpisu z účtu apod.). Dle rozsudku Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum], který lze dle soudu aplikovat i v poměrech zákona č. 257/2016 Sb., však věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Lze tedy uzavřít, že dle soudu žalobkyně poskytla žalované úvěr, aniž by řádně zkoumala schopnost žalované úvěr splácet, proto soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je v projednávané věci absolutně neplatná, neboť odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Absolutní neplatnost právního jednání potom působí přímo ze zákona ex lege a od počátku ex tunc, takže subjektivní občanská práva a občansko-právní povinnosti z takového úkonu vůbec nevzniknou (soudní výrok o neplatnosti právního úkonu není třeba). Soud má potom za to, že zabývat se tím, zda při zkoumání úvěruschopnosti žalované bylo postupováno s odbornou péčí, byl povinen z úřední povinnosti i dle shora citované právní úpravy platné do [datum] (viz. Rozsudek soudního dvora ve [Anonymizováno] věci OPR-[právnická osoba]. proti GK ze dne [datum]). Proto soud žalobu v celém rozsahu zamítl, neboť žalobkyni nárok na úhradu smluvní pokuty z neplatné smlouvy nevznikl.
20. O nákladech řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 za použití § 151 odst. 1 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalované, která byla ve věci plně úspěšná, v souvislosti s řízením žádné náklady nevznikly.